zanzara
přečtené 322
Mrazivé světlo
2008,
Yrsa Sigurðardóttir
Naivita advokátky Tóry, jež je hlavní hrdinou románového cyklu, mě hodně štvala. Asi jen na Islandu mohla by taková vydělat si na živobytí v profesi právníka anebo - chraň Bůh - detektiva. No a cele to strašení mrtvolami dětí...nic pro mě. Co je na plus, že autorka mícha do zápletky místní zvyky, pověry a minulý způsob života Islanďanů, což občas je zajímavé.... celý text
Kniha toužení
2008,
Leonard Cohen
Básník svěřuje se, že nebyl ani básník, ani pisničkař, ani dokonce sukničkař... Asi nas trochu koketuje? Děla to ale hrozně půvabně. Propletají se tady smělé erotiky a smiření se se staří. Cohen překvapí i kreslením: opravdu pěkné akty. A má skvělý inkan - japonskou kaligrafickou pečeť: překrývajicí se dvě srdce ve formě židovské hvězdy se zaoblenými konci.... celý text
Čaroprávnost
2007,
Terry Pratchett
Říkalo se kdysi: žena z vozíku, snadnější pro koně (das Weib vom Wagen, so haben die Räder leichter zu tragen aneb баба с возу, кобыле легче)... Tady je to naopak: když Pratchett do zápletky zapojí Bábi Zlopočasnou, jede to až frčí.... celý text
Kulový blesk
2019,
Liou Cch'-sin
Bude to asi jiným kulturním prostředím, že Evropanovi tady v románu něco vadí? A možná kniha působí takhle kvůli tomu, že byla zamyšlená původně jen pro čínský trh? Myslím na tohle nadšení a čínský hurra-patriotismus: "jsme první světová velmoc!" a také příliš schematické nastínění postav - jejích povahy mají opravdu komiksovou hloubku. Hrdinové: major Sun Yin - generálova dcera a vědec Ding Yi - génius fyziky (ten se chová opravdu jako rozmazlený spratek) jsou jako dětí: udělají všechno, aby získat novou zbraň anebo nové znalosti. Obětí je nezastaví (v tom kontextu běžné, čínské experimenty s koronavírem jako zbraní neměly by nas zas tak divit). Morálka není pro ně - zastupuje jí jím komunistická strana, jež nese zodpovědnost za celý svět. Trochu jiný je Dr. Chen - možná je skrytým následovníkem buddhismu anebo šenízmu - čínské varianty taoismu (jeho návštěva hory Tchaj-šan - Nefritového císaře)? Každopádně Chen a Sun Yi jsou trochu jako čínský symbol celku: jin a jang (ženský a mužský). Ona je dost mužská, nebezpečná žena, on takový trochu ženský a snílek. I to jím nepomůže v romancí, že do sebe pěkně zapadají. Asi proto, že on necítí se jí hodný, tehdy má komplex nižší vlastní hodnoty. A jeho ztráta. Jinak celé je to dost napínavé, a pokud jde o fyzikální teorie kulového blesku a experimenty svázané s jeho vlastnostmi, tento román řekne čtenáři víc (při čem autor si vyhrazuje, že používá stav znalostí o jevu, který měl v roce 2004), než běžně dostupné veřejné prameny dneška.... celý text
Lincoln v bardu
2018,
George Saunders
Víc je to drama než román... Autor skrz 160 jen načrtnutých postav-dušiček snaží se luterským způsobem přesvědčit čtenáře, aby se bál pekla, a nejmíň očistce, který tady je moderním, synkretickým způsobem (a trochu i nekřesťanský) modifikován. Proč? Protože "boha stejně člověk přece nepochopí". Odkud to známe? Ale s bardem - buddhistickým pojmem - nemá to bohužel nic společného. Pro mě celý tento příběh smrdí naftalenem z 19. století: nápady jako v romantismu, jen trochu víc vulgarity. Ale autor nic nového anebo důležitého tím neříká. Prostě jen anglikánská kazatelna a americké budování státu: Saunders staví památník prezidentovi Lincolnovi a černoší mu zpívají Aleluja! Navíc pomocí vynalezených citací z neexistujících dopisů, knih a novin chce autor asi ukázat, že lidé nejsou schopní nic přesně vnímat anebo popsat, proto by se na jejich názor neměl nikdo spoléhat. Dodatečná hvězdička za namáhavou formu vyprávění: čtenář si musí sám sestavit z drobek (SMSek, jak to někdo psal) celý příběh.... celý text
Císařova bysta
2000,
Joseph Roth
Nostalgie, nostalgie, nostalgie... po rakouském Haličí, po monarchií, po minulostí. Povídka o tom, jak jeden hrabě zaostal, a nechtěl se smířit s vývojem politiky a světa. Dneška možná zažili byste to těžce sami, když by jste si postavili na svým pozemku sochu Lenina. I když na rozdíl od Lenina, touha po císařovi Franzovi Jozefovi je asi víc srozumitelná. Zvláště když si člověk pomyslí, že v jeho době, už 100 let před Schengen, dalo se jezdit bez víza do Chorvatska... Na druhou stranu znal jsem Turka, který taky říkal, že kdysi půl Evropy byla jedná, turecká země, "a komu to překáželo?"...... celý text
Na krásné modré Dřevnici
2009,
Antonín Bajaja
Směs obrazů, hrst vzpomínek, jež - jako Hrabalovy zlaté včely: každá je trochu o něčem jiným - evokují autorovo dětství ve Zlíne, které připadlo právě na první roky po válce a pak po komunistickém pučí (Vítězný únor). Autor diva se na svou minulost trochu tak, jako to děla skoro stejným zpúsobem memoárový film Felliniho "Amarcord" ('vzpomenu si'). Všecko v dopisech sestře. S nostalgií, která patří ke vzpomínkám na dětství, která ale neskrývá znechucení hnusem a odporností komunizmu. A Bajaja umí taky skrz tohle své odlehlé dětství nakouknout i do dneška, aby hořce o tom přemýšlet, proč v osvobozené od komunizmu zemí soudy vypadají, jak vypadají a nadále funguje princip komunistické "sociální spravedlnosti", což pro ně znamenalo ukrást to, co si ostatní vydělali v potu tváře, a aby to vzít sobě anebo předat ostatním papalášům. Hodně zajímavých informací o Zlínu a okolí, ale taky o lidech a věcech, jež stojí za zapamatování. Neobvyklé bohatý zážitek.... celý text
Nenápadný půvab Slezska
2009,
Eva Tvrdá
Dobře, že někdo píše pro Hlučinsko. Ale mám pocit, že takovou kompilací mohl by napsat každý - pro kámoše a sousedy - o libovolné vesnicí. Možná by měl? Zajímavé osudy jednotlivých lidí - dovolí se trochu vcítit v osudy celého obce. Pozoruhodné úvahy, jak se mění naše okolí v povídce "Vyhlídkový let". Jinak - jen pro fanoušky. Ze čtení objeví se možná trochu překvapující úsudek: Hlučínské obce možná nejdéle vzdorovaly komančům, tehdy "silám pokroku a ziskům socialismu". Že by se vesničan obtížněji dávalo zkurvit, než vzdělaných obyvatel velkých měst?... celý text
Amerika
1962,
Franz Kafka
Max Brod udělal Kafce edicí těchto zlomků pěknou medvědí službu... Představy o Americe autor vzal asi z filmů Bustera Keatona? Pravda, moc to nepřekáží - Kafka stejně pozoruje jen vztahy mezi lidmi. Ale tady je to všechno tak naivní: hlavní hrdina sám svým chováním prosi o potrestaní, a pak lituje sám sebe: "já jsem ideální a svět nespravedlivý". Možná je to mužská variace na "Justinu aneb prokletí ctnosti" de Sade'a, anebo současná parodie na Volterův "Candide, čili Optimismus"? Sice pěkné pozorování detailů, jako vždycky u Kafky, ale celé nemá to hlavu a patu. Protože neexistuje rozluštění, závěr, smysl. Že by jako v životě?... celý text
Žítkovské bohyně
2012,
Kateřina Tučková
Není to jen pohádka z minulostí o tom, jak mizely lidové pověry a tradice, jak byli chudí lide na kopanicích, a co bylo základem folkloru regionu. Je to o silných, krásných ženách, jež neodolaly organizovanému režimoví fízlů a slabochů (německý Schwanz = čurák - nomen omen!), kteří dodnes nebyli potrestaní za svou hanebnou zlobivost, a jsou nadále chráněny před jejich oběťmi... Smutné. Ale kniha geniální. Hodně jsem se dozvěděl. A možná už se domyslím kdo zabil. Nebo aspoň tohle, jakým směrem chce řídit naší myšlenky autorka. Ale vím taky, že ne prokletí, a reální lide stojí za vraždou. A "opravdové prokletí" zabijí, když někdo spáchá sebevraždu - střeli si do zad, anebo se oběsí se svázanýma rukama. A co tohle dítě Švance? Ten by dneška udělal kariéru.... celý text
Šlechtické hnízdo
1945,
Ivan Sergejevič Turgeněv
Romany Turgeněva se nadprůměrně dobře čte, i když je to lyrická proza 19. století. Bude to asi tim, že spisovatel hodně se snaží, aby čtenář byl schopný vcítit se v děj, jež odehrává se hlavně v pocitech a emocích protagonistů, i když k tomu máme taky krásně popsanou ruskou krajinu. Ve "Šlechtickým hnězdě" autor zabývá se hlavně otázkou, jestli by se mělo bojovat za své vlastní, osobní štěstí nebo ne. Úkazany jsou v protikladu dvě generace, dvě ženy, dva muže. Na jedné straně je západní, francouzský a velkoměstský přistup k životu, kde zábava a společenství, flirt a uměni jsou ty nejdůležitější - Barbara Pavlovna Lavrecká de domo Korobiná a Vladimír Nikolajevič Panšin jsou schopní dostat všechno co chtějí, protože nemají vnitřní zábrany. Na druhé straně - tradiční ruské hodnoty, jako skromnost, poctivost a náboženství, což zastavuje hlavně venkovské obyvatelstvo, tady hrdinové "částečně z lidu": Lizaveta Kalitiná (vychována sedlačkou) a Fedor Ivanovič Lavrecký (mamka sedlačka}. Při čem nevinnost a poctivost skončí dost tragicky, protože "tichý a mající čisté srdce" neodváží se vzdorovat vnitřnímu přesvědčení, internalizovánému smyslu pro slušnost a mravnost - neodváží se bojovat o lásku z tradiční morálkou a naboženskymí zvyky. Tak když ne, musí odstoupit, zkrachovat a smířit se se svým neštěstím. Možná, jako to upřímně věřícím slíbil Ježíš: "budou potěšeni", a "dojdou milosrdenství". Asi ne na zemí a po smrtí. Ale nevěřícího Fedora tohle snad nepotěšilo. Je těžké také uvěřit, že s tím spokojená byla i Liza, když se musela smižít z osudem v klášteře. Jenomže "the bad end" je asi bližší životu, než veškerý současné literární a neliterární "vesterny", končicí povinným happy endem. V biografiích hrdinů, kterým Turgeněv věnuje hodně stránek, je vidět taky jak zvláštně mohla vypadat výchova dětí ve dvoře, a jakým způsobem žili majitele ruských zemských majetků. V šlechtickém prostředí je víc trochu slepé úcty pro Evropu (Paříž a Baden-Baden), než pro svou rodnou zemí. Právě pro ně, pro odcizenou zemanskou inteligencí, autor výtvořil kategorií "zbytečných lidí" v ruské společností. Zajímavé, a možná i trošku pikantní je, že prý Turgeněv psal vždycky ze života, trochu jako Hrabal. Tehdy popsané v románu město O... muže být jeho rodný Orel, a komplikované manželské vztahy mohou odrážet něco z jeho vlastního života - sám žil "na okrájí rodiny" Pauliny a Louisa Viardot, operní pěvkyní a ředitele pařížského divadla, kteří vedli u sebe významný literární a hudební salon. Asi uměli zacházet s drby .... celý text
Denní hlídka
2005,
Sergej Lukjaněnko
Pozor lidé! Poté, která část - první nebo druhá - se vám víc líbí, dáváte najevo, zda patříte do Světla nebo do Tmy. Komu se obě časti líbily stejně, a navíc žije v Praze - vše je také jasné: patří k Inkvizicí...;)... celý text