1. Domů
2. Autoři
3. Eoin Colfer
4. O autorovi

• O autorovi
• Knihy 23
• Bazar 18
• Životopis
• Citáty 6
• Diskuze 2

Populární knihy

/ všech 23 knih

Nové komentáře u knih Eoin Colfer

Artemis Fowl Agent v říši víl

„Tohle je super knížka, vtipná a chytrá, a Eoin Colfer má užasné dětské hrdiny. ALE - původně jsem ji odložila, napoprvé mě vůbec nezaujala. Naštěstí si můj syn pořád půjčoval další a další díly, které mě bavily víc, a nakonec jsem se k úvodní části vrátila později, když jsem ji dokázala ocenit. Pokud Artemise Fowla vůbec neznáte, možná se taky radši nejdřív pustíte do Operace Arktida. První díl je totiž poměrně komplikovaný, je v něm hodně postav, autor se snaží představit úplně novou civilizaci. Kromě toho je Artemis ze začátku hrozně nesympatický, to mě taky odradilo. Ono se to dá pochopit, přišel o otce, v podstatě i o matku, snaží se přežít v obtížné situaci. Prostě je to ale asociální padouch a chová se hnusně. Až úplně na konci začíná měknout, a v Operaci Arktida se promění v normálnějšího teenagera.“... celý text
— Veroniki

---

Artemis Fowl

„Artemis Fowl je dvanáctiletý kluk, ale zároveň je to také geniální padouch. Jeho otec zmizel, kvůli čemuž jeho matka není sama sebou a jejich rodinné jmění značně snížilo. Má ale geniální plán, jak bohatství své rodiny obnovit. Každý zná legendy o skřítcích, leprikonech a hrncích zlata na konci duhy. Ale Artemis ví, že doopravdy existují. Teď už jen potřebuje přijít na to, jak je vylákat a přesvědčit, aby mu vydali své bohatství. Stejně jako většina příběhů určených mladším čtenářům je i tento napsaný v er-formě. Velkou část v knize zabírá příběh, který se odehrává kolem hlavních hrdinů, ale ke slovu se dostanou i některé vedlejší postavy. Autor tak dává možnost vyniknout i jiným linkám příběhu, než těm hlavním. Kniha je docela čtivá, ale některé delší popisy v kombinaci právě s er-formou způsobily, že jsem se trochu nudila. Stalo se to však jen u několika částí a to především hned na začátku. Po té už se autor věnoval spíše aktuálnímu dění, takže popisy byly kratší a přibyly dialogy. Pak už se kniha četla skoro sama. V dnešní době se knihy jen hemží nadpřirozenými bytostmi, ale málokterý příběh využívá prvky z irské mytologie a padoucha, který ještě ani nevychodil základní školu. Už tento námět je velmi originální a moc se mi i líbí propojení magie a techniky, které kniha nabízí. Artemis Fowl sice není jediná kniha, ve které se toto spojení objevuje, ale je jednou z mála. Kromě nápadu se mi líbí i propracování celého příběhu. Autor všechno skvěle promyslel a popsal. Jediné, co mi v příběhu chybělo, byly trochu výraznější prvky irské mytologie. Eoin Colfer se jí sice nedrží v tradičním slova smyslu, ale nějaké společné prvky mezi jeho mytickými bytostmi a těmi prapůvodními přeci jen jsou. Jelikož je to opravdu velká součást příběhu, tak bych tam nějaký ten mytický základ uvítala. Kniha by pak byla ještě zajímavější. S postavami si autor pohrál docela dobře. Vymyslel zajímavé bytosti a skvěle vystihl, čím se odlišují od ostatních. Dobře popsal i veškeré lidské postavy. Ale i když jsem neměla problém postavy od sebe odlišit a udělat si přehled o jejich základních povahových rysech, chyběla mi u nich hloubka. Autor je popsal jen povrchově, pro účel tohoto příběhu. Málokdy odhalil něco z jejich minulosti nebo se věnoval vlastnostem skrytým pod povrchem. Moc jsem netušila, co od příběhu čekat, ale příjemně mě překvapil. Jedná se o ten typ knihy, která je prioritně určena dětem, ale rozhodně zaujme i mnoho dospělých. I když mě lehce zklamalo, že autor některé věci nerozvedl a některé části knihy byly usínací, tak se mi kniha moc líbila. Ale vzhledem k tomu, že je to teprve začátek, věřím, že v dalších dílech se rozvine děj a postavy i z jiných stránek. Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji nakladatelství Albatrosmedia - Albatros.“... celý text
— Kikina182

---

Artemis Fowl

„Artemis Fowl, jedná se o první díl ze stejnojmenné knižní série, vyprávějící netradiční příběh, v netradičním prostředí s netypickým hrdinou a jeho bodyguardem. Hrdinou je dvanáctiletý Artemis, dědic zločineckého impéria. Mladý Fowl je génius, který se po vzoru svého nezvěstného otce, rozhodne využít svoji inteligenci pro páchání zločinů. Má před sebou však nelehký úkol. Vzhledem k tomu, že se jeho otec ztratil, začal upadávat i jejich rodinný, zločinecký podnik, který chce Artemis zachránit, aby sobě i své labilní matce zachoval životní úroveň a dokázal svým předkům, že je pravým dědicem Fowlovského impéria. A jak už to s Artemisem bývá, nic není tak obyčejné. Artemis chce spáchat zločin, který ještě nikdo dříve. Chce ukrást zlato skřítkům. Se svým bodyguardem Butlerem procestuje celý svět, aby zjistil nějaké informace o Národu, který žije v podzemí a spustí všechny své intriky. Kniha mě mile překvapila a vždy mě mrzelo, že jsem knihy nečetla v dětském věku, jistě bych si je tehdy více užila. Příběh se autorovi zaručeně povedl, už jen díky novému světu, který si vysnil a dokázal ho propojit s tím naším. Nehledě pak na napínavé dobrodružství, které vás jistojistě vtáhne do samého děje. A díky protivnému a egoistickému Artemisovi, který snad ani jiný být nemůže. Knihu hodnotím pěti hvězdičkami a doporučuji si ji přečíst zejména mladším ročníkům. Věřím, že kdyby bylo víc takových knih pro děti, určitě by i více četli.“... celý text
— Ketesh

---

---

Artemis Fowl a poslední strážce

„Obsah: Geniální mladistvý "zločinec" Artemis Fowl se musel podrobit pod zemí v skřítkovském městě Jistotě několika desítkám sezení u psychiatra, aby se vyléčil z Atlantského komplexu. Momentálně se cítí být zdráv, ale než stihne naplánovat jakýkoliv nový zločin, objeví se problém. V přímém přenosu skřítkovské a blátenické televize vyhrožují dva maskovaní gnómové, že zabijí mladší Opal Koboi, která proklouzla za Artemisem časem z minulosti. Co by to všechno způsobilo, kdyby se únoscům povedlo mladší verzi Opal odpravit? Z čí hlavy tento nápad vlastně vzešel, kdo tahá v pozadí za nitky. A přežije Artemis své poslední dobrodružství, živý a hlavně duševně zdravý a bude na tom vlastně ještě záležet jemu samotnému... Poslední díl oktalogie o Artemisi Fowlovi, geniálním nezletilém a nyní už mladistvém "zločinci" vyšel u nás přesně 13 let po vydání dílu prvního a že je to opravdu dlouho a možná i po klinické smrti slávy našeho hrdiny, dokazuje i to, že ho tu skoro nikdo nemá. Kdysi v dobách své největší slávy a komerčního úspěchu tu měl dokonce Ártík svou vlastní fanouškovskou stránku, ta se poslední aktualizace dočkala, tedy té ,kterou můj komp dokázal zobrazit jako krátkou informaci o tom, že vyšel Artemis Fowl a Atlantský komplex, tedy předchozí díl, jak to vypadá teď, se mohou přesvědčit fanoušci sami, pokud mají lepší operační systém než já... Jestli většina z nás prostě již dávno vyrostla z cílové skupiny, a zda mezi ně patříte i vy, tak to zjistíte jedině, tak že se pokusíte tuto knihu přečíst a že to je pro opravdu fowlmaniaky dokládá to, že ani já jsem se přibližně do 100 stránky vůbec nezasmála... A bylo to hlavně tím, že tento díl je hlavně o boji o přežití, a mně se zdálo že, autor s touto sérií nemilosrdně účtuje: nejdříve nechá Artemise zbláznit se, po uzdravení mu zase vezme... Předpokládala jsem, že ji možná ani nedočtu a zhnuseně ji odhodím anebo ji se sebezapřením přelouskám a dám jí tři hvězdy, když je to ten vánoční dárek, mýlila jsem se. Největší problém této série spatřuji v tom, že byla psána tak dlouhou dobu, s čímž ale autor pracuje takovým způsobem, že si čtenář stále říká, to bych si pamatovat měl ale je to tak dlouho, co jsem to četl, holt se to tam stále hemží narážkami na předchozí díly, což mě nekonečně otravovalo, jelikož jsem si to už dávno nepamatovala, narozdíl od autora... Ze začátku byl Butler takový unavený, lehce ustrašený a navíc trpěl klaustrofóbií po dlouhém pobytu pod zemí... Artemis se zdál opět tím sebevědomým klackem, kterým byl v některých předchozcích dílech... Klusák se bál, jestli přeci jen není někdo chytřejší než on... Takže i když kniha nepostrádá autorův nezaměnitelný rukopis, schází jí lehkost mládí a už to není takové to úplně odpočinkové čtení, pokud pomineme runy a kódy, které jsem já nikdy neluštila... Začátek je takový, že máte nepřekonatelnou touhu se teleportovat do Irska a vzít autora buď palicí anebo ho alespoň řádně střelit porcí z neutrina nařízeného na slabší výkon, takový neslaný, nemastný, přitažený za vlasy a navíc k tomu ze začátku i dost ubohý humor, - jestli si někdo myslí, že se potrhám z představy letících slipů, tak to ne - marně bojující s kreativitou hraničící se šílenstvím, jako by se pan Colfer pral s nějakou krizí, kterou, podotýkám já, rozsekla vedví jako gordický uzel postava Slámy Hraboše a já mu tímto blahořečím. Knize se ale od začátku nedá upřít, to co je na Artemisovi tak fascinující ta propracovanost světa, do kterého nás už naposledy vezme a jistá kultivovanost jazyka, nikdo nikdy prostě nedokáže použít slova sliny a prdel v jedné větě, jako to dokáže pan Colfer, bez toho, aby vám přišlo na mysl, že je to vlastně "pěkně nechutný". Co přichází po té magické 100 straně a zda je obsah opravdu tak otřesný jako obálka sama a co zobrazuje, a hlavně, co vlastně znamená její název, se dozvíte v této knize. A kdo chce louskat zvláštní zprávy, jejichž kód se pokoušelo rozluštit nemálo teenage mého věku, tak vřele do toho. Posuďte sami, zda si Artemisův svět zaslouží jít do knihovnických skladů a vůbec být až za nepřekonatelnou J.K. Rowling, Jonathanem Stroudem, a dokonce i za Anthony Horowitzem, tedy v žebřícku popularity až na chvostu. PS: Slyšela jsem dobře, že mají být první dva díly zfilmovány? A máme se vůbec na co těšit nebo to bude vývar jako HP.“... celý text
— Marthas

---

Artemis Fowl

„Kdysi jsem knihu četl a přišla mi skvělá. Teď po letech už z ní tak nadšený nejsem. Ano, nápad je dobrý, trochu fandění zloduchům nikdy nevyjde z módy a množství imaginace vůbec není špatné (doteď si pamatuji na "fungování" permoníků a jejich "vychytávky"), jenže... Ve výsledku je to dost přímočaré a jednoduché, bez překvapení a pořádných zvratů. A když dojde na nějaké důležité momenty, autor je prozradí už dlouho dopředu, takže nepřichází onen potřebný WOW moment. Nejdůležitější pro mě ale je, že svět Artemise Fowla má prostě divná pravidla. Někdy jsou neporušitelná, ale porušit jdou, jsou aktualizovaná moderní dobou, ale odkazují se na historii - přitom vše má být zapsáno v jedné starověké knize. Výsledným dojmem tak je, že pravidla jsou spíše přizpůsobena aktuálnímu ději a příběhu, než aby se nad nimi čtenář zamyslel a držely dobře pohromadě. Podobně pak ne/funguje samotný podzemní svět se svým "druhovým" složením. Jasně, pokud je dobrý příběh napsaný zkušeným spisovatelem, čtenář rád přehlédne jistou nesoudržnost (viz Američtí bohové), v případě takto jednoduchého děje mi to ale mnoho nefunguje. Otázka "proč?" se mi na jazyk drala až příliš často. Jinak jde o příjemnou záporáckou oddychovku...“... celý text
— puczmeloun