451 stupňů Fahrenheita
Ray Bradbury (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/250728/mid_451-stupnu-fahrenheita-6Eg-250728.jpg
4
3716
3716
451 stupňů Fahrenheita je teplota, při níž papír hoří. V Bradburyho temné vizi budoucnosti nejsou hasiči vybaveni vodními stříkačkami, ale plamenomety, které ničí poslední svědectví svobodného myšlení – knihy. Až do dne, kdy si hasič Guy Montag začne klást znepokojivé otázky… Román vychází v nově revidovaném překladu s úvodním slovem Raye Bradburyho. Kniha je doplněna původním doslovem Josefa Škvoreckého k prvnímu českému vydání a esejem Františka Novotného k současnému aktualizovanému vydání.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2015 , PlusOriginální název:
Fahrenheit 451 , 1953
více info...
Přidat komentář
Velmi zajímavé čtení, jen mi trošku chyběli podrobnosti a vysvětlení některých věcí.... Každopádně představa, že hasiči ohně zakládají, vlastnictví knih je trestným činem a knihy jsou páleny mě děsí. Určitě doporučuji k přečtení skvěle napsáno!
Marťanská kronika byla úžasná a jestli to vůbec je možné, tak tahle kniha je ještě tisíckrát lepší. Je až neuvěřitelné jak moc mě tato vize budoucnosti děsila. Nedej bože abychom došli k pálení knih!
Měl jsem dluh s touto knihou a i když prvních asi 30-50 stran jsem se nějak nemohl chytit, hodnotím knížku jako velmi dobrou. Ovšem nechápu, jak ji někdo mohl dát do doporučené četby pro základní školu. Knihu nemůže žádné dítě pochopit.
Že je 451 stupňů Fahrenheita fantasy, či snad sci-fi? Kéž by. Spíš jde o obludné varování před zvrácenou formou modernizace, která se zvrhla do totality a zabránila lidem přemýšlet - dokonce je od přemýšlení odradila. Představa tupých mas s nosem přilepeným k všudypřítomným televizním obrazovkám a naprosto lhostejným k citům, dává vzniknout netradičnímu hrdinovi, který si při své práci hasiče - nikoliv někoho, kdo oheň hasí, aby před ním uchránil lidi, ale někoho, kdo se podílí na spalování pár kusů knih, které ještě na světě zbyly - uvědomí, že nečiní správně, že se cítí prázdný a rád by svět kolem sebe změnil. Čtenářovi sympatie utuží fakt, že se tak svým smýšlením stává vyvrhelem a na tomto pokraji společnosti paradoxně teprve nachází svůj smysl žití. Autorova bezbřehá fantazie, která si (doslova?) hraje s ohněm navíc krásně tuto metaforu dobrý sluha-špatný pán připodobňuje k fénixovi, kterým se v tomto případě má stát i sám člověk, a tak vnáší do teskného příběhu nikdy nehasnoucí naději.
Často je tento román přirovnáván/srovnáván s Orwellovo 1984 a vedou se spory o to, jestli je to vůbec na místě. Oba autoři se ve svých antiutopistických zobrazeních pohybují ve velmi podobném světě, ale každý se jím zabývá z jiného úhlu. Zatímco Orwell se věnuje především politickému systému a životu v totalitě, Bradbury se opírá ryze o popírání samostatného uvažování, které není zapříčiněné nějakou mocí shůry, ale samotným člověkem-jedincem. Navíc i přese všechny hrůzy a úpadek nabízí východisko, ve kterém se opět nebojí opřít o samotné individuum. Právě tato víra v moc jednotlivce přináší do strastiplných románů tohoto druhu kousek světla.
Co je ještě třeba vyzdvihnout, je autorův překvapivě poetický a upřímný styl prózy, díky kterému se čtenáře přímo dotýká. Když hovoří o chuti deště, probudí ve vás vzpomínky na věci, které jste v dospělosti přestali zkoušet, když popisuje vůni knih, přiměje vás ke stránkám přivonět a celou dobu vás nechá přemýšlet nad tím, jestli jste opravdu schopní svobodně přemýšlet, to vše navzdory tomu, aby vám něco vnucoval:
„Má žena tvrdí, že knihy nejsou skutečné.“
„Díky Bohu, že nejsou. Můžete je zavřít, říct jim: Počkej. Máte nad nimi moc jako Pánbůh. Ale kdo kdy dokázal vyrvat se z drápů, které člověka sevřou, když jednou zapustí kořeny v televizním pokoji? Ten z něho udělá, co bude chtít. Je to okolí stejně skutečné jako svět. Stane se pravdivým a je pravdivé. Knihy můžete umlčet rozumným argumentem."
Hvězdičky dávám za skvělý nápad (utopický svět, kde už lidé nepřemýšlejí, jsou masově ovládáni a čtení i vlastnění knih je protizákonné), krásný jazyk a skvělé myšlenky autora ( člověk by měl dělat správné chyby a být za ně vděčný a mnoho jiných), obrácení významu slova požárník. K plnému počtu mi chybí propracovanější dějová linka. Jakoby mě pan Bradbury vzal na projížďku svým utopickým světem a já si jen v rychlosti na telestěně prohlédla Montagův příběh. I tak jsem ráda, že jsem po knize sáhla.
Knížka pro mě nenaplnila očekávání od takového kultu. Jak tu už někdo psal - námět je parádní, ale zpracování mě zklamalo.
Kniha je uvedena citátem "Dají-li vám nalinkovaný papír, pište napříč."
Mnohokrát jsem si na to v životě vzpomněla, nikdy to neudělala.
Blíže neurčená budoucnost, vysoká životní úroveň, trysková auta, mechanická hudba, ale i mechaničtí ohaři a manipulativní telestěny. Lidé přestávají myslet. Požárník Montag ohně nehasí, ale zakládá. Knihy je zakázáno číst i přechovávat. Stará žena je spálena i s knihami, od kterých se nechce odloučit. Montag začíná pochybovat o smyslu své práce. Prozře, dostává se na druhou stranu. Pro knihy i lidstvo skýtá naděje.
Miluju knihy, o to hůře se tato antiutopická vize četla. Láskyplně pohlížím na naši knihovnu a pomalu promýšlím, kam uschovám svůj Kindlík pro dobu nouze.
Úžasná, krásným jazykem napsaná, kniha o budoucím světě, kdy je myšlení lidí redukováno kriminalizací knih, mě okouzlila i na podruhé. A je pekelně aktuální i po šedesáti letech a myslím, že nejen v Americe. Musím se plně ztotožnit s (pro mně hlavní) myšlenkou knihy o škodlivosti přehnaného sledování telestěn (které už v podstatě máme doma), neustálého poslouchání mušliček v uších (stačí se podívat venku na ulici na lidi a je jasné, že toho jsme už dávno v plné míře dosáhli) a jen prostě sledovat a pozorovat věci, čichat k nim, brát je do ruky, uvažovat o všem a bavit se s ostatními lidmi. Pro mně byla tato kniha pokaždé co jsem ji četl neskutečným zážitkem. Měli bychom ji všichni přečíst a pak pokorně vyrážet se svými přáteli do přírody, myslet, ne jen tupě a bez odezvy vstřebávat toky zbytečných informací, vážit si knih a číst je. Především pak hledět do všech těch monitorů, které odevšad na nás září, méně a méně, jinak se nám to na našich potomcích šeredně vymstí. Což už ostatně začínají prokazovat různé studie, které popsaly tento jev jako “digitální demenci.“ Ostatně, žádných studií není ani třeba, stačí se rozhlédnout kolem sebe. Bohužel čím dál více lidí žije pohodlným životem Mildred ve falešném světě hloupé zábavy, aniž by se starali co se kolem nich opravdu děje a věnovali se skutečnému životu. 99/100
Spíše jednodušší sci-fi, než na které jsme zvyklí. Nicméně i přes tuto jednoduchost a podobnost s Orwellovým 1984 kniha není špatná a rozhodně stojí za přečtenì.
Výborný nápad, ovšem pro mě nenaplnila kniha potenciál. Velice mi připomínala Orwella a jeho 1984, ovšem s tím rozdílem, že tato kniha byla mnohem méně propracována. Také se mi nelíbil konec. Skončilo to všechno velice rychle a vlastně nijak. Nápad bezvadný, zpracování už tolik ne.
Tato kniha mě chytla od začátku do konce. Vůbec jsem nevěděla, jak má tato kniha skončit a její konec mě opravdu překvapil.
Montag byl pro mě takovou prázdnou figurkou. Vůbec jsem si ho nemohla představovat jako člověka, působil na mě jako špatný herec poskakující podle Bardburyho scénáře. Zřejmě je cílem přimět člověka k zamyšlení, což se dle mého daří. Otázkou je, jakým směrem se budou vyvíjet vaše myšlenky, mé neustále narážely na nesrovnalosti, na detaily, které se mi zdály v knize nahodilé a nedořešené. Rozhodně jsem čekala od této knihy více, přesto nemůžu říci, že by byla špatná.
O knize jsem slýchala už na základní škole, nicméně tehdy mi tohle téma nic neříkalo. Na střední jsem tak na ni zapomněla a nepřipadala si nikterak ochuzená. Znovu mi padla do oka až ve chvíli, kdy jsem se učila k maturitě - jedna z otázek na dětskou literaturu totiž pojednávala i o zakladatelích sci-fi a fantasy literatury. Je tedy nasnadě, že jsem nutně musela zakopnout o pana Bradburyho a s tím i o 451 stupňů Fahrenheita.
Kniha je svým rozsahem velmi krátká, jen několik desítek stran. Skoro bych řekla, že je to povídka, protože nás seznamuje jen s několika postavami a to v průběhu velmi krátké doby.
Dějem nás provází hlavní hrdina, požárník Guy Montag. Jeho postava není moc vykreslená, nevíme, jak vypadá ani kolik je mu let. Ani o jeho povaze toho moc napsáno není. Víme o něm jen to, že pálí knihy, a to tak dlouho, až mu to začne připadat divné a několik jich ukradne, aby si je mohl přečíst.
Guy mi sice byl sympatický, ale na druhou stranu mu trochu vadilo, že jsem o něm skoro nic nevěděla. O něm, ani o jiných postavách. Sledovala jsem příběh, který mi vyprávěli téměř bezejmenní hrdinové. Příběh, který vlastně ani neměl nikterak složitý děj. Myslím, že 451 stupňů Fahrenheita je spíš kniha, nad kterou se člověk pozastaví a zamyslí. Je to něco, co vás donutí přemýšlet o svém chování k ostatním lidem a o způsobu, jakým své okolí vnímáte.
Kniha se mi četla dobře, neměla jsem problémy s překladem ani s žádnými cizími slovy (všechny termíny měli svoji vysvětlivku pod čarou). Ostatním bych jí určitě doporučila, protože je to velmi zvláštní příběh, který člověka svým způsobem přinutí věnovat knihám a čtení trochu víc času.
80%
Hlavní je nepřemýšlet a konzumovat, život je pak mnohem jednodušší a "šťastnější"... Až děsivě aktuální...
Celou dobu mi prislo, jako bych cetla Orwella. Myslenka
popsana v knizce je hodne depresivni, hlavne tim, jak realisticky je popsana..
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie zfilmováno 20. století americká literatura rozhlasové zpracování o knihách
Autorovy další knížky
| 2001 |  451 stupňů Fahrenheita |
| 1959 | Marťanská kronika |
| 1989 | Kaleidoskop (70 povídek) |
| 1995 | Pampeliškové víno |
| 2017 | Ilustrovaný muž |
Další kniha, kterou bych si zřejmě nepřečetla, kdyby mě k tomu "nedonutila" naše profesorka. Naprosto úžasná kniha k zamyšlení. Autor nás varuje před utopickou společností. Jak je strašně jednoduché nechat se vést davem a nepřemýšlet. Sice mě tak chyběla jakási hlubší propracovanost dějové linky, bylo to spíš takové nakouknutí do Montagova života. Myslím, že to je jedna z knih, kterou by si člověk měl přečíst.