zanzara

Přečtené 242



Kvazi
únor - březen 2021
Kvazi 2018, Sergej Lukjaněnko


Kenozoikum
leden - únor 2021
Kenozoikum 2020, Sergej Lukjaněnko


Anarchista Čtvrtek
? - leden 2021
Anarchista Čtvrtek 1924, Gilbert Keith Chesterton


Povesť z Ospanlivej kotliny
? - leden 2021
Povesť z Ospanlivej kotliny 1959, Washington Irving


Hřebík v třešni a jiné povídky
? - leden 2021
Hřebík v třešni a jiné povídky 1998, Kjell Askildsen


To je přece nesmysl
prosinec 2020 - leden 2021
To je přece nesmysl 1994, Jiří Kulhánek


Dvaadvacet centimetrů něžnosti
září - prosinec 2020
Dvaadvacet centimetrů něžnosti 2002, Johannes Mario Simmel


Kovář z Velké Lesné
? - prosinec 2020
Kovář z Velké Lesné 1995, J. R. R. Tolkien


Turbulentní vesmír
? - prosinec 2020
Turbulentní vesmír 2015, Miroslav Žamboch


Není
listopad 2020 (16.-23.)
Není 2019, Mariusz Szczygieł

Zalíbily se mi před lety reportáže tohoto autora, kdy psal o Čechách, protože píše vždycky s tak rozkošným nadšením nováčka, že zarazí dokonce i čtenáře. Je to prostě natolík bezpodmínečná láska, že dokáže přesvědčit i zatvrdlého cynika a sukničkáře, že i on si takovou čistou lásku prostě zaslouží. Ale u té knihy jsem moc zklamán. A vůbec ne kvůli tomu, že o Čechách jsou tady jen 2 texty na 30. Ty jsou ještě nejlepší (o Ivě Fischerové a Müllerové vílí v Praze) - je to tady náš starý dobrý Stehlík. Jsou tam možná ještě 2 jiné dobře zpracované texty (zapomenutá literární dvojčata Wožnické a povídání o albánském malířovi Edim Hili), ale zbytek je, za prominutím, čiré blábolení, a nemění na tom vůbec nic okolnost, že je to prý povídání o smrtí a prázdnotě po smrtí. Povídá to člověk, který je ateista a má před smrtí a věčností strach. Proč? Nekonzistence? V podstatě tohle muže být přece dobrý základ pro literární zpracovaní. Strach před zubatou může být taky skvělou pobídkou k lepšímu a intenzivnějšímu životu. Ale ne pro Szczygla. On mota se jen v melancholických historkách svých příbuzných a známých, aby je tím způsobem "dostal do nesmrtelností"...v svých textech anebo v internetu. No tak na zdrávi. Ty texty jsou slabé, skoro o ničem. A? - řekněte - koneckonců, toto je titulní téma, ne? V podstatě jo. Každopádně NENÍ to už reportáž, jen taková žánrová kuriozita. Na místě autora nechal bych většinu těch kapitol radši na uzavřený blog pro fanoušky. NENÍ v tom smysl, NENÍ zamyšlení, NENÍ žádná důstojnost smrtí. A co je? Emoce. Emoce jsou život, píše autor v textu. Zda se, že ty jsou pro něho dokonce důležitější, než právo. Protože on, novinář (!), nechal se rozhýbat anonymní holce, aby pak otravoval život jedné ženě, která odpykala si trest a dožila se jeho vymazání. Ale on - kvůli emocím - pronásledoval jí zveřejněním její životní historií v časopise, což vyústilo v nenávist a vyhrožování jí od úplně cizích lidí (už poté, co odpykala za své činy!) a v ztrátu zaměstnání. Asi aby zažila před smrtí víc emocí, jež jsou tak důležitá? A dokonce nadávali jí i právníci (odkud autor to ví - jeho známí?), což ukazuje, jaký druh lidí muže pracovat v Polsku v teto profesí. V mých očích je takové chování novináře nehodné. Na druhou stranu je možné říct, že přece se mu tato reportáž povedla. Tehdy pokud jde o Hrabalové kritérium dobré knihy, možná i já bych "vyskočil z postele a rovnou v podvlíkačkách běžel panu spisovateli naplácat držku."


Smrť v bunkri
? - říjen 2020
Smrť v bunkri 2017, Martin Pollack


Ma vie: Můj život
? - říjen 2020
Ma vie: Můj život 2013, Marc Chagall


Čas mrtvých
září 2020 (03.-26.)
Čas mrtvých 1999, Jiří Kulhánek


Kočka, která okusovala ušák
září 2020 (11.-16.)
Kočka, která okusovala ušák 2003, Lilian Jackson Braun


Hry
červenec - září 2020
Hry 2014, Elfriede Jelinek

I když komedie "Motorest anebo Takové jsou všechny" byla napsaná v roku 1994, muže dělat dojem i dneška, ačkoliv, pokud jde o sex, svět se - hlavně kvůli AIDS - posunul trochu jiným směrem, než mohl, jako to vypadalo ještě v devadesátých letech. Titul je zřejmá narážka na Mozartův "Così fan tutte", jenom máme tady dva manželství středního věku z Vídně. Sex a pornografie jsou všude kolem, a nespokojené s manželským životem ženy hledají frajery, aby konečně splnily svůj sen o "divokým sexu"... Je to - jako u Mozarta - komedie, ale trochu hořká...


Amor a Psyche
? - srpen 2020
Amor a Psyche 1924, Lucius Apuleius

Starověká romantika je téměř stejná jako dnes: výkyvy nálady, nešťastná láska, krutá dobrodružství a šťastný konec samozřejmě. Nuuuda! Jen na rozdíl od moderních románků michají se ke všemu škodlibí bohové. Ale skutečnost, že tito bohové musí dodržovat římské lidské zákony, je asi celkem autorovým vynálezem - pravděpodobně chtěl se zavděčít vládě. Ledaže tohle je jeho smysl pro humor...


Smyčka smrti
? - srpen 2020
Smyčka smrti 2000, Aleksandra Borisovna Marinina

Čtu Marininu podruhé, a mám z toho stejný pocít... Trochu mě nudí kancelářské vyšetřovaní, i když hlavní hrdina, Nasťa Kamenská - první analytik v ruské milicií, je mi docela sympatická. Přiběh se mi zdal dost nepravděpodobný, hlavně kvuli tomu, že v zemí, ve které pro armadu zabít někoho, aby zmizel beze stopy, je běžná věc, milicie se zabývá únikem osobních údajů o adopci...Aha. A není to mojé mnění o Rusku v roku1995, kdy kniha byla vydaná, ale beru ty udaje přimo z přiběhu. Zájimavé ale je, na co Marinina přimo poukazuje: jsou v tomto ještě skoro socialistickém státu oficiální státní instituce, které chovají se úplně jako mafie, a dobro občana je pro ně čistou abstrakcí. A my po celou dobu čtení pokusíme si jen tipnout, která vnitřní ruská služba to je: armada, KGB nebo vojenská rozvědka... Možna tý 3 věty, ve kterých Kaměnská řika, že je jí na prd taková vlast, we které nikomu nezáleží na bezpečností a pohodě běžného občana, jsou ty nejduležitější věty tohoto románu.


Půl krále
? - srpen 2020
Půl krále 2018, Joe Abercrombie

Jednoduchý přiběh s rychlým spadem, jako v dobrodružné literatuře pro mladežniky, ale zároveň ve světě Abercrombieho neexistuje žadná láska, důvěra, přatelství, všichní silní jsou hloupí, a slaboši chytří a vypočitaví. Tertium non datur. Prý kvuli tomu, že Jinak nejde přežít. Nezištnost nefunguje. Kapitalismus pur.


Homo špiritusus
červenec 2020 (14.-23.)
Homo špiritusus 2011, Andrzej Pilipiuk

Existuje nějaká omluva pro zábavní literaturu, která je nudná místo pobavení? Jsou tu nějaké vtipné nápady, ale příběh je psán tak naivním, nedbalým jazykem, že zuby bolí... Akce se odehrává náhodně, postavy jsou předvídatelné a papírové. I když je zásada deus ex machina v zábavní literatuře přípustná, autor ji chápe jako paklíč a nadužívá ji.


Trocha zlé krve
červenec 2020 (06.-09.)
Trocha zlé krve 2020, Joe Abercrombie

Nečetl jsem dosud nic Abercrombieho. Když se začne od teto knihy, muže se člověk citít trochu zmatený: způsob bojovaní a společné podminky jsou jako ve středověku, ale v tomto feudalním prostředí rozvijí se překvapivě divoký kapitalismus. Dokonce tovarny stavějí šlechtice. Ale když se posloucha, JAK mezí sebou ti lide mluví, jak celá struktura společností je promichaná, a přede vším mezinarodní politické analogie (Unie, ekonomická imigracie černých úprchliků z druhého břehu moře, přistup k sexu atd.) máme pocít, že akce se odehrava skoro dneška. Jazyk je vtipný, plný ironií a sarkasmu, ale množství "kurv" mi trochu překaželo.


Flaubertův papoušek
leden - červen 2020
Flaubertův papoušek 2016, Julian Barnes


Trhlina
? - květen 2020
Trhlina 2017, Jozef Karika


Lety a pády
? - květen 2020
Lety a pády 1986, Vladimír Renčín


Zatmění hvězd
únor - březen 2020
Zatmění hvězd 2000, Nelly Sachs

Neobvyklé bohaté metafory, krásný jazyk, ale čtení vyžaduje hodně koncentrací. Temata jsou skoro vždycký stejná: smrt, strach, lítost a touha po blízkých a domovině. V prvních poválečných básních pořad živý vzpomínky na obklíčení a pronásledování Židů v Německu, i když autorka nikdy nepiše to přimo, a jen ve formě apostrofu k pronasledovaným, emigrantům a uprchlíkům.


Tři hry
27. únor 2020
Tři hry 2013, Andrzej Stasiuk


Mluviti pravdu
únor 2020 (06.-22.)
Mluviti pravdu 2008, Josef Formánek

Tvrzením, že pravá moudrost nepřichazi s věkem anebo se zkušeností, ale z pádů a stoupání z nich, Formánek mi připomina Hrabale a jeho "Obsluhoval jsem anglického krále". I když přiběh romanu je ještě víc neuvěřitelný, než to máme ve filmu Agnieszky Holland "Evropa, Evropa", přijatý princip "vyprávění pravdy" mě zde k celému dění a k hrdinovi konečně přesvědčil. Vypravění Holland nebyl jsem schopný věřit ani minutu. Formánek to dokazal - skoro stejně jako Hrabal: tak nějak ke koncí knihy. I když to začalo z chlastu a hrdina byl esesak-dobrovolník, dvojíté svědectví - tohoto hrdiny a autora - přináší určitou katarzi.


Hordubal
únor 2020 (10.-18.)
Hordubal 1939, Karel Čapek

Juraj Hordubal, hlavní hrdina tohoto romanu, je vníman sousedy jako přiliš měkký pro svou nevěrnou ženu. Soudcí si kvuli tomu myslí, že je prostě tupý. A on, zda se mí, je prostě citlivý chlap, asi miluje svou ženu a je dobrákem, který nechape, že staré hodnoty selské poctivostí už neplatí. Že svět se změníl. On to odmita přijmout. Když se vratí z Ameryki, kde už viděl ten celý pokrok, chce žít, jako se žilo kdysí. Sám znám takovýho chlapa - v dnešní době. Nevyděla moc na rodinu, protože nestojí o penize, nebo radší neumí se o ně dřet. Jedno, co se počita, je dobře odvedená práce. Když takový najde tu správnou ženu - takový dva mohou být spolu šťastní. Ale musela by to být velmí trpěliva baba, navíc majicí pohopení pro tradiční hodnoty. Měla by doma opravdového, věrného chlapa, ale žili by tak trochu v 19. století, skoro jako amišové. Mám pocít, že Čapkův Juraj je až trochu přiliš jemný - chova se trochu jako hrdina středověkého dvorského románu. Jenomže v příběhu Tristana a Isoldy umíra žena, aby údělala místo pro milenku rytiře, tady zase toto je schopný pro ní udělat chlap...Hodnotím vysoce provedení zápletky a jazyk románu.


Mort
prosinec 2019 - únor 2020
Mort 2006, Terry Pratchett

Pán Smrtka se hrozně nudí - jmenuje se to pracovní vyhoření. Z te nudy hledá jinou práci. A přesto občas kniha doslova zabíjí. Smíchem...


Poslední hlídka
leden 2020 (13.-31.)
Poslední hlídka 2006, Sergej Lukjaněnko

Poslední hlidka není vůbec poslední díl řady - zatím existují už 3 další - tady jde jen o název nové party Jiných, kteří si rozjedou vlastní a samozvanou hlídku. Anton si odjede do Skotska a do Uzbekistánu na delegací, setka se s mytologickymí hrdiny, jako perský Rustam a gaelský Merlin, a je to... Zbytek si každy přečte sám. A není to nuda - naopak: radší detektivka. Což já osobně nemám moc rád. Přiliš často se prali, přiliš málo bylo to o Rusku. Ovšem, je tam maličko, i když jen jednou. Jako vždycky libíla se mi zlobivá ironie autora, která stačí za politický komentař: Geser si pořidil terrarium z povouky, jež pro něj funguje jako simulacrum (napodobení) asi ruské společností. Hlavný pavouk sidí na nejduležitějším mistě (je to miniaturní záchodová mísa z plastu činské produkcí), a druhý hraje roli obránce a kormitele. Že by náražka na Dmitrije a Vladimíra?


Postav hlídku
listopad 2019 - leden 2020
Postav hlídku 2016, Harper Lee

Tato kniha není pokračování „Jako zabít ptáčka“, což, zda se, hodně lidím vůbec nedojde. Harper Lee napsála tohle nejdřív (1957), ale v roku 1960 bylo to pořád přiliš aktualní (sociální nepokoje po rozhodnutí Nejvyššího soudu USA v kauze "separate but equal" v 1954). Politický mainstream sverních států a publikum velkých měst nebylý schopné nejen přijmout názory, ale vůbec naslouchat argumentům spoluobčanů jíhu, odkud autorka pochazí. A tamhle přiliš rychle společenské změny ohrožovaly klíd a bezpěčí života, navíc byly v podstatě slomením konstitucí... Kvuli tomu vydavatel požádal Harper Lee, aby knihu přepsala nově jako pro dětí: aby všechno bylo černo-bilé - jako ve westernu. Asi měl pravdu, protože se to (skoro) všem libílo - tak určitě se to vyplatilo v dolarech. Až po 50 letech lide dospělí k tomu, aby se podivat na to, jak tohle vidělí ti druzí. A je vidět, že ti byli pragmatičtější, že se řidili realitou, místo ideologickým násilím. Jenom když se ideologie chytí mocí, nikdo neposlouchá argumenty opačné strany, protože ideologie neberou v úvahu realitu. Což je v podstatě smutný. A dopadne to tak skoro vždycký, když velkoměšťané reformují život vesničanům, anebo když popřipadě laici snaží se věřicím organizovat kostel.


Pod kolesom
? - leden 2020
Pod kolesom 2004, Hermann Hesse

I když v romanu čteme o Gerbersau, jde vskutku o Calw - rodinné městečko autora. A všechno tam sedí: jako výpada topografie, z čeho žijí jeho obyvatele, dokonce jmeno hlavního hridny - Giebenrath - je převzato od pekáře, souseda rodiny Hesse. Take ukázaná na přikladu švece Haiga zbožnost pietistů byla známá spisovatelí, protože jeho rodiče a děd byli pietisté a misionáři. Na mě udělala velký dojem atmosfera semináře pro evangelické pastory v Maulbronn. Je to trochu jako vzpominky Jamese Joyce'a v knize "Portrét umělce v jinošských letech" nebo výuka Thomase Bernharda v "Autobiografiích". Hesse umí popsát přirodu a mládí velmí jemně. A jde poznát, že býl zkušený rybář.


Sin City #1
? - leden 2020
Sin City #1 1999, Frank Miller


Tkáč iluzí
? - leden 2020
Tkáč iluzí 1999, Ewa Białołęcka

Když bych to četl v mládí... Děj byl dost zájimavý, představivost krásná, ale vadila mi trochu naivitá nebo sentimentalita vztahu k dětem...asi to bude tím, že psála to žena? Možna jen nejsem na to zvyklý, že draky se chovají úplně jako psí, dokonce májí srst, a přitom ještě trpí jako mladý Werther a chtějí spachat sebevraždu ... Jako roman pro mladěž připadlo mi to dost avantgardní a průkopnický, že škola pro začinajicí kouzelniky má nevěstinec pro učitele a některé studenty, kde pracují nejen nezletilé holčiny, ale i kluky...


Pálenka: Prózy z Banátu
? - prosinec 2019
Pálenka: Prózy z Banátu 2014, Matěj Hořava


Výbor z díla
prosinec 2019 (16.-25.)
Výbor z díla 1941, Karel Hynek Mácha


Jasná nocí Lůna
? - prosinec 2019
Jasná nocí Lůna 2004, Karel Hynek Mácha


Metro 2033
prosinec 2019 (21.-22.)
Metro 2033 2010, Dmitry Glukhovsky

I když psaná jako postapo, kniha je v podstatě takový road book, přičem nejde u toho o opravdové cestovaní, a radší o dospivání hlavního hrdiny. Je to žanrově něco mezi novou Odisejí (Homer) a Pouti do Země východní (Hesse)... Mladík Art'om začina svou pout' jako skoro tabula rasa a setkava se na cestě s různymí lidmí a ideologiemi - hleda mistra a víru. Od každeho se něčeho naučí - hlavně, že jích cesta není jeho cesta. I když na záčatku si myslí, že život a svět nema smysl a všechno se děje náhodou, přijde čím dal víc na to, že má nějakou osobní misí a životní cíl. Konečným cílem je ale smiření se s vlastním, vnitřním strachem před tmou a zlem v sobě, s vlastním divokým ego, jehož reprezentací jsou černí "divocí" lide. Všechný "víry", jake poukazuje autor (včetně těch politických), jsou zakrnělé, a nejvíce (a právem) autor zesměšňuje komunismus, jež by měl být - i skrz své symboly - svoláním a středem všech zlých démonů.


Zinkoví chlapci
? - prosinec 2019
Zinkoví chlapci 2016, Světlana Alexandrovna Alexijevič

Čtu rád a často dokumentalní prozu, reportaže, ale tato kniha není všedná: má úplně vyjímečnou intenzitu vypravování. Mluvicí přimo k nám lide - vojácí, doktorové a sestřičky, členové ruského kontingentu v Afghánistánu, a jejích matky - svěřují se nám neuvěřitelně úpřimně a emocionalně, jako by poprvé měli možnost řící pravdu, jako by se právě odtamtud vratili. Častečně bylo to takhle. Neuvěřitelná krutost a lstivost tohoto boje - bez ohledu na to, jestli jsou to dětí, ženy anebo zviřata - a nelidské podminky: nedostatek vody, jídla, medicíny (protože všechno se kradlo a prodavalo), nedostatek jakékoli morálky, na konci i disciplíny - a všechno jen aby přežit. Pohrdání ženami ve vlastní posádce - všichni velitelé a vojáci s nimi zacházejí jako s děvkami. Ohromuje přede vším falešné svědomí, v jakem žijí ti lide, což je vysledkem státní propagandy, a lež a cynismus systemu, jež se jích důvěrou živi. Stejně jako samotná kniha jsou zájimavé její dějiny: Alexijevič pro tuto knihu musela se mnohokrát dostavit k soudu. Byla obviněna z hanobení vojáků.15 tisic padlých Rusů, a přes milion Afghanů... A toto falešné imperialní svědomí pořad a pořad ještě v Rusku žije.


Máj
? - prosinec 2019
Máj 2002, Karel Hynek Mácha

Sámotař Mácha, noční poutník českou krajínou, nachází v lese poblíž Bezdězu kříž, a když mu hostinský vypraví historii, odkud se tam vzal, popiše pak tento přiběh svým způsobem, jako dějiny tragické lásky. Samozřejmně nejde jen o ní: vníma přece posvátný chram přirody kolem sebe a chvalí krásu českých zemí - věří pevně, že přiště ty se kdysi vrátí Čechům. A přitom sám pro sebe nemá žadnou náděje... Strčí sám sebe do toho svého děje, a sám k sobě vola ke koncí: "Hynku!". Přesně jako tyto dva volálí jeden k druhému přez jezero. A všechno marně... Takže vůbec to není o tom, co se tam dělo původně, a z čecho Mácha si asi vzál tento celý přiběh: https://ct24.ceskatelevize.cz/domaci/1252685-reporteri-ct-machuv-maj-je-inspirovany-skutecnosti Je to o nešt'astné lásce, sámotě a smrtí, když člověk nevěří, že za hrobem ho ještě něco čeka.


Sandmann - Piesočný démon a iné strašidelné príbehy
? - prosinec 2019
Sandmann - Piesočný démon a iné strašidelné príbehy 2019, E. T. A. Hoffmann (pseudonym)


1 ...