ondrula
přečtené 1610
Po delší době jsem zas nějakou knihu nedočetl, a to dokonce nedlouho před jejím koncem, protože se mi kniha postupně znechucovala pořád víc a víc a postupně mi začalo být jedno, kdo je vrah. Chápu, o co Mayovi šlo, dostal nápad napsat detektivku, ve které bude čtenáři postupně dávkovat zajímavosti o čínské kultuře a reáliích. Je to spisovatelská kalkulace a zjevný marketingový motiv, což by mi zas tak nevadilo, kdyby se jednalo o zajímavou detektivku. To ovšem Pán ohně není. Vyšetřování případu se posouvá ukrutně pomalu, spisovatelovo podsouvání reálií časem prořídne a většinu knížky opanuje lehké erotické jiskření mezi detektivem Li a lékařkou Margaret. Je to tak neskutečně otravné a rozvláčné, že má čtenář dojem, že čte nějaký šestákový román červené knihovny. Navíc se obě postavy chovají jako strašní kreténi a do toho tam něco připindává moudrý strýček - konfucionista. No nedá se to číst.... celý text
Mešuge
2003,
Isaac Bashevis Singer
Já mám k Singerovi rozpolcený přístup. Jeho příběhy mě vcelku nezajímají, na otravném milostném trojúhelníku Maxe, Miriam a Arona je ta nezajímavost pěkně vidět. Napětí v jejich vztahu začne klíčit v jediném okamžiku, totiž když se Aron dozví pravdu o Miriamině minulosti, ovšem nakonec si to nechá pro sebe a nevzejde z toho vlastně žádný konflikt. Je to tak nějak příběhově o ničem a vůbec je děj dost předvídatelný. Co mám ovšem na Singerovi rád, jsou takové ty jeho reminiscence do židovsko-chasidské kultury. Jeho košaté vzpomínky na poměry ve štatlech předválečné východní Evropy ve mně vzbuzují zvláštní příjemné šimrání pro tu tajemnou okultnost, konzervativnost a nebojím se napsat nádhernou zaostalost, zvlášť když to autor vyšperkuje pozoruhodnou sbírkou hebrejských a jidiš výrazů, které používají postavy tak nějak přirozeně mezi řečí. Myslím, že tenhle typ narativu, ta ojedinělá atmosféra skoro až středověkých poměrů, kterou je Singer na základě svých vzpomínek schopen vykreslit, je také důvod, proč je jako autor tolik populární.... celý text
