Jonáš a Nenáš

Myšlenka knihy se mi líbí, ale už se mi nelíbí zpracování. Ilustrace nic moc a linka příběhu také spíš horší než lepší. Mělo to nápad a potenciál, sem tam se objevil skvělý vtip, ale celkově to nestačí, knize něco chybí.

Super knížka, která děti (5 a 3) bavila. Jak to vypadá, když se vždycky souhlasí nebo když se vždycky říká ne.
Dobře se to čte, příběh odsýpá, je zábavný a poučný.
Mně osobně se nelíbily ilustrace, ale děti si nestěžovaly.

Moje sedmiletá dcera tuhle knihu přečetla jedním dechem. A i když je v ní hodně opakování – hlavní hrdinové totiž neříkají skoro nic jiného než „jo“ a „ne“ – zůstala v ní dlouho rezonovat. A nejen v ní.

Jonáš je ten, který říká vždycky „ano“, Nenáš zase všechno odmítá. Zdá se to jako jednoduchý nápad, ale moje dcera v tom viděla něco hlubšího. „Mami,“ řekla mi, „oni jsou úplně jiní, ale stejně spolu bydlí. To jde?“ A právě v té jednoduchosti je kouzlo celé knihy – ukazuje, jak obtížné, ale i krásné je být jiný a přitom spolu.

Příběh je jednoduchý, ale ne hloupý. Je o tom, že i nejlepší kamarádi se někdy pohádají. Že někdy chce každý něco jiného. A že není snadné se dohodnout – zvlášť, když jeden chce všechno hned a druhý nic nechce nikdy. Ale taky je to příběh o tom, že hádka nemusí znamenat konec. Že přátelství se může otřást, ale nezmizí.

Dceru hodně bavily ilustrace – výrazné, barevné, celé stránky zaplněné světem, který je jakoby směšný, ale přesný. Říkala, že se jí líbí, že si všechno mohla „domýšlet z obrázků“. A opravdu – ilustrace v téhle knize nejsou jen kulisa, ale rovnocenný vypravěč.

Po dočtení mi dcera položila otázku: „Kdo jsi víc – Jonáš nebo Nenáš?“ A když jsem se zeptala jí, chvilku přemýšlela a řekla: „Já jsem někdy jedno a někdy druhý. A možná je to v pořádku.“ A v tu chvíli jsem věděla, že kniha splnila svůj účel.

Tato recenze vznikla díky laskavému poskytnutí recenzního výtisku nakladatelstvím Host, za což jim děkuji

Pro děti 4+

Moc hezký a zajímavý příběh :).
Je třeba přemýšlet nad tím, kdy je fajn říkat JO a kdy NE.

Hmm, problém je, že ani spousta dospělých to moc neumí.

Docela jsem se na knihu těšila, už ji mám v merku dlouho. Téma mě přišlo zajímavé a nápadité. Ale jediné, co se mi na knize líbilo, byly ilustrace. Příběh je dost slabý.

Ne. Jo. Nevím. Divný.

Jonáš říká na všechno Jo, Nenáš naopak ne. Dvojice spolu bydlí v jednom domě, ale časem to začne dělat trochu neplechu. Každý je totiž úplně jiný. A co teprve jak vyjedou společně na výlet? Tam se ukáže, že umět říkat NE je důležité a někdy to může i zachránit život...

Krásný nápad, krásné provedení, jen koncovku jsem čekala lepší, kvůli ní jen čtyři hvězdičky.

Nápaditý příběh, u kterého jsem se zasmála. Ilustrace jsou zajímavé, styl Kari Stai mě osobně příliš neoslovil.

Ilustrace mi připomínaly 60. léta minulého století. Příběh byl skvěle vymyšlený a ty některé slova, prostě krásné slovíčkohraní.