R0ger komentáře u knih

Poprvé jsem knihu četl krátce poté, co vyšla, Nemesis jsem měl v živé paměti a vyloženě jsem si užíval akci a politikaření hluboko za hranicí Neutrální zóny. A uznávám, vidět mocnou a hrdou rasu na kolenou mi taky nebylo proti srsti. Na druhé čtení byl první Titan pořád stejně zábavný a ještě víc jsem ocenil chytrost knížky a pestrost, která od druhé knihy série nabírá na důležitosti.

Titan: Mezi dvěma světy tak pro mě bylo „jen“ skvělým zahájením série s vynikajícím a propracovaným dějem, s Rikerem konečně jako kapitánem se zajímavou, rozličnou posádkou. Nevnímal jsem feminismus, překonávání xenofobních a jiných předsudků – Star Trek byl v některých ohledech od jeho počátku napřed, není to jen nesmyslná vesmírná kovbojka, kde po sobě mimozemšťani střílí; mírumilovné soužití mnoha ras je hlavní myšlenkou federace i průzkumu lodí Enterprise. Titan to jen z mého pohledu první knihou zavedl o kus dál, což jsem si ale pořádně uvědomil, až když jsem četl další recenze a hodnocení (hlavně dalších knih série). Tahle různorodost však sama o sobě nic v literatuře neznamená a jako podklad pro špatně napsanou knihu by působila jen jako levná a zbytečná propaganda.

To však není případ Titanu: Mezi dvěma světy. Jak jsem psal výše, jako začátek nové, možná revoluční, série je kniha skvělá. Kapitán Riker si svou loď skutečně zasloužil a hned jeho první mise ho zavede na pole diplomacie, kde jsou intriky a vraždy na denním pořádku. Autoři příběh zvládli bravurně ukočírovat, když nechyběla akce ani napětí, uměli pracovat s atmosférou remského vězení i romulanského senátu, skvěle využili známých postav z dřívějších filmů a seriálů a šikovně zapracovali spoustu nových; ze starých postav je bonusová půlhvězda za komandéra Donatru, z nových zaujal hlavně doktor Ree, ale i spousta dalších.

Sečteno a podtrženo, Titan: Mezi dvěma světy je jednou z mála Star Trek knih, které jde bez přemýšlení 5 hvězd.

3 10.09.2019

A zase tady máme kapitána Pickarda zachraňujícího svět před Borgy. Ti se opět vzchopili a jsou ještě silnější a nebezpečnější než v Odporu a než kdykoli dřív. A jsou pěkně naštvaní. K tomu tady opět (!) máme vzpouru, vzpouru proti vzpouře, otravnou poradkyni, spoustu štěstí na jedné straně a smůly na druhé, hodně klišé a hodně patosu. Ale komu to vadí!?

Po vlažnější Smrti v zimě, slabším Odporu a zábavnými Otázkami a odpověďmi tady máme pecku z pera Petera Davida, dle mého názoru nejlepšího autora Star Trek univerza. Co do tempa děje a tepové frekvence čtenáře bych knihu přirovnal k horské dráze, na které dlouho jedete nahoru a kocháte se výhledy, jen aby se vozíček na závěr rozjel neskutečným, dechberoucím tempem a pak vmžiku zastavil.

První, klidné části se těžko něco vytýká – David rozhodně umí psát své postavy a situace. Nejzábavnější pasáže patřily Sedmé z devíti a jistému kapitánu hvězdné lodi (ne že by mi nepřipomínal Hana Sola), Spock je prostě Spock (což je dobře, protože v některých knihách či nových filmech moc Spockem nebyl), všechny vzpoury jsou víceméně uvěřitelné, stejně jako motivace všech zúčastněných (výjimkou je pro mě jen stále otravnější, mnou neoblíbená výše zmíněná poradkyně), plán A i plán B dobře vymyšlené a vysvětlené. Žádná kapitola nepůsobila uměle či zbytečně (na rozdíl např. od Odporu, který mohl být o polovinu kratší), chápeme, co se děje a proč se to děje, i když si u toho můžeme klepat na čelo.

Druhá část rychle přišla a rychle odešla, jen mi chyběl nějaký přechod mezi dlouhým intrem a krátkou, šílenou akcí – zčistajasna tady máme sežranou planetku, obrovitánskou krychli, historickou válečnou techniku, souboj titánů a skutečně až směšně silné Borgy. Chybělo mi nějaké pozvolné navození toho, co musí přijít, nějaká „osudovost“, kterou jinak Peter ovládal. Zanechalo to ve mně dojem právě té horské dráhy, kde si sice řeknu, že to byl skvělý zážitek, ale nic hlubšího to ve mně nenechá. Plus souhlasím s tím, co jsem si přečetl v komentářích níže – horko těžko se dá uvěřit tomu, že se Borgové během tak krátké chvíle tak neskutečně vzchopí; co bude dál, lidstvo bude čelit vyhubení každých několik měsíců?

Přes to všechno dávám pět hvězd, neboť autor opravdu umí psát a i přes těch pár výtek jsem byl zase jednou regulérně smutný, že už jsem dočetl.

10.09.2019

První vyloženě dobrá kniha Relaunche Nové generace! Samozřejmě člověk musí být fanoušek poměrně dobře znalý Star Trek univerza, aby knihu vůbec mohl číst (zatímco po mnoha jiných ST knihách může sáhnout i běžný Franta čtenář, který má o tomto světě aspoň mírně povědomí), ale komu to vadí? My tyhle knihy přece čteme proto, že máme svět Star Treku rádi, rádi se vracíme k oblíbeným postavám, momentům, událostem. Q: Otázky a odpovědi nabízí komplexní souhrn dřívějších setkání Q s Enterprise a s lidskou rasou ve formě krátkých intermezz, který doplňuje ambiciózní příběh o konci vesmíru, kterému může zabránit jedině… hádejte kdo.

K dějové stránce včetně rozuzlení tedy nemám co říct, v příběhu se díky zmíněným intermezzům velmi dobře orientuje i čtenářům, kteří už na mnohá setkání s Q zapomněli. Q samotný, stejně jako Q, Q, Q, Q a dokonce i Q jsou napsaní stejně zábavně jako vždycky, navíc jsem rozhodně ocenil možnost dovědět se víc o jeho (jejich) motivaci a důvodech (zajímalo by mě, co by na to řekli/co na to říkají Gene Roddenbery a ostatní scénáristi původní televizní TNG – mně teda většinou přišlo, že Q žádný důvod pro své jednání nepotřebuje, ale co já vím o téměř všemocných bytostech).

Nové i stávající postavy této série mně tentokrát sedly (možná i díky tomu, že T‘Lana dostala tolik prostoru, kolik si zaslouží, tedy téměř žádný), jsou hezky vymyšlené, dobře vysvětlené a zajímavé co do jejich minulosti i přítomnosti, těšil jsem se na ně pro další knížky (to jsem ještě ale netušil, co si pro pokračování chystají :-)).

Co si z knížky odnesu, kromě zábavy s Q a s dalšími, je, že i v sebebezvýchodnějších situacích je potřeba zachovat si smysl pro humor :-).

05.09.2019

Obálka mě nadchla – a to je tak jediná naprosto pozitivní věc, která se k této knížce dá napsat. Samozřejmě ne všechno je špatně, pořád hodnotím na průměrné tři hvězdy a čtení mě bavilo, ale je mi smutno z nevyužitého potenciálu, který se nabízel.

Samozřejmě jsme nečekali, že by krasojízda Janewayové na konci Voyageru Bogry úplně vyřídila. Je tedy v celku logické, že se zbylí Borgové opět vyvinuli, adaptovali a ještě zesílili. Z této skutečnosti pak vyplývá několik dějových skutečností (schválně nepíšu zvratů, protože zvrat v této knize nebyl snad ani jeden), včetně toho, že je ve hře opět Locutus a nebezpečí zániku celé lidské rasy. Potud dobré. V čem ale Odpor zaostává, je právě dějová linie a chování posádky. Ad 1) platí, že celý děj se vlastně skládá z několika výsadků, jeden je téměř jako druhý, úspěch/neúspěch = reakce, nový nápad, znovu, úspěch/neúspěch a tak dále. Slušně napsané, ale člověk pořád čeká něco víc, hodně víc. Ad 2) posádka včetně kapitána se chová tak nějak neprofesionálně, divně, nelogicky (jistě, jsou lidi/klingoni/cokoli, ne Vulkánci, ale všeho s mírou), u starých charakterů jsem se divil, co to s nimi autorka provedla, noví mi k srdci nepřirostli z různých důvodů (nechci spoilerovat), T’Lana je jedinou výjimkou, ta aspoň měla nápad a něčím se vymykala (konkrétně svou otravností a nepříjemností, ale budiž; ne každou dobrou postavu musím mít rád).

Posledních pár poznámek je k rozsahu – zbytečně velký a protkaný zbytečnostmi, a pak některé dialogy – zejména z rozhovorů mezi Pickardem a Beverly mi občas bylo vyloženě trapně. Ale to mohlo být i překladem (nevím).

Sečteno podrženo, knihu jsem přečetl celkem rychle a celkem mě bavila, ale zbyl mi po ní pocit, že kdyby se smrskla na prolog knížky následující, o moc bychom nepřišli

1 05.09.2019

Kdo čekal, že Star Trekem – Nemesis celá sága skončí, šeredně se spletl – a je to tak dobře. Smrt v zimě je prvním z románů tzv. Relaunche Nové generace, což vlastně znamená, že se vzalo všechno právě z Nové Generace, z Voyageru, z Deep Space Nine a vlastně i něco z původní série a pokračuje se dál, jak jen to fantazie autorů umožňuje.

Smrt v zimě je solidní začátek, taková tranzitní kniha, která dál dokresluje a upřesňuje následky Shinzonovy rebelie na pozadí snahy doktorky Crusherové vyvinout lék na smrtelnou nemoc postihující jednu z ras podrobených Romulany. Děj se pak zaměřuje zejména na doktorčino zajetí a Pickardovu snahu splnit její misi a samozřejmě ji zachránit.

Kniha svižně plyne a opravdu rychle se čte, k čemuž dopomáhá přeskakování mezi několika dějovými liniemi, z nichž mi asi nejvíc utkvěla linie z pohledu Romulanů, ale ani ostatní za ní příliš nezaostávají. Pokud jde o děj, nedočkali jsme se ničeho převratného ani překvapivého, dá se říct, že vlastně skoro o nic nešlo, samozřejmě nepočítaje životy jedné celé rasy a několika důstojníků hvězdné flotily.

Hodnocení je u mě někde mezi třemi a čtyřmi hvězdami, nakonec jsem zvolil víc hvězdiček za věrné vykreslení Romulanů, za komandéra Donatru a řekněme, že i za to, co si autor dovolil udělat s Pickardem.

1 05.09.2019

Když dostanu knihu jako dárek od přítelkyně, stojí to vždy za to! Tahle tlustá bichle je něco jako povinná četba pro každého nadšence do Star Wars, bavit by ale měla i ty, kteří tomuto sci-fi šílenství úplně nepodlehli. Kniha popisuje výjimečný život kluka, později muže, a jeho cestu za splněním šíleného snu, inspirativní příběh o tom, že je třeba nikdy se nevzdávat a že kdo vydrží, může inspirovat miliony lidí po celém světě. Na druhou stranu jsem rád, že autor Lucase zbytečně neadoroval, ukázal ho se všemi jeho otravnými vlastnostmi, protože každý génius je asi tak trochu cvok a všem kolem sebe leze na nervy. 540 stran není moc, uvidíte obrázky z natáčení, zjistíte zákulisní perličky a jako fanoušci Star Wars možná trochu víc oceníte, že tato trilogie (hexalogie, nonalogie) vůbec vznikla, protože to bylo fakt o fous. Takže pokud někdo váhá, zda si přečíst tuto knihu nebo se znova podívat na The Last Jedi, nepřemýšlejte a mazejte do knihovny.

13.06.2019

Někde moje posedlost kouzly a fantasy začít musela. Pohádky od rodičů si moc nepamatuju, v Honzíkově cestě žádná kouzla nejsou, takže to asi muselo být touto knihou. Pamatuju si, jak jsem jako dítě hltal všechny ty příběhy bohů, hrdinů a zázraků, byl jsem napjatý na Olympu a bál jsem se v podsvětí. Ani pro mé dospělé já neztratila kniha nic ze své čtivosti a zábavy. Přičítám to skutečnosti, že autor vzal fantastickou předlohu zrozenou před tisíci let a skvěle zvládl předat ji současnému (budoucímu?) čtenáři. Těch pět hvězd patří nejen této knize, ale i celé řecké mytologii.

11 12.06.2019

Každému čtenáři se jednou, dvakrát za život stane, že narazí na knihu nebo sérii, u které má pocit, že byla napsána přímo pro něho. Pro mě je touto sérií Leganda o Drizztovi.

A zdaleka to není jen proto, že po letech hraní Dračího doupěte, Baldurs Gate a dalších her jsem zjistil, že existují i knihy ze světa Forgotten Realms. R. A. Salvatore v roce 1988 stvořil postavu, které se do té doby vymykala, postavu hodného temného elfa. Dnes bychom řekli, že jde o klišé, že tohle schéma používá každý druhý autor. Ale mnohým z nich byl právě Drizzt předlohou.

Po úspěchu trilogie Magického krystalu (tři původní knihy o Drizztovi a společnících síně) čekal Salvatora nelehký úkol postavu Drizzta zformovat. Děj Domoviny začíná před Drizztovým narozením v drowském městě Menzoberranzan, a celý se odehrává na pozadí bojů drowským rodů a jejich politiky. Popis nenávistné a naprosto vražedné drowské společnosti bylo vlastně to, co mě původně ke knize upoutalo. Čtenář s napětím sleduje osud temného elfa, který zřejmě do této společnosti nepatří, nemá ale prostor pro jakýkoli větší odpor. Příběh asi ničím nepřekvapí, autor se zjevně zaměřil právě na vývoj hlavní postavy (a dalších postav, které rozhodně v knize nejsou jen do počtu a mnohé z nich se v dalších dílěch Legendy znovu vrací na scénu), na atmosféru světa podzemních Temných říší a na (jakkoli kýčovitě to zní) boj dobra ve světě, kde ho nikdo ani nečeká a kde přežívají jen ti nejzákeřnější.

Abych to shrnul, Domovina je pro mě skvělým zahájením celé série, kde člověk pochopí, proč je hlavní postava taková, jaká je, se skvělou atmosférou, odehrávající se v nádherných a děsivých místech. A těm, kteří mají rádi intriky, politikaření a klasický boj dobra se zlem, nezbyde, než knihu doporučit.

PS. kdybych mohl, dám ještě hvězdu navíc za kočičku :)

6 30.12.2018

Fantasy literaturu čtu hlavně kvůli všem těm rozmanitým a nádherným světům, které díky knihám mohu navštívit. V tomto ohledu mě Elantris naplnila dokonale. Vše v Brandonově světě je originální, nápadité, vše má svůj význam a vysvětlení. Krása i hrůza Elantris je popsána tak věrně, až člověk autorovi věří, že se po dlažbě tohoto města skutečně procházel a co viděl, přenesl na papír. Příběh je vyprávěn z pohledu tří postav v různém postavení, z nichž si některé oblíbíte více, než jiné. Je zřejmá snaha autora důkladně popsat politiku a složité vztahy mezi mnoha objevujícími se charaktery, zeměmi a náboženstvími, nicméně chvílemi zde nevyhnutelně dochází k jistým zjednodušením a lehkým nelogičnostem (někde jsem četl srovnání Elantris s Písní Ledu a Ohně, Brandonovo dílo je však bohužel v tomto ohledu o několik tříd níž). Tak od poloviny knihy frčí děj takovým tempem, až skoro zapomenete, že všechno, co se stane, se odehraje ani ne ve třech měsísích. Přes to všechno však kniha jako celek funguje skvěle, v Elantris se spojil fascinující svět se svou vlastní logikou a historií, uvěřitelné a neklišoidní postavy a zápletka, v níž samotný všehomír je v ohrožení, aby do sebe na konci vše zapadlo nechalo čtenáře s pocitem skvěle strávených 553 stran.

7 21.12.2018

Dlouho se mi nestalo, že bych sáhl po nějaké pro mě úplně neznámé knize a byl tak uchvácen. Od prvních kapitol jsem měl potřebu otáčet stránku po stránce a objevovat další aspekty toho zvláštního světa, kde sněží papír a kanály koušou. Dějově není kniha nějak nabitá, zaměřuje se spíš na postavy a vykreslení městského fantasy světa. Někde v polovině však začně gradovat, příběh děsí i překvapuje, postavy se neskutečně rychle vyvíjí, a pokud jde o finále, jsem jeho fanouškem, přestože by podle mého stálo za to, některé věci dovysvětlit (detaily typu jaký význam mělo několikrát zmiňované souhvězdí a některé další). Váhal jsem, zda dát pět hvězd pro ten zážitek, který jsem ze čtení měl, nicméně doufám, že další autorovy knihy budou ještě lepší a že nezůstane jen u jeho prvotiny.

5 21.12.2018