TheBonelex přečtené 29

Hodina mrtvých očí 2008, Harry Thürk

Bylo mi ctí tento román přečíst. Trefil se mi přesně do chuti, a zasáhl má nejslabější místa v srdci. Skvělý příběh z pohledu "druhé strany." Celá kniha mi přišla jako Remarque, ale ze 2. světové války. Vypravěčský styl, i vykreslení událostí je velice podobné. Že jde o částečně autobiografický román svědčí i to, že jsou zde popsány i největší detaily (barva a střih blůz, výbava vojáků,..). Vyobrazení bojů je neuvěřitelně poutavé a barvité. Konec knihy lze shrnout samotným názvem jedné z kapitol: "Už se Ti nevrátím, ty má rudovlasá modlitbo před spaním."... celý text

Spalovač mrtvol 2007, Ladislav Fuks

Líbezná, Nebeská, Slunná, Nadoblačná, Čarokrásná, Blažená, Nevýslovná.

Proměna 2007, Franz Kafka

Vypravěčka 2014, Jodi Picoult

Ke knize jsem přistupoval skepticky, jelikož současné literatuře zrovna neholduji. Hlavní postava mi byla od samého začátku neuvěřitelně nesympatická, a můj názor se nezměnil ani po přečtení knihy. Samotné "flashbacky" jsou skvělé. Nachází se zde sice několik historických nesrovnalostí, ale to se dá přejít. Pohádka také není špatná, ale zhruba od první poloviny knihy je jasné, o co v pohádce vlastně jde, a že se jedná o paralelu k hlavnímu příběhu. Zápletka jako taková je excelentní. Konec brilantní, nicméně za hlavní postavu (Sage) musím 2 hvězdy ubrat.... celý text

Cesta zpátky 2005, Erich Maria Remarque (p)

Pro mě naprosto rovnocenné pokračování "Na západní frontě klid." Excelentní kniha, kterou pokládám za Remarquovo životní dílo #2. Příběh-neuvěřitelně silný, popisy nálady oné doby-výborné. U Remarqua miluji to, že hlavní i vedlejší postavy se ve všech jeho knihách nějakým způsobem propojují. Takže například na Katzczinskeho můžeme potkat v této knize, v Na západní frontě klid, i Třech Kamarádech. Hlavní postava mi sedla velice dobře. Pozitivní věcí je, že přes tragický děj i okolnosti (smrt kamarádů, atd.) kniha nekončí nějak extrémně pochmurně. A co je u Remarqua opravdový unikát- Hlavní postava nezemřela!... celý text

Vítězný oblouk 1987, Erich Maria Remarque (p)

Tak, jak je Remarque mým nejoblíbenějším spisovatelem, touhle knihou jsem byl velice zklamaný. Hlavní postava Ravica je sama o sobě sympatická, to se bohužel nedá říct o Joan, která mi pila krev hned od začátku. Vykreslení atmosféry předválečné Paříže je skvělé. Stejně jako popsaný život ilegálních přistěhovalců je dech beroucí. Samotný příběh se ale táhne hlemýždím tempem, a až na pár menších věcí se celou knihu v podstatě nic neděje. Nejnapínavější část je bezesporu stíhání Haakeho. Co mi na knize neuvěřitelně vadilo, byly filozofické pasáže. U Remarqua typická věc, ale zde to bylo, dle mého názoru, zahnáno do extrému. Neboť chirurg a anonymní míšenka z ulice (čtěte jako Joan) spolu vedou filozofické rozhovory, jako kdyby každý přečetl několik svazků Platóna nebo Sokrata, a jako koníček vystudovali klasickou filozofii. Z tohoto důvodu jsem všechny tyhle pasáže četl s pohrdáním, nebo sarkastickým smíchem na tváři, a bohužel na mě asi neměly onen kýžený dopad. Zároveň první kniha od Remarqua, která mi nedokázala vehnat slzy do očí. Smrt Joan a deportace Ravica mě prostě nezasáhla ani trošku. Možná to bylo zapříčiněno mým celkovým dojmem z příběhu. Za mě bohužel nejslabší kniha od Pana Remarqua.... celý text

Čas žít, čas umírat 2006, Erich Maria Remarque (p)

Jelikož mě téma 2. světové války zajímá, s chutí jsem se vrhl na tuhle knihu. Byl jsem poté trošku zklamaný, protože jsem očekával v podstatě přenesený "Na západní frontě klid," ale z 2. světové války, se syrovým vykreslením bojů, chování vojáku, atd. Remarque podle mě má vypracované 2 vzory, podle kterých psal knihy. 1.) Mladý muž zdeptaný válkou se vrátí domů, kde najde životní lásku. Na konci knihy umírá. 2.) Mladý muž se ocitá v neklidné době (válka, meziválečná doba,...), kde najde lásku svého života. Na konci knihy umírá jeho láska. Tohle byl přesně první případ. Remarque je sice můj osobní autor #1, ale tato kniha pro mě byla místy trošku nudná. Atmosféra zničeného města byla brilantní, vykreslení historických skutečností (uniformy, události, ozbrojené složky...) byly fascinující. Jediné co mi vadí, byly dlouhé filozofické pasáže, kde mi připadalo, že oba milenci citují ze Sokrata nebo Platóna. Nicméně to bylo stále daleko stravitelnější než Vítězný oblouk. Opět se zde uplatnil oblíbený "Remarqueův jev," že celá kniha se táhne pomalejším tempem, ale konec je velice rychlý. Nejlépe shrnut pouze na jednu stranu. Ani tento příběh není výjimkou. Smrt hlavní postavy jsem očekával hned od začátku (známe přece Ericha), takže mě tolik nezasáhla, jako u jeho předchozích děl. Kniha se jinak čte poměrně slušně. Doporučuji všem příznivcům Remarqua, tato kniha stojí za přečtení.... celý text

Na západní frontě klid 1967, Erich Maria Remarque (p)

Bezpochyby Remarquovo životní dílo. Zážitky těžko popisovat slovy. Kdo nepřečetl, jakoby nikdy nebyl.

Tři kamarádi 1962, Erich Maria Remarque (p)

Moje srdeční záležitost, a po "Na západní frontě klid" nejoblíbenější kniha od Remarqua. Skvěle popsané prostředí oné neklidné doby 30. let 20. století. Hlavní postavy jsou neuvěřitelně sympatické, a v podstatě se v knize nevyskytoval nikdo, kdo by mi vyloženě vadil. Myslím, že originální název "Drei Kameraden" je na místě, neboť onen zmíněný výraz "Kamerad" znamená v doslovném překladu druh/soudruh. Což Robert, Gottfried a Otto nepochybně jsou. Mluvím zde o vrcholu největší přátelství, jakého člověk může za život dosáhnout, o kamarádství, které se dá vytvořit snad jen v zákopech, nebo v takové těžké době. Knihu jsem četl asi desetkrát, a na prvních 5 přečtení mi byla Patricie neobyčejně sympatická a blízká. Po dalších přečteních mi začala vadit a na poslední čtení jsem ji nenáviděl. Patriciina fádnost a naivita se může čtenáři po delší době zprotivit, což nic nemění na faktu, že je to skvěle napsaná, a velice silná postava. Při čtení konečných vět mi kanuly slzy po tváři. Co víc říct? Pan Remarque opět nezklamal.... celý text