Petra Dvořáková citáty

česká, 1977

Přidat do oblíbených
Koupit knihy

Citáty (9)

„A teď toužím znovu nic nevědět a neznat, žít bez toho příšerného vědomí světa tam daleko, uvíznout navždycky v průzračném bytí ztraceného dětství.“ — Zahrada

„Až když jsem se všeho vzdal, dostal jsem úplně všechno.“

„Klec je vždycky klec, ať je v ní zahrada, zvíře, nebo člověk.“ — Zahrada

„Nechci ztratit nic z tohohle okamžiku, chci v něm jen být a přeju si, aby trval věčně.“ — Zahrada

„Někdy je fakt dobrý nemít volbu.“

„Občas mám pocit, že čím víc má člověk ráj na dosah, tím víc do něj spěchá.“ — Zahrada

„Tady na dědině člověk musí umět vodpustit. I těm závistivejm. To nestačí jednou za život. To musite každej den znova, jinak byste tady nemohli žít.“

„Tam někde uvnitř sebe cítím, že něco je jinak, že se mi něco děje, něco zvláštního, z čeho jsem šťastný, i když nevím co ani proč. Jako bych konečně potkával sám sebe, úplně jinak, v nějakém náhlém pocitu štěstí, které ani neumím nebo nechci pojmenovat. Jsem jen já, zahrada a podivná volnost téhle noci.“ — Zahrada

„Zdá se mi, že na celý mý tělo padla slabost, že nedokážu uzvednout ruce, natož se postavit na nohy. Jako by mě někdo odsekl od kořene a já věděl, že jsem navždycky ztratil zdroj svýho života a síly.“ — Chirurg