Dům hrůzy

recenze

O Ashburnu se vypráví spousta strašidelných historek. Je něco jako malý grál hrůzy.

Dvaadvacetiletá Adrienne zdědila Ashburnův dům po své pratetě Edith, o které matka kdysi prohlásila, že nikdy neexistovala. Dědictví přišlo jako spása z nebe. Po dlouhé nemoci Adrienne zemřela matka a dluhy za její léčbu spolkly veškerý jejich majetek včetně střechy nad hlavou.

Adrienne se vydává do svého nového domova, do starého sídla Ashburnů na kopci nad malebným venkovským městečkem Epson. Společnost jí dělá jen její kocour Wolfgang. Dům je temný a nepřívětivý, šíří se zde zvláštní atmosféra. Adrienne očekávala, že zde nalezne nové přátele, ale místo toho cítí z místních obyvatel rozpaky. Od místního spolku drben v čele s výřečnou Jayne se brzy dozvídá o podivínském chování své pratety i o temných zjevení, která jsou pro Ashburn typická. Místní věří, že je to sídlo duchů. Nešetří ji děsivých historek, které se k domu a rodině Ashburnů váží. Adrienne chce zjistit co nejvíce o svých předcích. Nejen o pratetičce Edith, která představovala v její mysli záhadu plnou rozporů, ale také o Edithiných rodičích, tetě a strýci. Některé příběhy jsou ale příliš strašlivé na to, aby se jen tak šířily světem.

Adrienne se snaží, aby se v novém domově cítila dobře. Provází ji ale tísnivý, strach vzbuzující pocit. Se soumrakem přichází jev, který nahání hrůzu. V domě nalézá divné nápisy vyryté do nábytku a zdí. V patře visí obrazy, které sledují každý její krok. Kocour dává znát přítomnost něčeho temného. Ani spánek jí nepřináší úlevu. Ve spaní nemůže dýchat, snaží se proškrábat na svobodu.

Děj příběhu má stupňující tempo. Zpočátku se nic moc neděje a spíš si říkáte, zda-li bude celá kniha jen o pocitech a nějakém tom strašidelném, ale snad v podstatě neškodném jevu. Autorka si nás ale připravuje na něco daleko hmatatelnějšího. Ano, je to duchařský román. Ale duchové zde nejsou éterická zjevení. Připravte se na pořádný strašidelný zážitek. Autorka využila všechny představitelné ingredience pro namíchání hrůzyplného hororu, kdy půjde o to, najít cestu, jak celou tu hrůzu vůbec přežít.

Ačkoliv je celá zápletka dobře vymyšlená, neměla jsem pocit, že jsem v knize objevila něco nového, převratného, co by tematicky zcela vybočovalo obvyklým hororovým nápadům. Na druhou stranu to vlastně ani nevadí. Hororová duchařina je dobrá, pokud dokáže vzbudit strach a napětí, které ve vás přetrvá ještě po zavření knihy. A to se autorce určitě podařilo.

Kniha potěší každého nadšence spletitých hororových příběhů. Užijete si zde pořádnou dávku nadpřirozena, objevení dávného hrůzyplného tajemství i fyzického kontaktu se zlem.

Pokud se nebojíte, směle do toho.

Komentáře (0)