moonell přečtené 358
Sběratel
2014,
John Fowles
Uff. Fowles psal tak dobře, až je mi jako čtenáři špatně. Přitom to nejspíš začalo jen jako takový nápad.
Francouzova milenka
2015,
John Fowles
Ach, postmoderno, jak mě týráš a probouzíš masochismus. Epitom autora, který skrze vypravěče vyjebává se čtenářem jako málokdo. A já se ráda nechám.
Metody výzkumu médií
2010,
Tomáš Trampota
Místy až příliš zkrácená a obecná, snaží se nezatěžovat detaily do bodu, že je místy reduktivní a nepřesná, ale i tak velice solidně zpracovaná příručka.
Jak se vyrábí sociologická znalost
2002,
Miroslav Disman
Pokus o přístupnost látky, která je jinak neuvěřitelně nudná. Není o moc zábavnější ani tak, ale cením snahu.
Vrány
2020,
Petra Dvořáková
Doufala jsem v probuzení do úsvitu a dostala (v)rány za soumraku. Konec mě přišlápl jako bota. Nemůžu se rozhodnout, jestli je celková schematičnost záměrem, nebo projevem netrpělivosti při psaní, ale ve výsledku to vlastně závěr podtrhlo.... celý text
Pohyblivé obrázky
2011,
Terry Pratchett
Zatím asi nejslabší Pratchettova kniha, kterou jsem četla. Hlody jsou pořád a uchechtla jsem se hodněkrát, ale příběh vázl a místy jsem se ztrácela v překladu (doslova, hádám).... celý text
Velká iluze? Esej o Evropě
2020,
Tony Judt
Vyplatí se přečíst, byť jsou některé pasáže vzhledem ke stáří textu už neaktuální, místy je člověku až špatně od žaludku z toho, jak velká část stále aktuální je. Plus tedy pro mě osobně bylo velice zajímavé konfrontovat se s tím, jak koncept "střední Evropy" vnímá člověk, který z ní nepochází.... celý text
I’m Your Man: Život Leonarda Cohena
2020,
Sylvie Simmons
Jestli se někdo trefil do Cohenova narativu, tak to byla Simmonsová. Smekám, klaním se a těším se, až si jí přečtu znovu. A znovu. A pro jistotu ještě jednou.
Konec civilizace
2011,
Aldous Huxley
Něco tam je, ale nikdy dotaženo do konce. Samé začátky, žádné utažené konce. Ale je až zarážející, jak se dá s dystopií (byť parodickou) souhlasit.
Čaroděj ze země Oz
2004,
Frank Lyman Baum
Moc nevím, kde se bere všechno to nadšení okolo této pohádky, ale nijak mě neurazila (byť jsem si nad nelogičností a nekonzistencí mnoha pasáží chtěla vyrvat vlasy). Žel bohu ani nijak nenadchla.... celý text
Píseň krve
2014,
Anthony Ryan
Celou dobu se to táhne jak smůla, rozvlekle se přidávají další a další otázky a na posledních 10 stranách facka, která mě snad donutí si koupit další díl. Hernajz.... celý text
Nuly
2017,
Chuck Wendig
odpad!
To se nedá číst. Dětinské chování postav, nedotažený příběh, v některých místech jako kdyby autor ztratil motivaci k zachování logického vývoje a prostě upadl do jiné dějové posloupnosti. Ne. Nechce se mi investovat čas do té knihy, vzdala jsem se po jedné třetině.... celý text