Ricardus
přečtené 209
Poutník, čarodějnice a červ
2019,
Christopher Paolini
Knihu hodnotím jako velmi dobrou a dost nechápu její nízké hodnocení. Pochopitelně první 4 díly byly TOP a hlavní příběh s porážkou Galbatorixe byl ukončen. Avšak ani tím nekončí život Eragona. Právě naopak - smrtí Galbatorixe život Eragona začal. Je třeba vytvořit novou generaci Jezdců a Draků, sbírat novou moudrost a zkušenosti. Jsem rád, že po letech jsem si mohl přečíst něco ze života Eragona, který se odebral do nového kraje mimo Alagaesii. V příbězích je také vidět, že Paolini duchovně dosti vyzrál a do příběhů (zejména Červ) dal něco ze svého vyššího Já. Těším se na další pokračování z Eragonova života. Ostatně i v názvu knihy je psáno "Díl 1". :)... celý text
Inheritance
2012,
Christopher Paolini
Na konec této tetralogie (4. poslední díl s názvem Inheritance) se trochu rozepíšu, přidám své zážitky + duchovní a psychologické postřehy: Je tomu dávno, kdy jsem byl na ZŠ a kámoš přinesl knihu Eragon a zasvětil mě do této četby. Poté jsem ještě jako dospívající dítě s nadšením přečetl Eldesta a jen nakousl Brisingra. Léta ubíhala a já nevyužíval svůj introvertní potenciál. Nyní po asi 15 letech jsem se k Eragonovi vrátil s cílem: „přečtu ho od záčátku, a tentokrát celého až do konce vč. knih o Eragonovi a o filmu.“ Pár zajímavostí a zážitků: Během čtení této tetralogie jsem brečel asi 3x, možná 4x. Zasáhla mě smrt Broma (1. díl), dále pak něco ve 2. nebo 3. dílu, a zejména pak Eragonův návrat k hrobce Broma (jeho vlastního otce, jak zjistil později) ve 4. dílu. Tam jsem brečel hodně, podobně mi ukáply slzy na konci 4. dílu, kdy Eragon opouští Aryu, kterou miluje (ta má závazky vůči elfům, on zas vůči drakům, které musí cvičit mimo Alagaësii a musí se na čas s Aryou rozejít) a také opouští svou zbývající rodinu (Rorana, jeho ženu Katrinu a jejich dítě Ismiru), stejně tak Nasuadu, Angelu, Orika (svého nevlastního bratra trpaslíka)… Příběh mě prostě chytil za srdce. Pomohl mi zároveň pochopit něco na mých meditacích – rozdíl ve vnímání jednolivostí v okolí vs meditační (pokročilejší) vnímání okolí jako celku (neulpět při meditacích na vnímání 1 věci, i když z počátku to je nápomocné – např. soustředění na dech či na myšlenku moře). Eragon měl mít 3 díly, ale Paolini pochopil, že příběh by nebyl rozpracován tak do hloubky a přidal 4. knihu. Nápad s ohnivým mečem byl nápad jeho otce. U autora Paoliniho je poznat, jak postupně vyzrává, podobně jako dobré víno. Totiž první díl Eragona psal cca ve věku 15-19 let, ostatní díly mnohem později. V Eragonovi je ještě cítit jistá dětskost (ale není nijak na škodu!), zatímco v dalších 3 dílech je vidět, že se autor velmi rozvinul duševně a duchovně (Rimgar elfů jakožto naše jógická cvičení, vnímání zážitků v přírodě, jakožto Paoliniho mystické zážitky při meditacích). Autor projevuje v knihách svoje Alter-ego. Dítě čte pouze fantasy, dospělák-omezenec čte pouze fantasy, kterým se prý nemá smysl moc zabývat, dospělý člověk neomezený předsudky čte fantasy a zároveň může rozjímat nad hlubšími myšlenkami dospělého autorova alter-ega, který se v projevuje v poučkách starších (elfové, Glaedr, Oromis, Orik, Arya…) nebo v Safiře (mateřská/ženská moudrá stránka nitra Ch. Paoliniho, kterou integruje do svého „Jungova“ Selbst). Mnohokrát jsem si udělal i pár výpisků s myšlenkami k dalšímu rozjímání. Přesto se ale jedná o spíše relaxační fantasy četbu (např. v porovnání s vrcholnými mystickými romány Gustava Meyrinka), která ale chytne za srdce děti i dospělé a odvede je od bezútěšného technokratického světa 21. století. Odvede je od tabletů a PC a od železebetonových monster do přírody a hor a zase ke knihám podobně jako to umí Harry Potter a snad i pohladí na duši, která v dnešním světě tak strašně prahne po magickém myšlení, od kterého se moderní civilizace tak násilně odtrhla, když už nám toto myšlení neumí zprostědkovat ani duchovní instituce, které by měly… A v tom tkví Eragon, Harry Potter či „Tolkien“, u něhož mnozí lidé nechápou „literární význam“… Nevidí vodu, která má svlažit vyprahlé hrdlo člověka 21. století. PS: Někteří vyčítají autorovi Paolinu (spíš ze závisti podobně jako Rowlingové), že si mastí kapsu na okopírovaných myšlenkách jiných sci-fi/fantasy autorů. Ale my všichni dnes tak trochu kopírujeme… Ale plagiátoři to rozhodně nejsou. Čtenosti tito autoři dosáhli díky svému nadání, schopnosti vytvořit čtivý příběh, který se jiným tak docela nepovedl…... celý text
