1Q84: Kniha 1 a 2
Haruki Murakami
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/137474/bmid_1q84-kniha-1-a-2-V0i-137474.jpg
4
1388
232
Co kdyby jednoho dne kdosi kdesi přehodil imaginární výhybku, a svět, jak ho znáte, jednou provždy skončil? A co kdyby si toho navíc nikdo kolem vás nevšiml? Aomame a Tengo jsou zvláštní postavy. Ona je geniální fyzioterapeutka, která rozumí lidskému tělu jako málokdo. Jen svých znalostí občas využije k tomu, aby odeslala na jiný svět muže, na které je běžná spravedlnost krátká. On je vynikající matematik se spisovatelským talentem, který se jednoho dne propůjčí ke zdánlivě nedůležitému literárnímu podvodu. Ti dva se neviděli dobrých dvacet let, v hloubi duše ale nepřestávají myslet jeden na druhého. Oni sami se vlastně nezměnili. Jenže svět kolem nich začal být od jistého okamžiku jiný a podivný. A oni by v něm teď měli najít jeden druhého… Ve svém nejnovějším románu se Murakami pokusil propojit své dosavadní tvůrčí postupy a zkušenosti do rozsáhlého celku, ve kterém nechává zaznít mnoha protichůdným hlasům, aby se znovu a nově zamyslel nad svými oblíbenými tématy. Název 1Q84 odkazuje na jiné slavné dílo, a sice román 1984 George Orwella. V japonštině má totiž Q stejnou výslovnost jako devítka, takže se z tohoto hlediska jedná zároveň i o jakousi slovní hříčku. Má naznačovat nepatrnou, ale přesto velmi podstatnou změnu, jež má obrovské následky.... celý text
Přidat komentář
Kdyby tuhle knihu napsal Cormac McCarthy, měla by tak 200 stránek. Jak Aomame přelézá plot by možná popsal jednou větou, nebo jak si Tengo něco vaří, by mu možná ani nestálo za zmínku. Ne tak Murakami. Ten čtenáři předkládá všechno hezky podrobně a do puntíku. Ale přesto mě to docela bavilo, protože autor hned na úvod ve mně vyvolal zvědavost a napětí. Jak to bude dál? Kdo jsou to ti Little People? Odkud se vzala Fukaeri? A další záhady. Dlouho jsem plno věcí nechápal. Ale naštěstí je nechápaly ani hlavní postavy, i ony se divily třeba dvěma měsícům na obloze, takže mě to uklidňovalo a s chutí jsem četl dál. Autor pouštěl informace jen po kouskách a velmi pozvolna. Pomalu jsem skládal mozaiku. No, dočetl jsem, ale mozaiku jsem ještě nesložil. Pořád jí ještě skládám. A všechno ostatní je v komentáři od Pavo.Klima.
Murakami mě opravdu baví. Na druhou stranu z něj začínám mít stejný pocit, jako s Coelhových románů v tom směru, že s každou další knihou čtu opět jedno a to samé. 1Q84 je další můj oblíbený Kafka na pobřeží, případně Konec světa. Je ale snad ještě mistrněji vyvedený, má sympatické postavy a je poněkud civilnější, lépe stravitelný. Od dob Konce světa se Murakami slušně vypsal. Velmi si na těchto knihách vážím nečernobílosti. Paráda, chystám se na knihu 3.
.... a zase mě dostal! Mozkový závity makaly na plný obrátky, až se totálně odpálily a já opět nebyla schopná chápat.... náznakové proplétání osudů Tenga a Aomame mi mnohdy bralo dech.... geniální... nekýčovité.... neklišoidní :) napínací, tajemné a dokonalé až hanba.... obešla bych se tedy bez těch spousty erekcí a ejakulací v těch nejnevhodnějších chvílích, ale copak lze si představit Harukiho bez podobných výjevů.... nelze :) ámen!
Prvý a druhý diel 1Q84 je niečo, čo odporúčam najviac každému. Hlboký rozbor duševného diania postáv, ich myslenie a spomienky do minulosti sú vykreslené hlboko, hodnoverne a neuveriteľne detailne. Kniha sa vám dostane pod kožu a vy si uvedomíte, že keď po večeroch idete domov, dívate sa na oblohu hľadajúci dva mesiace...Odporúčam najviac ako sa len dá!
"Hohó! tak tohle je fakt kniha", pronesl komik. "Hohó!" vpadlo sborem zbylých šest Little People. 1Q84 (kniha 1 a 2) je nepochybně literární skvost, který si dočasně pronajal všechen můj volný čas. Že tomu tak bude, to jsem tušil už při Janáčkově symfonietě. Napínavý děj, prolínání docela věrohodných příběhů Tenga a Aomame, mysteriózní atmosféra, mnoho podnětů k zamyšlení, neuzavřené mikropříběhy, jež každému nechávají prostor pro vlastní dokončení (anebo ponechání tak). Prostě perfektní kniha. Někdo se pozastavuje nad zdlouhavostí, ale já myslím, že každá věta je přesně na svém místě a rozsah je známkou důslednosti příběhu. Oceňuji realistické vyobrazení přechodu do světa 1Q84. K večeru jsem míval nutkání podívat se na nebe - neuvidím tam proboha dva měsíce? Bohužel se čtenář až do konce knihy nedozví,........, no,....jak to vlastně dopadlo s tím fikusem. Takže, vážení Little People, jsem (nejen na vás) zvědav ve třetí knize.
Murakamiho styl je mi velmi blízký, jeho postavy také - zde jste hnáni knihou dál a dál a pak vás zarazí čekání na pokračování víc než u jiných knih. Tengo a Aomame a jeden měsíc, dva měsíce...
Složitá kniha, málem jsem si dělala poznámky, abych vše udržela v paměti, než se dostanu ke třetímu dílu.
Murakami je dobrý autor, tak asi nikoho nepřekvapí že 1Q84 je dobře napsané a čtivé dílo. Dost se mi líbilo splétání přiběhových linek do jedné. Závěrečné střídání kapitol z pohledu Tenga a Aomame mě už ale trochu štvalo. A jsem zvědavý jak to tedy celé dopadlo.
Nemůžu říct že mě IQ nadchlo, spíš ne, musela jsem se nutit číst a v moment kdy se začalo něco konečně dít, tak i zároveň přestalo, není to přesně to co jsem čekala, ale nakonec to stálo za to "nucení".
Do hodnocení titulu zahrnuji i fatální počet překlepů a pochybení korektorky. Tím jsem se zabýval už na FB stránkách "Co čteme", psal jsem i do nakladatelství Odeon. Každopádně můj přístup ke knize to ovlivnilo negativně.
Hrdinové - míjející se mladý muž a mladá žena, oba se silnou touhou se znovu potkat. On spíš pasivně přijímající, ona aktivně jednající. Oba ještě úplně nedospělí (a to jsem si myslel, že tímto fenoménem trpí třicátníci dneška a ne naši rodiče :-) ). V závěru knihy 2 se přistup obou proměňuje. Jako by oba museli sami sebe přijmout takoví, jací jsou, aby mohli udělat kroky kupředu a třeba se najít. Je dost možné, že se jejich kroky minou. Ale to už snad budou mít tolik síly, aby obstáli i bez vzpomínky na dávnou podporu od toho druhého (????).
Je to tak trochu kniha ztrát i nálezů (Tengův vztah k otci, Aomam na balkóně sledující klouzačku na dětském hřišti, Cubasa)
Líbí se mi Tengovo procitnutí - "Ať jsem v jakémkoli světe, s jedním, nebo dvěma, třemi měsíci, vždy v tom světe budu sám a bude záležet na mně, jak se budu mít..." /volná citace/
Kdy a jak vezmu do ruky 3. knihu /v ČR vydaný druhý svazek/, nevím. Příliš jsem dílo nehltal. Přemýšlím, zda by podstatné z příběhu šlo napsat tak, aby ubylo zdlouhavých popisů, které mě nebavily. Tok textu neplyne jak loďka padající vodopádem. Nevím, zda na vině není i překlad. Fantasknost nápadů, existence nečekaného dění příběhu pomáhá a snad je jeho největší devízou. Možná jsem chybně očekával sci-fi. Kniha se spíš blíží přemýšlení nad realitou a fikcí, jejich prolínáním v mnoha pohledech. Každý z nás si někdy někam utíkáme od reality... pro někoho to je matematika, pro jiného knihy, sex, nebo v současném světě internet.
Možná jde o vzkaz autora, že realita se snadno stane fikcí a iluze se může jednoduše zhmotnit... Ale díky komu/čemu? Díky nám samým?
Skôr asi ***a1/2.Tak ako v Kronike vtáčika na kľúčik mám s Murakamim jeden problém - ono sa to rozbehne, ale časom sa to zabrzdí (aspoň u mňa :-)) a ďalej už len bojujem a bojujem. Pre mňa by v tomto prípade čo sa týka rozsiahlosti diela "menej bolo viac".
Murakamiho osvědčené schéma - dva samostatné příběhy, které se v pozdějších kapitolách začínají prolínat (stejně jako v předchozí knize Kafka na pobřeží - tu však hodnotím výše). Na začátku mi přišla trochu zbytečná sexuálně explicitně vylíčená scéna s Aomame, ale pak už to bylo v tomhle směru OK. Jakmile v příběhu promluvila 17ti letá Fukaeri, dost mě to bavilo a na začátku jsem se smál;) Líbí se mi Murakamiho styl, dokáže výborně vylíčit charaktery postav a jejich rysů se drží se po celou dobu příběhu. Dobře se čte (750 stránek je už ale pořádná bichle), jen mi přišly trochu zbytečné popisy, co si kdo dal k jídlu..
Následující dvě tvrzení se v příběhu objevovaly častěji a většinou mě pobavily:)
"Jakmile někde vznikne prázdnota, musí ji něco přijít vyplnit"
"Pokud něčemu nerozumíš bez vysvětlování, nemá cenu ti to vysvětlovat vůbec" :)
Kniha 1: Dosť dobré, neviem sa dočkať ďalšej kapitoly. Kniha 2: To som už predsa čítal, vyzerám ako debil? Kniha 3: Smrť grafomanom! Celkové hodnotenie: Úplne o ničom, strata času.
Před několika lety se mně dostala do rukou Murakamiho kniha Kafka na pobřeží. Po jejím přečtení jsem nesdílel pocit davového nadšení, který zachvátil české luhy a háje. Příběh mně přišel příliš fantaskní a rozvláčný. 1Q84 je jiný kalibr. Ústřední idea příběhu je originální a nutí čtenáře obracet stránky dopředu. Oceňuji zejména důkladné zpracování pocitové stránky hlavních hrdinů, ač se nám mohou jevit jakkoliv nereální. Je ale zatím brzy hodnotit knihu jako celek, je třeba vyčkat, jaké rozuzlení přinese třetí díl. Kritiku zaslouží editor, v knize je hodně překlepů a chybějících uvozovek. A překladatel by zasloužil klepnutí přes prsty za to, že ze zpěvačky Billie Holiday uděla muže :-). Ale při vědomí náročnosti překladu takto rozsáhlého a jinotajů plného díla to lze odpustit. A Murakami má významné plus za znalost české kultury, konkrétně Janáčka ;-).
Děj zajímavý, ale přijde mi celý až příliš zdlouhavý a zbytečně natažený. Jinak Murakami opět útočí na člověka, a to až do morku kostí, v otázkách lidství, nitra člověka samého, co je dobro a co je zlo.. Představy, realita a fantazie okolo sebe tančí.
Ale občas mi přišlo, že určité části byly psány jen z povinnosti, na přání čtenářů, autor se do toho plně nevložil. Těžko se mi četla mluva Fukaery, ale to je jen subjektivní pocit, autentičnost postavy to splnilo.
Velmi se mi líbila postava Aomame.
Jsem zvědavá na třetí díl.
Moje prvé stretnutie s Murakamim ma viac ako príjemne prekvapilo. Osobne sa stačím vyhýbať bestsellerom ale vzhľadom na to že bol navrhnutý na Nobelovu cenu tak som to teda skúsil a veru stálo to zato.
Som fanúšikom sci-fi a fantasy a aj preto som siahol po tejto knihe a treba povedať že som sa do nej hned zažral. jednoduché písanie a čita sa to samo. Vysoko hodnotím "psycho"stránku knihy a občas som mal sám pocit že žijem v dakom Q-roku. Neviem prečo ale Fukaeri mi nebola vobec sympatická !!!
Citát do života : "Keď to nepochopíš na prvýkrát , nemá cenu ti to vysvetlovať viackrát !"
"Pokud něčemu nerozumíš i bez vysvětlování, nemá cenu ti to vysvětlovat vůbec."
Murakami má prostě nezaměnitelný styl. V jednu chvíli čtete pasáž, v níž autor podrobně líčí naprosté banality a vzápětí se přenesete do míst, kde postavy vedou filosofickou reflexi svého životního údělu. Takto napsáno to patrně zní dost podivně, ale ve výsledku to funguje skvěle - kniha má totiž "to cosi", co vás nutí pokračovat dál a ještě ke všemu si to docela užívat.
Štítky knihy
japonská literatura magický realismus
Autorovy další knížky
| 2005 |  Norské dřevo |
| 2012 | 1Q84: Kniha 1 a 2 |
| 2010 | Kafka na pobřeží |
| 2004 | Na jih od hranic, na západ od slunce |
| 2015 | Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování |
Moje seznámení s autorem, které zanechalo ten nejlepší dojem. Příběh mne zaujal od první stránky a nepustil, až do úplného konce. I když nejde o nějaký strhující děj, vůbec to neubírá knize na čtivosti. Každý večer jsem se velice těšila na setkání s Aomame, Tengem a dalšími postavami a přemýšlela, zda se mi tentokrát poodhalí vysvětlení některé ze všudypřítomných záhad. I když se nic úplně nevyjasnilo, vůbec mi to nevadí. Ráda si teď přečtu i pokračování, které jsem si omylem koupila dříve než první díl. Uvažovala jsem pak, zda si k němu opatřit začátek, nebo ho rovnou prodat. Nakonec jsem zvolila první možnost a vůbec nelituji.