Práve čítaný príbeh - čo v ňom nájdeme?
Čtu rozkošný životní příběh slavného Rudolpha Valentina, kterého právě k závratné kariéře tanečníka a hollywooodské filmové star (do té doby nepředstavitelného formátu) přivedla právě I. světová válka. Italský emigrant vstoupí na půdu USA v roce 1913 a hledá, jak se uživit.
V knize se píše: "Na tomto podivuhodném Západě, kde každá minuta plodí tisíce nových událostí a možností, stává se Rudolf salesmanem: bankovním agentem, .... a jistě by nahromadil poklady Golkondiny ve svých truhlách, kdyby .... kdyby nebyly vstoupily Spojené státy do války proti Německu. Nově zrozená banka se zhroutí v tornádu, jímž se stala na finančním trhu zpráva o americké spolupráci se spojenci. Rudolf je bez zaměstnání. Co si počne?"
- dnes už víme, co si počal: stal se díky filmu prvním masovým mužským sex-symbolem, kvůli němuž se dívky a ženy trávily, dostávaly hysterické záchvaty, opouštěly manžele, ... . Kariéra však jen o pár let přesáhla I. světovou válku. Jeho úmrtí v roce 1926 přineslo takové shrocení davů, že na Broadwayi je zastavena doprava; policistům, regulujícím davy hysterických fanynek musí přijít na pomoc jízdní policie a celý týden se den co den chodí jeho katafalku poklonit cca 40 tisíc osob.
Takové šílenství způsobené obdivem k herci do té doby svět nezaznamenal.
Pokračovat může ten, kdo čte biografii nějaké slavné osobnosti ze showbyznysu.
P.S.
Hebrey: Na téma Dalton Trumbo doporučuji knihu:
https://www.databazeknih.cz/knihy/rudy-z-hollywoodu-62677
Může být autobiografie?
Začínám s knihou Jmenuju se Ozzy, což jsou vzpomínky, které s pomocí Chrise Ayrese napsal zpěvák Ozzy Osbourne. Je tam hodně sprostých slov, bez kterých bych se obešla, ale k Ozzymu to prostě patří. Je to napsané překvapivě čtivě a vtipně. Nutí mě to se usmívat, i když ne všechno je veselé. Např. hned na začátku Ozzy líčí, jak se jako mladý dostal do vězení za vloupání. Vzal si rukavice, kde na jedné chyběl palec a tak tam nechal spoustu otisků - vážně chytrák :-)
Přes všechen humor ale píše o vážných věcech. O tom, že když byl dítě, rodiče byli hodně chudí. Byl hyperaktivní dyslektik, což se tehdy neřešilo a tak měl velké problémy ve škole. V podstatě vůbec nedokázal číst. A také o šikaně. Čte někdo knihu, kde hlavní postava vzpomíná nebo prožívá nelehké dětství, ale přitom se nijak nelituje?
Protože jsme se zasekli, tak zjednodušuji zadání. Čtete někdo knihu, která obsahuje reálné nebo fiktivní vzpomínky na dětství?
Teď jsem dočetla Půlnoční palác od C. R. Zafóna. Jeden z hrdinů sepisuje příběh své dětské party ze sirotčince, aby nezůstal zapomenut. Odehrává se v Kalkatě.
Nedávno jsem dočetla Zbabělce od Škvoreckého a rozesmála mě věta, že omylem spáchal sabotáž. Čte někdo knihu, kde někdo páchá sabotáže? Stačí i jedna a nemusí být z války.
Právě jsem dočetla knihu Angličan, který vylezl na kopec, ale slezl z hory. Vesničané se zde snaží navršit kopec o několik stop, aby přesáhl výšku určenou pro hory, které se zanesou do map. Společnými silami pak většina postav sabotuje odjezd zeměměřičů, aby stihli dílo dokončit a hora mohla být přeměřena a zanesena do mapy. Tenkou knížečku plnou suchého humoru doporučuji k přečtení.
Pokračovat může ten, kdo čte knihu, ve které se postava, či postavy nechají strhnout k nějakému podobně bláznivému, nebo překvapivému činu.
Text příspěvku byl upraven 01.09.19 v 00:54
Trošku to tady zase usnulo, a tak se podělím o nedávno přečtenou půvabnou knížku Miloše Kratochvíla Mikuláš, Ježíšek, pan Vrána a my, kde se to bláznivými činy jen hemží – za všechny bych vybrala ten, jak se jeden z kluků nechal vidinou odměny za vylovení vánočního kapra s určeným počtem šupin vyprovokovat k tomu, aby do kádě skočil v neoprenu a s baterkou.
Tuhle knížku o adventní době jsem četla v létě, takže pokud to takhle stačí, mohl by pokračovat ten, kdo čte knihu kontrastující s naším tady a teď (třeba o Velikonocích, z tropů nebo polárních oblastí, z daleké minulosti nebo budoucnosti).
Čtu Titus Žal a tam je svět velmi odlišný od našeho, jiná společnost s jinými zákonitostmi, podivná, ponurá, bizarní.
Pokračuje ten, kdo čte knihu, z které čiší ponurost, destrukce nebo bizarnost.
Opravdu bizarní je příběh Oskara v Plechovém bubínku. Člověk, který se ve třech letech rozhodne, že přestane růst, křikem rozbíjí sklo, se světem komunikuje pomocí bubínku a více méně tak manipuluje se svým okolím ... opravdu zvláštní příběh. Navíc se část knihy odehrává během války, kde je destrukce až až ...
Štafetu může převzít čtenář knihy, kde se hlavní postava něčím výrazně odlišuje od ostatních lidí.
Jelikož to tu usnulo, zmírňuji zadání. Čte někdo knihu, kde se kterákoli postava něčím odlišuje od většiny lidí okolo?
Právě čtu knihu Terezie a Lisieux (formálně jsem ji vlastně dočetl už včera, ale pořád se mi nechce se s ní rozloučit, pořád si ji otvírám a namátkou prohlížím :-), která mapuje milníky života svaté Terezie od Dítěte Ježíše a svaté Tváře. Terezka se od ostatních odlišuje v mnoha věcech, pro „širokou čtenářskou obec“ bude asi její nejsrozumitelnější výjimečnost spočívat v tom, že své činy nemotivuje vlastním prospěchem a potěšením, ale své konání vždy směřuje k radosti a užitku jiných.
A když už tak myslím na Terezku ... tak by mohl pokračovat čtenář, v jehož knize se vyskytuje postava, kterou má při čtení intenzivní chuť obejmout :-)
Z knihy, kterou jsem si koupila před více než rokem na prosbu mého soukromého učitele vidění ("Zajímalo by mě, co bys na to řekla!?"), mi zbývá dočíst poslední čtvrtina. Velmi si totiž ten téměř ne-příběh šetřím.
Chtěla bych co nejdéle očima objímat slova introspekce, které autor, Robert Walser, přisoudil svému hrdinovi Šimonu Tannerovi v novele Sourozenci Tannerovi.
Ať pokračuje ten/ta/to, v jehož aktuálně čtené knize některý z hrdinů taky jedná ZDÁNLIVĚ proti svým nejosobnějším zájmům.
Text příspěvku byl upraven 17.10.19 v 10:03
Protože už to tady opět na dva týdny usnulo, přidám "svou" knihu. Nevím jestli tím přesně splním zadání od Jájejí, ale nedávno jsem dočetla útloučkou knížečku od Oskara Panizzy, Tajemné příběhy. Jednotlivé povídky nejsou ani tak moc tajmené, určitě ne v dnešním smyslu slova, ale v každé z nich se vyskytují postavy, které jednají více či méně podivně nebo se něčím vymykají normálu, v první řadě hlavní postava, lékař z předměstí Hamburku.
Z mého pohledu do zadání nejvíce zapadá asi náčelník kmene Siouxů, který, ač náčelník hrdého velkého kmene, přichází za doktorem pro radu, jak svůj kmen nechat vymřít co nejrychlejším způsobem, ale zároveň hodným jejich kmene.
V prvním příběhu, který vypráví o Sudánci, jenž je přesvědčen, že je bílý, a právě ve zmíněné historce o náčelníkovi jsem se nemohla zbavit dojmu, že se lékař, potažmo sám autor na svého klienta dívá poněkud spatra díky jejich původu.
Štafetu proto předávám tomu, kdo čte knihu, která se nějak zabývá rasismem nebo xenofobií, bez ohledu na názor postav nebo autora.
Hebrey, splnila jste velmi luxusně! Děkuji a na "vaši knihu" se rozhodně mrknu. Podle popisu vypadá tůze lákavě!
Jájejí, koukněte, ale možná se bude špatně shánět, já mám vydání někdy z přelomu 19. a 20. století. Kdybyste ji nesehnala, obraťte se na mne, mohu Vám ji darovat ;)
Děkuji za nabídku, v nouzi poznáš spolučtenáře. Ozvu se po průzkumu knihoven a antikvariátů! :-)
Hebrey - přebírám štafetu: čtu příběh (knihu s názvem Můj příběh) Michelle Obamové, první černé první dámy v Bílém domě.
Je pozoruhodné dozvídat se, jaké rasové a xonofobní předsudky nadále vládnou (a v posledních letech dokonce sílí) v zemi, která se opakovaně prohlašuje za nejdemokratičtější na světe, a jak prezidentování jejího manžela k těmto sílícím tendencím paradoxně přispělo: za prezidentování všech předchozích "bílých" prezidentů se jejich skutečné či domnělé chyby, omyly, nepřijatelná rozhodnutí připisovala jejich neznalosti, nechopnosti, chybám v úsudku, špatným poradcům. Jen za prezidentování Baracka Obamy se vše, co se komu na jeho počínání nelíbilo, hodilo na barvu kůže. Stejně tomu bylo u jeho manželky, která "provokovala"nejen vzezřením, ale ještě i tím, že ja mimořádně vzdělanou a rozhleděnou absolventkou dvou nejprestižnějších amerických univerzit.
Kniha je velmi zajímavá, až napínavá a nejvíce mi z ní utkvěly pasáže o tom, jak jejich dvě malé dcerky (v době "přestěhování se" do Bílého domu jim bylo 7 a 10 let) musely začít chodit do školy, na kroužky, na dětské párty, do obchoďáku na popcorn, na "rande" s prvními nápadníky ..., vždy v doporovdu nápadné, silně ozbrojené ochranky, a jak hrozně to poznamenalo jejich dětství.
Pokračovat by mohl ten, kdo čte příběh, v němž jsou děti nuceny prožívat nějaké netypické, nedětské dětství.
Nevím, zda úplně splním zadání... Právě jsem dočetla Houbařku od Viktorie Hanišové. Hlavní hrdinka je od dětství odstrkována svojí rodinou, dokonce i matkou, upne se ke škole, učí se do noci, trpí problémy se spánkem... Prožila určité trauma, což její dětství a dospívání zcela vykolejilo. Můžeme jen doufat, že takto "netypických" dětství, je co nejméně.
Sisi žije na kraji šumavských lesů v polorozpadlé chatě. Pokračovat může ten, jehož knižní hrdina žije na nějakém neobvyklé místě, nebo ve zvláštní budově (klidně kouzelném hradě, fantazii se meze nekladou).
Ha, psala jsem příspěvek souběžně s Lectorem, tedy jsem odpovídala na štafetové zadání Petass!
Tedy pokorně mizím z pozornosti hravého publika!
:-)
P.S.: S Lectorem se dnes tedy míjíme v kyberprostoru skvěle!
Text příspěvku byl upraven 05.11.19 v 11:12
Lector: Myslím, že to je toto vlákno: https://www.databazeknih.cz/diskuze/diskuze-o-knihach-7/doporucte-knihu-ktera-je-vlastne-neviditelna-ale-urcite-stoji-za-precteni-2961/str-6#new
Lector a mohu ještě z doby dřívější?
Snad to nebude nikomu vadit, když to zkusím.
Čtu knihu Zloději hedvábí, kde se potkávají různé národy i kultury - Byzanc, Mezopotámie, Perská říše a další. Vydáváme se tu na lov tajemné výroby hedvábí, po němž všichni touží, ale jen málo zná pravdu o jeho vzniku.
A protože se zde hlavní hrdinové vydávají i po moři, tak pokračovat může ten, kdo čte příběh o plavbě po moři, oceánu, řece, jezeře apod. či je to jeho součástí.
Vložit příspěvek