Spajdy
přečtené 365
Předstupně mystéria Golgoty
2020,
Rudolf Steiner
Autor v této sérii přednášek významně rozšiřuje a prohlubuje pohled na význam mysteria Golgoty tím, že obrací naši pozornost na tři "předstupně", události, které v duchovních světech předcházely mysteriu Golgoty a které byly s tímto mysteriem velmi úzce spojeny. Dalo by se dokonce říct, že bez těchto třech přípravných událostí by vůbec nemělo smysl, aby se mysterium Golgoty odehrálo. Rudolf Steiner popisuje, jak Kristova kosmická bytost třikrát zasáhla harmonizujícím a ozdravným způsobem do raných fází vývoje lidstva na Zemi, kdy ještě probíhal proces sestupování lidstva z duchovních světů na Zemi a do fyzických těl. Jen díky těmto třem mohutným událostem mohl vývoj až do mysteria Golgoty probíhat tak, že se lidé udrželi na správné vývojové cestě (bez nadměrného vlivu padlých duchovních bytostí, zejména dvou nejhlavnějších - Lucifera a Ahrimana). První událost znamenala v nejvyšším smyslu záchranu lidského fyzického těla (harmonizaci dvanácteré soustavy smyslů ze sil zvěrokruhu, stálic), druhá událost byla záchranou (harmonizací) éterického těla a v něm kotvící sedmeré soustavy životních procesů ze sil sedmi planet, a třetí událost byla záchranou (harmonizací) astrálního těla, kde je obsažen základ pro tři duševní činnosti - myšlení, cítění a vůli. Teprve pak mohlo následovat mysterium Golgoty, které bylo v nejvyšším myslitelném smyslu záchranou každého lidského Já.... celý text
Sousoší Rudolfa Steinera
2020,
Sergej O. Prokofjev
Autor v knize s pokorou a úctou rozebírá řadu vzájemně se doplňujících pohledů na sousoší "Reprezentanta lidství", na němž Rudolf Steiner pracoval řadu let až do své předčasné smrti, a v němž je věrně zachycena esence celé moderní duchovní vědy. Ta byla ve formách zachycena v prvním Goetheanu, jehož centrum mělo tvořit právě toto sousoší. Reprezentuje doslova ideál lidství, a ukazuje nám tak náš cíl, hodný usilování. Můžeme v něm vidět člověka, který se osvobodil od iluzí a svodů, konkrétně od těch dvou archetypálních (z nichž veškerá pokušení a veškeré svody vycházejí), nesoucích esoterní jména Lucifer a Ahriman. Mezi nimi si zjednává postava uprostřed dynamickou rovnováhu a plasticky nám ukazuje, co to znamená "být si vědomý svého lidství". Tím, že se budeme sousoší snažit pochopit, se můžeme postupně dopracovat k pochopení bytosti člověka, jejího původu, smyslu a určení.... celý text
Nebeská Sofie a bytost Anthroposofie
2020,
Sergej O. Prokofjev
Důkladné a podrobné pojednání o duchovně-kosmických základech anthroposofie (duchovní vědy, nebo lépe "vědomí si svého lidství"). Je zde podán duchovně-historický vývoj bytosti božské Sofie (zhruba od druhého tisíciletí před Kristem, kdy začíná její se Zemí spojený vývoj), s tím, jak se vyvíjela její bytost a tím i její mysterijní oslovení - nejprve Sofie (či Theosofie), pak Filosofie a nakonec Anthroposofie (první aspekt je Otcovsky-božský, druhý Synovsky-božský a třetí aspekt souvisí s Duchem Svatým). To vše je uvedeno do souvislosti s třemi velkými epochami vývoje lidstva - s epochou Otcovou, Synovou a epochou Ducha Svatého, která začala v minulém století inaugurací anthroposofie. Autor nám umožňuje prožít celou sedmičlánkovou stavbu bytosti Sofie, což je velmi důležité, protože právě ona je nejtěsněji spojena s člověkem a především s vývojem jeho jasného vědomí (a tím i poznání moudrosti ukryté všude ve světě, což pak v člověku rozvíjí lásku, kterou jde jedině pochopit Kristovo mysterium). Stavbu Sofie tak poznáváme jak sedmičlennou, složenou z těchto duchovních bytostí: 1) Duchové moudrosti (nejvyšší sluneční duchové, ukrytí za mysterijním jménem EA či ÉA), 2) Duchové pohybu (střední sluneční duchové), 3) Duchové formy (z nichž nejznámější je sedm Elohim, šest slunečních Elohim a sedmý měsíční Elohim Jahve, kteří dohromady obdarovali člověka jeho Jástvím), 4) Archai (Duchové prapočátků neboli Duchové času), 5) Archandělé (duchové národů) a 6) Andělé (strážní duchové lidí). Sedmým článkem kosmické bytosti Sofie je pak právě bytost Anthroposofie, z jejíž inspirace vzešlo celé duchovně-vědecké hnutí. Bytost Anthroposofie je spojovacím článekm mezi lidstvem a božskou Sofií, a dokáže tak otevřít člověku cestu k pravé moudrosti, poznání světa v jeho fyzických, duševních i duchovních základech a aspektech. Celkově jde o jedno ze zásadních děl umožňujících pochopit reálné základy anthroposofického hnutí.... celý text
Rudolf Steiner a Mistři esoterního křesťanství
2020,
Sergej O. Prokofjev
Pro mě zásadní dílo, které poodhaluje mystérium celé anthroposofické (duchovně-vědecké) činnosti Rudolfa Steinera. Dozvíme se, jaké síly stály za zrodem anthroposofie, a jakých esoterních proudů je součástí. Ujasní se nám rozdíl mezi vnějším církevním křesťanstvím a křesťanstvím esoterním. Je zde poměrně jasně řečeno, že v anthroposofii se řada dříve skrytých esoterních proudů, čerpajících z Kristovy bytosti, dostává na veřejnost, a navíc se spojují ve vyšší jednotu. Dozvíme se také o sedmi velkých Mistrech esoterního křesťanství - Manesovi, Zarathustrovi, Skythianovi, Gautama Buddhovi, Maitreya bodhisattvovi, Novalisovi a Christianu Rosenkreutzovi -, o tom, jak spolupracují (což je symbolicky naznačeno v obrazci na obálce knihy), a jaký k nim má vztah Rudolf Steiner, který se jimi nechal inspirovat, a celé jeho dílo. Je zde hezky podaná i souvislost biografie Rudolfa Steinera s moderní stezkou zasvěcení, jejímž je archetypem a vzorem. Autor zde naznačuje i odpověď na otázku, co je to kámen mudrců (vytvořený Christianem Rosenkreutzem) a kámen lásky (vytvořený Rudolfem Steinerem), a jaký k nim může mít každý člověk vztah. Hledá-li někdo komplexní odpověď na otázku "co je Anthroposofie" nebo "co je skutečné křesťanství", v této knize ji najde.... celý text
Vítr tvého srdce
2013,
Emahó
Za nenápadným názvem i obálkou se skrývá poklad. Je to poklad srdce, který nám autor s otevřeností a přímostí předkládá. Ke knize jsem se dostal díky dobrému příteli, muzikoterapeutovi s indiánskou duší, který občas nějaké pasáže z téhle knihy předčítá při hraní na různé nástroje. A jsem vděčný, že mne k ní přivedl. Emahó jde cestou lásky a soucitu; není přitom ale bezzubý. Jeho slova mají sílu. Vše, co říká, je odžito a protrpěno. Nepodává nějaké senzační návody. Jeho styl je jednoduchý, přímočarý, a přesto (nebo právě proto) skrz jeho slova září ta nejvyšší moudrost, schopná člověka proměnit, nebo mu přinejmenším aspoň hodně dát. Kniha se čte krásně, skoro až sama, a přece ji neprolítnete za jedno odpoledne. Tohle je kniha se spoustou zastavení. Řadu pasáží byste si měli pročíst znovu a znovu, pomalu a s plnou pozorností, protože stojí za to. Oslovilo mě, že Emahó dokáže ocenit vše, co život přináší, nejde cestou nadávání na to, co působí bolest. Má velmi osobní vztah k životu a to učí i čtenáře. Dýchá z něj ten opravdový život, se všemi jeho barvami a vůněmi. Nezastává nějakou konkrétní filosofii, prostě oceňuje dary života a učí nás, abychom je oceňovali také - protože život neustále daruje své poklady nám všem.... celý text
Jak vykládat tarotové karty
2017,
Barbara Moore
Poklad jak pro začátečníky, tak pro pokročilé. Autorka má k Tarotu nádherně živý přístup a dokáže otevřít netušené obzory... :-)
Symbolismus tarotu - Okultní filosofie v obrazech a číslech
2011,
Petr Uspenskij (p)
Okultní nástin souvislostí a významů Tarotu, ve smyslu cesty člověka k Božství. Jedno z možných imaginativních líčení toho, co stojí za jednotlivými obrazy. Plus za nevynechání malé arkány a za pár podnětných myšlenek k ní.... celý text
Roční koloběh jako zasvěcovací cesta k prožívání Kristovy bytosti
2014,
Sergej O. Prokofjev
Autor, hluboce proniknutý láskou ke světu a lidstvu, jde v této knize do nesmírné hloubky, a tak jde o velice náročné čtení i pro ty, kdo jsou zběhlí v anthroposofii Rudolfa Steinera. Snaží se vše ale charakterizovat tak srozumitelně, že si z ní může něco odnést každý z nás. Knihu jsem četl po celý rok, v souladu s ročním koloběhem - Prokofjev začíná knihu prvním podzimním stupněm, a jde postupně přes další svátky a části roku až ke svatojanské době, tomu nejvyššímu v běhu roku. Tak by se kniha podle autorova záměru měla číst, protože vnitřní smysl každé kapitoly jde pochopit nejlépe právě v té roční době, o které kapitola je. Autor nás vede k tomu, abychom každou roční dobu a každý ze sedmi křesťanských svátků prožívali na podkladě přesného duchovně-vědeckého poznání souvislostí, které jsou za rouchem ročního koloběhu skryté. Tyto souvislosti odkrývá v míře dosud nevídané a v některých kapitolách jsem nevycházel z údivu. Všechno ale krásně zapadá do jednoho velkého, krásného obrazu, který v nás začne vystupovat tím zřetelněji, čím více se s ročním koloběhem začneme niterně spojovat.... celý text
Elementární bytosti - Paralelní světy kolem nás
1999,
Marko Pogačnik
Tahle kniha je učiněný poklad. Na první pohled se zdá, že jde spíš o pohádku a na papíře zvěčněné autorovo snění, ale opak je pravdou - poutavým a lidským způsobem nás uvádí do světa neméně skutečného, než je ten, který běžně vnímáme. Je to svět, bez kterého by ten náš ani nemohl existovat, a který jsme v posledních několika tisíciletích systematicky odstranili ze svého zorného pole. Autor staví na svých bohatých zkušenostech a citlivě nás provádí svým příběhem, od nesmělých začátků až po určité mistrovství, jehož dosáhl. Popisuje řadu konkrétních zkušeností s elementárními bytostmi všech čtyř živlů - země, vody, vzduchu a ohně. Z toho postupně vystupuje také smysluplný, vědecky popsaný systém a struktura říše elementárních bytostí. Jejich svět je velice komplikovaný... Bylo pro mě velkým překvapením, že aby vyrostl jeden strom, musí na jeho fyzickém projevu v našem světě pracovat stovky elementárních bytostí, od těch nejmenších až po bytosti andělské, mnohem vyšší, než jsme my sami. Je vidět, že autor šel cestou rozvíjení vnímání a myšlení danou Rudolfem Steinerem (na několika místech o tom píše), takže jeho popisy jsou srozumitelné a přesné, ač se snaží vystihnout svět, který je oproti tomu našemu v mnohem čilejším pohybu a neustálé proměně. Do této skutečnosti nás mohou uvést kresby elementárních bytostí, jichž je v knize na desítky. Ty nám dávají tušit, o jak odlišný svět se jedná. Autor také nabádá k tomu, abychom se k přírodě chovali s mnohonásobně větší úctou, než jaká je běžná, a to právě proto, že se jedná o životní prostor triliónů bytostí, provázaných s naším světem, a hluboce ovlivňovaných buď naší láskou, nebo krutostí a bezohledností vůči přírodě a Matce Zemi.... celý text
Kořeny astrologie
2002,
Cyril Fagan
Kniha výborně osvětluje problematiku siderického/tropického systému v astrologii, a to opravdu hluboce, podrobně a fundovaně. Autor se snaží ukázat, že tropický systém, dnes tak hojně používaný v pochybné a bulvární časopisové astrologii, je celý postavený na nesmyslu a nemá žádné opodstatnění v realitě. Místy jde o náročnější čtení, a úplnému začátečníkovi bych ji asi nedoporučil. Oceňuju krásnou a živou charakteristiku všech 12ti slunečních siderických znamení, popis funkce Měsíce a vhled do novienického systému výkladu. Také brilantně popsaný tzv. oktatopos - systém 8 domů namísto dnes používaných 12ti. Je znát, že autor byl praktik každým coulem a že si opravdu nevymýšlel. Kniha má potenciál nalomit pevné přesvědčení těch rádoby astrologů, kteří jedou v zajetých kolejích, a sami netuší, jak vznikly a kdo je do nich posadil. A pro ty, kteří už si kladou otázky a pochybují o správnosti toho kterého systému, může být kniha neocenitelnou pomůckou v jejich cestě. Jedné, co bych vytkl, je místy až přehnané vyzdvihování staroegyptské astrologie. První místo starého Egypta na astrologické mapě světa není zase až tak jisté... :-) A vůbec nesouhlasím s degradací astrologických symbolů na nějaké značky ukazující počasí v Egyptě a stupeň rozvodnění Nilu. To je až moc triviální zjednodušení, navíc nevysvětluje, jak je možné, že stejné znaky používaly i jiné kultury bez Nilu...... celý text
Léčba duše a elementálové
2018,
Karel Funk
Spíš než o elementálech je tato kniha o duchovní cestě, pro kterou nám autor dává rady z vlastní zkušenosti. Elementál se tam občas jen tak mihne, a já bych tam o nich uvítal trochu víc... :-) I přesto je kniha v dnešní době, kdy se to ezo-bulvárními pochybnými praktikami hemží na každém rohu, více než hodnotná. Autor se neprezentuje jako učitel nebo guru, spíš jako jeden z nás nedokonalých, chybujících a bojujících. A rady od takového člověka si můžeme vzít mnohem více k srdci.... celý text
Astrologie a alchymie
2005,
Zoltán Szabó
Tahle kniha si mě doslova přitáhla... z desítek astrologických i "astrologických" knih v mém oblíbeném obchodě na mě z regálu jemně promluvila a já poslechl :-) a nelituju. Při čtení jsem se cítil lehce proměňován. Vyřešil jsem spoustu astrologických otazníků, které mě už roky trápily, mnoho dílků zapadlo na své místo. Myšlenky propojené s alchymickým dílem proměny sebe sama mě, tuším, budou provázet celý život. Mnoho věcí bylo v knize jen naznačeno, aby byl ponechán volný prostor pro vlastní práci, což velmi oceňuji. Považuji knihu za opravdový klenot. Souhlasím s autorem, který tvrdí, že tato kniha může být čtenářovou poslední astrologickou knihou v životě. "Smyslem astrologie je osvobození od horoskopu."... celý text
Paní jezera
2012,
Andrzej Sapkowski
Geniální. Je to náš svět, a není to náš svět. Podobnosti s naším světem jsou trefné a uvěřitelné. Donutí se hluboce zamyslet nad světem, v němž žijeme. Ale svět Zaklínače se od toho našeho liší - a ta odlišnost je namíchaná vskutku mistrovsky. Že náš středověk vypadal jinak? Ale jasně, vypadal, a je to tak dobře; a autor to určitě ví. Ve světě, který by za zaklínačského "středověku" povstal, bychom asi žít nechtěli. Sapkowski si v zrcadle zaklínačského světa pronikavě všímá všech nectností, a v postavě Geralta nám nabízí obraz bytosti, která, ač často přistupuje na jeho hru, aby přežila, je autentická, opravdová a v jádru skutečně dobrá (jako jediná si byla schopna ustavit vlastní kodex a žít podle něj, místo přejímání kodexů zvenčí, a to je důležitější, než se nám může zdát). Geralt je to nejlepší, co ten svět ze sebe mohl vydat, a proto ho máme tak rádi. Rytířský ideál v paralelním fantasy světě, který je ale tomu našemu občas až nepříjemně blízko, jakoby se schovával jen za lehoučkou mlhou, k jejímuž zmizení by stačilo jen trochu fouknout a zašeptat to správné zaklínadlo... nebo se mezi nimi naučit cestovat jako Dítě Překvapení... Jak si tak pročítám komentáře, nemůžu se zbavit pocitu, že hodně čtenářů autorovi vyčítá, že nepsal podle jejich pohodlných, lineárních, zkostnatělých a k smrti nudných představ. Ale když čteme, měli bychom číst nepředpojatě a důvěřovat autorovi, že ví, co dělá. Tahle sága není určená pro pasivní ospalou četbu. Musíme spolupracovat, uvažovat o souvislostech, číst mezi řádky a domýšlet si, co bylo jen lehce naznačeno. Uděláme-li to, poznáme, že všechny postavy, události, změny perspektiv i postupné proměny charakterů mají svůj smysl. Odkazy na legendu o Svatém Grálu nejsou jen kořením účelově použitým, aby bylo nedovařené jídlo chutnější. Jsou paralelou, které stojí za to si blíže všimnout. Ciri, Paní Jezera (imaginace) i času a prostoru je odkazem na latentní schopnosti, které má každá lidská bytost. A naznačení mnohosti vesmírů a světů v nich je pravdou, kterou autor možná jen správně tušil, a možná o ní opravdu něco věděl. Zrovna tak odkaz na Konjunkci sfér. Existují okultní školy, které učí o tom, že ke konjunkci sfér (myšleny planetární sféry kolem Země, z nichž první je sféra měsíční) v budoucnu skutečně dojde, byť trochu jinak. Kdo ví, jestli o tom autor něco nevěděl, protože jeho popisy jsou na mnoha místech dost přesné. Líbilo se mi, jak Sapkowski svůj svět podal realisticky. Jazyk trpaslíků, místní vtípky, nářečí, popisy obchodu a politiky, atmosféra jednotlivých míst, místopis sahající až k planetární úrovni (odkazy na kosmické souvislosti, změnu sklonu osy, která se děje i v našem světě, apod.), rozvíjející se osudy postav, krásně spletené zásahy vyšší moci do osudů postav, vykreslení černé magie... to všechno nám dává pocítit, že autor stojí nohama na zemi, a ač třeba sám není charakterově nejčistší (a kdo z nás je?... kdo jsi bez viny, první hoď kamenem!) ví o našem světě opravdu hodně. Možná, že až moc. Jak se blíží závěr ságy, můžeme pozorovat, jak Geralt ustupuje do pozadí, stejně jako jeho elixíry, amulet, meč, zabité nestvůry; ale proč? Na tom, jak mluví, jak se chová a co cítí, je jasně znát, že ze světa začal odcházet mnohem dřív, než zemřel. Vzdání se zaklínačského údělu je jako zvon, který se rozezní a vše změní. V posledním dílu ságy to už musí praštit do očí snad každého - vzdává se svého poslání, protože už naplno poznal (dřív to jen tušil), že skutečná monstra jsou jinde. Jsou v lidských duších, v lidských slovech a v lidských činech. Geraltův boj je dobojován, nitro proměněno ohněm; a nyní může být už jen cele v ohni lásky. Dřívější způsob boje (ohněm magie a ohněm meče) pro něj byl jen něčím, co ho mělo vnitřně zocelit a posílit, aby byl schopný pochopit realitu světa, která byla krutější než pohled toho nejstrašnějšího monstra. A za ní svítilo světlo. Světlo skutečnosti, že smrtí nic nekončí, a že nejsme odkázáni na jednu formu bytí v jedné sféře reality. Skutečnosti, že ač smrtí o mnoho přijdeme, naše individualita (in-divide - nedělitelné) má potenciál existovat dále, nespoutaná časem, ani prostorem. Sága rozhodně nekončí smutně ani tragicky, to možná na první pohled. Protože něco končí, a něco začíná. Končí starý svět, resp. život ve starém světě. Co začíná? Život v jiném světě, s láskou, jíž Geralt i Yen nalezli uvnitř trosek starého světa, a nesou si ji s sebou za práh smrti. Temnota končí, život ve světle začíná. Pro mě je celá sága mistrovské dílo hodné obdivu a uznání, a to jsem spoustu lehkých náznaků a geniálních her se čtenářem určitě nerozpoznal nebo nepochopil. Děkuju autorovi za krásný zážitek a hluboké poučení o životě.... celý text
