1. Domů
2. Autoři
3. John Milton
4. O autorovi

• O autorovi
• Knihy 6
• Bazar 4
• Životopis
• Citáty 15
• Diskuze

Nová kniha John Milton

Ztracený ráj

Miltonův Ztracený ráj je doposud velkým dluhem českého překladatelství. Čtenářská obec dodnes nemá k dispozici srozumitelný a čtivý překlad této velké básně. Kd... detail knihy

Populární knihy

/ všech 6 knih

Nové komentáře u knih John Milton

Ztracený ráj

„Tady ani nelze jinak, než uznale pokynout hlavou a právem udělit plné hodnocení. Jak se píše na přebalu - Velký, napínavý a dramatický příběh, který se týká kořenů naší civilizace. Já bych ještě dodal, že je to skutečně silné, myšlenkově obohacující a v překladu pana profesora Hilského i nesmírně čtivé veledílo.“... celý text
— farb

---

Ztracený ráj

„Po Ztraceném ráji jsem pokukovala hodně dlouho, ale starší, těžko čitelné překlady mě odrazovaly. Po překladu Martina Hilského jsem sáhla s nadšením, jeho překlady Williama Shakespearea jsou velmi dobré. Kniha jako taková je pojata velmi velkoryse, jsou zde psané historické souvislosti, stručný Miltonův životopis a na konci vysvětlivky a komentáře k prakticky každému verši. Knihu doplňují ilustrace Williama Blakea. Kniha je velmi krásná a rozhodně za ty peníze stojí. Nicméně bych zvážila paperbackové vydání pouhé básně bez vysvětlivek a ilustrací, aby byla kniha dostupná i pro běžné čtenáře, nejen pro fajnšmekry. Báseň samotná je mistrovské dílo. V podstatě se jedná o třetí kapitolu knihy Genesis, rozepsaná z pohledu Adama, Evy, andělů, Boha i satana. Satanův pohled se čte velmi špatně v tom smyslu, že z těch veršů je cítit hromada zášti, závisti a hlavně pýchy a člověka nutí k zamyšlení, co je vlastně ten prvotní hřích. Popis ráje i nebe je naopak radostný a o to větší zoufalství potom dopadá na Adama a Evu, když se nechají svést.“... celý text
— Trana

---

Ztracený ráj

„Vrcholy tohoto duchovní eposu spatřuji v knize II. (osvobození Satana z podsvětí) a v knize IX. (scéna pádu Adama a Evy). Hilského překlad se čte velice, velice dobře. Jen tedy musím říct, že mírou modernizace si nejsem jistý. Mám tím na mysli slova jako "stres" či "deprese", která se v Hilského překladu vyskytnou víckrát. Nemluvil by Milton namísto deprese spíše o melancholii? Druhou věcí k debatě je blankvers. Opravdu je toto jambické metrum pro naše české daktylotrochejské uši tak zásadní? Slyšíme ho vůbec? Pak je samozřejmě otázka, jestli je v české verzi tak důležité, aby čítal každý verš přesně 10 slabik. Jsou místa, kde se Hilskému blankvers povedl dokonale a pak jsou jiná místa, kde ho čeština prostě neumožňuje. Nemuselo se něco z originálu obětovat pro exaktní zachování anglosaského metra? Nevolil překladatel z toho důvodu silně moderní jednoslabičný stres oproti dobové 5slabičné melancholii? (Pro další porci Miltona, mj. se skrovnou, ale nádhernou ukázkou z Lost Paradise v překlad Petra Kopty doporučuji antologii "Kéž hoří popel můj". Obsahuje též ukázku z Miltonovy lyriky.) Přimlouval bych se za dvojí vydání. To druhé by bylo paperbackové, bez Blakeových ilustrací a nestálo by tisíc Kč. Kolik studentů si knihu kvůli nadsazené ceně nebude moct přečíst? Nebo už i v ČR platí slovenská zásada, že knihy jsou pouze pro bohaté?“... celý text
— biblista

---

---

Ztracený ráj

„Naprosto geniální dílo, které jsem zkonzumoval v překladu Martina Hilského. Nejdříve jsem myslel, že mě to vůbec nebude bavit a nakonec jsem byl naprosto vtažen a uchvácen. Tady si prostě přečtete kapitolu a můžete o tom, co se tam dělo a co kdo řekl týden přemýšlet. To se mi u žádné knihy ještě nestalo. Kniha je napsaná ve zvláštních verších, co vyžadují plné soustředění, text hutný, čtivý a krásný zároveň. Je to něco podobného, jako když jdete do posilovny a po cvičení vás tak nějak příjemně bolí svaly, tady to je něco podobného, ale pro mozek. Tahle kniha je normálně malé fitness centrum pro myšlení. Při čtení mě napadaly věci, které by mě v životě nenapadly. Neuvěřitelné a chtěl bych poznat mysl, která tohle stvořila. Smekám.“... celý text
— Chidlink

---

Ztracený ráj

„Ztracený ráj četl jsem poprvé ještě na základní škole - pravda, na jejím sklonku. Už tehdy (!) zamiloval jsem se do jeho nejkrásnějších veršů - a nejkrásnější jsou v podstatě ty, které pronáší Satan. Tehdy to byl překlad Davidův, který je snad nečitelný pro většinu čtenářů a já tomu dobře rozumím, svou barokní rozmáchlostí a veršotepeckou podstatou mne ale přeci jaksi podivně uhranul a jeho verše stále dovedu citovat zpaměti - opět ale jen verše Satanovy (a úvodní invokaci). V tu dobu, mladý a naivní, začínám psát svou knihu otevřenou citací z Ráje - "V sled pekla zdi se zjeví, trčící až v strašný strop, a třikráte tré bran; tré vrat je bronz, tré z železa a tré z démantových skal, nepropustných, v kruhu ohně semknutých, leč nezmarných". Knihu jsem nikdy nedopsal. Na střední jsem četl Jungmanna a to mi tehdy neudělalo vůbec dobře, ne snad ani kvůli Jungmannovi (jakkoliv to na něm v mé mysli zanechalo jisté stopy), ale kvůli nakladateli, který v edici Omega, jak ostatně jeho nedobrým zvykem, text překladu zcela zmršil a zlikvidoval jeho básnickou podstatu, odstranil alespoň náznaky metra. Proto jsem pak znovu četl poněkud obskurního Davida. A pak ještě jednou. A znovu... V prvé polovině roku 2019 jsem se pak seznámil s ohromující osobou, která definitivně změnila můj život - Martinem Hilským. Ne snad osobně, ale s jeho dílem (Shakespeara jsem ještě nedočetl, ještě mi zbývají tři romance, některá jiná dramata jsem však prošel čtyřikrát, pětkrát… koukám na Timona Athénského), které mně definitivně obrátilo na stranu klasické literatury. Pan profesor zajisté patří mezi nejvlivnější osoby v mém životě (pominu-li samozřejmě rodinu). O pár let později jsem již chodil po světě a lkal, že nám Martin Hilský do češtiny nepřevedl ten geniální epos, patřící tak silně k základu mého myšlení o literatuře. Ve druhé polovině roku 2022 můj hněv vrcholí výkřikem tady na Databázi pod Béowulfem přeloženým vynikajícím Čermákem. Stěžuji si tam, že Béowulfa máme v dokonalém překladu a v takřka vědeckém vydání, ale na Ztraceném ráji pro nás to nejlepší odvedl jakýsi gymnazista David, zatímco Hilský si překládal Shakespeara (nic proti tomu). To jsem netušil, že mne čeká zázrak, nádhera, krása, prostě jakýsi magický okamžik, snad nepatřící do tohoto světa - zde je. Na začátku tohoto roku slyším - Academia pracuje na překladu Ztraceného ráje - s Martinem Hilským. O půl roku později držím knihu v ruce a nemohu se ubránit (musím zde být upřímný, když už si vylívám srdce) slzám štěstí. První den přečtu (nahlas) první dvě knihy (a ty nejlepší!) pak už čtu zvolna, jen když mám opravdu chuť. Až konečně knihu dočtu - Ráj je ztracen, shodou okolností dva roky po zrůdnosti spáchané na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Dostal jsem to, po čem mé srdce upřímně a dlouho toužilo. Věděl jsem, že na překladu Ztraceného ráje pracuje David Jirsa, ale to, při vší úctě k němu, není ono, nehledě na to, že nejspíš zemřu dřív, než překlad dopíše. Toužil jsem po Hilském a dostal jsem Hilského. A jsem nadšen. Po páté četl jsem Ztracený ráj, ale poprvé, opravdu poprvé, jsem si užil každý jeho verš a dovedl jsem ocenit i ty, které nepadají z úst, jak to říkal David?, arcivraha. Překlad je to prostě naprosto úžasný. Jistě, dalo by se mu vyčítat, že je poněkud příliš interpretativní a vnucuje čtenáři některé symboly a zjednodušuje a zvýrazňuje (jsem elitář no) použitá mytologémata. Ale chceme-li překlad, který je krásný, český a přístupný, není, myslím, možná jiná varianta. Jistě, dalo by se mu vyčítat, že místy autor překladu opravdu jako by překládal Shakespeara a ne Miltona. Taková místa jsou ale dvě nebo tři a, buďme k sobě upřímní, jsou krásná a dílo nijak nenarušují a nijak jej neohýbají. Jistě, pan profesor sáhl občas po příliš slovníku snad poněkud narušujícím Miltonovu stylizaci přílišnou modernitou (řekl bych tak sedmkrát), ale pro účely překladu je jistě i to odpustitelné. Dohromady ale vytvořil prostě kouzelný překlad, který dává čtenáři poznat komplexity Satana, imbecilní prostoty Krista, absolutistické zvrhlosti Boha a více či méně pozoruhodných charakterů okolo nich, respektive okolo Kdožkolvěka, kol kterého se velké točí. Překlad miluji, profesora Hilského miluji. Jsem nadšen! Nová čistota veršů, kterou český čtenář mohl posud poznat jen v ne právě čtenářky snadném originálu, vyzývala by jistě k hlubší a delší kritice křesťanství. Já si to tu ale odpustím - ostatně by to chtělo hlubší ponor do Miltonova textu a to já neumím - neumím komentovat literaturu, kterou upřímně a nekriticky miluji (viz ostatně můj komentář z roku 2020, po mém třetím úplném přečtení, který nezbytně působí poněkud zaostale). Tak si jen vychutnejme na jazyku krásu verše a trpkost rubínově rudého vína (tak alespoň já). A dodejme závěrem technickou banalitu - kniha je naprosto úžasně provedena a já tak musím pochválit všechny, kteří na jejím vydání pracovali. Děkuji. Děkuji.“... celý text
— Set123