Šárkaxx
přečtené 259
Sirotek lowoodský
1991,
Charlotte Brontë
Jedna z nejoblíbenějších knih mého dětství. Dostala jsem ji k narozeninám nebo vánocům, těžko už říct, když mi bylo 8 let a do svých 20 jsem ji přečetla snad 10x. Vtipné na tom je, že jsem si vůbec neuvědomila, že je to první část Jany Eyrové, takže když jsem "Janu" objevila ve svých 25 letech, tak jsem byla naprosto unesená, že to má pokračování.... celý text
Gabra a Málinka: Povedené dcerky
1946,
Amálie Kutinová
Od dětství (celá série) mé nejoblíbenější dětské knihy, které jsem přečetla několikrát. Jsou kouzelné. Ani v dospělosti neztrácejí na tomto kouzlu.
Egypťan Sinuhet - Patnáct knih ze života lékaře Sinuheta - II. díl
1969,
Mika Waltari
Když jsem se do té knihy pouštěla, nevěděla jsem, jestli to dočtu - jednak počet stran, jednak téma - historie faraonů není zrovna můj šálek čaje. Nicméně už od prvních stránek mě kniha tak chytla, že jsem ji přečetla za pár dní. Celkový dojem byl po ní lehký smutek, napadlo mě, že od těch dob se, co se týče politiky a jejích dopadů, změnilo jen velmi málo. Nicméně vřele doporučuji.... celý text
Nežiaduci účinok: smrť
2010,
John Virapen
Bývalý ředitel švédské firmy na léky – popisuje způsoby, jak se manipuluje s výsledky výzkumů co se týče nových léků, což je odporné, protože primární premisa je ta, že každý má svou cenu, tj. dá se uplatit. Takto se manipuluje i s léky, které nejsou ověřené – a dokonce které způsobily v prvních výzkumech úmrtí někoho. Nicméně zhruba po 150 stránkách jsem začala mít dojem, že autor, který byl v mládí „kuli“, tj. podřízený bělochům – je stále tentýž kuli – když ho vyhodili z téhle firmy, tak začal psát tyhle knihy. Údajně z důvodu strachu o jeho 3letého syna. Ale nemůžu si pomoct, mám pocit, že je to stejný "psychopat", jako byl kdysi, jen mu došly horentní příjmy za jeho práci, tak neváhal a prodává zas něco jiného – stejně bez skrupulí. Protože sám řekl, že o tom věděl už mnohem dřív, ale dokud to sypalo, tak očividně neměl problém s tím pokračovat... Přišel mi jako člověk odporný, a i když je pravděpodobně pravda všechno to, co tam píše, z jeho úst to zní jako fraška.... celý text
Orlando
1994,
Virginia Woolf
Kdybych si v průběhu nepřečetla, že má jít o frašku, byla bych z toho jen zmatená. Začalo to slibně, ale postupně se to tak zamotávalo, že jsem místy nevěděla, čí jsem. Hodně vlastních myšlenek, hodně vnímání přírody, ale celkový dojem byl fakt divný. Podobně jako k Majáku jsem se většinou nechytala.... celý text
Anna Karenina
2008,
Lev Nikolajevič Tolstoj
Celá kniha má kolem 800 stránek, ale četlo se to dobře. Často tam autor zabíhal do popisu podrobností, což na jednu stranu nudilo, na druhou jsem si ale říkala, že to má propracované. Je otázka, kolik z toho bylo tehdejších aktuálních problémů, o kterých se tam zmínil, např. válka s Turky. Původně byla prý napsaná pro to, aby odsoudila nevěru ženy, ale celkový dojem je opačný – navzdory propagování svobody mužů, jejich zaměstnání, jejich opovrhování rodinného života – ve smyslu: je normální mít po 8 letech milenku, protože manželka zošklivěla – tak to vyznívá spíš naopak – na obraze jejich života vyniká život tehdejší vdané ženy střední třídy jako určený k rození dětí, kdy ve 30 vlastně začínala být postradatelná – a jen se starala o děti atd. Z bohaté společnosti ženy zastávaly i nějaké úřady, ale zejm. se staraly o různé spolky atd. Další velká otázka celé knihy je rozpor mezi aristokracií a jejich svobodami (vysoko hodnocené platy, kde se vlastně skoro nic nedělá) a chudým lidem, který si i při tvrdé dřině nevydělal téměř na nic. Nicméně ke konci už mi Anna přišla na "odstřel". Láska se stává postupně jakýmsi bojem o moc, jakákoliv hloupost se stávala důvodem k hádce, která neměla pointu. Chvílemi mi pak přišlo, že se z ní stává pavouk, který milence omotává sítěmi, ze kterých není úniku – tím spíš jí pak utíkal pryč. Na druhou stranu mi jí přišlo líto, když svou inteligenci a šarm nemohla nijak využít, byla stále jen něčí "ženou", milenkou...... celý text
Bláznivý regiment
1979,
Jan Weiss
Všechny povídky jsou umístěné zároveň do budoucnosti a zároveň do minulosti (např. ostrov zavěšený na vzducholodích; 2. svět. válka, kde pro nedostatek vojáků bojují blázni) – někdy bylo těžké rozeznat, kde se vlastně děj odehrává. Povídky byly dle mého názoru nesmírně kruté a místy odporné. Určitě bych to nečetla podruhé.... celý text