Carl Gustav Jung citáty

švýcarská, 1875 - 1961

Citáty (62)

Nesnažte se být dokonalí. Buďte úplní.


Neuróza je vždy náhražkou za legitimní utrpení.


Nevědomí je příroda a příroda nikdy nelže.


Obdivoval jsem sice obvyklým způsobem vědu, shledával jsem v ní však možnost ke vzdálení a zbloudění z Božího světa a k jakési degeneraci, které zvíře není schopno. Zvířata byla bytostmi milými a věrnými, stálými a hodnými důvěry, ale lidem jsem nedůvěřoval více než kdy jindy.


Okultismus v naší době prožívá renesanci, jaká vskutku nemá obdoby. Téměř uháší světlo západního ducha. Nemyslím přitom na naše akademie a jejich představitele. Jsem lékař a přicházím do styku s obyčejnými lidmi. Proto vím, že univerzity přestaly působit jako nositelky světla. Lidé jsou sytí specializace a racionalistického intelektualismu. Chtějí slyšet pravdu, která po člověku nesklouzne jako voda, nýbrž člověka uchopí a pronikne až do morku kostí. Je nebezpečí, že toto hledání v prostředí anonymní, ale široké veřejnosti dospěje na scestí.


Omnis festinatio ex parte diaboli est – všechen spěch je od ďábla – říkávali staří mistři.


Osamělost nevzniká tím, že by člověk kolem sebe neměl lidi, nýbrž spíše tím, že jim nemůže sdělit věci, které se mu jeví jako důležité, nebo že považuje za platné myšlenky, které jiní považují za nepravděpodobné.


Přeceněný rozum má společný rys s absolutistickým státem: za jejich panování je zbídačován jedinec.


Příroda nedělá chyby. Správný a špatný jsou lidské kategorie. Přírodní proces je právě to, co je, a nic více - není to nesmysl a není to nerozumné. Fakt je ten, že my nerozumíme.


Racionalismus a doktrinářství jsou nemoci naší doby; předstírají, že všechno vědí.


Rozhodující otázka pro člověka zní: vztahuješ se k nekonečnu, nebo ne? To je kritérium jeho života. Jen když vím, že tím, co je podstatné, je ono bezmezné, nevkládám svůj zájem do zbytečností a do věcí, které nemají rozhodující význam. Když to nevím, pak naléhavě trvám na tom, že něco ve světě znamenám kvůli té nebo oné vlastnosti, kterou chápu jako osobní vlastnictví. ... Čím více člověk trvá na klamném vlastnictví a čím méně pociťuje to podstatné, tím neuspokojivější je jeho život. Cítí se omezen, poněvadž má omezené úmysly, a to vytváří závist a žárlivost. Když chápeme a cítíme, že jsme už v tomto životě napojeni na ono bezmezné, mění se naše přání a náš postoj. Koneckonců znamenáme něco jen kvůli tomu podstatnému, a jestli to nemáme, promarnili jsme život.


Sám papež má zpovědníka.


Sen, nad kterým se nezamyslíme, je jako dopis, který neotevřeme.


Sny jsou reakcí na náš vědomý postoj, a to stejně jako když reaguje tělo na to, jestliže se přejíme nebo s ním nějak špatně zacházíme. Sny jsou přirozená reakce sebereagujícího psychického systému.


Sny vám ukážou, kde jste a kam směřujete. Odhalí váš osud. Síla mysli - Jak se naučit pracovat se svým vědomím a podvědomím


Tělo je velmi pochybný přítel, protože produkuje věci, které nemáme rádi.


Teorie mi starosti nedělají, ale ve velké míře mi je dělají fakta.


Umělecké dílo často přesahuje svého tvůrce.


V každém z nás je ještě někdo, koho neznáme.


V každém z nás je ještě někdo, koho neznáme.


V podvečer dlouhého a obsahem bohatého života se otevírá pohled do netušených dálek. Takový člověk už nežije každodenními zájmy a peripetiemi osobních vztahů, nýbrž přehlíží rozsáhlé prostory času a pozoruje staletý pohyb idejí.


Vědění nás neobohacuje, nýbrž víc a více nás vzdaluje od mytického světa, v němž jsme kdysi měli domovské právo.


Vědomí je Danajský dar.


Viděl jsem, že ani Freud ani jeho žáci nebyli schopni pochopit, co to pro teorii a praxi psychoanalýzy znamená, nevypořádá-li se ani mistr se svou vlastní neurózou.


Vnímání nám říká, že něco je. Myšlení nám říká, co ta věc je, cítění nám říká, co nás je hodno.


Vše, co má z duševního hlediska hodnotu, vyžaduje utrpení... Vývoj vědomí je utrpením.


Všechno, co člověk popírá, ho pronásleduje. To, co přijímá, ho transformuje.


Vůlí vynucený pokrok je vždy křeč.


Výsadou života je stát se tím, kým skutečně jste.


Vždyť lidé dělají všechno, i to nejabsurdnější, aby unikli vlastní duši. Všechno, protože nevyjdou sami se sebou a protože jim chybí jakákoli víra, že by z jejich duše mohlo vzejít něco užitečného.