triatlet
přečtené 781
Králíku, utíkej!
2005,
John Updike
Updike výborně vykreslil hrdinovu neschopnost vyrovnat se s povinnostmi, které přináší rodinný život. Věrohodně podaný obyčejný příběh.
Prázdniny
1998,
Jan Balabán
"Naplníš vypitou sklenici slzami?" (s. 87) Formou jsou Prázdniny podobné Želarům. Jednotlivé povídky jsou samostatné, ale propojují je postavy. A podobně jako je úsporný jazyk Květy Legátové, tak i Jan Balabán šetří slovy. Oba ale dokážou barvitě vykreslit prostředí a vystihnout charakteristiku postav. Balabánovy postavy se zmítají z životních problémech, působí jako ztroskotanci, ale zároveň mohou být čtenáři blízcí svou lidskostí, upřímností, i když se většinou sklánějí nad půllitrem piva v zakouřené hospodě, nebo svírají lahev alkoholu v anonymním městském bytě... Přes všechnu bezútěšnost mají své vzpomínky i sny... Balabánovy povídky jsou ze života. Nejvíc se mi líbily povídky Pilot a Prázdniny. "...vystoupila z vlaku. Úplně jinde, než chtěla, ale poprvé na správném místě." (s. 84) Poprvé přečteno v roce 2011.... celý text
Alžbetin dvor
1975,
Hana Zelinová
Krásná sága. Děj z 19. století je kouzelnější, ale i deníkově retrospektivní líčení osudů rodu Fabiciovců z konce 2. světové války si udržuje výrazné charakteristiky postav. Přečteno poslovensky i česky.... celý text
Těžká hodina
2008,
Jiří Wolker
Smutek z okolního světa, který je zobrazen bez jakýchkoliv příkras, je ve verších Jiřího Wolkera přímo hmatatelný...
Amatéři aneb Jak svět přichází o básníky
2010,
Ladislav Pecháček
"Přepište to s těmi přívlastky, Borůvko:-)" Bezstarostný, vtipný, nápaditý pohled na svět prostřednictvím dvou středoškolských rebelů. Na rozdíl od filmového zpracování v knize nacvičují Jiráskovu Lucernu. Ve filmu tvůrci změnili hru za Tylovu Lesní pannu, protože Lucernu nacvičovali v souběžně natáčeném filmu Blázni, vodníci a podvodníci.... celý text
Možná že odcházíme
2007,
Jan Balabán
Povídkový výbor jsem přečetl před setkáním s Janem Balabánem. Jeho autorské čtení bylo osobité - pro posluchače zážitek. Jan Balabán při čtení stál, aby lépe navázal kontakt s adresáty. Povídky syrové, ale věrohodné, plné lidskosti.... celý text
Súdruh Münchhausen
1990,
Ladislav Mňačko
Pohled na totalitu zpracován úplně jinak než v kratším příběhu Jak chutná moc. Ve finále sice člověk stejně kroutí hlavou, ale u Soudruha potomka barona Prášila se nasměje zdánlivě absurdním situacím. Kdo nezažil, možná nepochopí. Výhodou je uzavřenost a samostatnost jednotlivých kapitol. Pro mě jsou nezapomenutelné ty, které líčí pionýrský tábor, hokejový zápas a návštěvu továrny.... celý text
Zdivočelá země / Aukce
2006,
Jiří Stránský
Díky 1. sérii televizního seriálu jsem se kdysi (kolem r. 2000) při čtení lehčeji orientoval ve jménech kovbojů a zvládl jsem i pokračování (Aukce). Jak kniha, tak seriál (především první tři série) patří mezi mé srdcovky. Z osazenstva ve Svatém Štěpáně mám rád nejen Antonína Maděry, ale třeba i Imru.... celý text
Štěstí (10 povídek)
1998,
Jiří Stránský
Jednoznačně no.1 z tvorby Jiřího Stránského. I když i většinu jeho ostatních knih hodnotím hodně pozitivně, tak povídkový výbor Štěstí na malém prostoru představuje silné příběhy z doby normalizace. Povídky Štěstí, Bumerang, Játra, Uniforma, Žabák a Citron jsou nezapomenutelné. Při psaní scénáře k seriálu Zdivočelá země Jiří Stránský použil i některé motivy z těchto povídek. Film Petra Nikolaeva natočený na motivy povídky Štěstí se jmenuje Kousek nebe. Zajímavé je, že ve stejném roce natočil Bohdan Sláma film Štěstí, který nemá s předlohou nic společného, řeší soudobé problémy.... celý text
Za plotem
1999,
Jiří Stránský
Hned v úvodní básni se Jiří Stránský mistrně charakterizuje. Kdo zná jeho osud, tak ví, že ho komunisté zatkli těsně před maturitou… „Těch Armstrongů a Beethovenů a kapitánů Nemů i skautských slibů a d´Artagnanů a Michelangelů i Piccasů a Kleeů i u hája tri voly pasúcích Janů a slalomů na zasněžených stráních a kanoí a basketbalů!“ (Jednadvacet let, s. 7/8) Básně jsou plné síly, ale zároveň i tíhy. Verše působí, jako kdyby autor odříkával své poselství, jsou jak dlouhé, tak jednoslovné. Není důležitá forma, ale zachycení života „za plotem“. Spojení „za plotem“ se v jednotlivých básních občas vyskytuje. „A tak se potom stane že člověk vyfárá a jde jedním směrem a coby kamenem dohodil voní les A z něho vyšly dvě srny pozdravit svítání.“ (s. 18) Za intimní, lyrickou zpovědí je patrný velký životní příběh. „až uvěříš že já sám jsem tou strunou napjatou mezi nebem a zemí kterou tys rozechvěla k písni bez konce dlouhým smyčcem čekání až tomu uvěříš pak snad pochopíš“ (s. 23/24) I když autor zachycuje úskalí komunistických lágrů, uchovává si naději, svobodu myšlení a vidění… „A kdyby to snad přece jen mělo bolet za takovými ploty jako jsou kolem jsme si vynalezli báječnou narkózu Stačí jen zavřít oči a odejít z této a z těchto chvil někam daleko do minula někam do jiných světů a pod jiné měsíční svity“ (s. 38/39) „Oči ach oči oči moje smějte se jenom se smějte ohradě světel se vysmívejte přeskočte koridor… Vás za to nikdo nezastřelí“ (s. 32)... celý text
Příběh lvice Elsy
2009,
Joy Adamson
Příběh Elsy nás doma natolik poznamenal, že se nejprve všechny kočky jmenovaly Elsa (koucouři Džespa:-). Naši choďačku Báru Zázrak jsme podomácnili na Elsu, která v roce 1999 odchovala jeden vrh elsamerčat; o další elsamerčata se stará malá kníračka.... celý text
Smrť sa volá Engelchen
1960,
Ladislav Mňačko
Engelchen není jen o pomstě proti Němcům, ale je hlavně o pasekářích a o partyzánech a sovětských vojácích, jejichž chování Mňačko nijak nepřikrášluje ani neidealizuje. Podobný motiv jako v Engelchenovi autor užil už v roce 1945 ve hře Partyzáni. Pro tento román je podstatnější to, že Mňačko byl sám mezi partyzány, jeho komunistická příslušnost úroveň románu nijak nesnižuje.... celý text