Jiří Kejř

česká, 1921 - 2015

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Populární knihy

/ všech 16 knih
Husův proces
Husův proces
Husité
Husité
Jan Hus známý i neznámý
Jan Hus známý i neznámý
Husitský Tábor Supplementum 1
Husitský Tábor Supplementum 1

Nové komentáře u autorových knih

Husův proces Husův proces

„Tento příběh je psaný z nezvyklého úhlu pohledu. Čte se dobře.“
— Emik87

Husité Husité

„Kniha vyšla na sklonku vlády komunistů, tedy za období vlády režimu, který vše podával opačně a přitom stejně vylhaně a vulgárně jako předtím katolická propaganda, i do jisté míry stejně jako ono národovecké pojetí Aloise Jiráska. Jenže tady se dozvíme, že základem husitství jako takového nebyl boj za sociální "spravedlnost" nebo dokonce jakousi pofiderní "rovnost", ale snaha reformovat církev a dostat ji k tomu, co ta církev hlásala, ale co nedělala ani náhodou. Snad až čytřicítka oltářů v tehdy cca polovičním chrámu svatého Víta spojeného s prebendami pro jejich "provozovatele" toho byly víc než výraznou ukázkou. Je zde i perfektně popsán život a duchovní obzory běžného člověka na sklonku středověku, který byl doslova prostoupený náboženstvím. A to přesto, že nejenom evropská společnost byla v hluboké ekonomické krizi, která byla i ideová a samozřejmě tím pádem duchovní. První drápky už tehdy začal vystrkovat nacionalismus, který je možné snad nejlépe vysledovat v "avignonském" zajetí papežů. Ve skutečnosti rozkol způsobila snaha francouzských králů kontrolovat církev a použít ji čistě pro své vlastní zájmy. Ti, kteří papouškují nesmysly o loupících a brutálně vraždících husitech a ničení kulturních památek uprostřed podle jejich scestných představ v míru žijící Evropy jsou zcela mimo. Jejich neznalost, povrchnost a neschopnost chápat věci v širších souvislostech jim nikdy neumožní pochopit jak důvody, které k této i z evropského hlediska významné události vedly, stejně jako vnímat a hlavně vědět, jak Evropa v té době vypadala a čemu její obyvatelé čelili. Teprve kontext, ke kterému dává kniha (přes některé negativní reakce zejména odborné veřejnosti) dobrý základ, může vést k pochopení, že se v případě českých zemí podařilo poprvé alespoň polovičatě, ale nezvratně reformovat rozvrácenou církev a zahájit tak novou éru evropských dějin. Kdo si s tímhle dá práci a bude o tom přemýšlet, usměje se jenom útrpně nad řadou výroků "všeználků" typu třeba Karla Steigerwalda, který se krátce po sametové revoluci rozhořčil v jakémsi článku, že ti zpropadení husité, tak oslavovaní komunisty nám znemožnili "prožít" renesanci. Asi sám neví, co to vlastně ta renesance byla a jak vypadal svět v době, kdy se primárně náboženské hnutí v Čechách v návaznosti na evropské trendy prosadilo. Nakonec, Hus nebyl první a ta reformační linka vede už z hlubokého středověku z jižní Francie do střední Evropy už 14. století a pokračuje na jedné straně Lutherem, Erasmem Rotterdamským, Savonarolou, Calvinem, ale na druhou stranu i panovníky řady zemí, kteří o století a něco později "reformovali" církev jenom proto, aby se dostali do čela její národní části a hlavně získali obrovský církevní majtek. Hus, ale částečně i Žižka a řada dalších osob popsaných stručně v této knize byli idealisté s leckdy nivními a scestnými představami. Ta takový král Jindřich VI. velmi dobře věděl, co a proč dělá....“... celý text
— jadran

Dějiny pražské právnické univerzity Dějiny pražské právnické univerzity

„Moc krásná vědecká právní práce a tolik otazníků za ní. Mnoho neprobádaných míst a přitom by to mohlo být tolik strhující. Žádnou publikaci jsem od doc. Kejře nečetla a ani ho nepoznala, ale jakmile jsem v Nakladatelství Karolinum uviděla tuto knihu, ani na chvilku jsem nezaváhala. Nejsem právní historik, ale právní historie je bezesporu přitažlivá. V této práci nelichotivě zaujímají výchozí pozici lichá a rozporná místa, a to proto, že jinak by nebylo o čem bádat, a že existují jen domněnky a dohady, nikoliv úplné doklady, na což autor poukazuje. Ale nevzdává to, a to se mi líbí. Tolik neznámých právníků, studijní možnosti a celková atmosféra právní společnosti v předhusitské době od vzniku pražské právnické univerzity roku 1372 až do jejího materiálního zániku v roce 1419. Věděl to někdo? Tušil o tom vůbec někdo? Je to kniha, která na tuto éru pražské právnické fakulty a tedy samostatné univerzity nahlíží optikou skutečného pramenného podkladu, totiž matriky, rotulů, statut a jiných úředních i neúředních seznamů, ze kterých se snaží rozborem vyzjistit akademický život na právnické univerzitě. A to je přesně ono, ta kniha si na nic nehraje.“... celý text
— veronika4001

Mistři pražské univerzity a kněží táborští Mistři pražské univerzity a kněží táborští

„(3,5*) „Mistři“ mi nějak nesedli, což je ale spíš moje chyba než autorova. Je na nich znát, že prof. Kejř byl jakožto letitý odborník na husitství unaven určitou sadou faktů, které se ve vědecké literatuře, a hlavně v tisku opakovaly, proto se je rozhodl úplně přejít. Znalosti z bakaláře mi jakž takž stačily, abych věděla, o čem v takových situacích mluví, ale šířeji a všeobecněji koncipované dílo by mi asi dalo víc. Další z mých subjektivních problémů: na základě názvu jsem čekala monografii věnovanou oběma centrům husitství, a ne studii čistě o jejich vzájemném vztahu. (Takové nedorozumění mezi čtenářem a knihou lze předpokládat, když jsou teď školní knihovny zavřené a člověk musí objednávat jen podle titulu...) Také mě jako ne-středověkáře místy trápily citace traktátů a artikul, na které moje víc než chabá latina nestačila. Mea culpa. Objektivně můžu vytknout tu a tam špatný slovosled (ten při porozumění i tak náročnému textu zrovna nepomáhal) a chyby v s/z (u profesora přece jenom nepůsobí dobře, když píše „zcestný“... pardon, pane profesore). Na druhou stranu to vůbec nebyla špatná kniha. Nečetla jsem ji zbytečně a rozhodně jsem neměla chuť hryzat nudou stůl (což se mi v prváku stávalo neustále, když jsem si ještě knihy ke zkouškám neuměla vybírat). Dozvěděla jsem se dost podrobností, které mě upřímně zaujaly. Třeba že slovní útoky proti pražským mistrům nabyly takového rozsahu, že se mistři kvůli strachu z napadení pražským davem neodvažovali nosit venku akademický hábit. A celkově mě bezmezně fascinuje, jak naše universita (spolu)určovala politiku celého státu – je to nádherná ukázka sofokracie v praxi. Jaká škoda, že teď už na koncilech nevyjednáváme se svatou Církví a města se nás nedotazují, co smějí a nesmějí! :D“... celý text
— JulianaH.

Jan Hus známý i neznámý Jan Hus známý i neznámý

„Zajímavá a poučná kniha, která vyjasňuje některé podrobnosti o Janu Husovi a jeho odpůrcích i přívržencích.“
— pip11

Přejít na knížky autora