tatjana1737 přečtené 613

Tajemství Volavčího jezera 1995, Jiří Hogan

Četla jsem dvakrát a už si tolik nepamatuju, ale vím, že se mi líbilo. Jen jsem místy měla zmatek v událostech a postavách, ale to mi přijde jako obecně Hoganův nešvar.... celý text

Společnost správných romantiků 1996, Jiří Hogan

Nevím, zda existuje onen zámek i obora, ale pokud ano, musím se tam vypravit, zda je to tam opravdu tak krásné, jak to na mne z knížky působí. Knížku chválím i proto, že velmi podprahově a nenásilně informuje mladé čtenáře s historií našeho státu, ať už s dobou nedávno minulou, do které se Hogan "naváží" i v jiných knížkách (Meč Vontů), tak s dobou druhé světové války. Hlavní postavy jsou sympatické (u mne nejvíc vede Spratek Dan), nechybí romantika letních prázdnin, konkurenční parta a rozluštění tajemství.... celý text

Stezka odvahy 1995, Miloš Zapletal

Jedna z mých srdečních záležitostí i díky tomu, že se odehrává v Jizerských horách a týká se reálných událostí. Líbí se mi motiv chlapce, který si musel sáhnout na dno, aby zjistil, že je vlastně mladý muž, který je schopen jednat a konat, když je to potřeba. Pokud takovouto průpravu získali všichni členové Zapletalova oddílu, tak se mezi námi pohybuje mnoho nenápadných, ale velmi kvalitních lidí. Knížka je sice řazená do dobrodružné a chlapecké literatury, ale Zapletal píše tak svěže a dobře, že se k ní pořád vracím .... celý text

Cvoci 2008, Miloš Zapletal

Tři hvězdičky jen proto, že Cvoci jsou už zasazení do konkrétního časového období a dějinného rámce. A to mi úplně nesedí. Kdybych si odmyslela dobu, v níž příběh probíhá, a soustředila se na popis dobrodružství a cesty z ČR do SR "po vodě", dala bych pět hvězdiček. I přesto, že z Jonáše už se stává muž a prožívá svou první zamilovanost, takže je to trochu jiný Jonáš (Pajda), než na jakého je čtenář zvyklý. Ale díky tomu, že je příběh posazen do konkrétního období českých dějin, ztrácí pro mne onu lehkost předchozích dílů a tím mi kazí výsledný dojem.... celý text

Rezistence 2012, Veronica Roth

POZOR SPOILERY, pro ty, kteří nečetli! Řekla bych, že autorka drží standard nastavený Divergencí. Ta mne nijak nevzala, takže ani druhý díl mne ultra neoslovil, ale líbí se mi na něm, že rozvíjí myšlenku z jedničky a dává jí něco navíc. Tzn. první díl ukazuje část problému a dvojka dává najevo, že tento problém je součástí něčeho mnohem většího. Oceňuji také, že se autorka pokusila o nějakou lepší psychologii hlavní postavy - v jedničce mi vadilo to, že z neslané, nemastné holky se za chvilku stane ranařka (a to vlastně jen díky tomu, že si udělá tetování, oblékne se do černého, párkrát vyleze do výšky, naskočí do vlaku a sem tam jde na trénink, kde se nechá zmlátit), která umí rozdávat rány, střílí po lidech a ani s ní nehne, když někoho zabije nebo jí před očima umřou rodiče. Ve dvojce je naopak ukázáno, že to s ní pohnulo docela dost - ale veškeré pasáže, jak Triss brečí, má flashbacky a trpí vinou z toho, co udělala, nebo že lže přátelům a Tobiasovi, na mě působily nevěrohodně a ukňouraně. Vadilo mi ostatně celé její jednání v knížce, jak se pořád jen litovala a nebrala ohled na ostatní, dělala si co chtěla... ale celkově je mi nesympatická od začátku, takže to je možná tím, že jsem vůči ní zaujatá :-). Každopádně ve dvojce je víc vidět, proč je Triss výjimečná, že to vlastně tak moc šedá myš není, a je patrnější její význam a co to vlastně znamená, že je divergentní a jako jediná má předpoklady pro 3 frakce. Jinak mi ale přišel nevěrohodný i děj - jedna frakce téměř vyvraždí druhou a ostatní se stáhnou do neutrality, nic neudělají, naopak jdou "vítězné" frakci na ruku... takhle by to asi ve společnosti fungovat nemělo... možná tím autorka poukazovala na to, že systém frakcí je jako takový k ničemu a stačí, aby se přetrhl jeden článek řetězu a nebude to fungovat celé... Jak mi říkal kamarád, který mi knížky doporučoval - autorka těmihle kontrasty nastavila konflikt, kterým se v knížce zabývá. Já bych si to ale dokázala představit napsané líp :-).... celý text

Ostrov přátelství 1994, Miloš Zapletal

Druhý díl Sedmičky, který však nevyžaduje znalost předlohy. Líbí se mi už jen popisem letního skautského tábora (člověku se hned vynoří jeho vlastní vzpomínky) a různých každodenních příhod, líčením závěrečné pokladové hry či rozluštěním záhady, kdo stojí za "útoky" na táborníky a kdo jim dělá nejrůznější naschvály. Pro mne nadčasová záležitost - předobrazy literárních postav už možná mají stejně staré děti a vnuky, jako jsou hrdinové v knížce, ráda však při čtení předstírám, že se děj odehrává dnes. Jediné, co mne mrzí, že nevím, jak to dopadlo s Koldou a Hájkem (když v Sedmičce bylo napsáno, že v oddíle je místo jen pro dva nováčky, a v Ostrově přátelství vystupují Jonáš a Chrostík, co se stalo s těmi dvěma výtečníky?).... celý text

Soví jeskyně 1989, Miloš Zapletal

U Zapletala u mne nejvíc vedou Sedmička a Ostrov přátelství, přesto je Soví jeskyně jedním z mých evergreenu. Jakmile začnou prázdniny, otevírám ji, čtu a myšlenkově se přenáším na všechna popisovaná místa a do období vlastního dospívání. Zapletal umí mimořádně dobře vystihnout dospívající mládež, přesto jeho knížky neztrácejí kouzlo i pro dospělé čtenáře. Pro ty, kteří navíc znají místa, jež se v knížkách objevují, mají příběhy neuvěřitelnou přidanou hodnotu. A přestože jsou knížky nějaký ten pátek staré, na což poukazují jen drobnosti ve slovníku hlavních hrdinů, když je čtu, říkám si, že je klidně může prožívat někdo i dnes.... celý text

Sedmička 1993, Miloš Zapletal

Moje neoblíbenější "zapletalovka". Sice se odehrává v pro mne neznámých Pardubicích, její aktéry však již považuji za staré známé a vždy se na ně těším. Sedmička je možná příběhem o vodáckém chlapeckém oddílu a jednom klukovi, který si nebyl jistý sám sebou, podceňoval se, a pak díky dobrým přátelům našel i sám sebe, ale je to i příběh o něčem ze mně, protože jinak by mne pořád tak neoslovovala. A je to nejen tím, že se mi líbí popis činností oddílu (sama jsem bývalá skautka, i když suchozemská), vztahy mezi jednotlivými postavami, slovní humor apod., ale i Zapletalův cit pro vykreslení dospívajících.... celý text

Jih proti Severu 1 2008, Margaret Mitchell

Jih proti Severu 2 2008, Margaret Mitchell

Divergence 2012, Veronica Roth

Já pořád nevím... omlouvám se všem fanouškům knížky, ale mne přes všechna doporučení a pozitivní reference neuchvátila. Věřím, že kdybych byla mladší, tak by se mi líbila víc. Samotné vykreslení společnosti a jejích frakcí, ale i prostředí válkou zničeného města mi přišlo nedotažené (nevím, jestli není rozpracováno v dalších dílech) a popis filozofie a způsobu života ve frakci Neohrožených mi přišel postavený na vodě. Šestnáct let je někdo vychováván nějakým způsobem, pak si může vybrat, přestoupí do zcela jiných podmínek a má hrozně málo času na to se připravit ke zkoušce, zda se v nové frakci udrží? Navíc k tomu nemá ani zaručeno, že pro něj bude volná kapacita, takže pak skončí u odpadlíků a celý život má pokažený? A čím se vyznačuje Neohroženost? Idea byla příliš skrytá pod množstvím piercingů, tetování, černého oblečení a skákání z výšek... Z hlediska výcviku v Neohroženosti se mi líbily jen pasáže v Krajině strachu, které byly i hezky udělané ve filmu. Popis bojových scén a nakonec střílení na konci knihy mi přišel povrchní - oproti srovnávaným Hunger games, kdy mne z hrůznosti systému mrazilo. Z celé knížky mne nakonec nejvíc zaujala milostná linka mezi Tris a Tobiasem, i když hlavní hrdinka mi na rozdíl od hlavního hrdiny přišla taková nemastná - neslaná, prostě nijaká (to Katnis Everdeenová alespoň uměla lovit, když už byla citově plochá). Ale jsem rozhodnutá dát sérii ještě šanci a možná mne další díly přesvědčí víc. A zkusím vnutit k přečtení mamince, kterou na rozdíl ode mne Hunger games neoslovily.... celý text

Bratři Lví srdce 2001, Astrid Lindgren

Pominu-li hodně drsný začátek knížky, je příběh nádherný, fantazijní, ale i temný a strašidelný. Četla jsem jako děcko, ale pořád si pamatuji depresi, která na mne při čtení několikrát padla a kdy mi nabízený "život po smrti" nepřišel jako nic atraktivního, ale hrozně smutného. Přesto je knížka krásná a z knihovny jsem ji nevyřadila a budu se k ní vracet. Kdo má rád lehčí čtivo, ať zůstane u Dětí z Bullerbynu (to je Kniha mého srdce), ale kdo chce nakouknout za oponu a zjistit, že život je i o umírání, ať dá šanci Bratrům Lví srdce.... celý text

Rambo I (První krev) 1991, David Morrell

Oproti filmovému zpracování, které dostalo trochu lesku z Hollywoodského pozlátka, je knížka realističtější a přímější. A to včetně nehollywoodského konce hlavního hrdiny.... celý text

Obrázky z českých dějin a pověstí 1987, Zdeněk Adla

Dětská encyklopedie 1984, Bohumil Říha

Egypt, Řecko, Galie 1991, Alain Quesnel

Klub rváčů 2005, Chuck Palahniuk

Jako první jsem viděla film... který měl tu jednu jedinou a velkou vadu, že můj starší bratr, který na něm byl svého času v kině, mi už tenkrát vykecal pointu :-). Přesto je to jeden z mých oblíbených snímků (a nejen proto, že se v něm Edward Norton objeví v trenýrkách), takže pořízení knížky bylo povinností. Někde jsem četla, že jde o bibli anarchismu a částečně v tom něco bude. A asi jsem anarchista, ale tam kritika současného konzumního světa a myšlenka na to, zničit bankovní ústavy, evidence toho, kdo má kolik na účtě apod., mi připadala atraktivní. Jakožto člověk vyrůstající v desilusi ze současné společnosti, který se akorát pachtí v práci a doma padne do postele, jsem si mnohokrát položila otázku, jak to asi vypadalo dřív a jak by to asi vypadalo, kdyby nastal "pravěk" (bohužel je mi jasné, že já bych nevydržela ani den :-)). Knížka je o něco syrovější než film (pokud se pamatuji dobře, konec je trochu odlišný), ale dobrá. Naproti tomu jiné Palahniukovy věci už jsem nedávala, přišly mi zahnané až za hranu (zobrazování násilí, zvrácenosti apod.).... celý text

Stopařův průvodce Galaxií 2002, Douglas Adams

Jak se už nepovažuji za scifistu (moje období science fiction začalo a padlo se čtením Star treku), tak tuhle knížku můžu. Další díly už mne tak nevzaly (líbil se mi akorát ten mimozemšťan, co abecedně urážel všechny tvory ve vesmíru - tuším, že to bylo ve trojce), oproti jedničce jim podle mě chyběla pointa i vtip, bylo to jen jakési vyprávění beze smyslu, které trápilo čtenáře a u kterého se při psaní musel trápit i autor. V prvním dílu se mi líbí nejen hlavní hrdinové (nešťastník Arthur, který se nedopatřením stane posledním pozemšťanem, jeho dávný přítel Ford, který není tím, kým se zdá, šílený Zafod či depresivní Marvin), ale i paralela se zbořením domu a bouráním planety (včetně obligátního úředního šimla "námitky jste mohli podat ve lhůtě, vždyť to přece viselo na naší nástěnce"), mimozemšťané i nečekaná perfektní pointa knihy. Na bílé myšky se už nikdy nepodívám stejnýma očima. Musím končit, beru si ručník a připíjím Vám všem Pangalaktickým megacloumákem!... celý text

Zrazená čarodějka 2012, Jean van Hamme

Více se mi líbí jiné příběhy o Thorgalovi (Dítě z hvězd, Alinoe, Lukostřelci)...

Kedrigern a hlas pro Princeznu 1993, John Morressy

Další z děl, které formovaly moje dospívání a ovlivnily mé další čtenářské směřování. Pokud člověk nejprve přečetl Tolkiena, Sapkowského, Martina, Feista, Goodkinda a další, tak mu Morressy nutně přijde spíše pro děti. Mně se ale ta jeho poklidnost, jemný humor, anglické pojetí elfů i jemnost vyprávění (oproti dnešní oblibě v realistickém až naturalistickém líčení sexu či násilí) pořád líbí.... celý text