Práve čítaný príbeh - čo v ňom nájdeme?
Koukám, že se to tu zas malinko zaseklo... tak přijdu možná s trochu netradiční volbou. Právě čtu "Bygone Badass Broads: 52 Forgotten Women Who Changed the World" od Mackenzi Lee, což je knížka (jak možná někteří odhadli z názvu), která popisuje příběhy 52 žen, které historie vyprávěná muži jaksi... pozapomněla, přestože si místo v naší kultuře a paměti rozhodně vysloužili. Jejich příběhy pocházejí skutečně ze všech částí světa, ale jeden z mých (zatím) nejoblíbenějších je právě z Indie. Jmenovala se Lakshmibai a v první polovině 19. století byla raní v Jhansi. Jako velmi mladá se provdala za mahárádžu Gandaghar Rao a měli spolu dítě, které bohužel krátce na to zemřelo a Rao vážně onemocněl. Aby se zajistilo pokračování linie, před adoptovali syna, Rao ho jmenoval svým nástupcem a krátce na to zemřel. Asi nikoho nepřekvapí, že Británie chtěla situace využít a připojit Jhansi ke svému koloniálnímu území. Lakshmibai se každopádně nedala a její armáda Britskému impériu vydržela vzdorovat překvapivě dlouho - je ikonicky zobrazována na koni, jak vede svoje vojsko do boje, v ruce meč a na zádech svého syna... No, asi nikoho nepřekvapí, že ten příběh nekončí šťastně...
Pokud je takovéhle množství Indie pro splnění zadání dostačující, tak ať pokračuje ten, kdo čte knihu, jejíž hrdinka (případně některá z klíčových postav) by zapadla do společnosti žen z této knihy - tzn. hrdinka, která je pro vás jakýmkoliv způsobem inspirací nebo předmětem obdivu atd...
Navazuju toto vlákno, přečetla jsem knížku Odpusť, že jsem se vrátil. Odehrává se v době 1. sv. války a krátce po ní. Hlavní hrdinka Anna má manžela kdesi na frontě, starší syn je nezvěstný, mladší zemřel na španělskou chřipku. Sama se stará o hospodářství a o nemocného tchána. Myslím, že splňuje to, že si zaslouží obdiv, jako představitelka žen, které v té těžké době žily a musely se vyrovnat se ztrátami, utrpenim a těžkou prací, které jim nastaly.
Ať pokračuje ten, kdo čte knihu, odehrávající se zhruba před sto lety .
Text příspěvku byl upraven 11.06.22 v 07:55
Právě jsem dočetla knihu Vzpomínám - příběh anglické dívky - ženy - matky - vdovy Jane Welshové, který se odehrává mezi lety 1905 - 1952 a líčí neuvěřitelně těžký život lidí, kteří denně těžce ale odhodlaně zápasili s chudobou, hladem, nemocí - za naprostého nezájmu, resp. místy až záměrného ožebračování ze strany těch, co "vedli společnost". Citace z dopisu, kterým jí odpověděl britský poslanec - zástupce jejího volebního obvodu, na kterého se obrátila v zoufalství a v naději, je úžasným a výmluvným dokladem pokrytectví politických elit, které všechno řeší "v globálu, systémově, v perspektivě", ale pomoci jediné konkrétní osobě teď a tady - to nedovedou (ani to nemají v úmyslu). Mám pocit, že myšlenky z jeho dopisu, napsaného před cca 75 lety - slyším v různých variantách u nás denně.
Ať pokračuje ten, kdo čte příběh, v němž hraje nějakou roli regionální politik.
Koukám, že nám to tu opět na nějakou dobu usnulo a tak si dovolím zadání od Koky trošku "odlehčit".
Zrovna dočítám cestopis Pavla "Hiraxe" Baričáka Ekvádor - koĺko podob má láska. Politik zde hraje jen velmi okrajovou roli. Přesněji řečeno cestu nijak zásadně neovlivní, ale zrovna v době Baričákova putování probíhaly v Ekvádoru volby a se zmiňuje i o svých obavách, nakolik by ho ovlivnit mohly. Nakonec zmiňuje i vítězství tehdejšího prezidenta Rafaela Correy (rok 2013).
Pokud tedy stačí takto okrajová politikova role, předávám štafetu dál a to tomu, kdo čte prostě nějaký cestopis.
Text příspěvku byl upraven 03.09.22 v 19:05
Právě začínám číst knihu Galapágy – Noemova archa v Tichém oceáně. Asi to bude spíš místopis než cestopis, i když jak do toho nahlížím, autor zmiňuje i jak se po ostrovech pohybuje. Ale tohle vlákno už tak dlouho stojí, že mi to snad když tak prominete.
Na opětovné rozproudění dáme něco lehkého. Protože Galapágy jsou známé svou faunou, pokračovat může ten, kdo čte knihu, ve které mají důležitou roli zvířata. Nebo alespoň jedno.
denib
díky za nakopnutí k příspěvku do diskuze, čím dál víc mám pocit, že ani nemám o čem diskutovat :-)
Do tohoto vlákna jsem asi ještě nikdy nic nevepsala, ale tentokrát to přesně sedí na to, co právě čtu. Odvrhla jsem načaté fantasy romány, nesedl mi ani jeden, a otevřela jsem knihu Dalajlamova kočka - David Michie. Už jsem od autora četla roztomilé dílko Pes Jejiho Veličenstva, Kočka vypadá zajímavě, počítám, že ji dočtu.
Měla bych navrhnout pokračování vlákna, nebudu to komplikovat - snad nějaký příběh o čemkoliv, odkudkoliv z Asie, z Východu.
:-)
Čtu Atlantský gen a právě se nacházíme v Tibetu. Sem jsme se dostali po železnici. Pokračuje čtenář knihy, v které hlavní hrdina alespoň část příběhu cestuje vlakem. :-)
Text příspěvku byl upraven 15.11.22 v 19:37
Čtu knihu Alicina síť.
Anglická špionka Eve, působící ve Francii, jede vlakem přes hranice z území okupovaného Němci, aby předala anglické rozvědce zprávu o chystané německé operaci u Verdunu.
Takže pokračuje někdo, kdo má v knize postavu, předstírající že je někým jiným. Uvítala bych, kdyby to nebyl zločinec, přebírající identitu svých obětí apod., spíš někdo, kdo se stává jinou osobou ku prospěchu nějaké - něčí věci. :-)
Čtu knihu Neznámá v zrcadle, kde se hrdinka vydává za svoji sestru (dvojče), zatímco se ji snaží vysvobodit ze světa za zrcadlem.
Pokračuje ten, kdo čte beletrii, která se odehrává (alespoň částečně) ve filmovém průmyslu.
Calypso, keďže sa nám to tu trochu zaseklo, môžeš tému zmeniť/upraviť, ak chceš :)
Radšej zopakujem aj zadanie: "Pokračuje ten, kdo čte beletrii, která se odehrává (alespoň částečně) ve filmovém průmyslu."
Text příspěvku byl upraven 24.12.22 v 13:22
Azizi: Zdá se, že zaseknutí není v tomhle vlákně neobvyklé, tak to ještě chvíli necháme. Přijde mi to jako dobré téma (nepříliš časté, pravda).
čtu detektivku R. Chandlera Sestřička. Do spletitého příběhu jsou zapleteny osoby z filmového průmyslu, přímo z Hollywoodu. Autor hollywoodský filmový průmysl charakterizuje takto:
"Učiněný zázrak, co dokáže Hollywood udělat z kdejaké nuly. Docela všední holčinu, která se hodí leda k tomu, aby žehlila košile nějakému závozníkovi, promění v oslňující královnu krásy a z přerostlého kluka, jemuž bylo předurčeno, aby chodil do práce s bandaskou v ruce, udělá mužného hrdinu se zářivýma očima a skvoucím úsměvem plným svůdného šarmu. Texaskou servírku s inteligencí postavičky z komického seriálu změní v mezinárodní kurtizánu, šestkrát provdanou za šest milionářů, a nakonec tak blazeovanou a dekadentní, že jií už nemůže vzrušit nic jiného, než když se jí podaří svést stěhováka v propoceném tričku."
Myslím, že v citované charakteristice autor narážel na skutečné osoby - filmové hvězdy té doby. Pokračovat může ten/ ta, kdo čte nějakou (auto)biografii nějaké umělecké osobnosti (nemusí jít nutně o filmové herce).
Koka - je to tu zaseklé už dva měsíce, nemůžeme zadání trochu upravit ?
Marika Vanova: není to zaseklé mou vinou, ale tím, že biografie umělců buď lidé nečtou (tato DK však dokládá opak), anebo čtou, ale této hry se takoví čtenáři neúčastní.
Proto nevím, jak bych měla zadání upravit, aby bylo "na postupku".
Spíše tedy ještě jednou zkusím vyzvat čtenáře biografií uměleckých osobností (herců, hudebníků, režisérů, spisovatelů, malířů ...), aby nám sem o čtené knize něco pověděli a pokračovali ve hře dál.
Koka: Nikdo nepsal, že to je vaše vina. Jen je zvykem zadání upravit, když se nikdo nechytá.
Koka - omlouvám se, jestli to vyznělo, že je to vaše chyba. Tak to nebylo myšleno. Jen trochu rozšířit zadání.
Skoro som aj zabudla na túto moju hru :) Koka, mohli by sme prosím zadanie trochu upraviť? Biografiu neberiem úplne ako beletriu (čo bola hlavná podmienka), skôr literatúru faktu. Mohli by sme to upraviť tak, že by išlo o knihu, v ktorej vystupuje a má hlavnú rolu nejaký herec, hudobník, režisér, spisovateľ, maliar.
Čítate niekto takú knihu? Skúsme oživiť túto hru.
Text příspěvku byl upraven 01.03.23 v 21:22
Pokud by nevadilo, že se jedná o sportovce a ne umělce, už nějakou dobu mám rozečtený životopis Dávat koním křídla o Václavu Chaloupkovi. Zajímavý, i když nejspíš ne tak docela nestranný, portrét skromného člověka a dříče, který měl to štěstí, že velice brzy našel smysl svého života (a ještě měl pro zvolenou činnost talent). Jeho pouto s Korokem bylo podle všeho opravdu mimořádné.
Jestli je to takhle v pořádku, navázat by mohl čtenář, v jehož knize si postava vytvořila pevný vztah, plane vášní k někomu/něčemu ne lidskému (zvířeti, uměleckému dílu, zálibě, domovu, profesi...)
Text příspěvku byl upraven 02.03.23 v 09:29
Práve čítam Pratchettovu knihu Šňupec, kde hlavný hrdina Samuel Elánius odišiel na dovolenku s rodinou na popud svojej manželky na venkov. Elánius naprosto miluje svoju prácu policajta, preto nudný venkov nie je jeho živel. Keď sa tam ale udeje zločin, Elánius ožije a s plnou vervou sa pustí do vyšetrovania.
Pokračuje ten, kto číta knihu, kde sa vyskytujú nejaké kvety a o aké kvety ide :)
Právě čtu Rushdieho Čarodějku z Florencie, kde je velký janičárský vojevůdce Argalia popisován takto:
Byl milovníkem tulipánů a nechal si je vyšít na své tuniky a pláště, jelikož věřil, že přinášejí štěstí, a z patnácti set odrůd cařihradských tulipánů zejména šest zaplavovalo komnaty jeho paláce. Světlo ráje, Jedinečná perla, Zvyšovatel rozkoše, Vštěpovatel vášně, Závist diamantu a Růže svítání: to byli jeho oblíbenci, prozrazující, že pod maskou válečníka se skrývá rozkošník, v kůži zabijáka bytost vyhledávající potěšení, muž, v němž se tají žena.
Argaliovým přítelem z dětství je Niccolò Machiavelli, toho času v nemilosti odsunutý na svůj venkovský statek, popisovaný mimo jiné takto: Il Machia byl mnohem přitažlivějším mužem, jenomže ze všeho nejvíc jej zajímala honba za mocí, což bylo spolehlivější afrodisiakum než jakýkoli čarodějný kořen.
Rushdie míchá fakta s fikcí tak, že kdo se dobře nevyzná v daném historickém období, těžko je od sebe odlišuje. Pokračovat tedy může ten, kdo čte knihu, v níž vystupuje nějaká historická osobnost, bez ohledu na to, o jak věrný popis jde.
Text příspěvku byl upraven 05.03.23 v 16:13
Zrovna jsem po mnoha a mnoha letech znovu přečetla Jiráskovo Z Čech až na konec světa. Historických osobností je tam mnoho, jmenovitě zrovna vypravěč Václav Šašek z Mezihoří či jeho pán Lev z Rožmitálu nebo král Jiří z Poděbrad.
Ať pokračuje ten, kdo čte nějaký cestopis.
Mám rozečtenou knihu Výpravy do divočiny od Davida Attenborougha. Zrovna čtu o jeho výpravě do Guyany, později se tam dočtu i o výpravách do Indonésie a Paraguaye. I když to na DK není označené jako cestopis, tak to cestopis je. Popisuje výpravy se vším všudy a je to zajímavé čtení.
Pokračovat může čtenář, jehož kniha se odehrává v Jižní Americe nebo v Asii.
Právě čtu knihu Let duchů. Z afrického pekla se můj tým brzy přesune do Amazonie. V příběhu jde o průzkum letadla, které se nalezlo v džungli.
Pokračovat může čtenář, v jehož knize někdo poletí letadlem. :-)
Vložit příspěvek