Tyet
přečtené 1414
Tisíce planoucích sluncí
2008,
Khaled Hosseini
Druhá kniha Khaleda Hosseiniho, která se mi dostala do rukou. První byl Lovec draků, který mě hodně zasáhl a dlouho to bolelo. Tahle knížka je opět z Afghánistánu, děj se odehrává v době, kdy zemi okupují sovětské jednotky a později ji ovládne Tálibán. I když obálka, použitý font a snad i název knihy mohou vyvolat dojem, že jde o červenou knihovnu, nic není vzdálenější pravdě. Jde o krutý příběh, který však nepostrádá naději. Přivedl mě k myšlence, zda se tisíciletá vláda principu jang nechýlí ke konci. Bylo by na čase. Název románu pochází z básně Sáiba Tabrízího, perského básníka ze 17. století: Nedopočítáš se měsíců, které na jeho střechách pableskují, ani tisíců planoucích sluncí, jež kábulské zdi ukrývají.... celý text
Strašidla a čarování v Krkonoších
2014,
Josef Stránský
Peckovský rodák profesor Josef Stránský prováděl v rámci své disertační práce průzkum lidové mluvy na Jilemnicku v roce 1923. Jeho práci vypátrala, sesbírala a vydala paní Jarmila Bachmanová v nakladatelství Bor v letošním roce. Já si tuhle nenápadnou, útlou knížečku koupila v jičínském knihkupectví U Ignáce. Miluju podobné knížky a brožurky, které se zabývají místním nářečím, zvyky a pověstmi, jsou tak skromné a přitom obsahují poklady. Často nevycházejí, tak je opatruju jako oko v hlavě. Často máme trochu zkreslenou představu o tom, jací vlastně byli naši předkové. Máme pocit, že byli skrznaskrz moudří, pobožní a mluvili a přemýšleli jen o bohulibých věcech. Takže zpátky na zem :) "Kmotra má se nevychcať, dyž de ke křtu, to že se dítě poscává. Kmotra, dyž přídou vode křtu, má perstama utlačiť do těch tvářiček a zustanou ty dulky." Popravdě řečeno, většinou jsou to takový řeči o ničem, ale psaný moc krásným nářečím :)... celý text
Platforma
2008,
Michel Houellebecq
Platforma je opět o sexu, jak se dá u Houellebecqa čekat, ale navzdory typicky melancholickému cynismu, který se uplatňuje v počátečních kapitolách, většina knihy vlastně cynická vůbec není, je smutná, beznadějná a zoufalá, ale zdá se, že Houellebecq dokonce ví něco i o lásce. Člověk, který dočte Houellebecqovu knihu, si nakonec ulehčeně oddychne, že snad nepatří do světa, který on popisuje s takovou trpkostí a beznadějí. Rozhodně doporučuju k přečtení.... celý text
A hory odpověděly
2013,
Khaled Hosseini
Třetí kniha od Khaleda Hosseiniho, kterou jsem četla, a v té trojici se u mě umístila na vrcholu. Žádná krev, žádné válečné drasťáky, žádné utrhané končetiny ani surové bití. V téhle knížce jde o lidské příběhy, o sourozeneckou lásku, o dobré srdce. o kořeny, kterými vězíme v zemi, kde jsme se narodili, aniž bychom je vnímali. Ale hlavně o zodpovědnost a volbu. Vřele doporučuji.... celý text
Okamžik medvěda
2014,
Olga Tokarczuk
Moje oblíbená spisovatelka, Polka Olga Tokarczuková uspořádala v této pozoruhodné knize výběr ze svých článků, úvah, krátkých próz a komentářů. To všechno s obdivuhodnou přímostí, otevřeností a upřímností odhaluje spisovatelčiny názory, postoje a životní filozofii. Je mi velice blízká a obdivuji její angažovanost a pronikavou inteligenci spojenou s niterností, křehkostí a prostotou. Citát z knihy: "Vidět Tantalovy zahrady v Homérovi, být svědkem napoleonských válek v Tolstém, léčit tuberkulózu v Mannovi, lovit velryby v Melvillovi, být nešťastně zamilovaný v Prusovi, to jsou zřejmě nejkratší a zároveň nejpřesnější popisy toho, jak na nás působí literatura. Literatura vytváří svět s ohromujícím ontologickým statusem, odvádí nás od sebe samých a umožňuje nám nabýt zkušenost, kterou bychom jinak získat nemohli. Když se nad tím dobře zamyslíme, tak většina našeho vědění, zkušeností, vkusu, elánu a emocí má přímou souvislost s knihami, které jsme četli. Pokaždé když otevíráme knihu, odehrává se mezi povrchem oka a povrchem papíru zázrak, něco naprosto neobyčejného. Vidíme řádky písmen, a když po nich kloužeme zrakem, náš mozek je proměňuje v obrazy, myšlenky, vůně, hlasy. Nejde jen o to, že jednoduché znaky převádíme na konkrétní informace, to by dokázal i počítač. Je to spíše otázka toho, že existuje možnost předat i ty nejniternější pocity, nejsložitější zkušenosti jiným lidem, otevřít jim celý život, a to mnohem ochotněji, než by to udělal živý, skutečně existující člověk. Psychologové tento zázrak čtení, myslím, dosud nevysvětlili, ale shodli se alespoň na tom, že plodné čtení je projevem psychického zdraví. Plodné čtení znamená, že chápeme a prožíváme to, co čteme. V okamžicích nervového vypětí, stresu, nejsme schopni číst. Lidé trpící psychózami o tuto schopnost přicházejí úplně. Čtení je proto privilegiem zdravé, vyrovnané mysli. A bohužel, také mysli mladé. S postupujícím věkem obvykle přichází nějaký druh autismu: přestávají nás zajímat romány, začínají nás nudit popisy, máme pocit, že zajímavější jsou životopisy a monografie, že fakta jsou lepší než obrazy a dialogy. Začínáme vyznávat kult faktů, i když jsou to fakta vypreparovaná senzacechtivými novináři. Uctíváme poznámky pod čarou, protože věříme, že jsou to odkazy vedoucí k Pravdě. Nakonec si začínáme myslet, že román lže, vymýšlí si, že je to jen povrchní zábava, a proto je vlastně k ničemu. Pak pokládáme autorům onu hloupou otázku: do jaké míry jsou události popisované ve vaší knize založeny na skutečnosti? A to je, prosím pěkně, konec. Protože jakmile položíme tuto otázku, znamená to, že jsme ztratili schopnost hrát si se smyšlenými světy, pohybovat se na pomezí toho, co je, a toho, co by mohlo být, co se ještě nestalo a co není; ztrácíme velmi důležitou a tvůrčí merkurovskou část své psychiky, živou jako rtuť, která nám, jako hluboce lidská schopnost, umožňuje vytvářet jiné, alternativní světy a žít životy jiných lidí. Umožňuje nám vytvářet budoucnost, zkoušet ji a dokonale komunikovat s jinými, učí empatii a ukazuje, jak moc jsme si podobní a nepodobní zároveň. Lidé, kteří čtou romány, jsou "větší", mají širší rozhled, protože žili životy jiných lidí, i když to bylo jen na okamžik."... celý text
Kniha léta
2011,
Tove Jansson
Tove Janssonovou možná znáte – je autorkou knih o Muminech. Já miluju její humor, fantazii, poetiku a konejšivé příběhy, je to výjimečná spisovatelka, a nejen to, i malířka a ilustrátorka. Tahle tenká knížka je souborem krátkých příběhů z prázdninového pobytu na malém opuštěném ostrůvku ve Finském zálivu. Na ostrově tráví léto šestiletá Sofie, její táta a babička, maminka nedávno zemřela. Pořádně nevím, co bych o knížce napsala, jen to, že mě okouzlila, je plná laskavosti, suchého humoru a taky smutku. Místo toho vám z knížky kousek opíšu, úryvek je o tom, jak Sofie diktuje babičce svou knihu. „Ne, to není konec, řekla Sofie. Budou ještě další kapitoly, ale o těch budu přemýšlet až zítra. Jak se ti to líbí? Velmi přesvědčivé. Taky si myslím, řekla Sofie. Možná se z toho lidi něco dozvědí. Pokračovaly nazítří večer pod titulkem Jiní politováníhodní živočichové. S malými živočichy je to těžké. Přeji si, aby Bůh nikdy nestvořil malé živočichy nebo aby je udělal takové, že by mohli mluvit, nebo aby jim dal jasné tváře. Mezera. Tak například noční můry. Neustále nalítávají na lampu a pálí se o ni, pořád dokola. To nemůže být instinkt, protože takhle se věci nedějí. Ničemu nerozumí a vrhají se do toho bezhlavě. Pak padají na záda, škubou nohama a potom umřou. Skončila jsi se psaním? Připadá ti to dobré? Velmi dobré, řekla babička. Sofie se zvedla a zakřičela: Řekni přesně tohle, řekni, že nesnáším všechno, co umírá pomalu. Řekni, že nesnáším všechno, co člověku nedovolí, aby tomu pomohl. Zapsala jsi to? Ano.“... celý text
Muž jako evoluční inovace?
2012,
Stanislav Komárek
Je to nesmírně vtipně a chytře napsaná knížka, co věta to skvost. Takže ji upřímně doporučuju! "Když muž podvádí svou ženu, je to proto, že muž je sobecké prase, naproti tomu když žena podvádí svého muže, je to proto, že její muž je sobecké prase." ha ha... celý text
Ochlupení bližní - Zvířata v kulturních kontextech
2012,
Stanislav Komárek
Ochlupení bližní je samozřejmě o zvířatech. O tom, jaký k nim máme vztah a jak se tento vztah v průběhu staletí a tisíciletí mění. Bohužel se moc nezdá, že k lepšímu. Rozhodně knížku doporučuju všem, kdo se o vztah člověka a zvířete zajímá.... celý text
Živočichopis doby aneb Komárkova abeceda
2015,
Stanislav Komárek
Stanislava Komárka čtu velmi ráda, dokáže výstižně podat zjevné a známé skutečnosti s osobitým, trochu uštěpačným humorem. Výtečně se čte a jeho eseje doporučuji i méně zdatným čtenářům, smlsne si na nich opravdu každý. „Tak paradoxně uskuteční západ buddhistický sen o Velkém vyvanutí a Barma či Tibet ten o Velkém konzumu. Podobně jako je štěstí odměnou těch, co o ně neusilovali, přinese budoucnost téměř s jistotou to, co jsme nechtěli. Osud nám naše sny a jejich vyplnění s bezohledností sobě vlastní prohazuje.... celý text
Utajené dějiny Čech 1.
1999,
Otomar Dvořák
Tuhle knížku jsem si vykručela na kamarádce a když už mi ji tedy půjčila, považovala jsem za svou povinnost ji dočíst, i když jsem už po první čtvrtině došla k závěru, že jsem sice hodně naivní a přístupná kdejakým šíleným teoriím, ale určité věci zkrátka skousnout nedokážu. Vadilo mi především násilné napasování autorových teorií na jakoukoliv událost a postavu, kterou zpracovával. Dočetla jsem knihu klopotně do poloviny, protože téma mě zajímá. Normálně rozečtené knihy neodkládám, ale tady jsem to udělala. Závěry a teorie jsou podle mého laického názoru tak uměle vykonstruované a na hlavu postavené, že jsem to neskousla ani já, které nepravděpodobné a nepopulární teorie nevadí.... celý text
Katalog českých démonologických pověstí
2014,
Jan Luffer
Tato útlá knížka autora Jana Luffera souhrnně katalogizuje české lidové pověsti z hlediska jejich obsahu, formy, struktury, funkce, víry a distribuce - předávání a přijímání. Knížka je uspořádána heslovitě, pověsti v ní bohužel nenajdete, ale i přesto se do ní lze začíst, je to totiž velice poutavé čtení. Jak autor poznamenává: Pověst potvrzuje nebo rozšiřuje horizont zkušeností příjemce a potvrzuje nebo zpochybňuje jeho světový názor, hranice možného a nemožného, postoj k náhodě a osudu. Píše se zde například: Mrtvý nemůže zetlít v hrobě, dokud se mu nedostane odpuštění. Nebo: Území mezi studánkami bude lidem poskytovat ochranu v čase války. A poslední: V domě, kde se manželé hádají, se objevuje rarášek v podobě ohnivého stvoření.... celý text
Herbář jinak Bylinář velmi užitečný
1982,
Petr Ondřej Matthioli (p)
V roce 1982 vydalo nakladatelství Odeon výběr z Matthioliho Herbáře, který vyšel poprvé v roce 1544 v Benátkách. Do češtiny jej přeložil a upravil lékař a přírodovědec Tadeáš Hájek z Hájku a vydal jej Jiří Melantrich. Tadeáš Hájek vypustil nebo zkrátil výklady o exotických rostlinách a zároveň vložil do textu množství vlastních zkušeností. Je to tedy dílo obou. Kniha obsahuje veliké množství překrásných dřevořezů v nebývalé kvalitě a velikosti. Jsem uchvácená, je to skutečná nádhera! Takové knihy už dnes nevycházejí, bohužel. Podívejte, co se tam třeba píše o cibuli: Pes vzteklý ukousl-li by koho, ztluc cibuli s solí, s routou, s medem a s octem, přikládej na ránu, toť vytáhne jed ven. Dává se pečená s cukrem aneb s medem proti kašli a dýchavičnosti, přidada něco k tomu másla, nebo hrubé vlhkosti ven z prsí táhne a vyvodí. No, není to nádherný?!... celý text