R0ger
přečtené 299
Před zneuctěním
2017,
Peter David
A zase tady máme kapitána Pickarda zachraňujícího svět před Borgy. Ti se opět vzchopili a jsou ještě silnější a nebezpečnější než v Odporu a než kdykoli dřív. A jsou pěkně naštvaní. K tomu tady opět (!) máme vzpouru, vzpouru proti vzpouře, otravnou poradkyni, spoustu štěstí na jedné straně a smůly na druhé, hodně klišé a hodně patosu. Ale komu to vadí!? Po vlažnější Smrti v zimě, slabším Odporu a zábavnými Otázkami a odpověďmi tady máme pecku z pera Petera Davida, dle mého názoru nejlepšího autora Star Trek univerza. Co do tempa děje a tepové frekvence čtenáře bych knihu přirovnal k horské dráze, na které dlouho jedete nahoru a kocháte se výhledy, jen aby se vozíček na závěr rozjel neskutečným, dechberoucím tempem a pak vmžiku zastavil. První, klidné části se těžko něco vytýká – David rozhodně umí psát své postavy a situace. Nejzábavnější pasáže patřily Sedmé z devíti a jistému kapitánu hvězdné lodi (ne že by mi nepřipomínal Hana Sola), Spock je prostě Spock (což je dobře, protože v některých knihách či nových filmech moc Spockem nebyl), všechny vzpoury jsou víceméně uvěřitelné, stejně jako motivace všech zúčastněných (výjimkou je pro mě jen stále otravnější, mnou neoblíbená výše zmíněná poradkyně), plán A i plán B dobře vymyšlené a vysvětlené. Žádná kapitola nepůsobila uměle či zbytečně (na rozdíl např. od Odporu, který mohl být o polovinu kratší), chápeme, co se děje a proč se to děje, i když si u toho můžeme klepat na čelo. Druhá část rychle přišla a rychle odešla, jen mi chyběl nějaký přechod mezi dlouhým intrem a krátkou, šílenou akcí – zčistajasna tady máme sežranou planetku, obrovitánskou krychli, historickou válečnou techniku, souboj titánů a skutečně až směšně silné Borgy. Chybělo mi nějaké pozvolné navození toho, co musí přijít, nějaká „osudovost“, kterou jinak Peter ovládal. Zanechalo to ve mně dojem právě té horské dráhy, kde si sice řeknu, že to byl skvělý zážitek, ale nic hlubšího to ve mně nenechá. Plus souhlasím s tím, co jsem si přečetl v komentářích níže – horko těžko se dá uvěřit tomu, že se Borgové během tak krátké chvíle tak neskutečně vzchopí; co bude dál, lidstvo bude čelit vyhubení každých několik měsíců? Přes to všechno dávám pět hvězd, neboť autor opravdu umí psát a i přes těch pár výtek jsem byl zase jednou regulérně smutný, že už jsem dočetl.... celý text
Star Trek - Q: Otázky a odpovědi
2017,
Keith R. A. DeCandido
První vyloženě dobrá kniha Relaunche Nové generace! Samozřejmě člověk musí být fanoušek poměrně dobře znalý Star Trek univerza, aby knihu vůbec mohl číst (zatímco po mnoha jiných ST knihách může sáhnout i běžný Franta čtenář, který má o tomto světě aspoň mírně povědomí), ale komu to vadí? My tyhle knihy přece čteme proto, že máme svět Star Treku rádi, rádi se vracíme k oblíbeným postavám, momentům, událostem. Q: Otázky a odpovědi nabízí komplexní souhrn dřívějších setkání Q s Enterprise a s lidskou rasou ve formě krátkých intermezz, který doplňuje ambiciózní příběh o konci vesmíru, kterému může zabránit jedině… hádejte kdo. K dějové stránce včetně rozuzlení tedy nemám co říct, v příběhu se díky zmíněným intermezzům velmi dobře orientuje i čtenářům, kteří už na mnohá setkání s Q zapomněli. Q samotný, stejně jako Q, Q, Q, Q a dokonce i Q jsou napsaní stejně zábavně jako vždycky, navíc jsem rozhodně ocenil možnost dovědět se víc o jeho (jejich) motivaci a důvodech (zajímalo by mě, co by na to řekli/co na to říkají Gene Roddenbery a ostatní scénáristi původní televizní TNG – mně teda většinou přišlo, že Q žádný důvod pro své jednání nepotřebuje, ale co já vím o téměř všemocných bytostech). Nové i stávající postavy této série mně tentokrát sedly (možná i díky tomu, že T‘Lana dostala tolik prostoru, kolik si zaslouží, tedy téměř žádný), jsou hezky vymyšlené, dobře vysvětlené a zajímavé co do jejich minulosti i přítomnosti, těšil jsem se na ně pro další knížky (to jsem ještě ale netušil, co si pro pokračování chystají :-)). Co si z knížky odnesu, kromě zábavy s Q a s dalšími, je, že i v sebebezvýchodnějších situacích je potřeba zachovat si smysl pro humor :-).... celý text
Odpor
2017,
J. M. Dillard
Obálka mě nadchla – a to je tak jediná naprosto pozitivní věc, která se k této knížce dá napsat. Samozřejmě ne všechno je špatně, pořád hodnotím na průměrné tři hvězdy a čtení mě bavilo, ale je mi smutno z nevyužitého potenciálu, který se nabízel. Samozřejmě jsme nečekali, že by krasojízda Janewayové na konci Voyageru Bogry úplně vyřídila. Je tedy v celku logické, že se zbylí Borgové opět vyvinuli, adaptovali a ještě zesílili. Z této skutečnosti pak vyplývá několik dějových skutečností (schválně nepíšu zvratů, protože zvrat v této knize nebyl snad ani jeden), včetně toho, že je ve hře opět Locutus a nebezpečí zániku celé lidské rasy. Potud dobré. V čem ale Odpor zaostává, je právě dějová linie a chování posádky. Ad 1) platí, že celý děj se vlastně skládá z několika výsadků, jeden je téměř jako druhý, úspěch/neúspěch = reakce, nový nápad, znovu, úspěch/neúspěch a tak dále. Slušně napsané, ale člověk pořád čeká něco víc, hodně víc. Ad 2) posádka včetně kapitána se chová tak nějak neprofesionálně, divně, nelogicky (jistě, jsou lidi/klingoni/cokoli, ne Vulkánci, ale všeho s mírou), u starých charakterů jsem se divil, co to s nimi autorka provedla, noví mi k srdci nepřirostli z různých důvodů (nechci spoilerovat), T’Lana je jedinou výjimkou, ta aspoň měla nápad a něčím se vymykala (konkrétně svou otravností a nepříjemností, ale budiž; ne každou dobrou postavu musím mít rád). Posledních pár poznámek je k rozsahu – zbytečně velký a protkaný zbytečnostmi, a pak některé dialogy – zejména z rozhovorů mezi Pickardem a Beverly mi občas bylo vyloženě trapně. Ale to mohlo být i překladem (nevím). Sečteno podrženo, knihu jsem přečetl celkem rychle a celkem mě bavila, ale zbyl mi po ní pocit, že kdyby se smrskla na prolog knížky následující, o moc bychom nepřišli... celý text
Smrt v zimě
2014,
Michael Jan Friedman
Kdo čekal, že Star Trekem – Nemesis celá sága skončí, šeredně se spletl – a je to tak dobře. Smrt v zimě je prvním z románů tzv. Relaunche Nové generace, což vlastně znamená, že se vzalo všechno právě z Nové Generace, z Voyageru, z Deep Space Nine a vlastně i něco z původní série a pokračuje se dál, jak jen to fantazie autorů umožňuje. Smrt v zimě je solidní začátek, taková tranzitní kniha, která dál dokresluje a upřesňuje následky Shinzonovy rebelie na pozadí snahy doktorky Crusherové vyvinout lék na smrtelnou nemoc postihující jednu z ras podrobených Romulany. Děj se pak zaměřuje zejména na doktorčino zajetí a Pickardovu snahu splnit její misi a samozřejmě ji zachránit. Kniha svižně plyne a opravdu rychle se čte, k čemuž dopomáhá přeskakování mezi několika dějovými liniemi, z nichž mi asi nejvíc utkvěla linie z pohledu Romulanů, ale ani ostatní za ní příliš nezaostávají. Pokud jde o děj, nedočkali jsme se ničeho převratného ani překvapivého, dá se říct, že vlastně skoro o nic nešlo, samozřejmě nepočítaje životy jedné celé rasy a několika důstojníků hvězdné flotily. Hodnocení je u mě někde mezi třemi a čtyřmi hvězdami, nakonec jsem zvolil víc hvězdiček za věrné vykreslení Romulanů, za komandéra Donatru a řekněme, že i za to, co si autor dovolil udělat s Pickardem.... celý text
