Kushielova střela

recenze

Kushielova střela (2009) 4 z 5 / JK96
Kushielova střela

Po otevření knihy si nelze nevšimnout jednoduché mapky, geograficky připomínající dnešní Evropu. Ovšem to je to jediné, co s ní má společného. Autorka nám dává šanci nahlédnout do světa neotřelých kultur, zvyků a tradic s námětem nejen antického řecka, bájných vikingů, sultánů nebo španělské šlechty 15. století, ale i judaismu, křesťanství, nebo řecké mytologie. Ptáte se, jak to vše může spolu koexistovat? Odpověď je zcela zjevná - nemůže! Čím více kultur, tím více názorů a tudíž i sporů.

Sama o tom ví své i mladičká Phedre. Jako malé dítě byla svou matkou prodána do služeb v Pupálkovém domě - místa rozkoší. Už od dětství ji učili, jak být správnou kurtizánou, jako i její matku před ní. Přesto její skutečné nadání poznal až zavržený básník a šlechtic Anafiel Delaunay, a hodlal jej využít. Phedre pod Delaunayho dohledem nejen že začala v sobě objevovat touhy jiným nedopřáté, ale i nadání pro získávání tajných informací a jejich dešifraci. Není však pro hráče nic horšího, než být pouhou figurkou ve hře někoho jiného. A o to víc,když jde o hru nepřítele. Intriky mocných zavedou Phedre a její doprovod v podobě neohroženého Joscelina Verreuiliho z Cassilineho bratrstva vstříc do spárů skaldských barbarů a neutuchající zimě. Složitá hra je rozehrána, avšak konečný mat ještě nebyl nikým dán. Ta skutečnost dodává Phedre poslední střípky odvahy, aby si uvědomila, že „to, co se podvolí, není vždycky slabé,“ a začala jednat. Její zem a přátelé jsou v nebezpečí a jedině ona je může zachránit.

Kniha obsahuje nejen mapu, ale i rejstřík osob v ději vystupujících. Přesto to pro mne bylo poněkud k ničemu, poněvadž takové množství jmen jsem nebyla schopna pojmout ani když jsem dočítala poslední stránky příběhu. Bohužel jsem tak plně nepochopila smyčky a kličky politických machinací. Nezbývalo mi tedy nic jiného, než se zaměřit spíše na dobrodružnou část příběhu. A ta než skutečně nastala, tak nějaká ta stránka byla už otočena. Musím však uznat, že autorka ví, co dělá a před její schopností pletichaření jen smekám. Nedivím se, že získala tolik příznivců. A jsou i tací, kteří Phedreinu marku zvěčňují pomocí tetovací jehly a inkoustu na křivkách svého těla.

Do dnes je příběh stále oblíbený, a proto by nebylo ke škodě, kdyby nakladatelství pozměnilo hlavní ilustraci knihy. Nikterak není propojena s příběhem a dovolila bych si ji označit dokonce za zavádějící.

I když jsem si příběh poměrně užila, vzhledem k obtížím, které mne při čtení opakovaně častovaly, nemám nutkání sáhnout po dalším dílu, i když by mne velmi zajímalo, jak to dopadne.

Komentáře (0)

Přidat komentář