Morbidus přečtené 310

Runy 1998, David V. Barrett

Když jsem v jedné fantasy knize měl k věnování od autorky přikreslenou runu Kénaz, uvědomil jsem si, že mám na levé ruce jizvu stejného tvaru. A jelikož se mi povalovala doma i tento svazek, prubnul jsem to. U mé maličkosti v průběhu let převážila racionální složka, takže věštění a nadpřirozeno pravděpodobně vnímám jinak (ne nutně popřením, pouze logicky) než spousta lidí, kteří po ní sáhnou. První část věnovaná Futharku a teorii jednotlivých run mě zaujala asi nejvíce. Pokud čtenář věří v magickou sílu run, najde zde několik způsobů, jak je používat a jak z nich věštit. U uvedených případů jsem mnohdy dospěl k jiným závěrům, než je prezentováno, ale výklad je individuální záležitost. Poslední část knihy je sice hezká, ale čtenář si ji spíš jen prolistuje, aniž by si něco hlouběji zapamatoval. Pro zájemce o tematiku run jde o užitečnou příručku.... celý text

Matka 2022, Jeff Lemire

Nemůžu si pomoct, ale tohle je asi první komiks od MB, který mě příliš neoslovil. Příběh, dětští hrdinové i zvraty jsou super... ale kdovíjak originální mi to nepřišlo. Snad kdyby bylo hlouběji vykresleno pozadí probíhajícího konfliktu, chytal bych se víc - ale to by potom přestal být příběh o vztahu Matky a dětí. Obecně jsem měl problém s uvěřitelností, kdy mi místy nesedělo jednání dětských protagonistů. Když k tomu připočtu, že mi příliš neladila ani kresba (byť je srozumitelná), vysoko v hodnocení jít nemohu. To ale neznamená, že nejde o dobrý komiks! Pokud milujete vesmírné sci-fi, máte rádi příběhy s dětskými hrdiny nebo jen nehledíte na detaily, tahle kniha pro vás bude velice vděčný materiál. Navíc má na mnoha místech vhodně temnou atmosféru, která byla pohlazením pro mou černou duši. A nemohu opomenout ani fakt, že celý příběh má neskutečný drajv, takže i přes své námitky jsem ho zhltnul nečekaně rychle. Odpočinkové sci-fi s přesahem, které má srdíčko.... celý text

Rovnováha 2023, Petr Švec

Velkou silou i slabinou Rovnováhy jsou popisy. Ty jsou zvládnuté natolik skvěle, že čtení ubíhá téměř samo a napětí se zvyšuje, jak si kniha pohrává se čtenářovými očekáváními. Ty sice trochu drží při zemi anotace knihy (vyzrazuje příliš mnoho) a dokonce i samotný její název (kterýžto nápad mi zde přijde až tristně nevyužitý), nicméně přihrané návnady příběh efektivně zužitkuje. Mnohé z děsivých scén jsou natolik mrazivě surreálné, že se mi vyryly v paměti do oněch nejistých míst mezi realitou a nočními můrami. Současně se však popisnost podepisuje na emocích postav či na samotných dialozích; pokud má postava proslov o své minulosti na několik stran, vytrácí se uvěřitelnost. Zejména pak v okamžicích, kdy má děj gradovat a přejít do akce - na takových místech moc prostoru na vysvětlování není a rozjetému příběhu to dost sáhlo na brzdu. Ale i když jsou věci, které mi v tomto svazku chybí či přebývají, mám tento neakční typ děje s důrazem na houstnoucí temnou atmosféru rád. Ostatně, celý román náladou souzní se svou výstražně zbarvenou obálkou... Milovníci horrorově duchařské literatury si Rovnováhu jistě užijí.... celý text

Bafni na něj! 2023, Honza Vojtíšek

Dopis 44 2022, Charles Soule

Tahle solidní bichle, se kterou umlátíte mamuta snadno a rychle, má několik zásadních negativ. Příběhu totiž paradoxně ubližuje jeho komplexnost; přesněji snaha propojit dění v kosmu s děním na Zemi. Ano, na těch zásadních místech je to fajn... ale dovedl bych si to nakrásně představit i bez té pozemské části. Je to i tak zajímavé čtení, jenže dění ve vesmíru ovlivňuje pouze dění na Zemi; obráceně je tomu zřídka a v detailech. Ale ok, třeba se mýlím a nakonec, tohle mi duši příliš nedrásá. To, co mi zážitek výrazně narušilo, je poslední kapitola - ta předposlední totiž vše dokonale spojí a dodá knize nádhernou finální pointu... inu není to první příběh, kde mi ve finále čtenářský zážitek zhořkl (dalšími příklady jsou Hrůza od Arthura Machena či Svědectví od Stephena Kinga). Kresba je fajn, ale má zde své limity (což dost zamrzelo hlavně u lechtivějších částí); dá se na ni snadno zvyknout a bez problémů se v ní orientovat. Především je ale celý komiks po celou dobu čtivý, což je u takto mohutné knihy skvělá věc. Motorem, který tohle umožňuje, je řada nečekaných zvratů a z nich plynoucí napětí; především je mi sympatické, že autor nemá absolutně žádný problém své postavy zabíjet, trápit či nechávat řešit neřešitelná dilemata. Druhá věcí, která je mi sympatická, je pestrý žánrový mix; není to jenom sci-fi, ale taky alternativní historie, politický thriller, survival horor, filozofie a svým způsobem i postapo. Dopis 44 je čtení pro milovníky sci-fi, ať už vesmírného či pozemského.... celý text

Není nebe nad Mexikem 2023, Michal Březina

(zvuky tlumeného smíchu) Jeden by neřekl, co se může vyklubat ze svobodomyslného tripu do Mexika. Leckdo si může z blíže nespecifikovaných důvodů pomyslet, že půjde o horror. Oh, wait! Ta kniha je plná humoru až po strop. Můžeme se tedy spokojit s tím, že jde o hláškami nadupaný multižánrový román značky road trip. Mimo veškeré srandy se čtenář pochopitelně dočká i pestrého koktejlu mnoha dalších emocí. Hlavní hrdinka je pro autora typická - výrazně zemitá a má (skoro) všechno na háku, protože věčně neví, která bije. Abych příběh nepřechválil, tak ano, některé věci jsou trochu zkratkovité (nechci házet spoilery, pomlčím). Převládají však hlavně dobré nápady. Co mě na knize bavilo opravdu hodně, je splétání zpola zapomenutých detailů, které se náhle odněkud vynoří - a přesto neztrácíte nit. Zejména závěr knihy mě vyloženě dojal. Zapomenout nemohu ani na netradiční ilustrace doplněné o další pekelné hlášky (jako pohledy z dovolené by nepochybně uspěly). Příznivcům humoru se doporučuje zjistit, proč Není nebe nad Mexikem.... celý text

Providence 2019, Alan Moore

Wow. Takový byl můj pocit po dočtení tohoto monumentálního svazku. Čtenáře to do hodí do úplně jiných sfér myšlení, nicméně v žádném případě nejde o lehkou četbu; tohle je třeba odměřeně dávkovat a nepřehnat to. Navíc tento komiks vyjeví svou pointu jen tomu, kdo má skrz naskrz načtený Mýtus (a díla související), k tomu separátně vydaný svazek Neonomicon (tento komiks již vyšel i souhrnně ala omnibus) a zápisky hlavního hrdiny Roberta Blacka, rozprostřené napříč celou Providence. Je pravda, že poslední jmenované zápisy mi zpočátku přišly zbytečně repetitivní; vlastně i příběh se zdál celkem obyčejný - mladý muž sekne s novinařinou a shání podklady pro svou románovou prvotinu. Robert Black mi díky těmto zápiskům nebyl zcela sympatický. Na jednu stranu se s ním totiž naprosto přesně shodnu například v jeho kritice Draculy i vidění toho, jak by měl strašidelný příběh fungovat. Na stranu druhou nemám rád když lidi píší nebo mluví o tom, co by všechno chtěli psát (toho je ten deník plný) místo toho, aby raději reálně šli něco tvořit. Pokud si ale odmyslím tento návod jak být neúspěšným spisovatelem a dobrým filozofem, funguje to. Navíc to fňukání nad tím, co všechno by chtěl Black psát, je úmyslné a ve výsledku podstatné pro pointu celé knihy. Jak vidno, nejde pro knihu o pohodlné (části přeskakující) a nesečtělé (či rovnou Mýtem nedotčené) literární obdivovatele. Dalo by se říct, že je v Lovecraftovském stylu určena vybraným jedincům, kteří dokáží rozklíčovat narážky na celou plejádu autorů a příběhů, které se na sebe hemživě vrství a rozpadavě propojují. Pozornost čtenáře je vyžadována i v rámci kresby a dialogu, kde je třeba se plně soustředit co-kdo-kde ta která postava říká (přičemž mi třeba spousta narážek došla až o pár kapitol později). V tomto ohledu je škoda kapitoly 8, kde zmizel text a já si jej musel číst z errata sešitku, což nebylo úplně ono. Kresba mi hodně seděla, místy je až precizně vymazlená - zejména pak závěr knihy. Tento komiks, či lépe řečeno vizi, propojující celý Mýtus do jednoho celku, jsem si nesmírně užil. A ani tentokrát není název knihy samoúčelným lákadlem! Normálně se tak nerozepisuju, ale toto dílo si má slova obdivu zaslouží. Místy se v něm sice hůře orientovalo a ani já nepojmul všechno, ale šlo o zážitek stěží popsatelný slovy. Nejde o vstupní bránu do universa Mýtu, spíše o nouzový východ pro ty, kdo už jej dobře znají a zoufale hledají cestu ven; takoví čtenáři si Providence užijí do poslední kapky slizu.... celý text

Kronika rodu Příšeráků 2020, Madla Pospíšilová Karasová

Nemnoho knížek mě (úmyslně) přimělo se zasmát nahlas, nicméně tohle je jedna z nich. Ačkoli jde primárně o poučné čtení nejen pro akutní či budoucí maminky (leč i zástupci mužského rodu si takto mohou udělat představu, jak to vnímá jejich drahá polovička), je to psáno s velkým nadhledem a schopností se od srdce zasmát vlastním útrapám. Což jsou velice důležité atributy každého, kdo píše humor. Tady se to povedlo a co víc, kniha současně plní i edukační účel. Jsem od přírody hnidopich, takže pár věcí se mi pochopitelně nezamlouvalo. Nad tím, že některé kapitoly skáčou děním dopředu a pak se zase vrací do minulosti, dokážu mávnout rukou. Tohle není kniha, kde by šlo o negativum. Jen mě pak mrzí - i když to svým způsobem knihu dokresluje - že se často opakují podobná přirovnání (skutečně, existují i kapustňáci, hrošíci či brontosauři!) či popisy situací. Nakonec, obálka i název knihy mi evokovala trochu jiný obsah; nicméně mám rád překvapení a tudíž jsem byl touto automystifikací potěšen. Knihu bych doporučil (nejen) těm, kdo děti plánují nebo díky jejich existenci hledají spřízněný terapeutický materiál.... celý text

Neonomicon 2021, Alan Moore

Pokud po této knize pokukujete, ujistěte se, že máte načteno. Nemyslím si, že čtenář nepolíbený dílem páně Lovecrafta (a dalších osob) by plně dokázal ocenit všechny ty skryté odkazy a narážky. Díky neznalosti se pak část kouzla vytratí. Ovšem abych byl fér, úvodní Vnitroblok (což je mimochodem skvěle dvojznačný překlad!) se pro nezasvěcené snaží shrnout, o čem vlastně celý Mýtus jako celek pojednává. Musím říct, že tato část se mi líbila více, než příběh následující, a to navzdory tomu, že Aldo Sax je evidentně zahořklý křupan. Celý komiksový svazek je však i ve slabších chvílích hnán vpřed mně velmi sympatickou kresbou, která je vyvedena s citem a láskou... Oukej, druhý příběh se kradmo zvrhne v menší pornáč. Na tom ostatně není nic zvláštního, mnoho známých autorů kombinuje sex a prvky Mýtu. Podstatné je, že to po čas příběhu nejen emocionálně funguje, ale souvisí to i s pointou příběhu. Musím však přiznat, že wow efekt se nekonal; snad i proto, že mám na danou věc vlastní pohled (který ovšem s postojem autora není v rozporu). Co mě ale potěšilo je fakt, že název Neonomicon není pouhé lákadlo pro naduživatele přídavného jména Lovecraftovský, nýbrž skutečně souvisí s dějem. Doporučuji těm čtenářům Mýtu, kteří se nebojí zabrousit do explicitnějších vod.... celý text

Ve větvích Yggdrasilu 2023, Tereza Kadečková

Příjemné překvapení! V románu jsem nalezl právě tu směsici temnoty, humoru a napětí, která mě baví. Kniha nekráčí cestou generického fantasy, i když si vyzobává (ne)známé mytologické prvky; díky tomu nemusí čtenáři příliš vysvětlovat, a může se vrhnout přímo na děj. Příběh si užije každý, kdo má alespoň povšechný přehled o severské mytologii. Za textem jde znát slušná příprava, psychologie postav funguje a nemůžu říct, že bych měl málo lore. Samozřejmě, pár věcí mi neladilo; většinou ale šlo o detaily nebo se potenciální výtka nenaplnila. Vyprávění se nebojí jít do hloubky a pokládat zásadní otázky. Docela chápu, že mnoha čtenářům se hlavní hrdinka může na čas jevit nesympaticky (můj případ to není, odhadl jsem ji správně), což samozřejmě s pozdním vysvětlením a pochopením přejde. Agátin příběh na mě silně zapůsobil a jeho poselství je zásadní. Bonusová povídka pak na tváři musí nutně vykouzlit úsměv a společně s doslovem osvětlujícím vznik této knihy vše krásně uzavře. Ale musím závěrem zmínit ještě jednu věc, a to nádhernou obálku - přesně kvůli tomuto mám papírové knihy tak rád... Přesvědčit se můžete sami Ve větvích Yggdrasilu!... celý text

Mýtus Cthulhu 2020, Norberto Buscaglia

Tahle komiksová adaptace ve mně vzbouzí určitý vnitřní konflikt. Na jednu stranu totiž ono nejasné a svým způsobem znepokojivé grafické vyjádření v kombinaci s textem vyvolává onu atmosféru, která je vlastní Lovecraftovu dílu. Na stranu druhou, je to jen slabý odvar. Čtenáře tvorby HPL zde nic moc nepřekvapí (snad s výjimkou mírně odlišného překladu či drobným scénáristickým změnám); naopak u čtenářů předlohy neznalých nezapůsobí plnohodnotným dojmem. Obrazy samy o sobě mají velmi často nízkou výpovědní hodnotu ohledně příběhu (ale najdou se i vypečené výjimky, které mě svou nezřetelností potěšily) a text je v podstatě dějovým sestřihem původních povídek. Obojí dohromady ve mně vyvolalo pocit určité zkratkovitosti, kdy se čtenář neznalý předlohy stěží zorientuje (či hůř). I já sám jsem občas ztrácel pozornost a to mám díla HPL načtené křížem krážem, přičemž dávám bedlivý pozor, co čtu. Ačkoli tedy chápu historickou důležitost této knihy, neměla moc možností mne zaujmout. Pro čtenáře komiksů tohle může být jedna ze vstupních bran do universa Mýtu.... celý text

Ďáblův hřbet 2022, Honza Vojtíšek

Jáj! Zdolal jsem Ďáblův hřbet a přežil to! Teď o kozlí chlup racionálněji - na tento román jsem čekal už delší čas. Zklamaný rozhodně nejsem; kniha je na svou délku velmi čtivá, nebál bych se říct až dechberoucí. Přesto se našlo několik drobných negativ. Už v druhé čtvrtině knihy se našla místa pro budoucí děj nepříliš nosná, byť skvěle napsaná (shrnul bych je pod heslo Medvědi nevědí, že turisti mají zbraně), což by bylo ještě v pohodě. Víc mě štvalo, že počáteční hutně-děsivá atmosféra tím byla částečně ubita, protože ze skrytých příšer vytvořila převážně kulisu. Nakonec se věci pohnuly dlouho očekávaným směrem a já zadoufal, že se konečně dozvím nějaké hlubší lore... a na místo toho nastala etapa zběsilého akčního řádění (což Morbidus nemá rád). Neříkám, že vyústění románu nebylo logické a že bych si kozel-gore čtenářsky neužil; ovšem výrazná změna ladění způsobila, že kouzlo knihy přestalo působit. Nicméně i přesto je tento svazek kvalita sama. Postavy jsou velmi živě napsané a díky srozumitelně vykresleným motivacím je práce s nimi na velmi dobré úrovni (byť jsem rychle odhadl, kam děj směřuje, ale to je můj zlozvyk a problém). Atmosféra příběhu je poměrně dlouho hutná tak, že by se dala krájet. Pokud dojde na explicitnější či drsnější scény, nejde o materiál vhodný pro úplné horrorové vegetariány (což míním jako pochvalu). Zmínku si rozhodně zaslouží i knižní obálka, která je v papírové verzi pojata vtipným způsobem. Pro horrorové gurmány vybraná lahůdka s jemnou příchutí kozího sýra.... celý text

Upíří rytíř 1 2019, Pat Mills

První, co u této knihy (potažmo celé komiksové série) nadchne, je jednoznačně vizuál. Celá ta bizarní gothičnost, volba barev a odevšad dýchající temnota je naprostá paráda! Do toho ještě předimenzovaně supersilní macho hrdinové a oblinami kypící ženštiny v brnění chránícím vše mimo životně důležitých orgánů... jinde bych kroutil hlavou, ale sem to prostě patří. Skoro to vypadá na komiks, který si mé hříšné srdéčko parádně užije. Ovšem to by kresba nesměla odvádět většinu práce. Pokud se totiž zaměřím na kostru děje, mimo působivý vizuál a snahy aby to vypadlo drsně a chytře, toho moc nezůstává. Samotný příběh začne upadat poměrně brzy. I když zprvu vše vypadá nadějně, s každým novým a novým a novým a novým (...) nápadem je utloukána jakákoli předchozí myšlenka. Zvraty kolem hlavního hrdiny vše spíše zamlžují (a to ani tak nic nevíme), což spolehlivě zlikviduje i tu poslední špetku sympatií (lidskosti?) kterou by vůči němu čtenář mohl pociťovat. Ono by se vlastně dalo říct, že příběh selhává právě proto, že funguje tak, jak bylo plánováno - jako pekelná přehlídka lidského zla v karikovaných podobách. I svět Pekla se zprvu zdá zajímavý; minimálně dokud se čtenář nezamyslí nad detaily a nedojde mu, nakolik si jeho pravidla protiřečí. A jelikož se Requiem podle všeho objeví i v dalším svazku, závěrečný cliffhanger mě nemůže nalákat. Ach jo. Nehledáte-li nic náročného, tento komiks plný bohaté temné fantasie vás zaujme.... celý text

Červi v hlavě 2022, * antologie

Chtěl bych se připojit k nadšení ostatních hodnotitelů, ale bohužel tak v tomto případě učinit nemohu. Ne proto, že by tato kniha byla špatná, jen... ve mně nezanechala příliš výrazné pocity. U mnohých povídek jsem po načrtnutí situace prakticky ihned odhadnul, jak celá záležitost skončí. Technicky jsou povídky vystavěny zdatně, nicméně občas zapomínají čtenáře konfrontovat více do hloubky. Najdou se čestné výjimky, některé příběhy jsou velice fajn; jen by to chtělo nebát se přitvrdit. Vzhledem k různorodým autorským stylům mi nepřipadá fér porovnávat autory mezi sebou; byť mi pochopitelně někteří z tvůrců seděli více a jiní méně. Z tohoto důvodu nemohu jmenovat ani oblíbené povídky (můj favorit či favoriti by z toho jasně vyplynuli), jen dodám, že všichni autoři odvedli slušný kus práce. Jen tak dál! Velkým plusem této sbírky jsou jednoznačně skvělé ilustrace od Jiřího Dvorského, které povídky vhodně doplňují; snad jen na závěr kacířsky zmíním, že jsem evidentně jeden z mála čtenářů, kterého nezaujala obálka. Prima sbírka nadějných autorů, která potěší čtenáře klasičtějšího hororu.... celý text

Cromwell Stone 2017, Andreas Martens

Po delší době fajn komiks v souborném vydání, který náladou lehce připomene dílo H.P. Lovecrafta, které ovšem k porozumění tomuto příběhu není třeba znát. Kniha si od počátku buduje své vlastní universum, ke kterému netřeba nic jiného, než komiks samotný. To samozřejmě klade vyšší nároky na dnešního čtenáře, který je nucen k porozumění příběhu zapojit vlastní myšlení. A jelikož mně tyhle hlubší věci sedí, jsem relativně spokojen. Co mě ihned zaujalo, je specificky detailní kresba - jakmile jsem jí po pár stranách uvyknul, získala pro mě své kouzlo; některé výjevy měly atmosféru jako vystřiženou z děl Davida Lynche. Co už potěšilo méně, bylo občasné řazení panelů, které mě někdy mátlo (zejména v akčnějších částech) a jindy vše naopak zpřehlednilo (ve statičtějších částech). Naneštěstí mi připadá, že v každé ze tří částí vyprávění některá složka zaostává (kresba, charaktery či sám příběh). Nakonec, ačkoli si troufám tvrdit, že jsem pointu pochopil, ne se všemi závěry jsem v souladu - přesto šlo o obohacující zážitek. Děkuji. (Doporučuji čtenářům, kteří mají rádi nejednoznačné a promyšlené příběhy.)... celý text

Šumavský Děs: Paměti okultní 2022, Václav Votruba

Šumavský Děs je pochvalně zmiňován na stránkách slovutného Necronomiconu. Tudíž mě potěšilo, že našel vhodného uctívače, který sepisuje střípky jeho vzpomínek. Přiznám se, že Paměti okultní jsou první z dosud zaznamenané trojice memoárů, které se mi dostaly do pazourů. Po letmém průzkumu ale musím zdůraznit jednu věc - z doposud vydané trojice svazků má tento jednoznačně nejhezčí obálku. Obsahově jde o poměrně klasické příběhové motivy, které sečtělejšího čtenáře až tolik nepřekvapí a jejich pointu nezřídka uhodne. Povídky si ovšem zachovávají líbivě starosvětskou patinu, která se dobře čte. Na druhou stranu, u některých jako by něco chybělo či přebývalo; mnohé slibně rozehrané kousky měly potenciál vygradovat mnohem efektivněji. Sem tam se mi nezdály některé detaily nebo jsem narážel na jemné nekonzistence. Čisté čtyři hvězdy napálit nemůžu, ale bylo to příjemně strávené odpoledne - doufám, že Šumavský Děs se z hvozdů navrátí s dalšími pamětmi! Doporučuji čtenářům, kteří hledají horory stojící (nejen) na atmosféře a tajemnu.... celý text

Jack Wolfgang 2020, Stephen Desberg

Navzdory tomu, jak hluboce se tváří anotace knihy, jde o klasický akční příběh. Je tu jen drobný rozdíl - vše se odehrává ve světě s antropomorfními zvířaty (což není až tak originální, máte-li trochu načteno). A ačkoli z tohoto faktu všechny zápletky vycházejí, stále jde o oddechové čtení pro chvíle klidu. Kolem hlavního hrdiny Jacka Wolfganga se motají krásné inteligentní slečny a proradní záporáci. Všechno se ovšem děje příliš jednoduše a nějaké výraznější pocity ve mě vykutal až třetí příběh. A to zejména díky poněkud nešťastně ukončené romantické lince. Na druhou stranu svazek oplývá od obálky až po vlastní komiks příjemnou kresbou, která je dostatečně zajímavá a nenudí. Také potěší, že autor scénáře evidentně má smysl pro humor, byť nejde o kdovíjak inteligentní vtípky. K odlehčení příběhu to bohatě stačilo. Občas jsem zdvihal obočí nad slovosledem nebo nad tím, že jsou konstatovány evidentní věci, ale čert to vem. Když se to totiž vezme kolem a kolem, jde především o sondu do života jednoho kulinárního kritika z alternativního vesmíru. Doporučuji čtenářům, kteří si chtějí odpočinout u nenáročného akčního příběhu.... celý text

Farma zrůd 2022, Martin Štefko

U této knihy mě (mimo jiné) hodně baví, jak je poskládaná; mám rád, když to autor dělá čtenáři těžší a střídá časové linie či úhly pohledu jednotlivých charakterů. Zejména v případě, kdy to není samoúčelné, ale má to naopak za účel navodit určité emoce či myšlenky. A nejenže je tato kniha nabitá napětím, ona i střílí ostrými - mírou hnusu a brutality se tady rozhodně nešetří. Je to silná kniha o temném místě v duši, kde končí všechna lidskost a začíná čisté Zlo. Líbí se mi, že si autor hraje s nevyřčenými myšlenkami čtenáře z předchozí knihy (týká se například potenciální identity Fotografa) a že pokud čtenář něco tuší, je to jen proto, že je to tak zamýšleno (pár výjimek se našlo, ale většinou nebylo dost indicií). Taktéž mě v doslovu potěšilo, že autor nezapomíná na hry, které rozehrál v předchozích knihách (těším se na jejich rozuzlení). Což mi dělá radost, protože Hank Giorgio je výrazný charakter a zajímá mě, kam se jeho příběh bude ubírat. V rámci negativ mě čas od času vytrhla z četby výrazná gramatická hrubka, což se ovšem i po mohutných korekturách dá v takovém špalku očekávat. Obálka knihy mě na první dobrou moc nezaujala, ale v rámci série její motiv vnímám jako charakteristický. Nicméně pokud jste předchozí díl nečetli (což je základ, série se čtou postupně!), nebudete se chytat a přijdete o většinu zážitku - a to by byla zatracená škoda! Farma zrůd potěší nejen čtenáře temnějších thrillerů či krimi románů.... celý text

Goon #2: Mé vražedné dětství 2013, Eric Powell

Tento kus jsem kdysi objevil v městské knihovně, aby mi o pár let později přistál doma. K mému překvapení Goon nezestárl ani o den. Ano, stále je to četba infantilní stejně jako drsná. Tato nesourodá kombinace generuje humor černější než moje kafe a současně je motorem (až akcelerátorem) celého vyprávění. Navíc si autor velice umně hraje s grafikou jak se mu zrovna hodí, což střelenost celé záležitosti umocňuje na zbrusu novou úroveň. Nejsem si úplně jistý, v jakém věku bych Goona ocenil více či méně. Drží si totiž svůj specifický, nekorektní styl. Ale fakt, že forma mnohdy (záměrně) převáží nad obsahem popřít nelze; dění je tak v pár případech spíše absurdní anekdotou než plnohodnotným příběhem. Nicméně pevně věřím, že v kombinaci s ostatními díly série se příběhová mozaika řádně prohloubí. To pravé pro milovníky staré školy, ujetého humoru a bizarních zápletek.... celý text

Vymazlené vraždy 2 2022, Milan Skála

Tak tohle mělo k té páté hvězdě zatraceně blízko. Zejména díky poslednímu příběhu, který v rámci dosavadních Vymazlených vražd řadím hodně vysoko. Tím nechci říct, že předcházející případy mě nebavily, ale tento kus ve mně z určitého důvodu zarezonoval výrazněji. Celkově se mi ale tato kniha četla mnohem lépe než ta předchozí, navzdory tomu, že princip zůstává stejný - vraha odhalíme brzy (nebo si to minimálně myslíme), ale nemáme jak prokázat vinu. Tentokrát zde necítím tak silně nemožnost odhalení pachatele či jeho tajemství. Přesto se klíčová indicie často odkryje příliš pozdě na to, aby čtenář zločin odhalil sám. Ostatně, tohle není ten typ detektivního příběhu, který si se čtenářem hraje - je to spíše exkurze, kde je vysvětleno, jak případ proběhl. Naštěstí to ani tentokrát na čtivosti neubírá. Co mě ale v tomto pokračování těší, je absence náhod vedoucích k řešení problému; vše je zde tentokrát podáno logicky, emocionálně a především zcela lidsky. Vhodné pro přemýšlivé čtenáře, kteří mají rádi chytré, vymazlené příběhy.... celý text