Percabethka přečtené 689
Smrt před branami
2019,
Sabaa Tahir
Aha, tak ona to není trilogie. I když. Pro mě možná je. Jsem ráda, že další díl zatím nevyšel, protože bych asi chtěla vědět, jak to teda celé dopadne, a pustila se do něj. Vzhledem k tomu, jak špatný tenhle díl byl, jsem ale nakonec ráda, že se čtvrtým nemusím ztrácet čas. Je to ale škoda, protože měl tenhle příběh ohromný potenciál, který bohužel autorka v téhle knize definitivně zazdila.... celý text
Plamen v temnotě
2017,
Sabaa Tahir
Sabaa Tahir mi svým vypravěčským stylem trochu připomíná Maasovou - i když vás začne hlavní hrdinka rozčilovat a vy nechcete číst dál, jste tak vtažení do děje, že nejde přestat. Což u 500 stránkové bichle znamená, že se moc nevyspíte. Musím ale říct, že jsem z téhle knihy zklamaná, protože mi celý děj přišel hrozně překombinovaný, místy celkem cringe a navíc tu byl milostný trojúhelník - zase. A já už myslela, že se tohle klišé konečně přestalo v YA používat. Škoda. I přes to všechno ale zajímavý svět a autorčina stylistika všechno nějak zachraňují.... celý text
Jiskra v popelu
2016,
Sabaa Tahir
Jakmile jsem tuhle knížku začala číst, nemohla jsem se od ní odtrhnout a přečetla ji za jednu noc. A jsem vážně ráda, že jsem si počkala, až vyjde celá série, protože čekat na další díl by nebyla moc stranda. I když je Laia zpočátku charakterně dost plochá a hloupoučká, v průběhu se to trochu zlepší a nakonec sice pořád není žádný superhrdina, ale i tak jsem si jí celkem oblíbila. A všechno ostatní bylo skvělé! Stylistika, prokreslenost světa a jeho historie, popisy, postavy, příběh... Líbilo se mi, že i když tam byly náznaky nějaké magie a romantické linky, autorka obojím hodně šetřila a soustředila se na příběh samotný. A otevřela spoustu otázek (o tom cliffhangeru na konci nemluvě), kvůli kterým člověk po dočtení poslední stránky musí rovnou sáhnout po druhém dílu. Tak snad bude stejně dobrý jako tenhle...... celý text
Na horách srdce
2001,
Rainer Maria Rilke
PŘEDJAŘÍ Tvrdost mizí. Semtam jen jak jizvu spatříš v lukách nezhojenou šeď. Malé vody pilně mění přízvuk. Něžnost, popleta ta, hleď, sahá po všem, co chce jít a plout. Cesty, jdoucí do dálek, se mračí. Tu zříš, jak se v prázdném stromě zračí vůle růst a vyniknout. Některé básně se mi vyloženě nelíbily, ale většina z nich byla výborná❤️... celý text
Lyrika
1959,
George Gordon Byron
Krásná❤️ Když pyšný lidský syn se pod zem vrací, V němž svět, krom jména, sotva něco ztrácí, Tu sochař k pompě smutku objednaný, Říkáním hrobku zdobí bez příhany, Když dílo skončí, nápis je tam vryt, Ne čím byl mrtvý, ale čím měl být.... celý text
Čistý
2014,
Julianna Baggott
Tahle knížka byla hodně zvláštní, taková nezvyklá a tím pádem vlastně i dost originální. Třeba už jen tím, že jsou skoro všichni hlavní hrdinové nějakým způsobem postižení. Ani originalita ale nemůže vyvážit táhlost a předvídatelnost děje a naprostou plochost hlavních hrdinů. Pressia třeba vždycky v jednu chvíli někoho nenáviděla a přála mu jeho osud a v druhém okamžiku ho zachraňovala. A ostatní postavy asi necítili nic. Nebyl tu žádný vývoj ani důvod, proč si postavy oblíbit. I z toho důvodu se do dalších dílů pouštět nehodlám. Navíc si troufám říci, že je tahle kniha cílena tak na 13leté čtenáře a starší asi moc bavit nebude.... celý text
Polibek vítězů
2020,
Marie Rutkoski
Úplně nechápu, jak se to stalo, protože předchozí dva díly byly výborné. Tady ale jako by zmizela jakákoli zápletka a zbyla jen Kestrel s Arinem. Kestrel, kterou jsem si hned na začátku prvního dílu oblíbila pro její důvtip a laskavost se tu po ztrátě paměti chovala jako vyměněná a její činy byly většinou hrozně nelogické. A v podstatě nemyslela na nic jiného než na to, jestli je zrovna zamilovaná do Arina, nebo ne. Jo, bylo to fakt záživný... A jeho postava to nijak nezachraňovala. Arin vedl svůj národ do války a měl se starat o nějakou politiku, jednat s generály, řešit strategie a podobně, ale on myslel jen na Kestrel a v celé knize nebyla jediná scéna, kde by se ujal vedení, měl nějaký proslov k lidem nebo řešil důležité věci týkající se budoucnosti své země. Ne. Protože priorita je přeci Kestrel. Uff. Celý příběh kvůli tomu působil hrozně nereálně a upřímně to byla místy fakt nuda. Protože jsem si ale předchozí díly a všechny postavy i svět oblíbila, četla jsem dál a brala to spíš jako nějaký bonus k dvěma předchozím knihám, než jako plnohodnotné pokračování. Co tenhle díl trochu zachraňovalo byl Rošar s těmi svými hláškami, kterými nadlehčoval atmosféru, a pak pár zajímavých bojových strategií. A samozřejmě šťasný konec, který byl ale asi stejně uvěřitelný jako celý zbytek knihy. Královna se asi z dobrostrdečnosti rozhodla, že zemi nechce obsadit. Lidé si snědli všechny zásoby jídla na obří hostině, takže v zimě asi umřou, ale hlavně, že jsou šťastní. Valorie je bez krále, princ utekl a nemá ji kdo vést, ale proč bychom řešili takové malichernosti. A co se vlastně stalo s Kestreliným otcem? Působilo to na mě, jako by si autorka všimla, že těmi nekonečnými myšlenkovými pochody hlavních postav zahltila už 450 stran a přeci nechce, aby z toho byla bichle jak od Maasový. Tak na pár stránkách uzavřela všechno, na co si zrovna vzpoměla, ať už to dávalo smysl nebo ne. A bylo to. Abych tu jen nekritizovala, i přes to všechno se mi líbil autorčin styl psaní, ke konci ze zase Kestrel začala chovat jako dřív a upřímně, bez tohohle dílu by ty předchozí dva číst nešly, pokud si nelibujete ve špatných koncích.... celý text
Zrada vítězů
2019,
Marie Rutkoski
Nevím, jestli mám dřív chválit stylistiku, popis prostředí, promyšlenost děje, hlavní hrdiny, romantickou linku, atmosféru, ... Takže to pochválím najednou, v téhle knížce je prostě všechno, navíc oceňuji autorčina poděkování v první i druhé knize, kde se vždycky rozepíše o něčem zajímavém a je vidět, že je velký rozdíl mezi tím, když si někdo nevzdělaný smolí nějakou basic knížku bez čehokoli hlubšího, a tím, když si autor předem něco nastuduje a snaží se čtenáři kromě zajímavého příběhu zprostředkovat i nějaké vědění.... celý text
Kletba vítězů
2018,
Marie Rutkoski
Znáte ten pocit, kdy je v knize nějaká záhada, a vy si se stejnými informacemi, které má hlavní hrdinka, dáte dvě a dvě dohromady - jenže o sto stránek později si rvete vlasy zoufalstvím, protože jí pořád ještě nic nedošlo? Tak v téhle knížce je to přesně naopak. A proto se mi tak líbila. Kestrel byla navíc od začátku do konce sympatická, stejně jako Arin, všechny postavy se chovaly logicky, příběh odsýpal a poměr dialogů a popisů byl výborně vyvážený. Snad kromě toho, že jsem si celou dobu nedokázala představit, jak velké je město nebo impérium, ve kterém se příběh odehrával, nemám knize co vytkout a určitě ji můžu jen doporučit.... celý text
Smuténka
2010,
Jan Skácel
Sbírky Co zbylo z anděla a Hodina mezi psem a vlkem se mi od Skácela líbily víc. Smuténka na mě byla místy příliš melancholická a složitá na rozklíčování, některé básně mi jednoduše nedávaly smysl. A jindy bych řekla, že i když mi uniká pointa, je krásné číst nahlas a vnímat ten rytmus, atmosféru a libozvuk - jenže Skácel, jak je jeho zvykem, rozbíjí často atmosféru a verše nějakým naprosto nebásnickým slovem. I tak jsem tu ale našla básně či úryvky, které se mi moc líbily. “Nebo snad věděli, že do lásky se chodí tak jako na vojnu a nic nám nezaručí, jestli se vrátíme. A když, tak jestli celí.”... celý text
Hodina mezi psem a vlkem
2012,
Jan Skácel
Přijde mi, že Skácelova poezie je většinou hrozně snová a něžně melancholická, čtenář se při ní úplně odpoutává od přízemní reality a najednou prásk - ve verši se objeví slova jako radar, igelit, guma, struny hnoje,... A je po atmosféře. Jinak se mi ale sbírka líbila. “Dlouho a dlouho díval jsem se dolů. Tak už to bývá. Hloubky lákají a zná to voda, někdy zná to nebe, zábradlí dovede to nazpaměť a prázdný lom vzpomíná obráceně.”... celý text
Ve stínu Hvozdu
2019,
Naomi Novik
Z téhle knížky mám hrozně smíšené pocity. Moc se mi líbil námět, taková ta temná a zároveň pohádková ruská atmosféra a postava Agnieszky. Ostatní postavy byly ale hrozně ploché, Draka bych z knihy úplně vyškrtla - a tu romantickou linku spolu s ním, protože naprosto nedávala smysl a působila hrozně nereálně. Navíc mi trochu vadil useklý konec. Přesto se mi tahle knížka nějakým způsobem opravdu líbila. Myslím ale, že měla obrovský potenciál, který autorka úplně nevyužila...... celý text
Diabolik
2017,
S. J. Kincaid
Na téhle knížce hodně oceňuji postupný a logický vývoj postavy Nemesis, když získávala stále nové a nové emoce a měnila se na člověka. I svět, příběh a postava Tyruse se mi líbily. Na čem by ale autorka měla zapracovat, jsou popisy. Celé prostředí i vzhled postav jsem si musela z 99 % domyslet sama, protože něčím jako popisy přeci nebudeme ztrácet čas...... celý text
Co zbylo z anděla
1960,
Jan Skácel
“Pod mosty zimní ptáci přelétají, voda je prázdná. Vysoko nad hlavami skřípe slaměný mlýnek na sníh.” Přiznám se, že jsem některé básně úplně nepochopila, ale... umění se má cítit, ne chápat. A když si člověk tuhle sbírku čte nahlas, cítí navíc husí kůži. Vážně.... celý text
Epos o Gilgamešovi
1997,
neznámý - neuveden
Je úžasné vidět, jak žili lidé před skoro 4 tisíci lety a jak bylo jejich myšlení v některých ohledech úplně odlišné, v jiných zase tolik podobné tomu našemu. A hlavně, že už v té době tvořili literaturu. S tímhle eposem si člověk připadá, jako by měl vlastní stroj času. Příběh jako takový mi přišel zajímavý spíš po psychologické stránce, čtenář se z eposu dozví, jaký byl summerský postoj k ženám, k životu, k přírodě... A na konci nechybí ponaučení. Není to kniha, kterou bych musela číst každý den, ale rozhodně je to jeden ze základů kulturního dědictví, na který bychom měli být hrdí.... celý text
Frankenstein
2008,
Mary Wollstonecraft Shelley
Musím přiznat, že jsem od téhle knížky čekala něco úplně jiného. Že je Frankenstein stvořitel netvora a ne netvor sám jsem věděla, ale že je tahle knížka spíš než hororových scén plná filosofie a psychologického rozboru člověka, to pro mě byla příjemná novinka. Líbilo se mi, že jsme si mohli přečíst pohled Frankensteina i netvora, protože se oba považovali za oběť a netvora viděli v tom druhém - a oba měli pravdu. Myslím si, že spíš než jako podklad pro hororové filmy by se tahle knížka měla používat například při řešení šikany na školách, protože na ni jde tenhle příběh výborně aplikovat. Když kolektiv zavrhne někoho tlustšího/z chudší rodiny/jiné barvy pleti a ten se cítí ublíženě a začne ostatní bít nebo jim krást věci, kdo je viník - a kdo oběť? Frankenstein je rozhodně nadčasová kniha s výbornou stylistikou i ponaučením.... celý text
Jáma a kyvadlo a jiné povídky (34 povídek)
1988,
Edgar Allan Poe
Výborná kniha, která čtenáře obohatí nejen o zajímavé příběhy, ale i o mnoho vědomostí. Často jsem při čtení “realistických” povídek žasla, s jakým rozuzlením Poe přišel. Možná se mi tyhle povídky líbily i o trošku víc než ty čistě umělecké a mystery, protože u nich byl člověk celou dobu napnutý a snažil se vymyslet reálnou příčinu záhady dřív, než mu ji Poe prozradí. A také se u nich většinou přiučil něco zajímavého.... celý text
Těžká hodina
2008,
Jiří Wolker
“Proč každý muž tu na světě vždycky dvě lásky má, proč jednu zabíjí a na druhou umírá?” Některé básně dobré, jiné lepší, člověk si jen musí najít klidné místo a vnímat rytmus i myšlenku díla.... celý text
Balady
1940,
Jiří Wolker
Někdy kruté, někdy melancholické, ale vždy skvěle napsané - a z balady z nemocnice člověku běhá mráz po zádech. "Když velké sny se zabíjejí, mnoho krve teče. Musí se zabít, musí se žít, ruce jsou zbraně, srdce štít!"... celý text
Dobrý konec všechno spraví
2018,
William Shakespeare
Asi jediná Shakespearova hra, která se mi vůbec nelíbila - tedy, jako vždy cením jazyk a slovní hříčky. Co se ale obsahu týče... vadilo mi celkově téma hry, děj byl často dost zmatečný a být Helenou, tak se na Bertrama hned na začátku vykašlu. Nevidím jediný důvod, proč by se měla snažit získávat jeho lásku po tom, jak se k ní celou dobu choval. Úplný vrchol byl pak konec, který byl neskutečně useknutý a vše dopadlo dobře pro provinilce, kteří měli doplatit na své činy. Netuším, co tu Shakespeare zamýšlel, ale odvažuji se říci, že se mu to moc nepovedlo.... celý text