Tatiana Machalová

Populární knihy

/ všech 8 knih

Základy filozofie

Aktuální otázky metodologie právního myšlení

Evropeizace práva v právně teoretickém kontextu

Domácí násilí - filosofická analýza pojmu

Nové komentáře u autorových knih

Úvod do právní filozofie: (základní pojmy)

„K této knížečce mám vztah poněkud ambivalentní. S autorkou jsem se na seminářích několikrát pohádal, obratem mi však dala A na zkoušce a sdělila mi, že jsem přemýšlivý, což je od ní, jak jsem tak pochopil, mimořádná pochvala. Na straně druhé ona mě vás občas tak štvala... Ale ke knize samotné. Jako mohou být nejasné mé pocity týkající se paní docentky, jsou rozporné i mé pocity z učebnice. Ona je hrozně zajímavá, svým způsobem. V našem prostředí existují vzato kolem a kolem dvě učebnice filosofie pro právníky. Ta Holländerova a ta Haplova a Sobkova. Obě jsou svým způsobem zajímavé, ale Ta první je nepoužitelná pro běžného studenta. Profesor Holländer ji nepsal se snahou vysvětlit studentům své myšlenkové pochody, ale jen si sepsat své myšlenkové pochody. Nechává premisy zamlčené, nedokončené, řekne, a tady v tom je rozpor s a nevysvětlí v čem má spočívat Je to fakt bolestivé čtení. Na straně druhé tu máme Haplovu. Je to spíše sborník, než učebnice, a také to tak vypadá. Jedná se o soubor textíků, které se váží na partikulární témata. A tak vlastně, kupodivu, text docentky Machalové působí jako učebnice nejpřesvědčivěji. Nezabývá se partikulárními problémy (jediný axiologický problém v ní obsažený je svoboda), ale snaží se o komplexní pojednání o vývoji pozitivistického a přirozenoprávního myšlení. A to je chvályhodné. Co je problém nedá se to číst. Zase. Docentka Machalová nepatří mezi nejlepší stylisty, kniha by si korekturu rozhodně zasloužila. Navíc, zcela upřímně, docentka Machalová má svou filosofickou pozici a za tou si pevně stojí (což je na seminářích největší problém) a je to vidět i v učebnici. Ona zná Kanta, ona ráda Kanta, ona si myslí, že i my známe Kanta a proto nemusí pořádně vysvětlit Kanta. Ona zná Habermase, ona ráda Habermase, ona si myslí, že i my známe Habermase a proto nemusí vysvětlit Habermase, ona ráda Kelsena, ona zná Kelsena, ona si myslí, že my známe Kelsena, proto pořádně nevysvětluje Kelsena. Problém je, že ty pozice, které ona ráda, shodou okolností nejsou ty jednoduché a více vysvětlování myšlenkových pochodů by velice pomohlo. Nu a problematická je i struktura knihy, která se může zdát poněkud chaotická. To všechno dohromady dává zajímavý mix, jehož kvalita je pochybná. Jako na straně jedné je to opravdu zajímavá publikace (kupodivu hlavně pasáž o svobodě jsem velice ocenil, ačkoliv je vlastně dosti strohá), na straně druhé se to velice špatně čte a člověk má chuť to roztrhat“... celý text
— Set123

Domácí násilí - filosofická analýza pojmu

„Věřili bystě, že, já blázen, jsem byl opravdu přesvědčen, že domácí násilí je kvalifikováno jako přečin? Ale ne, on je to přestupek, to je kouzelné. Kniha je, pravda, z roku 2014, ale pokud jsem správně půl minuty hledal, nic se na tom nezměnilo. Domácí násilí je očividně poněkud problematicky pojem se kterým se nedobře pracuje. Docentka Machalová ve své publikace nejdřív rozjímá nad vznikem pojmu, nad obtížností jeho definice, nad pokusem jej definovat co nejlépe. Jak problematické téma to je, je očividné z toho, že pouhá definice může zabrat 70 stran. Při čtení knihy si nadto nelze nepovšimnout poměrně zajímavého faktu. Pojem domácího násilí se začíná rozvíjet a formovat v době postmoderny. Samotný pojem jakoby zhmotňoval zlom modernismu v postmodernu. Jedná se i fenomén, na který moderna nestačí, není schopná jej pojmout a definovat, protože je vším a zároveň ničím, jeho definice zkrátka není možná, protože jej buď definujeme příliš úzce a mnoho nám v něm bude chybět, nebo příliš široce a zásah do soukromí tak bude přehnaný. Definice se nezdá dostačující, snaha o pojmutí se zdá selhávat. Moderna umírá. Je potřeba většího citu, kritického a zkoumavého náhledu, který si všímá individualit, nesnaží se je a priori zgeneralizovat, je potřeba postmoderní situace, aby „domácí násilí“ mohlo vůbec být řešeno. Ani paní docentka s jasnou definicí nepřichází a je tak nutno na individualizaci řešení přistoupit. Dokud se jedná o přestupkové řízení, není to patrně problém, ale celý tento institut by patrně bylo efektivnější přenést do trestního práva (a ano, hranice s týráním by byly neostré, ale to teď nechme stranou), tehdy však problém nejasnosti začíná být poněkud závažný. Zde bychom už však mohli vést debatu o tom, zda se nestaly postupem času, ve kterém lidská kreativita roste, všechny skutkové podstaty trestního zákoníku nejasnými a diskrece soudce se tak proti původnímu úmyslu nerozšířila. Ale to je debata na jiné místo a jiný čas. Docenta Machalová zde zkrátka odvedla dobrou práci a já jsem jí za to vděčný. Obsah sám však může být poněkud mrzutý.“... celý text
— Set123

Přejít na knížky autora