Krev a med

recenze

Krev a med navazuje tam, kde Holubice a had skončila. Lou je protentokrát zachráněna, ale i tak se musí se svými přáteli nadále schovávat před svou matkou, kterou dosavadní prohra jen více vyburcovala k uskutečnění jejích krvelačných plánů. Nebezpečí je všudypřítomné a nabývá na síle. Z pouta lásky a přátelství se nyní stávají těsnící okovy. Reid svou nově objevenou mocí opovrhuje a nepomáhá mu ani fakt, že pro Lou zradil vše, co mu bylo donedávna svaté. Navíc Louina moc začala být v důsledku nesprávného používání mnohem destruktivnější, než si kdo z nich kdy dokázal představit. Podaří se klínu, který byl vražen mezi naše hrdiny, je rozdělit, nebo společným úsilím ránu zacelí?
V předešlé knize jsem potají žádala spisovatelku, aby šla v knize více do hloubky, což se zde skutečně povedlo. Autorka nás zavedla až na hluboké dno Mariánského příkopu ztvárněné Reidovým a Louiným napětím mezi sebou. Bohužel nás tam autorka držela až příliš dlouho. I potápěč se musí opět vynořit a načerpat vzduch, aby mohl dál obdivovat krásu hlubin. Já se však až do tří čtvrtin příběhu zmítala v křečích na dně a přála si brzký konec všeho toho utrpení. Naštěstí mne konec zavedl opět bezpečně na hladinu a já se mohla v klidu nadechnout.
Když nad tím tak přemýšlím, asi už nepatřím mezi cílovou skupinu tohoto nakladatelství, a proto se budu v budoucnosti muset zaměřit na jiný žánr.

Komentáře (0)