Matematicka
přečtené 551
O krásné panně Juliáně
2015,
Ivan Vičar
Pověsti z oblasti Českého lesa. Pověsti jsou velice dobře vyprávěné. Zřejmě si autor hodně domýšlel i vymýšlel, ale vůbec to nevadí. Vznikly krásné příběhy, které obsahují vše, co má příběh pro děti mít. Našim dětem se moc líbily ještě i ve věku 12 i 14 let. Ráda si přečtu i další autorovy knihy.... celý text
Láska tvoří krásu
2023,
Marek Vácha
Řekla bych, že jde o takovou "sbírku citátů", které má Marek Orko Vácha rád (biblických i mimobiblických) a několik svatebních kázání dohromady. K tomu opravdu krásné fotky vesmíru. Nic proti tomu, všechno to bylo krásné, ale stále jsem si říkala, jestli to opravdu bylo potřeba tisknout. Ale někomu to snad "sedne" více... "Nejde o nic menšího než o to, v oceánu každodenních setkání s našimi blízkými i vzdálenými, kterému říkáme obvykle "dědičný hřích", vytvořit "dědičné požehnání", aby se dítě doma, ve školce i škole a mezi přáteli a mezi vrstevníky a v komunitě, ve které žije, setkalo s jiskřením lásky. V našich lidských setkáních pak láskou jsou drobné konkrétní skutky, které vycházejí z času věnovaného Lásce. Tomuto času se někdy říká "modlitba".... celý text
Nebyl den jako druhý
2018,
Michaela Tučková
Srdečně bych přála všem, kdo otevřou knihu Eduarda Marka, aby se nakazili jeho životním optimismem, pevnou nadějí i vírou. On i jeho rodiče zažili mnoho zajímavého, vydávají o tom upřímné svědectví a v mnohém nás mohou inspirovat. Přijde mi proto škoda, že vzpomínky Eduarda Marka někdo lépe neuspořádal a neupravil, aby se běžnému čtenáři lépe četly. Jako spoluautorka je uvedena Michaela Tučková, nejsem si ale jistá, v čem její role spočívala. Eduard Marek vzpomíná často napřeskáčku. Spolu s jednou událostí nebo osobou se mu vybavuje jiná, často i časově vzdálená. Občas jsou uvedeny menší nadpisy, které napovídají, čemu se bude věnovat, občas nadpisy zcela chybí. Je tedy těžké se v jeho vzpomínkách orientovat, námaha čtenáře ale stále stojí za to, protože jeho život byl velice pestrý. A jeho shrnutí vzpomínek na komunistické věznění: "Prof. E. Goldstücker píše: "Člověku uvězněnému lze vrátit svobodu, lze odvolat obvinění, lze vrátit všechna práva, hmotně odškodnit, ale již nikdy nelze beze stopy zahladit jizvu po ráně, kterou utrpěla jeho lidská důstojnost." Po celou generaci bude mít číslo 231 nasládlou chuť krve a slz. To bylo ono Kainovo znamení, které dávalo právo Někomu zabít Každého. Popravy, vraždy na silnicích, polích, šibenicích, ranou do týlu, na dolech, v celách i sebevraždy a šílenství. Tím vším jsou vinni."... celý text
Případ pohřešovaného markýze
2020,
Nancy Springer
Výborný námět, ale styl psaní mi vůbec nesedl. Škoda promarněné příležitosti, protože jak detektivní pátrání, tak linka o emancipaci žen mi přijdou velice zajímavé.... celý text
Zanechané listy
2019,
Jan Hanč
Pro mě byla tato kniha bez nadsázky "objevem roku". Na začátku byl úryvek z jednoho z Hančových dopisů, na který jsem náhodou narazila na internetu, i s citací. Následovalo vypůjčení této knihy z knihovny, pak pořízení kompletního Hančova díla domů. Asi rok jsem četla tuto knihu Hančových dopisů. Dopisů, které psal v mnoha obměnách, ve kterých vážil každé slovo. V knize nejsou dopisy, které odeslal, ale právě ty, které neodeslal a zůstaly v jeho pozůstalosti. Jak v jednom dopise píše sám Hanč: „Takové mrhání slovy, myšlénkami, city i časem může si dovolit jedině praštěný literát, u normálního člověka bylo by to úplně nepochopitelné.“ Jan Hanč byl nejen výborný literát (básník a autor deníku) a člen Skupiny 42, ale také výborný sportovec - sprinter - a trenér. To vše se do dopisů promítá, včetně opravdu bravurně popsaného hledání víry v jeho 25 letech. Jeho neodeslané dopisy se mi líbily opravdu snad ve všem. "Víra učí také jedné překrásné věci: Není v moci nebo zásluze lidské, narodí-li se silný nebo slabý, bystrého rozumu nebo mdlého, kypící zdravím nebo hrbatý, krásný nebo ošklivý, a není proto možné, aby se člověk cítil hrdým na to, že mu to dobře myslí. Byl by proto stejně směšný, jako žena, pyšná na to, že je krásná. Z toho důvodu stojí v Bibli psáno: Blahoslavení chudí duchem, neboť jejich je království nebeské! Kde jinde se setkáš s podobným lidstvím? Já vím, nazveš to slabostí, ale co kdyby ses byl náhodou narodil hrbáčem nebo kdyby Ti to tolik nemyslelo nebo kdybys bez své vlastní viny trpěl něčím, zač nemůžeš, a druzí lidé za to Tebou opovrhovali? A lidská společnost není schopna takové lásky k bližnímu, aby si to dost uvědomila. Všechno druhé vládne mezi lidem víc než opravdové milosrdenství. Každý se slepě žene za svým a na tohle zapomíná. Víra káže opak: Zavrhnout svoje a všechno dát milosrdenství. To není jediný důkaz pravosti víry, těch důkazů jsou tisíce a jsou v ní body, o kterých kdyby jedinci uvažovali, byl by svět lepší. Tady je ale jeden důležitý bod. Člověk musí přitom věřit, a zase ne proto věřit, aby za to získal odplaty, nýbrž proto, aby v Bohu získal mír srdce, po kterém prahne jako pes po kusu masa a který nikde jinde nenalézá. Zákony evangelia nelze ničím jiným nahradit, žádnými zákony lidskými, protože i když Tě třeba světské zákony civilizovaných národů vybízejí k útrpnosti s tělesně postiženými, o čemž jsem mluvil, ženou Tě k nenávisti k lidem, a to partaj proti partaji, národ proti národu etc. Kdybys o tom, Oldro, uvažoval, jistě bys uznal strašně moc z toho, nač jsem přišel sám."... celý text
Hostující profesoři
1980,
David Lodge
Dlouho už jsem se při četbě knihy tak nenasmála a nepobavila, jako při čtení "Hostujících profesorů" Davida Lodge. A to přesto, že jde o román, který v anglickém originálu vyšel v roce 1975. David Lodge vychází ze svých osobních zkušeností s akademickým prostředím britských i amerických univerzit a vytvořil příběh, který má úžasnou strukturu, ale v jednotlivých pasážích se prosazuje i vybroušená situační komika. V příběhu se dostává ke kritice akademického prostředí, typických anglických i amerických vlastností, generačních rozdílů i různých osobnostních nastavení a předsudků všeho druhu. Při čtení jsem si vzpomněla na Svěrákův komentář k jeho prvnímu filmu "Jáchyme, hoď ho do stroje". Říkal, že kdyby tehdy se Smoljakem věděli to, co ví dnes, tak že by z těch nápadů, které dali do jednoho filmu, dnes mohli udělat filmů několik. Jako podobný „gejzír nápadů“ mi přišla i kniha "Hostující profesoři". Nikdy mě ale ten gejzír nezahltil a vždy mi přišel zase znovu vtipný. U knihy "Hostující profesoři" jsem se bavila tak, že bych si ji s chutí přečetla ještě jednou. A podobně se těším i na další knihy Davida Lodge. Jeho knihy pro mě splňují všechna kritéria dobré komediální tvorby: díky nadsázce, která je v takových dílech dovedena až ad absurdum, se můžeme zamyslet nad problémy, které jako zveličené vystoupí do popředí a vidíme je zřetelněji. Jsou to ale skutečné problémy, které se týkají našich životů. "Philip Swallow zatím při čtvrtém džinu s tonikem a po dvouhodinovém studiu anatomie tří dívek účinkujících v baru ČI-ČA dospěl k závěru, že odhalil nejhlubší a pravou příčinu generačního rozporu: je to věkový rozdíl. Mladí jsou mladší. Tudíž krásnější. Jejich pleť je svěží, mají dosud zadní zuby, břicho ploché, ňadra (ach!) pevná, stehna (ach! ach!) ještě nemramorovaná žilkami jako rokfór. A jak tento rozpor překlenout? Láskou přece. Tím, že dívky jako Melanie štědře poskytnou svá pevná mladá těla povadlým starým paprikům, jako je on, a obnoví v nich koloběh mízy. Melanie! Jak prosté a dobré bylo její gesto ve světle tohoto poznání! Jak zbytečně je komplikoval emocemi a etikou!"... celý text
Služebná
2022,
Alicja Sinicka
Za mě dost průměrná kniha odpovídající žánru. Ano, je napínavá, ale to se od thrilleru očekává. Zajímavé jsou dvě různé perspektivy, přičemž až na konci se dozvídáme, čí je ta druhá, ale přijde mi to dost nedotažené, druhá perspektiva se objevuje jen zřídka. Některé zvraty v ději mi přišly buď zvláštní, nebo nelogické. Poučení, které příběh přináší: Je důležité mít se komu svěřit a skutečně tak ve správnou chvíli i učinit. Pokud je člověk s nějakým tajemstvím sám, dostává se do bludného kruhu.... celý text
Než všechno zapomenu
2022,
Jaroslav Kopecký
Jaroslav Kopecký nebyl žádný literát. Velice prostě zaznamenal své vzpomínky na jednu generaci salesiánů. Zaujalo mě, že ve svých vzpomínkách nemluví téměř vůbec o sobě, spíše vydává svědectví o vzácných lidech, které mu bylo dopřáno potkat. Je to skutečně "balzám pro duši" pro všechny, kdo fandí salesiánům, případně znali osobně Jaroslava. Jeden citát za vše: "Dnes už svatořečený papež Jan XXIII. říkal: "S důvěrou pohlížím vstříc budoucnosti. Chci, aby ať už bude dlouhá, či krátká byla svatá a posvěcovala druhé." Celý život se učím naslouchat, chápat, čekat, odpouštět, mít všechny rád, nepropást nic závažného, neprožít čas marně, nezapomínat na varování Terezie z Ávily: "Jedné nespokojené řeholnice se bojím víc než legie ďáblů!" nebo Pane Bože, uchraň nás před svatými s kyselou tváří!"... celý text
Slavík za mříží
2013,
Jiří Miček
Výborný příběh. Kniha bohužel byla zřejmě vytištěna tak, jak "autorovi od pera vypadla", což jí neprospělo. Zasloužila by si korektury i trochu zapracovat na stylu vyprávění. Napínavý příběh kněze Václava Filipce a dalších salesiánů ale určitě stál za zaznamenání. Dva úryvky za všechny: "Pomalu procházel podvečerními ulicemi a musel uhýbat hrajícím si dětem. Měl to domů sotva dvacet minut ostřejší chůze. Byt mu zůstal po matce, která zemřela těsně před koncem války. Po celou válečnou dobu pomáhala jeho mladé ženě s malými dětmi, jejíž muž byl nezvěstný. Také občas vylepšila jídelníček, díky příbuzným na venkově. Stará paní byla navenek chladná dáma, ale velmi praktická. Zakládala si na tom, že její muž býval státním úředníkem a syn je učitelem. Na sklonku války sešla velmi rychle a tiše zemřela, aniž se dočkala synova návratu." "Nadporučík Švach nechal cestou zastavit u hospody a nakoupil domů nějaké pamlsky. Než dorazili před dům, spal unaven teplem pálenky a okouzlen snem o bulharských a krymských plážích."... celý text
Kyberpohádky
2022,
Petr Jirásek
Témata bezpečnosti na internetu zpracovaná pro děti ve věku MŠ a 1. stupně ZŠ formou pohádek. Pohádky bavily ještě desetileté děti a děti na nich dobře pochopí, jaká rizika jim mohou na internetu hrozit.... celý text
Z radosti mlčím
2021,
Petra Švecová
Za sebe můžu říct, že mě oslovila tak jedna báseň z deseti, ale beru to jako zcela subjektivní pohled. "Kdybych dokázala vidět tvou tvář v těch, co potkávám na ulici, v tramvaji Ne jen občas, náhodou, ve svátek ducha Snad bych se přestala bát tvého kříže Uchopit poponést přijmout vrátit se"... celý text
Po pražcích slepých kolejišť
2021,
Max Kašparů (p)
Krátké postřehy Maxe Kašparů, které mám velice ráda. Jeden trefný příklad za všechny: "Vyjadřoval se k problémům školství i medicíny, protože měl zkušenosti. Chodil totiž do první třídy a v nemocnici mu umřela babička. Z jeho názorů bylo ovšem patrné, že spíše záškolačil a pletl si zdravotnický transport s pohřební službou. Eventuálně své nové vědomosti čerpal z denního tisku. On totiž moudrý muž nahlíží věci ze všech stran, pitomcovi stačí novinová verze." Kniha mi hodně připomínala jeho starší knihu Šum z pěn, kterou jsem shodou okolností četla minulý rok, a některé postřehy byly stejné. Ale jak víme, opakování je matka moudrosti a toto vydání má trochu modernější "kabát", takže proč ne. Tohle se pro mě "neočte". Skvělá kniha "do kabelky"...... celý text
Jana bude brzy sbírat lipový květ
2022,
Miloš Doležal
Hluboké životní prožitky autora po smrti milované ženy. Ve svém smutku zcela autenticky "bojuje s Bohem" podobně jako starozákonní Job a v duchu žalmů. Kulisy a osoby jsou však současné. Vážím si toho, že nám Miloš Doležal dal nahlédnout tak hluboko do svého soukromí. Pro mě jednoznačně nejlepší básnická sbírka roku 2022. A je velká škoda, že je tak těžké si ji koupit! Ale podařilo se a ráda ji mám ve své knihovně. "Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám, skoro všechno už mi vzal, servaná pastvina čeho bych se bál. Je blíž, než se zdá, až do rána přebývat smím v Jeho domě, kde mlčí po dlouhé, předlouhé časy."... celý text