mineas
přečtené 747
Prohnaný
2012,
Kevin Hearne
Trvalo mi trochu déle se začíst, seznámení s postavou pro mě bylo rozporuplné (přijde mi, že se na "svůj věk" chová jak praštěný puberťák a nebylo snadné přijmout, že to dělá zcela záměrně), ale čím déle jsem četl, tím víc mě zaujal důraz na realistické kulisy příběhu a cit pro detail v oblasti reálií a mytologie. Jakmile začne popisovat akční pasáže, najednou člověk při čtení zapomene na čas a nemůže se odtrhnout. Příjemný je i osobitý přístup k magii.... celý text
Proklatý
2012,
Kevin Hearne
Je fajn, že se hlavní postava začíná brát o maličko vážněji a staví se k dění okolo sebe s o trochu větší zodpovědností. Také ubylo na můj vkus zbytečných sexuálních pasáží ve prospěch příběhu a akce. Čarodějky jsou super. Jen kdyby druid občas tak nezmatkoval a neokouněl co kde lítá ve chvíli, kdy mu jde o život.... celý text
Metro 2035
2016,
Dmitry Glukhovsky
Kniha je pro mě zklamáním. Ty tam jsou atmosférické průchody tunely, metrem i po povrchu - mutanti někam zmizeli, veškerý život a energie z metra vyprchaly a ani radiace člověka bez ochranného obleku nijak zvlášť nepoškodí (a všichni přitom strašně řeší, že tam nelze přežít). Lidé jezdí auty v ulicích, kam by se měli bát vyrazit byť na pár minut, a převzácného paliva je najednou nadbytek. I když by silnice měly být beznadějně ucpané a neprůjezdné, bez potíží se dá projet z jednoho konce Moskvy na druhý. Tentokrát nebojujeme s vnějším nepřítelem, ti už nám došli, dokonce ani s vnitřní hrozbou (ta tu sice je, plíseň, zabíjející houby, ale zřejmě není pro příběh důležitá, nikdo ji neřeší, i když lidé umírejí hlady po celých stanicích, až na konci se ukáže, že houby vlastně pro přežití metra nejsou tak nepostradatelné, jak se zdálo). Teď už jen bojují lidé - všichni proti všem. A Arťom ze všech nejvíce, především sám se sebou. Kultura stanic, jejich atmosféra, snaha je bránit, to vše je pryč. Splývají jedna s druhou, nelze je odlišit. Jedna frakce se vrhá na druhou v iracionálním a nesmyslném masakrování, a ti, kdo byli nezávislí a bránili katastrofě (Řád, Polis) se jen absurdně zaplétají do zločinů ostatních, když se stávají nástrojem korupce. Distopie se proměňuje v absurdní panoptikum bez logiky a smyslu. Čím víc se čtenáři odhalují souvislosti, tím menší smysl vše dává. Arťom má svou vizi, jde za ní a všichni okolo jej podporují, nebo mu alespoň nijak snaživě nebrání, a většina těčh, kdo se k němu připlete, za to platí životem. On přežívá, a to i v situacích, kdy už měl být dávno po smrti (a vše by třeba konečně dostalo nějaký smysluplný směr). A nakonec stejně všechno vzdá, a ostatní ho, i když to je proti veškeré logice příběhu, nechají. Jestli to mělo být vyvrcholení, byl bych raději, kdyby vůbec nevzniklo. Fascinující příběh předchozích knih (především první) se utopil ve zbytečné záplavě smrti, bolesti, beznaděje a rozkladu. Bezúčelně. Kniha, jak stojí, popírá předchozí díly. Vše, co se v nich podařilo, čeho se dosáhlo, šmahem odsoudí jako zbytečné a za to, co nám tím vezme, nedá vůbec nic. V poslední třetině jsem se do čtení už musel nutit, protože bylo jasné, že se v příběhu nic nevyřeší, jen to bude horší a horší, a ani ta rána z milosti nepřišla, konec je takový nijaký, otevřený a absurdní. Tahle kniha vůbec není pro ty, komu se líbil 1. díl! Plně souhlasím s touto recenzí: http://www.konstantins.info/recenze_metro2035.html... celý text
Transport ledu
2012,
Alastair Reynolds
Při čtení se mi vybavilo Setkání s Rámou. Téma je podobné, ale vážněji a svým způsobem i odborněji pojaté. Svět mimozemských civilizací, který za příběhem stojí, sice není tak velkorysý a působí méně reálně, ale zato je to vyváženo poutavými popisy, drobnými vedlejšími zápletkami a širokou paletou zajímavých postav. Kniha na mě působila i z vědeckého hledicka hodně rafinovaně, s citem pro detail. Jen ten konec... člověk by rád věděl, co bude dál :D... celý text
