1Q84: Kniha 1 a 2
Haruki Murakami
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/137474/bmid_1q84-kniha-1-a-2-V0i-137474.jpg
4
1386
232
Co kdyby jednoho dne kdosi kdesi přehodil imaginární výhybku, a svět, jak ho znáte, jednou provždy skončil? A co kdyby si toho navíc nikdo kolem vás nevšiml? Aomame a Tengo jsou zvláštní postavy. Ona je geniální fyzioterapeutka, která rozumí lidskému tělu jako málokdo. Jen svých znalostí občas využije k tomu, aby odeslala na jiný svět muže, na které je běžná spravedlnost krátká. On je vynikající matematik se spisovatelským talentem, který se jednoho dne propůjčí ke zdánlivě nedůležitému literárnímu podvodu. Ti dva se neviděli dobrých dvacet let, v hloubi duše ale nepřestávají myslet jeden na druhého. Oni sami se vlastně nezměnili. Jenže svět kolem nich začal být od jistého okamžiku jiný a podivný. A oni by v něm teď měli najít jeden druhého… Ve svém nejnovějším románu se Murakami pokusil propojit své dosavadní tvůrčí postupy a zkušenosti do rozsáhlého celku, ve kterém nechává zaznít mnoha protichůdným hlasům, aby se znovu a nově zamyslel nad svými oblíbenými tématy. Název 1Q84 odkazuje na jiné slavné dílo, a sice román 1984 George Orwella. V japonštině má totiž Q stejnou výslovnost jako devítka, takže se z tohoto hlediska jedná zároveň i o jakousi slovní hříčku. Má naznačovat nepatrnou, ale přesto velmi podstatnou změnu, jež má obrovské následky.... celý text
Přidat komentář
úžasná kniha! Originálni příběh, od začátku do konce zajímavá a čtivá. Ani u jedné části jsem si neřekla ze mě to nebaví. Hned jdu na poslední díl! :)
Bála jsem se, že od Murakamiho jsem toho přečetla tolik, že mi další podobná kniha nebude moc bavit. Ale ne. Bylo to dobré. A i já občas večer koukám na oblohu s napětím, kolik jich bude… Přečíst těch sedm set stránek není opravdu problém. Příběhy Aomame a Tenga se pozvolna blíží k sobě a až do samého konce není jasné, jestli se protnou nebo ne. Kniha se (jako u Murakami téměř vždy) vzpírá zařazení do některého ze zaběhlých žánrů. Asi nejvíc styčných bodů má s fantasy a je to chvílemi dost temné a strašidelné fantasy. Některé rysy sdílí s realismem (to, jak se podrobně věnuje pozorování hlavních hrdinů a zbývá se jejich motivacemi a postoji). Vraždy odkazují ke krimi thrilleru. A někdy je příprava jídla popsaná tak dopodrobna, že v tom místě kniha připomíná kuchařku. Závěr je sice otevřený, ale nevím, co by šlo k napsanému ještě dodat. Na knihu 3 jsem tedy vcelku zvědavá.
Další naprosto skvělá kniha ve které mě Murakami vodil po svém fantastickém světě,kde chvílemi nevím ,jak to doopravdy myslel,ale přesto musím pořád číst dál a dál,a odkrývat záhadný příběh,který mě naprosto pohltil. Murakami mě prostě baví.
Už se těším na třetí knihu.
První kniha od autora. Věděl jsem o něm, ale asi jsem k tomu musel dojít oklikou..Čtení, které asi není pro každého. Já jdu číst knihu 3..
Četla jsem ji snad půl roku a několikrát odložila a zase se vrátila. Prostě jsem musela dočíst a jsem za to ráda.
Geniální zápletka i gradace příběhu. Za mne patří kniha do nejvyšší ligy z Murakamiho děl.
Dlouhý, rozvláčný styl Murakamiho, kdy se na několika stech stránkách neuděje vlastně nic moc významného přinesl spoustu otázek a málo odpovědí. Tahle knha mi moc nesedla, čekal jsem na třetí knihu, abych se dočkal ... (viz recenze tam)
včera popoludní som sa pozeral na Mesiac. bol sám, bola ho iba polovica... uvidím, čo uvidím dnes večer:)
Murakami parádny.
preklad neviem posúdiť, lebo neviem po japonsky a ani po anglicky tak, aby som dielo čítal v tomto jazyku.
redaktorská robota miestami odfláknutá. škoda.
najhoršie na mňa zapôsobilo remeselné spracovanie. je pravda, že som mal knihu z knižnice a že čitatelia to so starostlivosťou o knihy nepreháňajú. už pri požičaní bola na štyri kusy. teraz je na osem až desať. pri čítaní to rozptyľuje a rozčuľuje, pretože neustále treba dávať pozor, aby vám kus knihy neodpadol. celkom by som bol za vypracovanie rebríčka kvalitných tlačiarní, ktoré odvádzajú vždy a stále slušnú prácu. táto by k nim určite nepatrila.
a z knihy rezonuje:
„Převážná většina lidí o pravdu, která se dá dokázat, vůbec nestojí. Pravda se skoro nikdy neobejde bez silné bolesti. A na nějakou pravdu, která bolí, se ti každý leda vykašle. Lidé potřebují něco jiného: krásné a líbivé příběhy, po kterých jim jejich vlastní existence bude připadat alespoň o trochu smysluplněji. Přesně pro tohle vznikají náboženství.“
Na tři hvězdičky málo, na čtyři moc. Nese na tom vinu i množství překlepů a chyb. Cca od stránky 600 jsem již trpěla. Dvoustránkový popis hlavní hrdinky, proč si koupila fíkus, byl na mě moc. Ale Knihu 3 si chci přečíst.
Jak se dá od Murakamiho čekat, otázek nakonec zanechává víc než odpovědí. Se čtenářem opět hraje rafinovanou hru na pomezí reality a fantazie, mísí detailní popisy i tajemné náznaky. Na konci zbývá spousta nedořečeného (uvidím, co prozradí třetí díl) a i většina vedlejších postav zůstává obestřená tajemstvím: Fukaeri, Ušikawa, stará paní, profesor Ebisuno, Tamaru, u všech jako by autor schválně něco zamlčoval a nechával spoustu prostoru pro čtenářovu představivost.
Hlavní hrdinové Aomame i Tengo se každý po svém snaží vzít svůj život, přidušený stínem dětských traumat, do vlastních rukou, dát mu jiný směr, snad tím, že najdou cestu jeden k druhému. Jenže jsou tady Little People – skoro lynchovský motiv jakési nadreálné síly stojící mimo lidské morální kategorie. Narušitelé i strážci rovnováhy ve světě, jejichž negativní role v příběhu je jen zdánlivá. Podobně jako v Kafkovi na pobřeží se příběh odvíjí ve dvou paralelních liniích, které k sobě Murakami přibližuje s přesně vypočítanou dynamikou, pomocí stupňujících se náznaků, přesně tak, aby čtenáře, kterým by mohlo vadit místy pomalejší tempo vyprávění, udržel na háčku. Na mě to fungovalo stoprocentně.
Murakami mě opět dostal. Zjevně mám pro jeho tvorbu slabost. I přes svoji délku mě to bavilo - od začátku až do konce - a jsem opravdu zvědav na třetí díl.
Výborné. Začala jsem číst spíš z povinnosti, protože jsem už od Murakamiho pár kratších věcí četla, ale nelíbily se mi. Chytlo mě to a už nepustilo. Geniálně vystavěné.
Knížku mi půjčila kamarádka, která ráda čte a tato se jí líbila a doporučila mi ji. Já se začetla do tohoto podivného světa , zvykla si na japonské jména a i když jsem četla dlouho , protože děj se posunul někam, kde jsem se ztrácela , jsem spokojený čtenář.
"Když někoho dokážeš doopravdy milovat, i jen jednoho jedinýho člověka, znamená to, že máš naději."
Myslím, že jen o málokterého knížce se dá říct, že ji stojí za to přečíst už jenom kvůli jedné větě v ní obsažené. A co teprve, když má ta knížka 768 stran! Ale u téhle knížky si to dovolím: tuhle repliku jsem si naprosto zamiloval!
Mé první setkání s Murakamim, který mě míjel (nebo jsem se mu cíleně vyhýbal, protože ho v mém okolí četli všichni...) a po přečtení všech tří knih 1Q84 uzavírám, že šlo o setkání krásné - přesně takto by první "rande" mělo vypadat.
Ačkoliv musím uznat, že jsem byl první třetinu první knihy značně skeptický nebo snad lépe řečeno rozčarovaný, protože jsem člověk, který má rád logické řetězení a odpovědi na pokládané otázky. Následně jsem se však na styl knihy zvládl vnitřně synchronizovat, poutavý děj mě pohltil a až do konce třetí knihy jsem jen s obtížemi přerušoval četbu.
Dílo na mě působí jako obraz a myslím si, že přesně takto by ho na sebe člověk měl nechat působit. Jiné světy, jiné reality, hledání cest mezi nimi, a to vše doprovázeno něčím vyšším, něčím co ví, slyší a je nad naše chápání. Autor tento obraz převážně popisuje, nevysvětluje jej do detailů (a někdy jej vlastně nevysvětluje vůbec). To vše zanechává emoce a prožitky (a věřím, že pro někoho mohou být příjemnější než pro jiného - stejně jako u obrazů).
Děj je poutavý, byť uznávám, že v některých částech mohou popisy působit rozvláčně a zdlouhavě (což mě v první třetině rovněž vyvádělo z míry). Po tom, co jsem se do děje dostal hlouběji a nechal na sebe tento "obraz" působit, přirozeně mě děj i svými popisy příjemně obtékal.
Závěrem snad jen shrnuji, že jde o skvělou knihu, kterou doporučuji číst a vychutnávat s otevřenou myslí.
Mám ráda, když mě knížka vcucne do sebe a já v ní - vedle hlavních postav - také účinkuji. Tak jsem se třeba toulala s Kafkou (na pobřeží) či bloudila knihovnou (podivnou), vnímala touhu, strach, vůni,... Tady jsem ale šla po průzračném ledě, všechno a všechny jsem pod ním viděla, ale nikdy se neocitla uvnitř; snad jen při příchodu Fukaeri (a vůbec u nápadu s kuklami ze vzduchu a všeho z pokřivené reality) byl led trochu slabší - a já se už už chtěla prodrat k nim. Ale ne, nešlo to. Proč?
Slova slova slova opakovaná slova opakovaná slova opakované informace opakované informace. Např. Tengo má starší přítelkyni, žádnou jinou nemá, přesto stále čtu: Tengo mluví se svou starší přítelkyní, starší přítelkyně mu volá, se starší přítelkyní má sex. Z dějin Předvoje můžu z fleku složit zkoušky. A už nikdy, ale opravdu nikdy nikdy nikdy nechci číst nic o Tengově šourku a o bradavce jeho matky "v ústech muže, který nebyl jeho otcem". Autor také nenechává příliš prostoru čtenáři, aby si domýšlel něco sám, shrnuje a vysvětluje, znovu opakuje; další slova slova slova.
Sex: celkem důležitá součást románu. Nepamatuji, jestli jsem vůbec někdy četla texty o sexu tak neeroticky působící, tak chladné a bez citu; stejný chlad se rozprostírá především kolem Aomame (dost tomu napomáhá i autorovo uvádění značek jejích bot a oblečení) - vypulírovanost a sterilnost, čistota bez vůně a chuti.
A to je právě to: nechybí tu nadpřirozeno, zajímavá byla souvislost s 1984 (odkazů na evropské umění je tu opravdu mnoho), líbil se mi celý nápad s 1Q84 a přibližování se dvou realit k sobě. Ale chybělo mi tu magično, kouzlo, vše působilo jen na rozum; ten chlad ve všem mě až paralyzoval. Jediná věc mě v kritičnosti drží trochu zpátky: mohl by to být záměr, třeba právě tak měla působit pokřivená realita roku 1Q84 (úplně se mi to ale nezdá, protože takové životy měly obě postavy už předtím). Musím se přesvědčit - přečtu si i třetí díl a možná se autorovi v duchu omluvím. Pokud to ale na omluvu nebude, bude to znamenat, že knížka, kterou jsem před četbou považovala za vrchol Murakamiho tvorby (a těšila se na ni), mě bohužel zklamala.
Murakami ma opäť nesklamal. Nechápem, kde na to ten človek chodí, že dokáže do príbehu dostať toľko vedľajších postáv a ich príbehov a ja mu napriek tomu nemám chuť vyškriabať oči, lebo by som už chcela vedieť, ako sa bude vyvíjať hlavná dejová línia. Práve naopak, všetky tieto "nepotrebné" informácie celému dielu dodávajú kompaktnosť a robia ho o to zaujímavejším. A čo ma špeciálne bavilo- kniha absolútne nie je predvídateľná. Samozrejme, niektoré body v deji boli dopredu jasné, ale väčšina kapitol sa vyvíjala úplne inak, ako som čakala alebo tak, ako by mi ani nenapadlo. Haruki ma drží v strehu, aj ho za to stále viac milujem!
Štítky knihy
japonská literatura magický realismus
Autorovy další knížky
| 2005 |  Norské dřevo |
| 2012 | 1Q84: Kniha 1 a 2 |
| 2010 | Kafka na pobřeží |
| 2004 | Na jih od hranic, na západ od slunce |
| 2015 | Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování |
Kniha 1Q84: Kniha 1 a 2 je v
| Právě čtených | 80x |
| Přečtených | 1 980x |
| Čtenářské výzvě | 163x |
| Doporučených | 169x |
| Knihotéce | 618x |
| Chystám se číst | 830x |
| Chci si koupit | 155x |
| dalších seznamech | 19x |
Silný příběh, hltal jsem to na dovolené, ale trošku se mistr Murakami začíná opakovat a vyčerpávat, už je to takový postmoderní pel-mel všeho ke všemu