Jules Verne

Autor nadčasových a nesmrteľných dobrodružstiev i postáv. Nádherné čítanie pre všetkých, čo navždy zostali deťmi...

Jules Verne je považován za jednoho ze zakladatelů žánru vědeckofantastické literatury.

Roku 1839 se nechal - dle legendy - najmout ve věku jedenácti let jako plavčík na loď do Indie, jeho rodiče to však zjistili a cestě zabránili. Údajně chtěl splnit slib a dovést sestřenici Caroline Tronsonové korálový náhrdelník. Otci musel slíbit, že od této doby bude cestovat jen ve svých snech. Dle jeho vzpomínek však tato legenda nemusí být úplně mimo realitu - údajně nastoupil na palubu plachetnice, důkladně ji prozkoumal a vše si "osahal".

Roku 1847 odjel na žádost otce do Paříže studovat práva. Zamiloval se do Rose Herminie Arnaud Grossetière a začal skládat první básně, ve kterých ji opěvoval. Idylka měla bohužel krátké trvání - rodiče Herminie těžce snášeli, že o ni má zájem mladý student bez jisté budoucnosti. Zaslíbili ji jinému, za kterého se provdala 19. července 1848. Jules si svůj vztek vybíjel psaním. Tento sňatek se odrazil v celé řadě jeho pozdějších literárních postav - dívek, které byly provdány proti své vůli. Jules v sobě živil také zášť vůči rodnému kraji a tamním lidem.

Roku 1848 se tak definitivně usadil v Paříži, kam si s sebou vzal ještě nedokončený román Kněz v roce 1839, divadelní hry včetně dvou tragédií a své básně. Usadil se v pronájmu, který sdílel s Édouardem Bonamym, který byl stejně jako on student a pocházel také z Nantes. Do Paříže přijel Verne v době vrcholící revoluce, kdy se v ulicích stavěly barikády. Své dojmy popisoval v dopisech domů.

Jeho strýc jej brzo uvedl do literárních salónů, které pak s gustem navštěvoval. Nadchnul se pro divadlo a pustil se do psaní her, které ale zůstaly z větší části nevydané až do roku 2005.

V této době psal domů hlavně o svých finančních problémech. Nicméně v březnu 1849 upoutala jeho pozornost cholera, která zavítala do Paříže. Byl také povolán do zbraně, což nesl velmi nelibě a projevil tak svůj antimilitaristický postoj, který jej až do konce života neopustil.

Aby se Verne nějak uživil, dával hodiny (což nesl nelibě jeho otec) a vypomáhal u přítele advokáta. Od této doby se také datovalo Verneovo špatné zdraví - časté hladovění mu působilo problémy se zažíváním a žaludkem, k čemuž je nutno přičíst dědičné předpoklady k gastrickým obtížím a hlavně pak patologickou bulimii. Byl postižen paralýzou obličejových nervů, která se mu za život vrátila celkem čtyřikrát, údajně zapříčiněná zánětem středního ucha.

I přes své zdravotní obtíže složil Jules Verne právnické zkoušky a mohl tak začít pracovat jako advokát. Spolu s přáteli začal organizovat pravidelné večeře nazvané "Jedenáct bez ženy".

Od té doby, co Verne založil skupinu "Jedenáct bez ženy", se všichni jeho přátelé oženili. Tak se i on začal poohlížet po ženě. Na jedné ze svateb, kterých se zúčastnil, se seznámil se sestrou nevěsty, 26letou vdovou Honorií Morelovou (1830-1910), matkou dvou dcer. Roku 1857 se s ní oženil. Měli spolu syna Michela, který po jeho smrti dopsal některá jeho nedokončená díla. Jelikož si byl vědom toho, že psaní jej neuživí, rozhodl se Jules Verne investovat na burze a obchodovat s akciemi. Půjčku do začátku mu poskytl otec. Pokud nebyl zrovna na burze, zavíral se do pracovny a usilovně psal.

Roku 1886 Verne jen těsně unikl smrti, když na něj zřejmě v pominutí smyslů vystřelil z revolveru jeho synovec Gaston, syn jeho bratra Paula. Verneovi se ale podařilo srazit zbraň a byl jenom raněn.

Jules Verne hodně cestoval a některé zážitky z těchto cest zapracoval i do svých románů. Již roku 1859 navštívil Anglii a Skotsko, v roce 1861 se vydal do Skandinávie, roku 1867 do USA, dále pak navštívil např. roku 1878 severní Afriku a roku 1881 Nizozemsko, Německo a Dánsko.

V roce 1888 byl zvolen radním města Amiens. Jako památka na jeho působení zůstalo v Amiens technicky zajímavé divadlo, jehož nosná část je řešena originálně použitými komíny.

Ve svých dílech předpověděl celou řadu vědeckých a technických objevů, např. dálkové lety řiditelným balónem, velkorážní dělo, videofon, skafandr, kosmické cesty, elektrický motor, tank, vrtulník a další).

Pro české čtenáře objevil knihy Julese Vernea Jan Neruda, který si během svého pobytu v Paříži v roce 1863 koupil knihu Pět neděl v balóně a přivezl ji do Prahy. V roce 1869 díky Nerudovi vyšel v knižnici Matice lidu první Verneův román přeložený do češtiny – Cesta kolem Měsíce. Nakladatel Josef Richard Vilímek v letech 1893–1935 vydal 52 Verneových románů. Vilímek také nepoužil přesný překlad názvů knih a názvy značně upravil. Tyto úpravy se používají dodnes.
Později vydávalo romány Státní nakladatelství dětské knihy v edici Podivuhodné cesty a Mladá fronta v edici Spisy Julese Verna. Kratší práce vydávalo nakladatelství Albatros v sešitové edici Karavana a v roce 2008 začalo vydávat novou řadu třinácti Verneových románů převyprávěných Ondřejem Neffem. V socialistickém Československu byly z Verneových textů občas vypouštěny nebo upravovány části s náboženskými odkazy.

Na motivy Verneových románů natočil český režisér Karel Zeman filmy Vynález zkázy (1958), Ukradená vzducholoď (1966) a Na kometě (1970).

V srpnu 1892 Jules Verne na necelé dva týdny údajně navštívil Slovensko, kde mu společníka dělal evangelický kněz Ján Maliarik (1869–1946). O rok později vydal román Tajemný hrad v Karpatech.

Je po něm pojmenován kráter Jules Verne na odvrácené straně Měsíce.

Úžasný autor, který předběhl svoji dobu.

Také se přidávám :-) Toto je základ :-p :-)

Asi všichni jste to napsali za mně.:)

Ach, mayovky a verneovky - základní četba mého dětství, Pět neděl v baloně jsem kdysi uměla málem nazpaměť. A pak přišlo 20000 mil pod mořem, Tajuplný ostrov a další a další... stále se k nim vracím, i po tolika letech od napsání mají verneovky svoje neodolatelné kouzlo - když nasednete do stroje času a na chvíli se přenesete do světa, který už si dnešní mládež stěží představí... Je vous aime, M.Verne!

Jeden z mých nejoblíbenějších autorů, i když ne všechny jeho knihy mne oslovily. Nejraději mám Děti kapitána Granta (pěkný byl i tv seriál Po stopách kapitána Granta), 20 000 mil pod mořem a Cesta kolem světa za 80 dní.

Vynikající autor,který částečně předjal budoucnost svými romány...

Oblíbený autor mého dětství. Měla jsem moc ráda ty chvíle, kdy jsem se doma někam zašila s oblíbenou verneovkou a mohla nerušeně číst a představovat si, že jsem i já součástí úžasného dobrodružství :-) Jen mě trochu mrzí, že moje děti k němu zatím cestu nenašly.

Verneovky mě provázely celé dětství. Nejoblíbenější, několikrát čtené: Matyáš Sandorf, Cesta do středu země, 20 tisíc mil pod mořem, Patnáctiletý kapitán.
Občas trochu naivní, černobílé, mezilidské vztahy zjednodušené, ale nezapomenutelné...

Kdybych nečetla Vernea, vyvíjela by se moje povaha jinak, měl na mě obrovský vliv

Ted mně trochu provází tak uvidíme

Jako kluk jsem byl schopen některé z jeho knížek přelouskat za dva dny. Pro mě jeden z nejlepších autorů mého dětství. Docela by mě zajímalo, jestli bych i dneska jeho romány dokázal přečíst znova. Asi to budu muset někdy zkusit, všechny jeho knížky, které jsem čet (asi dvě desítky), mám dodneška poctivě schované.

Spisovatel-vizionář, který o staletí předběhl svou dobu, podobně jako geniální Leonardo Da Vinci.

Oblíbený spisovatel mého dětství. Dobrodružství a fantazie v jednom. Úžasný Pan spisovatel a velký vizionář. Myslím, že mnoho dětí mu vděčí za lásku ke knihám i vědě.

Jako kluk (v 70. létech) jsem si zamiloval tu nádhernou ediční řadu Podivuhodné cesty nakladatelství Albatros (jak příznačný název) s obrázky od původních francouzských ilustrátorů, např. De Neuvilla a Rioua. A s těmi krásnými popisky k ilustracím, vytrženými přímo z děje: "Ned Land se spokojil s tuctem vačnatců". No není to krásné? Od té doby právě tuto podobu podvědomě považuji za tu pravou verneovku a tak ostatní verze a edice jsou u mne až na druhé koleji. A to včetně těch ilustrovaných Zdeňkem Burianem, kterého jinak nesmírně obdivuji (ovšem s ním mám obdobným způsobem neodmyslitelně spojené mayovky)... Většinou jsem tenkrát našel další přírůstek pod stromečkem. Spal se mnou tu Štědrou noc v posteli a já se nemohl dočkat rána, abych mohl pokračovat ve čtení.

S Vernem som prežila detstvo, prečítala som kopu kníh a to som nevedela, koľko ich ešte existuje, ktoré som nečítala. Odvtedy už ubehol nejaký ten piatok a obsahy väčšiny z tých kníh som už pozabúdala a ostali len dojmy, ktoré z nich sa mi viac či menej páčili. Teraz po dlhej odmlke sa k nim postupne chcem znovu vrátiť a prečítať - a kašlem na to, že sa radí medzi detskú literatúru. Pre mňa je to klasika. Mrzí ma akurát to, že v dnešnej dobe je ich ťažké zohnať, väčšinou už len po antikvariátoch a bazároch. Veeeľká škoda pre dnešnú mládež. Keby ich znovu hodili do tlače a nahodili aktuálny image obálky, určite by zaujal aj dnešné deti.

autor s neskutečnou fantazii a kdo nečetl Verna, jako by nečetl nic.

Jules Verne je můj naprosto nejoblíbenější autor - jeho knížky čtu od dětství a pořád se k nim vracím. Vlastně je autorem, od kterého jsem přečetla nejvíc knih, a to jich mám v plánu ještě pár přečíst. Je jen škoda, že jeho knihy u nás občas vycházely (po revoluci) v katastrofálních překladech, což je u autora světového formátu, jakým Verne nesporně je, víc než politováníhodné, takže nezbývá než číst starší vydání či originály (nebo doufat, že u nás znovu vyjdou bez chyb a nesmyslů).