Rod země a krve
recenze
Rod země a krve (2020)
/ JK96
Nebaví Vás už hlavní hrdinky jako neviditelné introvertky, které svůj čas nejraději tráví za zavřenými dveřmi s hlasem tak tichým, že ho nikdo neslyší? Tak s Bryce Quinlanovou a její partou se v žádném případě rozhodně nudit nebudete.
Tato kniha je psaná v podobném duchu jako ostatní knihy od S. J. Maasové. Hlavní hrdinka je zde vylíčena jako o nápadníky zakopávající extrovertní víla - pařmenka s vytříbeným nadáním na palné zbraně. Její život je ze začátku jako jeden nekončící mejdan. Párty plná alkoholu, drog a nezávazného sexu trvá až do té doby, kdy v jejím bytě dojde k brutální hromadné vraždě jejích přátel. Od té chvíle se svět kolem ní, ale především uvnitř ní naprosto a od základu změní. I když se její samotná existence naprosto otřásla v základech, přesto jedna jediná cihla zůstala netknutě stát. Jediný smysl, pohon, který jí nutí jít kupředu je najít vraha a pomstít smrt svých přátel. To pro ni samotnou je však nadlidský úkol, proto je jí přidělen otrok republiky, stín smrti a nehorázně přitažlivý anděl s černými křídly - Hunt Athalar, který ji má dopomoci k čím dál vzdalující pravdě. Dokáží se se svými blízkými postavit skrytému zlu, které sžírá nejen svět kolem nich, ale i je samotné? Dokáží se postavit temnotě minulosti a pokračovat dál vstříc nejasné budoucnosti?
Pro mne osobně byla tato kniha náramně osvěžující. Už jsem si potřebovala odpočinout od introvertních hrdinek čekajících na záchranu. Jediná má připomínka by byla k neuvěřitelně matoucímu začátku příběhu, kde jsem měla velký problém ve všem se zorientovat. A to je navíc k dispozici poměrně přehledná mapka.
Knihu bych však doporučila každému, kdo má rád energií překypující, nabušené a k uzoufání krásné postavy. Toho se totiž v knize dočkáte a ničeho jiného. Zároveň bych ji doporučila především náctiletým čtenářům a to z důvodu komunikace a chování některých z postav. Dialogy mezi hlavními hrdiny jsou na mě místy poněkud nevyzrálé (avšak to je čistě můj subjektivní pocit). Rozhodně obdivuji, jak autorka dokázala vytvořit 786 stránek čirého napětí. Každá stránka s sebou nese poutavý příslib dobrodružství, lásky, přátelství, síly, odhodlání a víry.
Komentáře (2)
Přidat komentář
Pořád se u téhle knihy nemůžu rozhodnout, jestli se do ní pustit, nebo ne. Série Dvůr trnů a růží se mi líbila moc, ale autorčina předchozí série Skleněný trůn mě pro změnu vůbec nezaujala (její hlavní hrdinka mě prostě nebavila). Takže by mě docela zajímalo, čemu se Rod země a krve víc podobá, k čemu bys to spíš přirovnala?
Barbara182
Tato kniha je od autorky mojí první. U Dvoru trnů a růží a Skleněného trůnu jsem pročetla jen recenze, které mne navíc ani moc nezaujaly. Pokud se do něčeho od autorky ještě pustím, tak to bude nejspíš Skleněný trůn, Dvůr trnů a růží mne nezaujal. A k čemu bych knihu přirovnala? Na základě informací, které mám si dovoluji říci, že vzala z každé série něco (50%) a vytvořila Rod země a krve. Jako by to bylo dítě Dvoru trnů a růží a Skleněného trůnu.