Bobšule profil
Jana Nesvadbová
1975 · žena · Praha · statistiky
Body:195
Palce za komentáře: 137 · 9 ostatním
Hodnocení v bazaru: 5/0
Nové knihy v seznamech
Kdo jsem
Nejsem náruživý čtenář v tom smyslu, že by den bez knihy byl pro mne ztracený. Ale čtu ráda. A když už se do něčeho zaberu, pak čtu náruživě. Klidně celou noc.
Mým nejoblíbenějším žánrem je fantasy. Ale rozhodně to neznamená, že s bezbřehou radostí pozřu každej blaf, jímž zrovna prosvištělo dračí křídlo, nebo v něm zastříhalo dlouhé elfí ucho. Mám pud sebezáchovy.
K mým velkým oblíbencům ze současnosti patří rozhodně John Flanagan, kterého jsem objevila před dvěma lety a od té doby se ho nemohu nabažit. Kdybych si směla u zlaté rybky něco přát, pak určitě to, abych uměla psát a vymýšlet takové příběhy jako on.
Velice ráda mám Andrzeje Sapkowského, k jehož knihám o Zaklínačovi se ráda vracím. Nesmírně se mi líbila tetralogie o Dračích jezdcích Christophera Paoliniho. Ta hluboká propracovanost každého detailu, to jak mu jednotlivé systémy v ději přirozeně a logicky fungují, to mě uchvacuje. Hluboce mu závidím schopnost nejen tak konzistentího myšlení, ale dokonce i psaní. A samozřejmě nesmím zapomenout na pana profesora Tolkiena. Ačkoli nemohu tvrdit, že bych od něj přečetla vše a vše dočetla až do konce. Silmarillion je pro mne stále ještě nesplněnou výzvou. Ale já ho jednou určitě dočtu! :-)
A jistěže mám na kontě i celého Harryho Pottera. V originále i v češtině.
Velice ráda mám pak detektivky. Ale ne ty ze současna. Současno obecně mě v literatuře (a vlastně i v reálném životě) zcela míjí. Miluji detektivní příběhy ze středověku. Ať již je to sestra Fidelma, nebo bratr Cadfael. A stejně tak mám ráda i detektivky z Dálného východu, ať je to soudce Ti ve starověké Číně nebo jeho chvílemi celkem povedená kopie Akitada Sugavara ve starém Japonsku. Do antického Říma s radostí nahlížím spolu s Deciem Caeciliem Metellem (série SPQR - John Maddox Roberts). A samozřejmě nesmí ve výčtu mých oblíbenců chybět Sherlock Holmes, kterého jsem prodrandila jak v češtině, tak v originále. (A tím míním skutečně ORIGINÁL, nikoli soudobá převyprávění.)
Velice specifickou větví literatury, která mě vždycky bavila, jsou knihy dotýkající se nějak raného křesťanství. Kdysi dávno jsem zahájila tuto svou lásku četbou Quo vadis, poté hned Jeho královstvím a následovala spousta dalších knih v čele s mým oblíbeným autorem Philippem Vandenbergem. Teprve mnohem později napsal Dan Brown své knihy a já se samozřejmě do nich také s chutí pustila.
Stylem psaní mi konvenuje Miroslav Horníček.
Neumím číst za chůze, protože pak zůstávám stát na místě, začtena. Při čtení v dopravních prostředcích přejíždím stanice. Když čtu, nemám před očima stránky popsané písmenky. Vlastně je jaksi nevidím vůbec. Děj knihy se mi kdesi uvnitř v hlavě, před vnitřním zrakem odvíjí jako film plný barev, zvuků a akce.
Hrubě nesnáším, když někdo do knih píše, podtrhává si v nich, či je jinak poškozuje. Pocházím z rodiny, kde se knihy po generace tiskly. Mám k nim proto vztah posvátný. Ráda se jich dotýkám a ráda k nim čichám. Žádné dvě knihy nevoní stejně.
Knihy si nechodím půjčovat do knihoven. Knihy si kupuji. Ráda je vlastním. Chci je mít po ruce, když je potřebuji, nebo se mi prostě zachce se do nich začíst.
Krom všeho ostatního jsem vdaná, mám dva malé kluky, miluju počítačové hry a nenávidím domácí práce. ...A vlastně jakékoli práce.
A to by mohlo stačit, že?