Peťkaaa
přečtené 111
Dilema
2020,
B. A. Paris (p)
B. A. Paris už má za sebou několik úspěšných psychothrillerů. Její nejnovější kniha – Dilema – je však než thrillerem, spíše rodinným dramatem. Příběh je vyprávěn z pohledu dvou postav, manželů – Livie a Adama, kteří se ve vyprávění střídají po kapitolách. Děj se odehrává během jednoho dne a dal by se shrnout následovně. Livie má tajemství. Adam má také tajemství. A oba dva se to snaží před tím druhým tajit tak dlouho, jak jen je to možné. A co je důvodem? Livie se totiž konečně dočkala své dlouho vysněné oslavy 40. narozenin, kterou si chce jak se patří užít s rodinou a všemi přáteli. Na oslavu dlouho šetřila, a protože si tím chce svým způsobem vynahradit svatební den, který nebyl podle jejích představ, rozhodne se, že Adamovi řekne pravdu až po oslavě. Adam před Livií své tajemství skrývá, aby jí oslavu nepokazil. Jaká tajemství před sebou ti dva skrývají se dozvíte během prvních pár kapitol. Kniha je velice čtivá, přeci jenom je to B. A. Paris, ale pokud čekáte, že s posledními kapitolami přijde nějaký zvrat, budete zklamaní. Nic takového se totiž nestane. Celý příběh je vlastně „pouze“ skvělým vykreslením emocí jednotlivých postav, především Adama, který celou dobu svádí vnitřní boj, zda tu hroznou zprávu manželce oznámit hned nebo až po oslavě a jaké to bude mít následky. Bylo to depresivní čtení, ale výborně napsané. Knihu jsem měla přečtenou na dva zátahy. Jak jsem již psala výše, B. A. Paris umí psát velice čtivě, ale nedostala jsem to, na co jsem u jejích knih zvyklá. Dilema je jiná než její předchozí knihy, to je zapotřebí si uvědomit. Avšak pokud máte rádi rodinná dramata, myslím, že budete více než spokojení.... celý text
Vzdelaná
2019,
Tara Westover
Autobiografie, která Vás šokuje. Takhle jednoduše se totiž dá celá kniha popsat. Ale jednoduché to určitě není. Vzdělaná je totiž strhujícím příběhem o hledání a sebepoznání. Tara, která od malička žila s rodinou v horách amerického Idaha, na necelých 350 stranách popisuje své dětství a dospívání v mormonské rodině řízené otcem náboženským fanatikem. Otcem skálopevně přesvědčeným, že se blíží konec světa a státní instituce je chtějí ovládat a vymýt jim mozek. A od téhle jeho představy se odvíjí život celé rodiny. Tara a její sourozenci jsou nuceni pracovat na šrotišti, žít bez lékařské pomoci – jakýkoliv úraz či nemoc léčí pomocí bylinek a olejíčků – bez pojištění a školy, většina dětí také bez rodného listu. Základní hygienické návyky jako je třeba mytí rukou, když opouštíte toaletu, byste jen těžko hledali. Nic takového v téhle rodině neexistuje. Příběh mě hodně zasáhl. Prvních pár desítek stran jsem nevěřícně kroutila hlavou a říkala si, že otec je docela blázen. S přibývajícími kapitolami však bylo jasné, že je to šílený paranoik, nebezpečný nejen sám sobě, ale také svému okolí. Celou dobu ve mě bublaly pocity bezmocnosti a nespravedlnosti. Na jedné straně šílený otec, na druhé krutý bratr, kterého všichni nechali dělat, co se mu zlíbí. I přes všechno utrpení, které soužití s touto rodinou Taře přináší, se po vzoru jednoho ze svých bratrů snaží následovat svou touhu po vzdělání, jež jí bylo rodinou odepřeno. Poprvé tak vkročí do školy ve svých 17 letech, kde se střetává se „skutečným světem.“ Ve škole zjišťuje, že její vzdělání – do té doby pouze formou samostudia – má obrovské mezery. V jedné z vyučovacích hodin narazí například na slovo holokaust, o němž do té doby neslyšela. A to je pouze jedna z mnoha a mnoha situací, na které v knize narazíte. Celý příběh sledujeme, jak se Tara snaží vymanit z vlivu své rodiny, ale protože až do svých 17 let nic jiného nepoznala, je rozpolcená mezi tím, zda je správné, aby svůj život žila jinak a po svém nebo zda tím svou rodinu zrazuje. Přeci jenom, krev není voda, i když máte šíleného otce, matku bez schopnosti říct a obhájit si svůj vlastní názor, a bratra tyrana. Kdybych měla jmenovat nejlepší knihu, kterou jsem letos četla, byla by to právě Vzdělaná. Pocity, které ve mě při čtení vyvolala, ve mě budou doznívat ještě dlouhou dobu. Vše umocňuje fakt, že takhle někdo skutečně mohl žít a bohužel i v dnešní době se najdou lidé, kteří takto žijí.... celý text
Ti druzí
2020,
C. J. Tudor
Gabe se vrací domů autem, když za okýnkem jiného auta zahlédne dívenku, která vypadá jako jeho dcera. Přijde mu to absurdní, protože si je jistý tím, že jeho dcera na něj čeká doma se svou matkou. Když však přijede domů zjišťuje, že jeho manželka i dcera jsou mrtvé. Na další knížku od skvělé C. J. Tudor jsem se už dlouho těšila. I když jsem od ní četla pouze Jámu (na Kříďáka se teprve chystám), její styl psaní a vyprávění mi opravdu sedl. Někde jsem četla, že začátek hodně připomíná Stříbrnou cestu. Ano, stejně jako ve Stříbrné cestě, tak i v knize Ti druzí hledá otec svou dceru, protože nevěří tomu, že je mrtvá, ale při čtení jsem si Stříbrnou cestu vůbec nevybavila. Možná je to tím, že Stříbrná cesta mi nijak zvlášť v paměti neutkvěla. O Stříbrné cestě však tato recenze není. Buďme upřímní. Ti druzí není Jáma. Na začátku jsem měla docela velký problém s tím, že mi některé věci nedávaly smysl. Kniha je tenká, má necelých 340 stran, ale já měla pocit, že se děj strašně vleče. Prvních asi 150 stran jsem měla co dělat, abych udržela pozornost a knihu neodložila. Druhá poloviny knihy však byla vážně dobrá, příběh začal dávat smyl a závěrečné odhalení bylo nápadité a zajímavé. Na sychravé podzimní večery je to díky ponuré atmosféře zajímavá volba hlavně pro milovníky thrillerů. Co mi na knize vadilo byly nadpřirozené prvky, které do příběhu vůbec nepasovaly. Kdyby autorka vynechala scény se zrcadlem, které podle mě patří do úplně jiného žánru, udělala by lépe. Působilo to na mě akorát zbytečně překombinovaně. Od dalších autorčiných knih mě to rozhodně neodradilo. Kříďáka si chci přečíst co nejdříve, abych mohla všechny tři knihy porovnat. Zároveň budu doufat, že další kniha bude víc jako Jáma.... celý text
Pravda, nebo lež
2020,
Colleen Hoover
Colleen je pro mě zárukou kvality. Dokáže velice čtivě a citlivě zpracovat vážná témata a při čtení jejích knih mi po ruce nesmí chybět kapesník. Tentokrát se jedná o autorčin první psychologický thriller. Kniha se čte sama, což není u Colleen nic výjimečného. Její styl psaní mi neskutečně sedí. Kdyby popisovala, jak se peče chleba, četlo by se to stejně dobře. Příběh jsem přečetla jedním dechem. Ve chvíli, kdy Lowen objevila Veritin rukopis už jsem se od knihy nedokázala odtrhnout a než jsem se nadála, bylo dvěstě stran pryč. Kapitoly, ve kterých Lowen četla autobiografii Verity byly od začátku do konce absolutní psycho. A to doslova. Při jejich čtení mi naskakovala husí kůže a některé pasáže se mi vůbec nečetly snadno. Ale i přesto jsem potřebovala vědět, co bude dál. Následovala chvíle, kdy jsem si říkala, aha, takhle to je, ale poté přišel nečekaný zvrat, který mi vyrazil dech. Za mě má kniha všechno, co by mít měla - čtivost, napětí, romantiku, zajímavou zápletku a zvrat. Doufám, že tohle není první a zároveň poslední thriller, který Colleen napsala, protože tenhle styl jí sedí.... celý text
Nyxia
2019,
Scott Reintgen
Ač se jedná o úvod do celé trilogie, je kniha od začátku do konce protkána akcí a ve spoustě případech by se napětí dalo krájet. Příběh je velice propracovaný a svou atmosférou hodně připomíná populární sérii Hunger games. Kniha je neskutečně čtivá, námět originální a troufám si říct, že se jedná o jedno z nejlepších sci-fi, které jsem za poslední dobu četla. Co se týče postav, oceňuji jejich různorodost. Na můj vkus se však ne všem dostalo takového prostoru, jaký by si zasloužili a tak se občas stalo, že když se objevilo jméno, nebyla jsem schopná ho ihned přiřadit k postavě. Ve výsledku mi to ale nijak zvlášť nevadilo, protože jsem byla pohlcená příběhem. Nechybělo ani několik zvratů a následné ukončení cliffhangerem, díky kterému mám radost z toho, že se ke mě tahle série dostala až ve chvíli, kdy už jsou vydány všechny tři díly.... celý text
Vox
2019,
Christina Dalcher
Námět je to opravdu zajímavý a rozhodně znepokojující a kniha je velice čtivá. K tomu dopomáhaly i krátké kapitoly, které mě osobně vyhovují daleko více, než kapitoly dlouhé. Jediné, co bych vytkla je strašně rychlý závěr a rozuzlení příběhu, které ve výsledku působí trochu divně a uspěchaně. A to je škoda vzhledem k tomu, že prvním asi 250 stránkám jsem neměla co vytknout. Osobně si však myslím, že kniha je hodně podhodnocená, a aktuálností svého tématu dokáže zaujmout.... celý text
Vrány
2020,
Petra Dvořáková
Pochmurná. Přesně tohle slovo Vrány vystihuje. Jedná o opravdu silný a reálný příběh. Už jen matčino oslovení dcer – Katuško a Baruno, Vám napoví, na jaké vlně se celý příběh veze. Kniha je z větší části napsaná z pohledu dvanáctileté Báry, některé pasáže sledujeme příběh z pohledu matky. U těchto pasáží jsem chvílemi jen nevěřícně kroutila hlavou, protože udělat scénu z drobečků u pusy nebo špatně složené utěrky, mi přijde absurdní. O to horší je pomyšlení na to, že se toto v rodinách opravdu děje, a tak ve mě s každou další stranou rostl pocit bezmoci. Konec je smutný a nutí k zamyšlení. Tuhle knihu by si měli přečíst všichni.... celý text
