Jiří Ohrenstein citáty

Jiří Orten, Karel Jílek, Jiří Jakub · pseudonymy

česká, 1919 - 1941

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Citáty (10)

„Čas neléčí, když nechce. Čas je šarlatán.“

„Déšť jsou housle pro básníka.“

„Dovedu napsat báseň pro jedno slovo, které potom nenapíši.“

„Je zoufalé nemít rozečtenou krásnou knihu, nemít v zásobě nic, co bychom mohli otevřít bez zklamání.“

„Když jsem vyšel ráno z domova, ucítil jsem v hlavě prázdno uplynulých dní a cosi uklidňujícího. To klidné bylo zajisté silnější, protože vášeň činiti tečky po dlouhých, vysilujících dnech a slovech mi dala třikráte sebe celou, až jsem jí ucítil. Já jí děkuji.“

„Když odsouzenci na smrti odsouzení poslední prosbu smějí vysloviti a nežádají život, tehdy, vězte, jen soucit brání jim a stud a bázeň, že soudce rozpaky by mohly stihnout z nevyplnitelnosti. O tabák raději pak prosí a o večeři; o ubohou rozkoš; o dobrý doušek, jenž by hrdlo svlažil, to hrdlo, které bude zardoušeno. Chápavě, rychle napijí se vína a naznačí, že bylo velmi chutné, neboť jsou dobří: pro svědomí kata je pěkné přec se trochu přetvařovat. A pokorně když nocí poslední se k poslednímu ránu pomodlili jdou bez nucení, mlčky na porážku, tam na to nádvoří, kde jitří zima může se jim teplou krví zahřát.“

„My jsme mladí...a to nám bere a dává tolik věcí! Bere nám to široký pohled odněkud stranou, z pozadí, protože my jsme tam, v plném životě, i když nechceme. Také nám to něco dává, jistě, především nás, tebe mně - a snad i mně tobě, i jiné menší věci...“

„Na okně je dech, zapomnělas jej tady, když hledíc na podzim zimu jsi dýchala.“

„Tam, hluboko pod vámi, ale skoro přímo ve vašich drobných prstech, leží neznámo. Uchopte je něžně za pačesy, zacloumejte jím mírně a zazpívejte mu něco. Stane se vaším přítelem. Nedejte si vzít svůj vítr.“

„Tvořící člověk, nechce-li zahynout, musí se postavit údělům a nutnostem. Musí se postavit všemu, co jej láká a přitahuje: utrpení, radosti, bolesti, lásce, víře, věčnosti, smrti. Teprve z tohoto boje se může zroditi něco skutečně plodného, něco, co nemůže již být opuštěno ani zrazeno, protože prošlo ohněm: ohněm duše, těla i slova.“