Sarah J. Maas

Přidat do oblíbených Koupit knihy

americká, 1986

Populární knihy

/ všech 27 knih
Dvůr trnů a růží
Dvůr trnů a růží
Skleněný trůn
Skleněný trůn
Dvůr mlhy a hněvu
Dvůr mlhy a hněvu
Rod země a krve
Rod země a krve

Nové komentáře u autorových knih

Skleněný trůn Skleněný trůn

„Huh...Asi před půlrokem jsem četla od Sarah J. Mass sérii Dvora trnů a růží. Ačkoli jsou to vcelku oblíbené knihy tak me Feyre neskutečně vadila a celkově postavy mi moc nesedly. Řekla jsem si že dám autorce šanci a tak jsem si přečetla první díl Skleněného trůnu a nelituji toho (zatím). Postavy jsou mj sympatičtější ale přesto si nemůžu pomoct. Celaena je Feyre vlastně strašně podobná. A stejně jako Tamlina mi je Doriana tak trochu líto. Ale i tak se ráda pustím so dalšího dílu :)“... celý text
— Ančaa3

Království popela Království popela

„Stále platí, že z této série mám nejraději Věž úsvitu. Království popela bylo... zvláštně nekonzistentní, s čímž, jak jsem si všimla, má Maasová problém docela často. Téměř polovinu posledního dílu série (!) řešíme brutálně mučenou a vězněnou Aelin. Myslím, že tenhle plot mohl být z hlediska uvěřitelnosti postavy klidně vynechán, protože absolutně nechápu, jak to po tom všem, co prožila, kolika jinými předchozími mučeními si prošla a kolik bolesti si zažila, mohla ještě vydržet a nezbláznit se. Takže za prvé, pro mě tohle bylo naprosto nerealistické, ale asi bylo potřeba přidat nějakou brutalitu, poněvadž zbytek knihy i přes probíhající válku (!) je naopak podivně jemný. A za druhé, byla trochu škoda, že Aelin tak dostala velmi málo prostoru (ne že bych ji měla ráda, ale kruci, jednou je hlavní postava) - z prožitého traumatu by se logicky musela vzpamatovávat několik dalších knížek, a moc mě prostě mrzelo, že právě v poslední knize přišla o své Já a musela ho hledat úplně znova od píky. Takže abych to shrnula, první část mi přišla absolutně zbytečná, prostřední část byla lehce nezáživná a poslední třetina konečně stála za to. Vždycky se mi moc líbilo, jak Maasová zvládá scény, kterých se účastní velké množství postav - to je vysloveně její specialita. Závěrečná bitva byla výborná. Zlikvidování obou záporáků mě velice uspokojilo, a to je něco, co je u takovýchto dlouhých sérií těžké dát dohromady. Yrene jsem to moc přála a Aelin s víláky to sehráli výborně. Trochu mi však v této pasáži, jak jsem zmínila, chyběla brutalita. Také si přiznejme, že měla zemřít minimálně část hlavních protagonistů a nejen vedlejší postavy, na kterých nám ani trochu nezáleželo. Ale zase je výborně napsána následná bolest hrdinů, díky níž to tak prožíváme s nimi. A protože já miluji dobré konce, tak mi ani trochu nevadí, že všichni přežili. Co mi ale trochu chybělo z hlediska děje v závěru, bylo, že Manon ani Dorian nedostali víc prostoru. Ne nutně spárování, naopak se mi líbilo, že mezi nimi byl jen lehký příslib na rozdíl od ostatních párů, ale chtěla bych víc informací, co dělali, jak pokračovali. Protože to, že Dorian musí vybudovat Zlomuval úplně od základu a udržet si svoji pozici, to mi přijde minimálně stejně důležité jako bylo získání Terassenu. Také jsme se moc nedozvěděli, co zbylo z Dorianovy magie (nebo jsem to možná přehlédla). A stejně jako Yrene, tak i Manon jsem měla moc ráda - a s ní jsme strávili delší dobu, proto by si i ona zasloužila uzavřenější linku. Celkově to nebylo špatné, ale něco tomu chybělo. Ale i tak - byla to jízda.“... celý text
— Scheron

Věž úsvitu Věž úsvitu

„Přiznám se, že jsem si sérii Skleněného trůnu příliš neoblíbila - nejen kvůli hlavní postavě Aelin, ale i pro mě docela zmatenému budování světa prolínajícího se s jinými světy (celkově na mě série působí trochu jako sci-fi s alternativními realitami i agresivními mimozemšťany). Proto pro mne byla Věž úsvitu velmi vítaným svěžím větrem. Děj hladce plynul a hodně se zlepšil styl psaní, díky čemuž to všechno najednou začalo dávat smysl. Také mi vyhovovalo méně postav a tři pohledy (Chaol, Yrene a Nesryn) v knize bohatě stačily. Jednoduchá zápletka, díkybohu žádná Aelin, klidné a pomalé budování všeho, co se na konci logicky uzavřelo. Vím, že pro spoustu lidí je děj pomalý až příliš, ale s tím nesouhlasím, navzdory očekávání děj nikde nestagnoval, napětí zde postupně graduje a čtenáře výborně udržuje ve zvědavosti. Stojím si za tím, že Chaol je extrémně dobře psychologicky zvládnutá postava. Yrene pro mne byla asi nejuvěřitelnější ženskou hrdinkou ze série a dokázala jsem se s ní snadno identifikovat. Taky je velmi sympatická :) Nesrynina a Sartaqova linka byla trochu slabší, ale tam to vynahrazovali rukové s Falkanem. A v samotném závěru jsem měla husí kůži. Za mě nejlepší díl ze série. (Mám teda rozečtený KoA, ale Věž úsvitu zatím nemá nárok překonat. UPDATE: Opravdu nepřekonal.)“... celý text
— Scheron

Skleněný trůn Skleněný trůn

„Nádhera .Tato fantazi mě upoutala a vtáhla do děje, už čtu druhý díl. Jen doufám, že mě manžel dokoupil i ostatní díly .“
— Janevl

Dvůr křídel a zmaru Dvůr křídel a zmaru

„Za mě má kniha velmi hodně stránek. A zbytečně. Na plno stránek je jen velmi velká nuda a nic se tam neděje. Kdyby to bylo tak o půlky kratší tak je to lepší. Konec byl fajn, ale je smutné ze v tak dlouhé knížce bylo zajímavých jen prvních a poslední par stran.“... celý text
— ByulGi

Přejít na knížky autora