1. Domů
2. Autoři
3. Julius Evola
4. O autorovi

• O autorovi
• Knihy 9
• Bazar 8
• Životopis
• Citáty 2
• Diskuze

Populární knihy

/ všech 9 knih

Nové komentáře u knih Julius Evola

Vzpoura proti modernímu světu

„Obdivuhodné dílo. Zejména tím, kdy to Evola napsal: krátce po třicítce. To stačí k velkému uznání. Ale měl s napsáním počkat. Mládí vidí všechno příliš jasně. Za mě je to zklamání. Je to nejasné a nekonkrétní. Chápu ten směr uvažování a s duchovním úpadkem Západu souhlasím. Jinak mě to názorově úplně míjí. Evolova Tradice je za mě konzervativní mýtus. Chvílemi se to blíží k záhadologické literatuře. Byly tam momenty, kdy jsem se bál, že vytáhne Tolkiena a jeho elfy. O keltských bozích Tuatha Dé Danann totiž mluví. Evola byl údajně pravicový filozof. Fakt nevím. Za mě spíš fantasta a snílek. Úpadek je vše, kde končí původní tradiční společnost. Demokracie ve starověkém Řecku? Úpadek. Zrušení nevolnictví a kast? Úpadek. Svět Tradice je záležitost doby bronzové. Tam se chce vracet? Aby podložil své myšlenky zmiňuje civilizace z různých míst a časů, ale zbytečně. Ubývání duchovna napříč historií je evidentní. Také odmítám postmoderní myšlení a kulturní relativismus, ale ne tímto způsobem. Je zde spousta mylných tvrzení. A odmítání vědeckých poznatků? Vždyť je to dětinské a trapné. Odmítání evoluce? Tehdy snad, ale tyhle naděje totálně zabil objev DNA a současná paleogenetika. Evola třeba nechápe, že dědičný hřích je v křesťanství a v judaismu není. Když se tam tohle tvrzení objevuje podruhé, tak na to upozorňuje překladatel. Tahle hrubá neznalost na mě nedělá dobrý dojem. Jsem skeptický k jeho pochopení buddhismu. Ten je o pomíjivosti a s tou má Evola problém. Ale časy se mění chlapečku. Paradigma se vyvíjí a jakékoli Poznání, kterého se lidé zmocní se nedá vzít zpět. Jen za cenu děsivých represí. Špatné hodnocení mě netěší. Neměl jsem to číst. Nedá se to doporučit. Největší tragédie je, že jsem přečetl knihu, co má skoro 600 stran a prakticky nic jsem si neodnesl. Snad by to mohlo inspirovat pohany. Jenže to jsou lidé, co nečtou. Asi po druidech převzali negramotnost jako Tradici. :-) U nás jsou jich tisíce a když před 2 lety vyšly Dějiny pohanské Evropy, tak to nikdo nečte... Evola pozitivně hodnotí islám. Silná Tradice a zaostalost. Fakt super. Zajímalo by mě, jaké by měl názory, kdyby se narodil do dělnické rodiny. Tahle se jeví jako povýšený aristokratický hlupák. Je to konzervativní odraz Castanedy. Nagualismus s vizí bojovníka je analogický k heroismu Evoly. Možná sám věděl, že jeho teze jsou neudržitelné, ale prostě jen chtěl vzbudit úžas nad mizejícím světem Ducha. Jako Evola jsem konzervativní. Stejně vnímám duchovní úpadek, ale jsem jinde. Nedivím se jeho odmítnutí Freuda. Odmítnutí Junga překvapilo. Je skvělé, že to vyšlo a doufám, že si to najde spoustu čtenářů. Potěšila mě kritika USA v závěru. Tady je vidět jeho výborný postřeh, když viděl v Americe komunismus už tehdy. Dnes je vidět, co se stalo z amerických demokratů. Potěšila kritika Luthera a protestantismu. Srovnává komunistický materialismus a kapitalistický konzumerismus. Pokud víte, tak určitě čtěte, ale pokud nevíte, určitě knihu nečtěte. Jo a taky se naučte řeckou abecedu. Od čtenáře se očekává jistá úroveň. Vidím to ještě hůř než MaroCZ. Hodně se těším na komentář od někoho, kdo se orientuje. Slavná kniha, která se nedá doporučit. Jedině pro zájemce o samotnou osobu Evoly a jeho myšlenkový svět. 50%“... celý text
— Eldar80

---

Doktrína probuzení: Cesta k duchovní dokonalosti podle textů raného buddhismu

„Naprostý skvost a pro člověka zajímajícího se nejen o duchovní stránku ale také o tu fyzickou, nutnost. Jasný nástin toho, že budhismus není jen náboženstvím prodchnutým meditací, empatií ale také vyšším duchovním principem, v kterém se ukrývá cesta k vyšší hodnotě chápání sebe sama, tak i společnosti jak na úrovni jedince, tak i celku. Místy je těžké v knize nalézt praktické postupy jak jednotlivých fází přeměny či vnitřní změny docílit ale postupným studiem toto není skryto. Přebal knihy je také naprosto skvostný a vystihující tuto knihu nejlépe jak mohl.“... celý text
— Joseph Curwen

---

Jóga moci: Tantra, Šakti a stezka levé ruky

„Neskutečné čtení plné informací, které jsem vždycky potřeboval vědět, ale nikde jinde nenašel. Moje poznámka, že se černá mše (5m) zvnějšku příliš neliší od průměrného punkového večírku ale jistě není na místě...“... celý text
— Ikkju

---

---

Jezdit na tygru

„Knihu bych nedoporučil každému a rozhodně ne tomu, kdo již není s autorem do jisté míry obeznámen alespoň v některých ohledech, čili aby to nebyla první kniha od něj, kterou čte. Já bych to popsal tak, že je to taková 'self-help' kniha pro aristokrata ducha. Možná to může být tím, že knihu jsem nesehnal v češtině a musel jsem číst anglicky, ale řekl bych, že se od čtenáře očekává, že sám v jistém smyslu 'intuitivně' rozpozná význam jednotlivých myšlenek v kontextu celku, o jehož povaze by měl mít už jistou vizi předem, než se pustí do čtení. Pokud již od začátku nemá toto povědomí o povaze tohoto celku, myslím, že bude většinu doby, nebo alespoň než dočte úplně do konce, váhat, co vlastně čím autor myslí a co je tedy podstata toho všeho, o co mu jde, co tím chce říct. Pokud nedokáže myslet spolu s knihou ve stejném vzoru a bude čekat na finální objasnění, tak se v tom asi dost ztratí.“... celý text
— Afareus

---

Metafyzika války

„Jakkoli se mi při čtení Evoly obvykle otvírá kudla v kapse, Metafyzika války – sbírka článků z různých italských časopisů, většinou z let 1939-45 – představuje hlas, který má zaznívat. Po roce 1945 se totiž povinnou četbou občana Západu i Východu – motivovanou nejen hrůzou a únavou přeživších, ale i konsolidačními zájmy vítězných mocností – stal Remarque. Jiná zkušenost a jiná interpretace války než pacifistická, vyjádřená spektrem autorů od Jüngera po Orwella (Hold Katalánsku), byla vytlačena na okraj zájmu, ne-li legitimity. Evola patří k těm, kdo na válce nezdůrazňují krutost, bolest, hrůzu, nespravedlnost a absurditu (které jsou jí bezpochyby vlastní), ale hrdinství, vnitřní proměnu a otevírání potencialit lidské přirozenosti (které jsou jí vlastní rovněž). Pro něj je válka prostředkem, jímž "integrujeme svoji osobnost do transcendence", a tím dosahujeme určité formy nesmrtelnosti. Pod hrozbou zániku se totiž (říká Evola) učíme chápat, že náležitosti konkrétního a zranitelného těla nejsou tou nedůležitější částí nás samých. Remarque tedy (podle Evoly) nenabízí všeobsahající pohled na válku, ale parciální zkušenost toho, kdo tváří v tvář ní prohrál. Neobstát totiž znamená změnit se v prostředek války (kanonenfutter), místo abychom učinili válku svým vlastním prostředkem (niterné transformace). Pohled na válku coby nástroj přeměny člověka v nadčlověka pak Evola stopuje v různých árijských tradicích, ale také v tradici arabské. I když za tohle dílo svému neoblíbenému italskému hraběti tleskám – přinejmenším proto, že pacifismus, jakkoli na něm něco je, se stal nenarušitelnou ideologickou monokulturou, přitom by bylo dobré ho čas od času v debatě konfrontovat s militarismem –, neodpustím si nějakou tu kritiku. Válka určitě může být (je!) prostředkem duchovního přerodu a vykonání "spirituálního činu fyzickým aktem", ne ale pro kohokoli, koho strhne (tak třeba: mají k transformaci příležitost děti nebo zvířata?). Obzvlášť ne po zrodu totální války, tedy nasazení zázemí a celé volksgemeinschaft (přičemž "totální válkou" byla už ta předchozí, I. světová). I když hrabě podotýká, že v archaických mentalitách zůstává nesmrtelnost vyhrazena výjimečným, a i když je samozřejmě elitistou, měl by podle mě alespoň reflektovat, že nebýt (v okamžiku smrti) válečníkem ještě neznamená esenciální méněcennost a že válka ničí nejen slabochy. S tím souvisí naivní idiotismus, když se autor hned zkraje II. světové války pouští do polemiky s židovským intelektuálem Emilem Ludwigem o tom, jestli je bombardování prostředkem darwinovského výběru (jakýsi německý časopis tehdy napsal, že přežijí ti chladnokrevnější, a Evola to opakuje). Z jednotlivých článků nelze poznat, jestli si italský filosof v průběhu války uvědomil, že konflikt Spojenci vs. Osa není rytířským turnajem, nýbrž mechanizovanými jatkami umožňujícími plošné vyhlazování hrdinů i zbabělců. Zbývá jen doufat, že se ze svého přesvědčení o eugenické povaze (II. světové) války probral po spojeneckých válečných zločinech, jako byly Drážďany nebo nukleární holokaust v Japonsku. Podle jeho posledního druhoválečného textu, značně skličujícího, se zdá, že ano. Autor tu říká v podstatě tohle: fakt, že člověk může při náletu bombardérů kdykoli ztratit to, co miluje, vede ty, kdo mají nakročeno k nadčlověku, k uvědomění, že smrtelná existence je pouze kouskem naší bytosti: "Pro ty nejlepší z nás může mít destrukce kreativní hodnotu." Což – totiž jestli má vůbec cenu žít i po II. světové válce a její totální destrukci (civilizace) – se pak stane tématem jeho dalších děl včetně Jezdit na tygru. Autorova představa o evoluci celkově dokládá, že spiritualizace biologie v italském fašismu dosahuje mnohem vyššího stupně než v německém nacismu (viz sublimace pojmu rasy u Evoly). Nacismus, germánství a Říši ostatně filosof kritizuje, mimo jiné proto, že Němci podle něj spatřují ve válce účel místo prostředku (jak na to přišel?). Zdůrazňuje tedy rozdíly germánské a římské (Itálie) tradice, současně je ale perennialistou a hledá árijské (nebo i obecnější) konstanty napříč civilizacemi. Především pojetí boje jako války světla a řádu vůči chaosu, jenž může mít podobu vnějšího činu (bitva s nepřítelem), ale vposledku musí být činem vnitřním (porážka nižších složek svého já). Přijde mi charakteristické, že občas si onu údajně historickou tradici musí přizpůsobit, aby mu do představy jediné "filosofie perennis" zapadla. Pobavila mě poznámka překladatele, že citát "Alláhovi je milejší krev než inkoust" ve skutečnosti u Arabů doložen nemáme, naopak od nich ale známe hadís "Alláhovi je milejší inkoust než krev". :D Podobně pak Evola absolutizuje Bhagavadgítu jako jádro hinduistického učení, ačkoli Gíta reprezentuje jen jeden směr a je kastovně vázaná na válečníky-kšatrije. V Evolově pojetí to vypadá, že kšatrijská mentalita určuje hinduismus, ne-li árijství jako takové. V celém tom akcentování armády, jíž musí být podle fašistického filosofa podřízeny všechny ostatní složky společnosti, vidím jen směšnou hru intelektuála na pohrdání intelektuály. A stejně je to skvělé a 5/5.“... celý text
— JulianaH.