Práve čítaný príbeh - čo v ňom nájdeme?
Dočetla jsem tenkou knížku Kat spisovatele Stefana Kisjova, vzdor názvu místy značně humornou. Hlavnímu hrdinovi jeho otec v útlém dětství sdělí, že je mimozemšťan - nešťastnou náhodou přistál na Zemi a pryč už se nedostal. To u chlapce vzbudí touhu stát se nejlepším pilotem Bulharska, což by mohlo vést až k cestě do vesmíru. Na pilotní školu se ještě dostane, i prospěch má vynikající, ale vzdělání nedokončí, neboť: "... poté jsem nechtě zastřelil všemi frekventaty oblíbeného kapitána Gočeva kulkou rovnou do srdce."
Další osudy neúmyslného vraha se dají shrnout jako, jeho slovy, paralela k hamletovské otázce: Zabít, nebo nechat se zabít?, což vede k titulu knihy. Pokračovat tudíž může ten, kdo čte o člověku potýkajícím se s nějakým dilematem, ať už se rozhodne jakkoliv.
Vypadá to, že je třeba další vlny resuscitace...
Právě čtu Pátou vlnu a (nejen) hlavní hrdinka se tam potýká s mnoha dilematy. Především se stále opakuje volba mezi "věřit" nebo"nevěřit", protože poznat člověka od Jiného je v podstatě nemožné. A příliš velká důvěra vás snadno může stát život.
Ač mám ke knížce svoje výhrady, vzbouzí ve mně neustálé vlny paranoii a včera mě nechala nadposto emocionálně vyždímanou. Ať tedy pokračuje ten, v kom kniha, kterou právě čte vzbuzuje silné emoce - ať je to touha mrštit s ní přes pokoj, záchvaty smíchu nebo slzy. (Nebo i jiná samozřejmě.)
Takových knížek mám v poslední době plno. Včera jsem zpracovávala novinky a ze židle mě nadzvedla na první pohled pěkná knížka O žirafě, která se nechtěla mýt: https://www.databazeknih.cz/knihy/pribehy-slepici-babicky-o-zirafe-ktera-se-nechtela-myt-428971 (navíc s poměrně lákavou anotací). Příběh je bohužel dost nesmyslný, s místy, které si má malé dítě doplnit bůhvíjak, text je veršovaný, ale tak nepřirozeně a s použitím knižních slov, že jsem si raději v zájmu zachování duševního klidu další příběhy ze stejné série odpustila. Škoda promrhaného potenciálu.
Dnes mě svou až obskurní ošklivostí dostala kniha Neboj se, Oskare: https://www.databazeknih.cz/knihy/garmann-s-summer-neboj-se-oskare-428799. Ta je tak nehezká, že se mi nechtělo ani blíže zkoumat text na první pohled sestávající z nesouvisejících postřehů šestiletého kluka (asi to má být o tom, že každý má z něčeho strach, ale vizuální stránka na mě působila tak odpudivě, že jsem knihu po letmém prolistování rychle odložila – nějak nechápu, jak mohla získat několik literárních cen).
Zklamání mi způsobila i Sandra Dieckmann, díky jejímuž Padymu jsem se moc těšila na novinku Pes, který spolkl svět: https://www.databazeknih.cz/knihy/pes-ktery-spolkl-svet-452977. I když vizuálně knížka za Padym nezaostává, z příběhu jsem byla rozpačitá.
Naopak jsem si nedávno pošušňávala nad Čechovým O mráčkovi: https://www.databazeknih.cz/knihy/o-mrackovi-47098. To je čirá krása vtělená do několika vět a okouzlujících obrázků.
Při včerejším společném čtení jsme si se synem moc užili příběh Jonáš a Nenáš: https://www.databazeknih.cz/knihy/jonas-a-nenas-429279 – neotřelé ilustrace, hravý nápad, až absurdní situace i něco k zamyšlení (bez okatého poučování). Syn se smál (a pak si hrál na Nenáše) a mě potěšila jeho radost z příběhu.
A co se týče slz, k těm mě dohnala Sněhová sestřička: https://www.databazeknih.cz/knihy/snehova-sestricka-414703. O něco méně mě dojalo králičí vyprávění ze života Králík je taky jenom člověk: https://www.databazeknih.cz/knihy/kralik-je-taky-jenom-clovek-442049. (Obojí bylo mimochodem i pěkné pokoukání.)
Jak se tak dívám na ten výčet (a nejen ten), sešlo se mi tu dost knih autorů-ilustrátorů a knih norských spisovatelů. Navázat by tedy mohl ten, kdo čte knihu nějakého Nora, nebo knihu, kterou spisovatel doprovodil vlastními obrázky.
Text příspěvku byl upraven 22.10.20 v 15:38
Nikoho z Norska po ruce nemám, ale zrovna se chystám začít s knihou O sobě od Josefa Čapka. V knize jsou jeho kresby i malinké kresbičky. Hodně se na ní těším :-)
Pokračovat může čtenář knihy, která je buď faktickou biografií nebo třeba románem na základě skutečně žijící osoby.
Já jsem se pustila do objemného vyprávění Hectora Berlioze Paměti. Součástí tohoto vydání je i "Život Berliozův", R. Rollanda. A je to zážitek... ještě při poslechu jeho nádherné hudby. Stejně rozmáchlé, jak jeho Paměti.
"...nezměrné...tajemné štěstí... rychle, rychle, křídla!...Překonat prostor!...Chci vidět, chci obdivovat! ...Chci lásku, nadšení, ohnivá objetí!... Chci velký život!...Jsem však jen těžkým tělem připoutaným k zemi...".
Pokračovat tedy může čtenář, ať se nezacyklíme, knihy, kde důležitou roli hraje hudba, či hudební nástroj. Už se těším na nějaký zajímavý tip:)
Text příspěvku byl upraven 05.12.20 v 10:45
Právě jsem začala číst autobiografickou knihu Ladislava Heryána, Exotem na této zemi. Ladislav Heryán je především katolický salesiánský ale hodně undergroundový kněz, ale kromě toho, že působí jako kněz, také vystupuje na koncertech (ale třeba i v kostele) s kytarou.
Štafetu předávám nekomu, kdo čte autobiografickou knihu.
Snad se dá považovat za splnění tématu kniha O lidech a životě https://www.databazeknih.cz/knihy/o-lidech-a-zivote-377488 , kde jsou mimo informací z vědy i autobiografické prvky, osobní názory a myšlenky autora (kdyby nestačilo - současně čtu úryvky z autobiografie Všechno dopadne jinak). :)
Pokračovat může ten, kdo čte knihu z lékařského prostředí (ať je to jednodušší), ale pouze českého nebo slovenského (ať to není tak úplně snadné).
Text příspěvku byl upraven 16.01.21 v 08:42
Právě začínám s knihou Chirurg od Petry Dvořákové. O knize toho zatím moc nevím. Ale právě jsem dočetla knihu Už zase skáču přes kaluže, určitě znáte film. Ačkoli vyšla v edici třináct, podle mě není jenom pro děti a bylo to zajímavé čtení. Je to o chlapci (samotném autorovi), který prodělal dětskou obrnu, ale odmítá se na sebe dívat jako na člověka, který snad nezvládne to samé, co ostatní děti. Výborná kniha.
Pokračovat tedy může ten, v jehož knize se někdo potýká s tělesným nebo mentálním postižením.
Čtu právě asi méně známou knihu Johna Pollocka, Svatý Pavel - Apoštol pohanů. Jde v podstatě o biografii, i když na základě asi jen mála dochovaných pramenů a čtenáře může překvapit, že Pavel tady není charakterizován jako nějaký světec, ale jako člověk se všemi lidskými pocity a vlastnostmi, duševními i tělesnými. Pavlovo tělesné postižení nebylo vrozené, ale měl zjevně zřivené nohy, špatně chodil a kromě jizev měl pár dalších neduhů, které byly následkem několikerého mučení a v Římské říši běžného bičování.
Protože Pavel žil v 1.století našeho letopočtu, tedy ve starověku, pokračovat může ten, jehož kniha se také odehrává vestarověku. Nemusí to jít nutně o oblast Římské říše.
Včera jsem začala číst první díl Římské trilogie Impérium od R. Harrise o M. T. Ciceronovi.
Mladý Cicero se právě chystá na Rhodos do školy Apollóna Molona.
Pokračovat může čtenář knihy, ve které hlavní postava studuje, vzdělává se nebo se učí něčemu novému, je učedníkem atd.
Text příspěvku byl upraven 13.02.21 v 09:57
Synovi jsme právě dočetli první díl Harryho Pottera. Přestože mi na knížku připadá ještě dost malý, ihned po dočtení vyžadoval, ať začneme zase od začátku (a to jsme četli klasickou verzi bez obrázků). Na Harryho se nám tedy namotala další generace. Rowlingová boduje. (Koneckonců. i já jsem si Harryho po několika letech zase ráda připomněla.)
Pokračovat může ten, kdo čte nějakou knížku už poněkolikáté.
Text příspěvku byl upraven 13.02.21 v 12:43
Nijuru od Jenny-Mai Nuyen jsem poprvé přečetla asi před 10 lety a teď se pracně prokousávám německým originálem. Hodně mi pomáhá, že je mi příběh díky předchozímu čtení povědomý, a lépe se v něm díky tomu orientuju - zároveň jsem z něj ale už stačila zapomenout naprostou většinu detailů, takže je pro mě v mnoha ohledech vlastně nový.
Oproti minulu si teď víc všímám zažitých fantasy klišé, a že jich je v Nijuře požehnaně. Například všechny 3 hlavní postavy, ke kterým jsem se zatím dostala, jsou osudem těžce zkoušení sirotci - dva z nich žijí na ulici a ten třetí se zlou adoptivní matkou -, a proto ať pokračuje někdo, kdo čte knížku, v níž má hlavní postava alespoň jednoho živého a milujícího biologického rodiče.
Mrštíkovu Pohádku máje jsem přečetla před nedávnem. Jak nejspíš většina ví, ať už z filmu nebo knihy, Helenka žije už skutečně jen s jedním z rodičů, otcem, který je milující až téměř žárlivě, především kvůli nepěkné zkušenosti s jednou ze starších dcer.
Inu což, ačkoliv patří Pohádka máje dnes už do klasické literatury, pro dnešního čtenáře je to v podstatě "slaďák" . Nebudu to tedy komplikovat a přihlásit se může čtenář, který čte také zamilovaný román.
Pustila jsem se do knihy Léto na táboře - Jen Calonita, Sam odjíždí na tábor, kde se vyskytují i pěkní chlapi a to zamilování jen nahrává.
A když už jsem u toho léta, pokračovat může ten, kdo čte knihu, jejíž děj se odehrává v létě. :)
Tak já jsem se pustila do knihy Korálky z klokočí, kde hlavní hrdinka přijíždí o letních prázdninách na tvrz ve vísce Klokočí, kde bude pomáhat s archivem.
A tak mě napadlo, že by mohl pokračovat ten, jenž čte knihu z tvrze, hradu, zámku či jen částečně.
Čtu knihu pana Taraby Vídeňský kongres. Kdy se rozhodovalo ve vídeňských palácích, v samotném Hofburgu, o Evropě...
Pokračovat může ten, který si čte román z napoleonských dob, tedy z doby, která předcházela zmíněnému kongresu.
Po chvíli zvažování, které roky asi tak určují napoleonskou dobu (Napoleonův život? 1769/1821 Napoleonské války? 1803/15) a ve kterém roce se odehrává kniha, kterou čtu? (podle mě v samotné knize není uvedeno, nicméně autorka na ní začala pracovat v roce 1811 a vydala ji v roce 1814). Pak je tu také otázka, jestli je "z napoleonských dob" míněno tématicky nebo historicky... (historicky zdá se, moje kniha bezproblémově spadá do zadání, tématicky už tak moc ne... nebo alespoň zatím Napoleon tuším zmíněn nebyl)
Po chvíli zvažování celého dilematu jsem se rozhodla, že Mansfieldské panství je román z napoleonských dob dostatečně. Mansfieldské panství je jedna z nejzvláštnějších knih, co jsem kdy četla, hrozně se mi líbí, ale musím ji dávkovat po malých částech, protože je tam tolik k zamyšlení. Díky tomu ji čtu už skoro rok... Ať tedy pokračuje někdo, kdo nějakou knihu čte déle než měsíc.
Již déle než měsíc čtu (a určitě další měsíce potrvá, než dočtu), autobiografickou knihu irského dramatika Seana O Casey: Tluču na dveře:
https://www.databazeknih.cz/knihy/tlucu-na-dvere-202395
Je to otravné a fascinující čtení a tématem Irska a Irů mi náhodou báječně navazuje na nedávno přečtenou knihu Osamělá vášeň slečny Hearnové - tu moc doporučuji.
(https://www.databazeknih.cz/knihy/osamela-vasen-slecny-hearnove-112551
Z těch O Caseyho vzpomínek na neradostné dětství a těžké dospívání v šílené chudobě se kromě informací o soukromém životě tehdejších Irů dozvídám zajímavé informace o té fatální rozštěpenosti celé irské společnosti - Irsko versus Anglie a katolíci versus protestanti. Tyto nenávistné animozity byly (a snad ještě pořád jsou, jen už se nestřílí) tak zásadními prvky života celé společnosti a každého jejího člena, že nám to může být naprosto nepochopitelné - ta země staletí žila v trvalé studené občanské válce! Sympatie či antipatie k Anglii a příslušnost k jednomu nebo druhému náboženství (+ různé permutace těchto "klubových členství")" zásadně určovali, co kluk může vystudovat, s kým smí kamarádit, kdo jej zaměstná, po které ulici chodí svobodně a kde se musí mít na pozoru, atd.
V knize je věnován veliký prostor zdlouhavému a únavnému popisu politických bojů a různých politických aktivistů, redaktorů - politických agitátorů, řečníků.-Když to čteme dnes, málem po 100 letech, najednou si uvědomím, jaké jsou to žabomyší války, co zde námi zmítají, jak jména politiků, denně tisíckrát vyslovená v našich médiích, už také třeba za 100 let nikdo nebude ani znát, ani chápat, kdo s kým bojoval a proč.
Kupř. veděli jste, že Irové v búrských válkách fandili Búrům - (jedné z nejnechutnějších částí lidstva, jakou znám), a to jen proto, že Búrové zabíjeli hodně Angličanů? A že ze stejného důvodu Irové ve II. SV fandili Hitlerovi a nacistům, protože německé bombardování Londýna brali jako pomstvu za svá příkoří?
Pokračovat může ten, kdo čte nějakou knihu, v níž se zmiňují náboženské spory různých vyznání, ústící do krvavého řádění jinak bohabojných lidí.
Text příspěvku byl upraven 23.03.21 v 19:29
Aby téma úplně neusnulo, tak se pro jistotu zeptám: Opravdu nikdo nečte knihu, která by vyhovovala zadání? Případně šlo by zadání pozměnit, abychom to tu opět probudili?
Jsem velmi překvapena, že se nehlásí nikdo k pokračování - přece to zadání je na tolik frekventované téma, vyskytující se v tolika knihách!
Tak tedy jinak: v zadání zmiňuji i jinou knihu z irského prostředí, a tak se "odpíchnu" od ní: pokračovat by měl někdo, kdo se v právě čtené knize setkává s nějakou ženskou postavou - alkoholičkou.
Tak to už je jiná - čtu knihu Alicina síť, ve které je jedna z postav bývalá špionka ve Francii z 1. sv. války a nyní v příběhu je z ní alkoholička.
A pokračovat může, snad to bude vyhovovat - ten, kdo čte knihu z Francie, nebo jen na skok.
Rozečetla jsem knihu Polibky a croissanty (https://www.databazeknih.cz/knihy/polibky-a-croissanty-466586), možná až příliš dívčí román.
Do Paříže na prestižní letní školu přijíždí talentovaná sedmnáctiletá baletka Mia. Kromě nekonečné dřiny na sále se samozřejmě zamiluje, a tak poznává krásy Paříže s Louisem. Kromě toho pátrá po kořenech rodinné legendy o tom, že její praprababička stála modelem Degasovi.
Jeho obrazy jsou k knize zmiňovány často, navázat by tedy mohl ten, v jehož knize se mluví o nějakém uměleckém díle (a nemusí se nutně jednat o obraz).
Text příspěvku byl upraven 29.06.21 v 22:10
Vložit příspěvek