yenda1
přečtené 194
Růže pro Algernon
2000,
Daniel Keyes
V devátém díle dvanácté série Simpsonů nazvané HOMR, se na rentgenu objeví zajímavá věc. Homer má v mozku pastelku. Vyjmou mu ji a světe div se jeho rozumové schopnosti poskočí o nějaký ten stupínek vzhůru. Ale s rostoucím IQ klesá štěstí, což vzápětí okusí na vlastní kůži. Přátelé se od něj odvracejí, většina toho co mu kdysi přinášelo potěšení se mu nyní zdá ploché, nudné a předvídatelné. HOMR byl inspirován touto vynikající knihou. Je v tom mnoho tragiky. Charly Gordon se své role zvířátka pro pobavení ostatních nezbavil. Nejprve coby hračka pro své kolegy, ve střední části v laboratoři se svou myší kamarádkou, později už jako nadprůměrně inteligentní jest zvířátkem pro pobavení vědců. Ona bytostná osamělost kape z textu nepřetržitě. Lidé hloupí bezpečně poznají chytřejšího, který je bohužel něco jako exotický pták a pokud ten chytřejší není svině, ale jest dobrým člověkem jako náš Charly, je k vyobcování jen kousek. Připomíná to až archetypální příběh nadprůměrného, který ve světě průměrnosti musí být nutně izolovaný. A vyjmenoval by asi každý z nás. Bohužel se najdou i tací lidé, a není jich málo a není třeba chodit daleko, kteří s chutí svou vyděděnost omlouvají tím ,že jsou géniové, nepochopeni však mrzkou lůzou. A to je možná ještě větší tragedie než tato kniha, poněvadž se jedná o holou skutečnost. Ne oni nejsou geniální, jsou to jen blbci.... celý text