tatjana1737 přečtené 613

Dítě z hvězd 1990, Jean van Hamme

Jedna z mých srdečních záležitostí. Pro prcka, který vyrůstal v 80. a 90. letech byl tenhle komiks zjevením. Oproti novějším vydáním dalších Thorgalových příběhů papírem a barvami působí tento poněkud naivně, ale příběh je nádherný a dodnes podněcuje moji fantazii. Milovníkům komiksů, fantasy a příběhů, v nichž jsou hrdinové opravdu hrdiny, vřele doporučuji.... celý text

Thorgal: Dítě z hvězd 2012, Jean van Hamme

Tři hvězdy dávám proto, že knížka je přepisem vydaných komiksů, takže neznalce nemusí moc uchvátit, a protože nemá žádné ilustrace s výjimkou té na obálce. Jinak Thorgal se vším všudy.... celý text

Vlčice 2011, Jean van Hamme

Hlavním hrdinou tentokrát není samotný Thorgal, ale spíše Aaricie. A poté, co se mi narodilo vlastní dítě, mohu s klidem říci, že je opravdu hrdinka :-).

Ostrov v ledových mořích 2012, Jean van Hamme

Tento díl mne tolik neuchvátil, i když se mi líbil víc než Zrazená čarodějka. Mám raději příběhy s mytologickou tématikou...

Hedvábník 2015, Robert Galbraith (p)

Nejsem primárně čtenářem detektivek, takže nemohu porovnávat a nějak výrazně soudit. "Volání kukačky" se mi docela líbilo, ale po roce, kdy jsem ho četla, si už pamatuju jen to, kdo byl vrah :-). Do "Hedvábníka" jsem proto šla téměř s čistým štítem a musela oprašovat vzpomínky na hlavního hrdinu Cormorana Strikea i jeho asistentku Robin. Přiznám se, že z celé knihy, která byla opravdu hodně dlouhá, se mi nejvíc líbily civilní pasáže - popis rozvíjejícího se profesního a osobního vztahu mezi Cormoranem a Robin, Cormoranovy vzpomínky na Charlotte a jeho působení v armádě. Knihu jsem dočetla včera a samotná detektivní linie už nyní ustupuje do pozadí a zmiňované momenty si vybavuji jasněji. Asi jsem ze staré školy, ale vadilo mi samotné provedení vraždy - připadá mi, že po oblibě severských detektivek se s brutalitou roztrhl pytel a čím drsnější a hnusnější vražda, ideálně s nějakým rituálním podtextem a symbolikou, tím lépe. Aby čtenář nezapomněl, téměř na každé další stránce se minimálně jednou objevilo slovo "vnitřnosti" či odkaz na způsob vraždy. Pointa, tedy odhalení vraha, pro mne byla docela nečekaná, tipovala bych někoho jiného, ale v té spleti vztahů a výpovědí, které si téměř při každém novém výslechu protiřečily, bylo docela těžké se vyznat. Odhalení mi přišlo poměrně "z ničeho", mám raději, když čtenář může usuzovat s detektivem a sám má dostatek vodítek, aby si při druhém čtení říkal: "No jo! Vždyť je to úplně jasné, tady je zřejmá indicie, sakra, že jsem si to neposkládal dohromady!" Samotný příběh byl hodně překombinovaný, ale je zajímavé ho číst, pozorovat "poměry" mezi spisovateli, jejich agenty a vydavateli knih a říkat si, jestli něco z toho opravdu odpovídá britským reáliím, když se autorka v těchto kruzích jistě pohybovala a pohybuje. Jinak oceňuji vypravěčský styl "pana Galbraitha" a práci se slovy, sice neznám Londýn, ale při popisech některých scenérií jsem je úplně viděla a cítila londýnskou zimu.... celý text

Ztracené dívky 2008, Alan Moore

Ne, že by ten komiks byl špatný, o tom žádná. Ale pohled na Petra Pana a Wendy, kteroužto knížku s půvabnými ilustracemi jsem v dětství milovala a dlouho sháněla, už pro mne nikdy nebude stejný :-). Alenka a Dorotka pro mne nejsou tak srdeční záležitostí, takže zejména příběh Dorotky a "interpretace" jejích dobrodružství a některých prvků ze země Oz (např. Tornádo či červené střevíčky) byly docela vtipné a zajímavé. Jak anotace vypovídá, jde o pornografii, ale ne bezduchou a takovou, jakou si pod tímto pojmem většinou představíme, ale o příběhy, které sice vypráví o sexu, ale přece nejsou JEN o sexu. Doporučila bych spíše dospělým čtenářům (jedná se o další z "obrázkových příběhů", který vyvrací mýtus, že komiksy jsou určeny jen dětem a dospívajícím), mládeži bych existenci tohoto komiksu prozatím zatajila :-). A současně bych doporučila těm, kteří znají Alenku v říši divů, Čaroděje ze země Oz i Petra Pana, protože díky znalosti těchto děl má čtení komiksu úplně jiný rozměr.... celý text

Petr Pan a Wendy 1991, James Matthew Barrie

Tuhle knížku miluji. Když jsem chodila na základní školu, měla ji spolužačka Blanka a já jí hrozně záviděla. Knížku jsem si opakovaně půjčovala, přepisovala do sešitu a pokoušela se překreslit i obrázky (které, když si je zpětně prohlížím, působí oproti předloze velmi vtipně). Nakonec se mi ji podařilo sehnat (u nějakého pouličního stánku - stála 99,-, což byly hrozné peníze, ale půjčila mi na ni sousedka, která šla náhodou kolem a kterou jsem musela dojmout tím, jak zoufale jsem tu knížku chtěla a jak jsem se bála, že když tamtudy půjdu další den, už ji mít nebudou) a dodnes se z ní těším. Při každém otevření na mne vždy dýchne ono okouzlení ze třetí třídy, takže knížka má pro mne neuvěřitelnou přidanou hodnotu. Moji zamilovanost určitě nezpůsobil jen samotný příběh, ale i naprosto půvabné ilustrace, které již tehdy podnítily moji obrazotvornost a v hlavě mi vyčarovaly nádherný svět, do kterého se stále bolestně toužím podívat. Doufám, že až jednou budu předčítat svým dětem, budou stejně jako já nezvratně přesvědčeny o tom, že Země Nezemě existuje.... celý text

Ztracená brána 2012, Arnošt Vašíček

Nejprve jsem četla knihu, pak si pustila film. Ten díky tomu absolutně neobstál, navíc i ve srovnání s Ďáblovou lstí. Kniha a film nemají v případě Ztracené brány kromě názvu, jmen postav a podzemí mnoho společného. Knížka je oproti Ďáblově lsti trochu víc "fantasy", ale líbila se mi, a to i přes větší "neuvěřitelnost" zápletky a jejího rozuzlení. Oproti tomu film je slepeninou všeho možného, ale chybí mu myšlenková i žánrová ucelenost.... celý text

Čas mezi šitím 2014, María Dueñas

Na knížku jsem v knihovně čekala půl roku a než jsem dočetla to, co jsem měla rozečteno, když se konečně uvolnila, už mi přišla upomínka. Řekla bych, že hodně zapracovala reklama - já sama jsem četla na doporučení několika časopisů a pochvalných recenzí. Ne, že bych čtením byla zklamaná, ale čekala jsem něco jiného. Žánr špionážního románu jsem, pokud vím, ještě nečetla. Ženských románů jsem oproti tomu přečetla hodně. Ženský špionážní román jsem četla poprvé. Jak všichni vychvalovali, že hlavní hrdinka se z obyčejné švadleny stane agentkou, tak jsem byla natěšená na spoustu akce a napětí. Nechci nic prozrazovat, ale agentkou se stane až v polovině hodně tlusté knihy, kdy jsem se celou dobu čtení ptala, kdy už přijde ta špionáž. Neříkám, že by ta první polovina nebyla špatná nebo nudná, jen byla hrozně popisná a zdlouhavá. Myslela jsem, kolik času neuběhlo od odchodu Siry z Madridu, říkala jsem si, že už musíme být v polovině války a proto mi pořád nesedělo, že tam není nic o obsazení Polska apod. Teprve v tu chvíli mi došlo, že ten hrozný počet stránek popisuje asi jen 8měsíční časové období. Druhá polovina knihy už je poněkud akčnější, i když stále dost popisná. Kapitola, kdy se Sira setká s vedoucím tajné služby, končí tím, že ji zve na oběd. V duchu jsem si říkala: "Ať je další kapitola shrnutím toho, o čem se bavili, třeba s odstupem jednoho roku, kdy už bude špionkou a bude vzpomínat stylem 'při obědě mi ukázal složky lidí na které se mám zaměřit'. Ať další kapitola nezačíná tím obědem!" Otočila jsem stránku a začala číst, co měli k jídlu, na čem jim to bylo servírováno, kdo jim to donesl a jak vypadal... Nevím, zda to bylo tím, že jsem neměla šanci číst na jeden zátah a pořád jsem četbu musela přerušovat, ale mnohé pasáže mi vůbec "neutíkaly" a trochu mne nudily. POZOR SPOILER: Také jsem byla zklamána závěrem knihy, čekala jsem popis průběhu války z pohledu civilistky-agentky, nečekala jsem, že kniha skončí první větší misí. Epilog sice shrnuje osudy postav, které se v knize objevily, ale spíše postav historických než hlavních hrdinů. Jejich osudy jsou shrnuty do kratičkého odstavce, kdy je navíc čtenářovi nabídnuto, aby si vybral, jak chce, aby žili. Na knížce oceňuji zajímavý námět (ale čekala jsem od něj trochu víc) a zejména to, že jsem se opět seznámila s reáliemi státu, o němž toho moc nevím a jen mlhavě tuším, že tam byla nějaká občanská válka a fašistická diktatura. Plus - pro někoho nezajímavé - popisy šatů, materiálů a střihů módních kreací klientek salonů Chez Sirah a Chez Arish. Díky googlu vím, jak vypadají šaty Delphos a chci je taky :-).... celý text

Stmívání 2005, Stephenie Meyer

Knížku jsem vyhrála v soutěži a vůbec netušila, že už v té době je kolem ní takový humbuk. Přečetla jsem, docela i líbilo, ale na zadek jsem si z toho nesedla. Možná i proto, že pointa příběhu je vyzrazena na přebalu, totiž že hlavní hrdina je upír. Takže člověk ani není tak šokovaný, když se dozví, proč se k Belle chová ve škole tak nepřátelsky a podivně. Tahle pointa podle mého měla být víc utajená, čtenář by nebyl ochuzen o moment překvapení. Jinak mi knížka přišla spíše pro mladší čtenářky, ne že by byla špatná, ale když má člověk něco načteno, tak už to není tolik ono. Moje maminka, která je velká čtenářka, byla z jedničky nadšená, ihned dokoupila další dva díly, po jejich přečtení podlehla deziluzi a čtyřku ani číst nechtěla. Je pravda, že dvojku a trojku považuji za hodně slabé, čtvrtý díl jsem si půjčila v knihovně a opět se mi líbil (POZOR SPOILER: i díky happyendu pro Jacoba, který z toho milostného trojúhelníku Bella-Edward-Jacob vyšel hůř). Jinak souhlasím s uživatelkou Beltrix, že jiné než hlavní postavy pro mne měly větší náboj a zajímaly by mne spíše jejich osudy (Alice a Jasper, ...). I když možná ne, možná že moje fantazie jim vykreslí lepší životní příběh než mít velká očekávání, a pak být zklamaná pojetím autorky :-).... celý text

Šerá hlídka 2005, Sergej Lukjaněnko

Denní hlídka 2005, Sergej Lukjaněnko

!!! POZOR SPOILERY !!! Výborné pokračování prvního dílu (do top řadím ještě Šerou hlídku, ostatní jsou jen takové odvárky). První příběh psaný z pohledu Temné vědmy mne neustále dojímá při každém čtení, pokaždé cítím nespravedlnost, že jí a Igorovi autoři nedali větší prostor. A až nyní, po několikerém čtení, jsem pochopila ohavnost Zavulonových pletich - když jsem četla dříve, pokaždé jsem jeho narážky a řeči o lásce vztahovala - stejně jako hrdinka sama - k jeho vztahu k Alici. Příběh o Fafnirově drápu je spíše úvodem k příběhu třetímu, a vstupem na scénu devonovu synovi. Třetí příběh je překombinovaný a až při několikerém čtení mi začal dávat smysl, nicméně ani při čtení prvním, kdy jsem se místy topila v Antonových a Edgarových úvahách, mi nejasnosti neubraly na čtenářském zážitku.... celý text

Temná hlídka 2005, Vladimir Vasiljev

Pro mne nejhorší díl Hlídek. Chybělo mi Lukjaněnkovo "filozofování", hlavní myšlenka (nebudu prozrazovat, týkala se měst) zajímavá, ale nějak jsem nepochopila, jak s ní nakonec bylo naloženo, v ději a postavách jsem se mnohdy ztrácela, chyběla mi u nich hloubka a prokreslenost, jaké nese Lukjaněnko. Jediné velké plus dávám za nahého Kosťu Sauškina :-).... celý text

Poslední hlídka 2006, Sergej Lukjaněnko

Méně filozofie a více akce, ale rozhodně ne ku škodě autorově a Hlídek jako takových. Jen ty naděje, co ve mně vyvolal ohledně mé oblíbené postavy... :-) Oceňuji propracování toho, co je zač Šero, jen tu sedmou hladinu jsem pořádně pochopila až při druhém čtení.... celý text

Nová hlídka 2012, Sergej Lukjaněnko

Až na chybku v překladu (že se Anton díval na "správy"), která mi při prvním čtení unikla, musím konstatovat, že s dalším čtením vždy v knize najdu něco nového a víc chápu nejrůznější úvahy (tentokrát "pro změnu" o lidstvu a o tom, kam jej Šero manipuluje, v souvislosti s tím, co se děje ve světě, velmi aktuální a znepokojující). Na druhé čtení musím změnit hodnocení a namísto 3 dát 4 hvězdy, protože kniha mne oslovila podstatně víc. Za sebe v knize negativně hodnotím jen výskyt vědmy Ariny, která v předchozích dílech vzbuzovala větší sympatie, ale její proměna je pochopitelná (zda se odvrácené proroctví již naplnilo nebo ne vzbuzuje poněkud neklid...). A naopak se zdá, že Zavulon i Geser trochu ztrácejí zuby a jsou to takoví staří dobří známí; těžiště dění se přesouvá na bedra Antonovi, který nám od Noční hlídky podstatně vyrostl. Jen bych řekla, že informací o tom, co vše Naděnka zmůže, si Lukjaněnko otevřel dveře k pokračování. A vzhledem k tomu, že mi bratr říkal, že další díl má být dílem posledním, a navíc s překvapivým koncem, jsem tuze zvědavá, jak se to vše rozmotá... Konečně ohnivá koule, jaká letěla na nás, si vskutku zaslouží uznání. Byla to prvotřídní koule, jazykem našich manažerů z obchodních společností úplná premium class. Poeticky by se hodilo car koule. Nebo jak by řekl biolog alfa koule. A velmi chladnokrevný matematik by mohl poznamenat: byla to ohnivá koule o průměru zhruba tři metry. Tak šílená ohnivá koule, že by se z toho jeden posral. "Ty taky nesouhlasíš," přikývla. "Rozumím. To je mládí, Antone. Neboj, to přejde."... celý text

Padesát odstínů šedi 2012, E. L. James (p)

Přiznám se bez mučení, že od svých sedmi let, kdy jsem začala aktivně číst, jsem přečetla lepší milostné příběhy i lepší porno. Všichni o knížce mluvili jako o erotickém románu, ale než dojde na akci, trvá to docela dlouho. Základní linka příběhu je jednoduchá a trochu připomíná pohádku o Popelce - obyčejné "průměrné" dívky si náhodou všimne šarmantní, mladý a atraktivní miliardář, kterého tato zjevně okouzlí a začne jí nadbíhat. To není nic nového, ale pořád je to romantická linka jak vyšitá a komu by se nelíbilo něco podobného zažít :-). Nicméně mně hlavní hrdinka hrozně vadila, přišla mi taková trochu pitomá a naivní, a prostě jsem nevěřila tomu, že může hlavnímu hrdinovi připadat výjimečná. Pak došlo na sexuální scény a přiznávám, že mne pozitivně naladily (jak říkala moje kolegyně z práce, které jsem knihu půjčila, mělo to jedinou chybu, že její muž nebyl ten týden doma :-)). Opět - komu by se nelíbilo zažívat extázi, být bezmocná a nechat všechno na chlapovi, aby to obstaral, přičemž on nikdy neudělá nic, co by se mi nelíbilo a myslí jen na mne? :-) Ten podtext dominance se mi líbil, myslím, že chlap by měl mít minimálně v ložnici trochu "navrch", i když některé praktiky (byť oblast S-M skýtá podstatně více drsnějších věcí - kdo čekal od 50 odstínů něco hodně brutálního, ten musel být zklamaný, reklama byla v tomto ohledu větší) bych v reálu sama realizovat nechtěla. Tenhle motiv knížky proto hodnotím kladně (ale u dalších dílů už to nemělo onen náboj, překvapení, něco nového, tam jsem se naopak u sexuálních scén neuvěřitelně nudila). současně považuji za dobré to, že kniha přitáhla mnoho žen opět ke čtení - kdo se prokouše tím neuvěřitelným množstvím stran a neodejde znechucen, tomu může titul sloužit jako odrazový můstek k mnohem lepším knížkám, s propracovanějším příběhem a mnohem líp vystiženou intimitou a sexuálním nábojem mezi hlavními hrdiny.... celý text

Padesát odstínů temnoty 2013, E. L. James (p)

Tenhle díl považuji za nejslabší a po jedničce, kdy jsem se místy do čtení musela nutit, to o dvojce platilo několikanásobně. Děj je plytký (na jednoduchou hlavní myšlenku příliš mnoho stránek) a sexuální scény už ničím nepřekvapují. autorka dokonce používá stejné výrazové prostředky, takže to, co bylo na jedničce tak atraktivní, je ve dvojce spíše nudné. Děj nemá spád a moc to nezachraňuje. Tak jako byla první kniha o sexu, má být druhá popisem rostoucího vztahu mezi Anou a Christianem. Ana odkrývá zraněné Christianovo nitro... a Christian díky tomu v mých očích ztrácí kouzlo sebevědomého, trochu arogantního chlapáka a stává se z něj neatraktivní ukňouránek.... celý text

Padesát odstínů svobody 2013, E. L. James (p)

Třetí díl spravil dojem vyvolaný dílem druhým. I když většina knihy se vleče, děj je opět tak trochu o ničem, tak výsledná pointa detektivní zápletky není tak zlá + osvěžujícím čtením pro mne byly "bonusové materiály" v podobě textu psaného z pohledu Christiana. Nicméně, jak jsem psala u prvního dílu, četla jsem již lepší romance :-).... celý text

Noční hlídka 2012, Sergej Lukjaněnko

Po opětovném přečtení Taťány a Alexandra jsem dostala chuť na další Rusko... Pro mne nejlepší hlídka, možná proto, že byla první, která vyšla a první, kterou jsem četla. Takže něco nového, netypického, do toho pošmourné ruské reálie, tíživost myšlenek v postsovětském Rusku... Při každém čtení objevím něco nového a díky znalosti příběhu opakované čtení dává čím dál větší smysl ději. Filmová adaptace hodně divná ( ale nemohu říct, že špatná, spíše jen jsem moc odkojená euroamerickou filmovou tvorbou), ale mně se líbila.... celý text

Kletba svitků 2002, Barbara Wood

Zajímavá myšlenka, ale pro mne opět poněkud fantasticky uchopená a díky tomu jsem se s ní neztotožnila. Doporučila bych spíše mladším čtenářkám, které nemají tolik načteno a nemají taková očekávání.... celý text