Ústava přehled

Inu, trvalo to, ale konečně jsem se dostal i k Ústavě. Toho času jsem z ní četl některé vybrané části, ale až nyní jsem ji přečetl celou. Celou ji pojmout, to jsem se ovšem neodvážil. Ale postupně.

Forma dialogu je velice zajímavá, to musím uznat. Ve své podstatě se tímto způsobem kniha velice dobře čte, působí mile fragmentovaným dojmem, takže případné nepochopené pasáže lze znovu snadno vymezit a přečíst. Ale při tom je (alespoň pro mne) téměř nemožné udržet u ní pozornost po delší dobu. Pravda, nutí to člověka postupovat poněkud pomaleji, což může hypoteticky vést k hlubšímu pochopení, to by se vám u toho však nesměly zavírat oči. Ale to je v důsledku vedlejší.

V prvé řadě je kniha mimořádně zajímavou masou úvah. Je pěkné, jak byla v zásadě banální rozprava o spravedlnosti rozvedena do něčeho mimořádně přesahujícího jakékoliv běžné představy úvah. Je fascinující také struktura knihy (kterou jsem mimo jiné postřehl a pochopil díky přednáškám pana doktora Josefa Kružíka), která jakoby se vzdalovala od tématu, aby se k němu mohla vrátit se silnější argumentací. Není úžasné, že při úvaze o spravedlnosti a dobru vybudujete (jako argument, či důkaz) systém Ústav, který de facto založil veškerou evropskou státovědnou myšlenkovou tradici?

Lze samozřejmě diskutovat o platnosti některých argumentů, které jsou v knize použity. Nelze tvrdit, že by se v ní nenacházely tautologie, či vysloveně špatné vývody, nevyhneme se v ní ani postulátům, se kterými by se dala vést diskuze. Ale to hodnotu díla nikterak nesnižuje. Ano, reálná diskuze by vypadala jinak. Ale to je úplně jedno. Toto není reálná diskuze, ale fascinující myšlenkový výron. Na hodnotě a zajímavosti díla nic neubírá ani to, co napíši dále.

Chtěl bych se vrátit k té níže tolik zavrhované myšlence přítomnosti totalitních prvků. Dovolím si tvrdit, že je imbecilní a barbarské předstírat, že tam nejsou. Jsou tam. Ano, označení, „příručka pro tvůrce totalitních systémů“ je jistě nepřesné. Z Platónova pohledu to tak jistě zamýšleno nebylo, ale otázkou je, zda jsou růžové brýle alá Komenský dostatečnou omluvou pro přítomnost prvků objektivně totalitních. A ano, jsou objektivně totalitní. Je libo příkladů? Nemusíme zacházet daleko, stačí se dostat ke druhé knize. Ano, stačí nám k tomu nějakých trapných padesát stran. Ve druhé knize se totiž začíná s tím snad ze všech nejoblíbenějším nástrojem diktatury, cenzurou. Tato část se nám pro indoktrinaci mládeže nehodí, čili ji vyloučíme. Následně síle schopné oprese (strážcům) udělíme jako jediným možnost lhát a klamat spravované, pro dobro obce, pravda, nesmí jim to dělat radost, ale dělat to mohou, ba musí. Pro jistotu přistoupíme na segregaci mládeže a eugenetiku. Budeme regulovat množství majetku, které bude moci občan držet a tak dále a tak dále. Já netvrdím, že to byly kdovíjak nevídané a strašlivé metody z dobového pohledu. Ale je nesmysl předstírat, že z moderního pohledu všechny body víše zmíněné nekorespondují s běžným popisem totalitních režimů.

Dovolím si ještě jednu poznámku k uživateli Stammelovi. Ne, Ústava opravdu není to samé jako 1984, či jiné Orwellovy knihy. Sotva kdo by považoval knihy pana Orwella za cokoliv jiného, nežli popis antiutopie, na druhou stranu by bylo znásilněním Platóna, kdybychom jej podezírali z toho, že popisoval utopii v pozitivním slova smyslu. Popis toho, co by mělo být nejkrásnější s přítomností totalitních prvků, se mi zdá poněkud nebezpečnější než popis toho nejhoršího s přítomností totalitních prvků.

Neskutečně komplikovaná a zajímavá je tato kniha a dalo by se o ní jistě mnoho napsat. Já jenom ještě jednou říkám, že to, co píši o přítomnosti utopických prvků v díle, není snaha diskvalifikovat Platóna jako fantastického myslitele, snažím se pouze být ke knize upřímný.