PeterRainhard
přečtené 723
Ohnivý signál
1950,
Ernst Fischer
Velmi, velmi čtivě a zajímavě napsaná výpověď o požáru Říšského sněmu 27. února 1933, který byl jedním z klíčů, jímiž si Hitler odemkl dveře k absolutní moci. Nacisté se okamžitě vrhli na německé komunisty. A po nich už se vezli další. Sociální demokraté, odboráři, vágní antifašisté... Fischer zhuštěně a neobyčejně zajímavě popisuje nástup nacistů, kdy demokracii Výmarské republiky označil docela výstižně strupem, který jen zakryl oslabené, ale zcela zachované struktury šovinistického velkokapitálu, junkerů, krajní reakce, která jen s krajní nevolí snášela nový režim... Velice poutavě je v knize zachycena doslova (bez ironie) legendární obhajoba z organisace požáru obviněného bulharského komunisty Georgi Dimitrova, která blamovala obludnou frašku, ve kterou se velmi rychle měnil německý právní systém. Jen je potřeba pamatovat, že autor (sám rakouský sociální demokrat a pak komunista) prostě (vcelku pochopitelně) decentně obešel v jinak strhujícím historickém expozé důležitý fakt: pokud v Německu nedošlo k vytvoření antifašistického bloku, pak pak vina nebyla rozhodně jen a pouze na sociálních demokratech a řekněme stranách liberálně-buržoasních. I KPD razila dlouho tezi o "sociálfašismu", a velmi ostře napadala sociální demokracii (což o to, historické důvody tu byly). Obrat v politice Kominterny k budování antifašistických koalic byl sice učiněn, ale pro Německo příliš, příliš pozdě. O tom se ovšem ve Fischerově knize nedotčeme. S touto výhradou jde o knihu skvělou a velmi zajímavou. Psanou člověkem, který vše přímo, či nepřímo prožíval, pro nějž to nebyla historie, nýbrž živá současnost. p.s. "Ohnivým signálem" nazval požár Dr. Goebbels.... celý text
