Jules Verne

Cestovateľ, nespratný rojko, vizionár, alebo len obyčajný spisovateľ... Vďaka nemu dobrodružné romány, budú vždy dobrodružné... Po prvý krát, aj po stý... Či máš desať, alebo sedemdesiat, stále si prežiješ vlastné dobrodružstvo, aj vo svojom obľúbenom kresle, bez toho aby si opustil teplo svojho domova...

Génius. Nejen velikán své doby.

Oblíbený autor mého dětství.

Pokud máte rádi spisovatele Julese Verna a občas cestujete, doporučuji vám navštívit Muzeum Julese Verna v Amiens, tam si přijdete na své. Sice budu srovnávat nesrovnatelné, ale podobně úžasné muzeum jsem ještě zažil ve Francii jednou, a to Muzeum Leonarda da Vinciho na zámku Clos Lucé v Amboise.

Můj nejoblíbenější spisovatel SKVĚLÝ A DOKONALÝ.

Jules Verne raz povedal. (Udajne, nebol som pri tom.) Volne parafrazujem... "To co vykonal Alexander Dumas pre historiu, chcel by som ja urobit pre geografiu." Dumas priniesol zromantizovanu historiu citatelovi priamo pred nos, a stal sa doslova obchodnou znackou. Francuzsko malo tradiciu velkych spisovatelov. A Verne si nevybral lahky ciel. Podarilo sa mu. Literarne kvality niektorych jeho diel su... no, povedzme spochybnitelne. Ale vidiet, na com mu hlavne zalezalo. Poucit mladeho citatela, vychovavat, ukazat tie prave moralne hodnoty, priniest mu dobrodruzstvo, a najlepsie a dolezite, vzdy ho zasadit niekam inam. Chcel nas povodit po celom svete. No Zem mu nejak ostala mala, uz po par romanoch zamieril na Mesiac, do hlbin Zeme, pod hladinu oceanov, zacal nam ukazovat uzasne vynalezy, ktore sa este len rodili vo fantazii jemu a blaznivym vynalezcom.
Kazdy rodic by, az jeho dieta dorastie do urciteho veku, do 9-12 rokov, mal dieta zobrat do kniznice. Alebo vytiahnut svoje stare vernoevky. Proste zobrat decko za ruku a povedat "Toto je Jules Verne", toto je "Cesta na Mesiac", toto "Dva roky prazdin". Alebo mu aspon pustit rozhlasovu hru :) "Toto je Jules Verne, moze Ta sprevadzat cely zivot, a ukaze ti ceeeely svet a uzasne vynalezy."
Bol genius? Neviem. Robil to pre peniaze? Ano aj. Pisal s vasnou? Jedine, inak by asi nenapisal vyse 80 romanov a asi by skor pestoval levandulu alebo predaval sukno.
Takze, tu mas knihu, su v nej aj obrazky, a ujo Jules Ti porozprava pribeh.

Jules Verne a Karl May, to je neoddeliteľná súčasť môjho detstva (stále sa neviem rozhodnúť, kto bol prvý a kto bol druhý).
Dovoľte mi pridať jednu perličku:
Otec vlastnil knihy Julesa Verna, z edície Mladé letá s papierovými prebalmi. Ja ako malý som s tými prebalmi nezaobchádzal práve úctivo a keď som mu do knižnice vracal môj milovaný titul Tajomný ostrov (viacnásobne čítaný), takmer ho "vystrelo". Nechápal som, ako sa niekto môže tak rozcítiť pre papierový obal.
Po rokoch som požičal priateľovi knihu. Bol som tak naivný a neopatrný, že aj s prebalom. Keď mi ju vracal a ja som videl, v ako je stave... Nuž, karma je zdarma. A tati, dnes už ti rozumiem.
Verneovky sa hrdo skvejú v mojej knižnici. Ozaj skvejú, pretože ich už radšej neberiem do ruky.
Ale späť k autorovi. Precestoval som s ním celý svet, zažil dobrodružstvá, občas ma poučoval tak, až som si myslel, že to neprežijem :D (naučil som sa trpezlivosti).
Medzi moje najobľúbenejšie knihy patria Tajomný ostrov, Dva roky prázdnin, Cesta okolo sveta za 80 dní, 15 - ročný kapitán, Tvrdohlavý Kéraban, Michail Strogov, Cesta do stredu zeme, Päť týždňov v balóne, mohol by som pokračovať ešte dlho...
Bolo to nádherné obohatenie detstva.
Ďakujem Vám p. Verne. Nič si nerobte z toho, že v r. 1872 nevyšiel Váš pokus dostať sa medzi tzv. Nesmrteľných - nestali ste sa členom Francúzskej akadémie. Lebo akademici "obyčajného autora kníh pre deti" medzi seba nepustili.
Lebo vedzte, že tých vtedajších akademikov pozná málokto. A Vás pozná celý svet.

Knihy Julesa Verna zbieram v slovenskom i českom jazyku (knihy vydané Albatrosom sú krásne). Niektoré diela mám zdvojené, dokonca strojené.

Po letech jsem se rozhodl přečíst si všechny Verneovky dostupné v naší knihovně. Jak říká moje úžasná žena, vracím se do dětství. Protestuji, ten kus kluka, který miluje přírodu a dobrodružství je ve mně celý život. U některých knih jsem byl přesvědčený, že mne v mládí minuly, ovšem při čtení mi jejich postavy najednou přijdou důvěrně známé. Jo, ta paměť.
Nyní zjišťuji, že některé knihy na sebe v různých místech navazují, takže je lepší číst je postupně, tak jak byly napsány. Také už jsem zapomněl, že každá knížka obsahuje množství dat z některého vědního oboru, především zeměpisu, biologie, ale i chemie, či fyziky. Pan Verne, tak v praxi předvedl známé: škola hrou. V dané době to byl podle mého výborný nápad, jak nenápadně vzdělat mladé čtenáře. Bohužel dnes je velká část těchto údajů zastaralá a jejich čtení někdy i trochu nudné. Nic nám ale nebrání, pár řádků nebo odstavců přeskočit. Trochu mne mrzí, že pan Verne často označí nějakého živočicha za vzácného (na pokraji vyhynutí) a vzápětí nechá své hrdiny, aby ho bez lítosti zastřelili, či ubili. Musím také zmínit, že hrdinové knih mají vždy naprosto neuvěřitelné štěstí, takže jim vše dokonale vychází. To ovšem není výjimkou ani u dnešních detektivek.
Už dost kritiky. Pan Verne dokázal neuvěřitelně předvídat věci, o kterých se lidem v jeho době mohlo leda zdát, ovšem dnes jsou pro nás samozřejmé. Je to věčná záhada. Jakoby uměl nahlédnout do budoucnosti. Knihy jsou plné dobrodružství, navíc s krásnými ilustracemi (mám na mysli původní ilustrace). Jsou pro mne návratem do dětství a doporučuji je v každém věku.

Na verneovkách jsem vyrostl, je to moje láska a v některých si listuju dodnes jako zasloužilej penzista.
Mám ale jednu důležitou "faktickou poznámku". Po létech hloubání a občasného pátrání v rozličných mapách a atlasech jsem se konečně na francouzské wikipedii dočetl, že ostrov Tabor, neboli ostrov Maria-Theresa je jakési nepříliš důvěryhodné skalisko či mělčina které objevil jistý americký kapitán Taber (nikoliv Tabor) a pojmenoval je po své lodi Maria Theresa. Francouzská wikipedie existenci dotyčné lokality označuje hezkým slůvkem "douteuse", jelikož v roce 1957 se ji na místě označeném v lodním deníku objevitele nepovedlo najít a ani v roce 1983 poté, co poloha byla "recalculée" (bůhvíkým, bůhvíjak), čímž se původní předpokládaná poloha posunula asi o tisíc km, nepřineslo pátrání žádné výsledky. Takže všem, kdo stejně jako já hledali ten zpropadenej ostrov, kvůli jehož jménu si chudák pan Paganel uříznul ostudu, tímto sděluji, že tam nejspíš žádnej není!

Jules Verne je opravdový vizionář a kdyby nebyl spisovatelem (DÍKYBOŽE ŽE BYL!), mohl by být klidně jeden z největších mozků přelomu 19. a 20. století. Všechny jeho knihy jsou aspoň velmi dobré, nicméně dle nás jsou jeho největší díla Tajuplný ostrov, Dva roky prázdnin a Děti kapitána Granta. Tím samozřejmě nesnižujeme jeho ostatní mistrovské svazky. Starověcí Řekové by ho považovali za jasnovidce, my ho považujeme za génia a ním také byl!

Jest pověrou, že předpovídal vynálezy. On se jenom uměl chopit toho, co již vynalezeno nebo popsáno na úrovni odborné, zhusta velice čerstvě, takže obecné pospolitosti ještě ne známo. Dělal to dobře, i když ne všemu rozuměl, takže nezřídka plácá technické a fysikální nesmysly. Taky představy o polárních oblastech vysokých šířek měl spíše naivní, neodpovídající tomu, co již bylo v odborných kruzích známo. Jeho románové postavy nesli klišé a stereotypy odpovídající době nafoukanosti samolibosti a hlouposti západní kultury, trvající od stredověku dodnes. Taky tlaky vydavatele jsou patrné a na škodu některých románů, které dělány svobodně mohli být lepší. Ostatně, takhle škoděj literatuře vydavatelé dodnes. No pan Verne byl velký spisovatel v tom, že nám - milionům děcek - nádherně obohatil dětství a možná i celý život.

Jeden z autorů mého dětství. Jeho knihy jsou pro mě do dneška naprosto úžasné. Sám Verne byl ve své době velikým prognostikem, když předpověděl některé vynálezy, které popsal ve svých knihách.

V mládí, potažmo v pubertě jsem od Vernea nečet, až na Ocelové město nic. Dostal jsem se k němu až po třicítce a musim říct, že mi neskutečně baví. Na věku zřejmě vůbec nezáleží. A nebo jsem v duši stále mlád :)

Paradoxně nepatřím k nadšeným obdivovatelům Julese Verna, ačkoliv jsem přečetl značnou část jeho knih. Nicméně musím konstatovat, že jeho dílo podle mně trpí jednak onou typicky (až na pár výjimek) francouzskou mnohomluvností, násilně vkládanými a tendenčními popisy soudobých vědeckých poznatků (i když fakt, že tento člověk vlastně zažil většinu těch vynálezů "live" - vzducholoď, auto, ponorka, obří dělo, film, telefon, bezdrátový přenos zvuku i signálu či zvukový záznam celkem podstatně snižuje jeho vizionářství, stejně jako jeho představu o kosmických letech), co mně ale na jeho románech vadilo, byl jednak jeho protibritský šovinismus a z něj vyplývající podání objevování světa. Navíc přicházel se svými sáhodlouhými pasážemi o zeměpisných objevech poněkud s křížkem po funuse. No a jeho "sociální" vize byly až komické, nicméně to u lidí se sklonem k sociálnímu inženýrství už tak bývá. V dětství jsme docela se zájmem přečetl Pět neděl v balóně a Cestu kolem světa za osmdesát dní, které dodnes pokládám za jeho pro mně nejlepší díla, ale ten rozsáhlý zbytek, kterým jsem se prokousal mně vadil čím dál tím víc, protože bytostně nesnáším, když někdo píše o nějaké cizí zemi a popisuje ji naprosto nesmyslným a realitě neodpovídajícím způsobem. Jako člověka, kterého vždycky zajímal Island a snažil se oněm zjistit co se dalo ještě dávno před řadou let, mně způsob, jak byla tato země popsána v Cestě do středu země přesvědčila, že ten člověk se ve své době spoléhal na to, že nikdo nebude mít chuť, čas a možnosti realitu jeho podání zkoumat. A to u někoho, kdo se tváří jako spisovatel vědecko fantastické literatury pokládám za zásadní lapsus.

Ach, mé mládí s Julesem bylo samé dobrodružství, ale bez ilustrací L. Benneta by to nebylo to pravé ořechové. Byl to velký snílek na kterého se nedá zapomenout.

Vernovy knihy přímo zbožnuji, zapojuji při nich uzdu fantazie a vždy se z jeho knih dozvým něco nového, a proto jeho knihy patří mezi mé nejoblíbenější. Dobrodružno - vědecké fantasy romány zbožniji a Verne je jejich stvořitel, a pro mě i nejlepší autor. Vřele od něj doporučuji: Dvacet tisíc mil pod mořem, Děti kapitána Granta, Dva roky prázdnin , Hvězda jihu a spousta dalších. Ostatně jsem nepřečetl všechny, ale myslím si, že úžasné jsou všechny.

Kdo jeho knihy nečetl, jako by nebyl.

Na jeho knihách jsem vyrůstala. Přečetla jsem od něj všechno,co se mi dostalo do ruky. A přesto,že jsem už hodně velká holka, Dvacet tisíc mil pod mořem patří do knih,ke kterým se pravidelně vracím.

Pokaždé mě jeho knihy stahnou do času technické minulosti, je a bude nejlepší spisovatel