Marekh přečtené 1541

Rudin 1978, Ivan Sergejevič Turgeněv

Panství na ostrově 1978, Maria Edgeworth

Citát z knihy, který mne oslovil: Měl teď poprvé příležitost posoudit, jaké pověsti se těší jeho matka a jeho rodina u jistých vrstev, které udávají tón, o nichž mu toho v dopisech tolik napsala, a do jejichž společnosti – nebo lépe řečeno na jejichž večírky – byla zvána. Viděl, že odpadlickou zbabělostí, s níž zapírala svou vlast, zříkala se jí a pomlouvala ji, si vysloužila jenom zesměšňování a opovržení. Miloval svou matku. Snažil se ze všech sil sám před sebou skrývat její chyby a slabůstky, a nesnášel ty, kteří je vytahovali na světlo a smáli se jim. Když se druhého dne ráno probudil, první věc, na niž si lord Colambre vzpomněl, byl opovržlivý důraz, který včera večer zaslechl ve slovech IRŠTÍ VYSTĚHOVALCI. Pak začal vzpomínat na svou rodnou zem, srovnávat minulost s přítomností, a přemýšlet o svých dalších životních plánech. Lord Colambre působil dojmem bezstarostného mladíka, ale dovedl se nad věcmi vážně zamýšlet. Byl od přírody bystrý, měl jiskru a trošku prudkou povahu. Dětství strávil na zámku svého otce v Irsku, kde všichni, od nejnižšího sluhy až po elegantně oblečeného vazala jeho rodiny hýčkali, lichotili a klaněli se tomuto miláčkovi jejich pána.... celý text

Tajemství proutěného košíku 1982, Markéta Zinnerová

Knihu jsem četl v dospělém věku. Jedna kamarádka mi řekla, že tuto knihu milovala ve svém dětství. Možná na její popud jsem se rozhodl knihu přečíst. Jelikož už uběhlo hodně let, kdy jsem knihu četl, tak už si příliš mnoho věcí nevybavuji. S hrdiny této knihy jsme se mohli také setkat ve stejnojmenném televizním seriálu. Hlavními postavami jsou Klára, Vojtíšek, Vláďa a Tonda. Jednotliví dětští hrdinové procházejí mnohdy i nelehkými, spletitými situacemi, které s sebou přináší život dospělých. Příběh se odehrává ve dvou rovinách – bezstarostné dětské hry, zápletky ze školy, přátelství a nepřátelství dětí z Janovic a Loukova, naproti tomu komplikované problémy mezilidských vztahů. Autorka Markéta Zinnerová nenechává příběh vyznít pesimisticky, ale ukazuje, že i obtížné životní situace mají svá řešení. Součástí knížky jsou také fotografie z televizního seriálu.... celý text

Přátelé Zeleného údolí 1987, Jaroslav Müller

Knihu jsem četl v minulosti v dospělém věku. :) Pavel Koutný a jeho veliký kamarád lesník Horyna, zeměměřič Sklíčko a jeho nepostradatelným fotoaparátem na krku, jeho figurantka Eva, líhňař Juřina, oborník Pešek a jeho bílí jeleni, pan učitel Topol, tatínek Koutný, chlapy od rybníků - to jsou některé z postav, které vystupují v této knize. Hlavní hrdinové zažijí spoustu dobrodružství..... celý text

Lotta ve Výmaru 1982, Thomas Mann

Citáty z knihy, které mne oslovily: Klid a pořádek jsou blahodárné, ať je udržuje kdokoli. Lidé jsou bytosti pokorné a mají potřebu, aby žili ve vnitřním souladu s poměry a událostmi, ve shodě s mocí. Růst, růst. Dokud člověk roste a rozprostírá korunu, je mladý...... celý text

Novely a povídky 1979, Thomas Mann

Citát z povídky Smrt v Benátkách: Není nic podivnějšího a choulostivějšího, než je vztah lidí, kteří se znají pouze očima, kteří se denně, ba každou hodinu potkávají, pozorují, a přitom musí, aby vyhověli mravu nebo vlastnímu vrtochu, udržovat bez pozdravu a mlčky zdání, že jsou so lhostejní a cizí. Vzniká mezi nimi neklid a předrážděná zvědavost, hysterie neukojené, nepřirozeně potlačované touhy poznat se a promluvit spolu, a zejména i jakási napjatá úcta. Člověk totiž člověka miluje a ctí tak dlouho, dokud ho nemůže posoudit, a touha je výplodem nedostatečného poznání. Slovo může smyslovou krásu jen velebit, nikoliv vyjádřit.... celý text

Mahulena, krásná panna 1982, Jaroslav Seifert

Kniha se mi líbila. Kniha má nezvykle velký formát s krásnými ilustracemi.

Buddenbrookovi 1980, Thomas Mann

Citát z knihy, který mne zaujal: Co je úspěch? Jakási tajná, nedefinovatelná síla, obezřetnost, pohotovost... vědomí, že vykonáváme na pohyby života kolem nás tlak prostě jen tím, že tu jsme... Víra, že život se poddává v náš prospěch. Štěstí a úspěch je v nás. Musíme je držet: pevně, důkladně. Jakmile v tomhle bodu něco začne povolovat, popouštět, umdlévat, všechno kolem nás se ihned osvobodí, vzpouzí, rebeluje, uniká našemu vlivu... Jedno se pak přidává k druhému, porážka jde za porážkou, a člověk je vyřízen. Poslední dny jsem si několikrát vzpomněl na jedno turecké přísloví, které jsem četl: "Když je dům hotov, přijde smrt." Ni, nemusí to být hned rovnou smrt, ale pokles, sestup... začátek konce...... celý text

Polský dvořan 1977, Łukasz Górnicki

Kniha byla náročnější na četbu. Citát z knihy, který mne oslovil: Tu pravil pan Derśniak: „Zajisté, je nutno si dobře rozmyslit, s kým uzavřeme přátelství tak hluboké, a chodit v těchto poutech ne proto, že v tom spočívá dobrá nebo špatná pověst o člověku, ale i proto, že za našich časů je dobrý přítel opravdová vzácnost. Neboť jak vymřeli Pyladés-Orestés, Théseus-Peiristhoos, Scipio-Laelius, tak po těchto třech dvojicích není slyšet na světě o dvojici jim podobné. A naopak, nevím, jakou nešťastnou náhodou se zhusta stává, že dva, kteří velmi dlouho spolu žili v upřímné a nerozlučné lásce, nakonec jeden druhého pro malichernou příčinou znevážili. Nuže, potom jeden to klade za vinu druhému a pravděpodobně oba dva jsou v této věci vinni. Tak jsem se i já nejednou zmýlil v příteli, kterého jsem měl příliš rád a o němž jsem se domníval totéž. Často mi připadá, že by bylo lepší nedůvěřovat nikomu na světě, aby člověk, jenž před přítelem, i když velmi milým, otevřel své srdce, mysl a všechna svá tajemství, nebyl jím překvapen jako jeřábi od myslivce sítí. Neboť v lidském srdci je skryto tolik falší, že nemůže být takový rozum, který by je všechny postřehl. Domnívám se, že není špatné získat si důvěru a mít rád jednoho více než druhého podle jeho vlastností nebo obětavosti, ale nechci nikomu radit, aby tak naprosto věřil tomuto přátelství, aby se pak na přátelství nenachytal jako ryba na návnadu.“... celý text

Pohorská vesnice / V zámku a podzámčí 1984, Božena Němcová

Tuto knihu jsem přečetl před mnoha lety. V povídce V ZÁMKU A PODZÁMČÍ se na jedné straně seznamujeme s přepychovým životem zámecké rodiny, kdy paní Skočdopolová poskytuje svému psíku Jolimu ty nejvybranější pochoutky, na druhé straně se seznamujeme s chudobou v podzámčí, kde malé děti umírají hladem..... celý text

Divá Bára a jiné prózy (4 povídky) 1983, Božena Němcová

Knihu jsem četl v minulosti a při procházení Databáze knih jsem zjistil, že mám zaznamenáno velmi málo knih, které jsem přečetl od Boženy Němcové. Komentář ke knize jsem napsal v minulosti, ale zapomněl jsem zaškrtnout položku PŘEČTENO, takže v důsledku toho se kniha nezobrazila v přečtených knihách. Povídku DIVÁ BÁRA jsem četl na střední škole jako povinnou četbu. Ostatní povídky si už příliš nevybavuji. Každopádně bych si chtěl časem přečíst další knihy od této autorky, případně znovu přečíst Babičku nebo knihy, které jsem četl v minulosti. Citát z povídky Divá Bára: Zkrátka, Bára neznala strach a bázeň; ani když hrom bil a bouřce nad údolím vztek svůj vylévala, nechvěla se Bára. Ba naopak, když vesničané okna i dvéře zavírali, hromniční více rozsvěceli strachem třesoucí se modlili, by se na ně Pánbůh nehněval, tu Bára nejraději stála na záspi, by lépe dívat se mohla na obzor, před okem rozprostřený. Jakub mnohdy jí říkal: "Já nevím, děvče, jakou to radost máš, dívat se do nebe, když se Pánbůh hněvá" - "Právě takovou, jakou mám, když se směje," odpověděla. Z dopisu, který Božena Němcová napsala svému synu Karlovi: "... s člověkem tupým, hloupým, zlomyslným, s tím nic nemít. - S hloupostí se nepouští ani pánbůh do boje, těm se vyhni vždy, dokonce jestli se s hloupostí i zloba spolčí, to jsou nejhorší potvory člověcké."... celý text

Kristina Vavřincova III – Kříž 1977, Sigrid Undset

O myších a lidech 2004, John Steinbeck

Kniha se mi líbila a knihu doporučuji. Kniha vypráví o přátelství dvou zemědělských dělníků, kteří přicházejí pracovat na farmu. LENDA SMALL je slabomyslný silák, ale dobrák. Jeho ochráncem je JIŘÍ MILTON. Na farmě se seznamují s dalšími dělníky a s manželkou šéfova syna. V knize jsem nalezl také humorné okamžiky, které mne rozesmály. Novela končí tragicky. Knihu jsem přečetl v roce 2017, zapojil jsem se také do Čtenářské výzvy, kterou pořádal Luboš a natočil jsem video na tuto knihu. Po přečtení jsem udělil 5 hvězdiček, ale zapomněl jsem zatrhnout kolonku Přečteno. Dnes jsem si vzpomněl na tuto knihu, pro jistotu jsem si řekl, že to zkontroluji v Databázi knih a s překvapením jsem zjistil, že jsem si tuto knihu nezatrhnul. V minulosti jsem viděl také film, ale mám pocit, že jsem ho neviděl od začátku. Časem se na něj znovu podívám. Takže abych to celkově zrekapituloval. Od Steinbecka jsem četl do dnešního dne 4 knihy: Pláň Tortilla, Na plechárně, Sladký čtvrtek a O myších a lidech. To jsou všechny knihy, které jsem doposud četl. :) Citáty z knihy, které mne oslovily: Aby byl člověk hodnej, na to nepotřebuje bůhvíjakou hlavu. Tak se mi někdy zdá, jako by ty dvě věci ani nešly dohromady.... celý text

Na plechárně / Sladký čtvrtek 1972, John Steinbeck

Když Veronika (kanál Bichliččin video blog) natočila video s názvem "Akce klasika - 3. díl), byl jsem rád, poněvadž tento formát videa slibovala dlouhou dobu a já jsem ji párkrát psal a dotazoval jsem se, kdy natočí video s tímto námětem. Nakonec video natočila a jsem za to rád, protože její povídání se mi líbí. Ve videu se zmínila o autorovi JOHNU STEINBECKOVI, od kterého jsem četl knihy PLÁŇ TORTILLA / NA PLECHÁRNĚ. 2 romány v jedné knize. Ještě jsem si říkal, že jsem od tohoto autora četl jednu knihu - SLADKÝ ČTVRTEK. Pro jistotu jsem se podíval do Databáze knih a zjistil jsem, že tuto knihu nemám označenou v kolonce Přečteno. Naštěstí jsem si v minulosti vedl sešit, kde jsem si psal citáty, které mne v knihách oslovily, a tak jsem po dlouhém čase vytáhl sešit a začal jsem v něm listovat. Knihu Sladký čtvrtek jsem četl a v sešitě mám uvedeny citáty, které se mi líbily. Zjistil jsem, že román Sladký čtvrtek je zařazen společně s románem Na plechárně (NA PLECHÁRNĚ / SLADKÝ ČTVRTEK), který jsem už četl v minulosti. Každopádně jsem rád, že jsem si to ujasnil. Knihu jsem přečetl před dávnou dobou, takže si už téměř nic nepamatuji. Myslím si však, že se mi kniha Sladký čtvrtek líbila jako ostatní Steinbeckovy knihy, které jsem přečetl. Určitě bych si chtěl časem přečíst také knihu NA VÝCHOD OD RÁJE, o které mluvila Veronika (Bichlička). :) Citáty z knihy, které mne oslovily: Ví vůbec někdo, co se děje na dně kterékoli lidské duše? Ví někdo, co si druhý člověk přeje? Lidé se přece měnívají; jako vánek, který za úsvitu čechrá záclony, nebo jako sotva postřehnutelná vůně divokých květin, ukrytých v trávě, přichází změna. Může se ohlásit nepatrnou bolestí, a vy se domníváte, že na vás jde rýma. Nebo pocítíte slaboučký odpor k něčemu, co jste ještě včera měli rádi. Může na sebe dokonce vzít podobu hladu, který se nedá ukojit burskými oříšky. Kde začíná nespokojenost? Je vám docela teplo, ale chvějete se. Jste sytý, a přece vás sžírá hlad. Jste milován, avšak touha vás žene k novým břehům. A to všechno má na svědomí čas, ten neřád čas. Konec života teď už není tak strašně vzdálený - vidíte ho stejně jako cílovou pásku při závěrečném sportu - a z nitra se vám ozývá: "Pracoval jsem dost? Jedl jsem dost? Miloval jsem dost?" "Co pro mě doposud život znamenal a co pro mě ještě může znamenat v čase, který mi je vyměřen?" A potom vyletí zlý, otrávený šíp: "Čím jsem přispěl do hlavní knihy? Jakou mám cenu? " A to z vás nemluví ješitnost ani ctižádost. Lidé se jaksi rodí s dluhem, který nejsou s to splatit, dělej co dělej. Lepší je sedět a vděčně rozjímat o světě, v němž krása od věků do věků kontrastuje s ošklivostí; odstraňte ten protiklad, a zničili jste krásu. Jakživa se nesnaž před ničím utíkat, protože to nejde. Když se budeš řádně chovat, nikdo si na tebe netroufne. Kdo utíká, je utečenec, a utečenec nikdy neuteče. Když se člověk octne definitivně v kleci a nemá jinou možnost, začne si tu klec vyzdobovat. Když jde opravdu do tuhého, uchylují se někteří lidé pro útěchu k jiným, kdo jsou na tom ještě hůř. Pomůže-li jim to, lze těžko posoudit, ale nejspíš ano. Srovnávají své potíže s potížemi ostatních, a shledají-li ty své menšími, uleví se jim.... celý text

F. L. Věk III. 1972, Alois Jirásek

Profesor Neřád neboli Konec tyrana 1964, Heinrich Mann

Když jsem přidával na můj blog knihy od Thomase Manna a následně jsem chtěl přidat knihy od Heinricha Manna, zjistil jsem v Databázi knih, že knihu Profesor Neřád neboli Konec tyrana nemám zatrženou v položce PŘEČTENO. Asi jsem na tuto knihu zapomněl, poněvadž v minulosti jsem si nezaznamenával průběžně přečtené knihy v Databázi knih. Kniha se mi líbila. Ve skriptech se uvádí, že tato kniha patří k nejkritičtějším dílům Manna. Jeho vydání vyvolalo prudkou vlnu nevole v příslušných německých kruzích, které se v románu poznaly. Je sondou do zvrácené morálky maloměstské "elity", odhaluje některé zvrhlé rysy německé povahy a nachází v školském systému zbabělost a malost. Při čtení této knihy mne napadlo, že je hodně důležité, jaký profesor nás vyučuje konkrétnímu předmětu. Na střední škole se mi vybavuje profesor, který byl hodně přísný, vyučoval mě dějepis, naštěstí jenom v prvním ročníku. Dále vyučoval Český jazyk a literaturu a opětovně píšu, že štěstím bylo, že jsme měli na tento předmět jiného vyučujícího. Měl hodně vědomostí, byl chodící encyklopedií, ale z druhé strany mi připadalo jakoby neměl srdce. Dá se říci, že studenti měli z jeho hodin strach. Z jedné stránky mne "donutil" studovat, ale jeho forma výuky byla diskutabilní. Osobně se mi styl výuky a jeho zkoušení nelíbil. Chci říci, že jsou mi raději sympatičtější středoškolští profesoři, kteří nemají až tak rozsáhlé znalosti, ale mají z mého úhlu pohledu dobré srdce, jednoduše řečeno jsou lidští a na každého studenta mají stejný metr, studenti se v jejich hodinách cítí příjemně a vyučování je baví. Podle mě je důležité, aby profesor dokázal motivovat studenty k výuce, nikoliv aby měli studenti sevřený žaludek zejména při ústním zkoušení, aby výuka spočívala jen v psaní poznámek do sešitu. Právě při čtení této knihy se mi vybalil profesor, který mne v minulosti učil dějepis.... celý text

Máj 1987, Karel Hynek Mácha

Vzpomínám si na knižní výzvu, kterou v minulosti uspořádal Luboš. Zvolil knihu MÁJ. Knižní výzvy jsem se zúčastnil a natočil jsem video v lese, kde jsem vzpomínal na tuto knihu. Knihu jsem nečetl jako povinnou četbu na střední škole, pokud si vzpomínám, tak snad jen pár stran, ale pak jsem to vzdal. Ale v pozdějším věku jsem se ke knize vrátil, přečetl jsem ji před knižní výzvou, ale přesto jsem se rozhodl zúčastnit. Pamatuji si, že někteří booktubeři natočili video a strhla se docela mela na české knižní booktube scéně. Nelíbil se mi komentář od jednoho mladého muže, který psal pod Lubošovo video, a docela mne tento komentář zklamal. Samozřejmě divák může napsat komentář, jak se mu video líbilo, ale nelíbil se mi styl, jakým ho ten mladý muž napsal. Byl docela urážlivý a působilo to na mě, jakoby se vytahoval, jakoby byl nejchytřejším na světě a chytal se každých maličkostí, ačkoliv třeba mohl mít pravdu, ale ten urážlivý a nenávistný tón mne vyváděl z míry. MÁJ je náročná kniha, asi jedna z nejnáročnějších knih, kterou jsem četl ve svém životě. Příběh po obsahové stránce není složitý, ale pokud se pustíme do rozboru této lyricko-epické básně, která byla vydána v roce 1836, tak můžeme tvrdě narazit. Je to klasické dílo českého romantismu. Báseň má 4 zpěvy, 2 intermeca (mezizpěvy) a vlastenecký předzpěv. V této básni se vyskytuje hodně jazykových prostředků, jako je například zvukomalba, metonymie, metafora, epiteton (básnický přívlastek), personifikace a další jazykové prostředky. Upřímně řečeno jsme na střední škole tuto báseň příliš „nepitvali“, jako tomu je asi na gymnáziích, kdy studenti musí určovat také metrické systémy. My jsme toho byli naštěstí ušetřeni. Těžko říci, jestli by mne bavilo takto do hloubky rozebírat tuto báseň. Myslím si, že v době, kdy jsem studoval, tak nikoliv. Možná kdyby nám tuto problematiku profesorka vysvětlila, tak bych tomu přišel na kloub a nedělalo by mi to problémy. Samozřejmě jsme četli také ukázku této básně. /Poznámka na okraj: Mácha na konec verše a poloverše kladl jednoslabičné slovo, takže tímto byla zachována vzestupnost verše./ Osobně bych si MÁJ nevybral do povinné četby pro její těžkopádnost a složitost. Vzpomínám si, že se mi kniha nečetla příliš dobře, mnohým věcem jsem asi ani dostatečně neporozuměl, co tím chtěl autor říci. Samozřejmě, že kniha má určitě umělecké kvality a češtináři asi na tuto knihu nedají dopustit a mají knihu v oblibě a rádi se v ní „pitvají“ a zatěžují studenty rozborem této básně. Souhlasím s panem VÁCLAVEM PROKOPEM, který napsal několik skript z literatury (komentáře k těmto skriptům jsem už napsal), že by profesoři neměli zatěžovat studenty metrickými systémy, spíše by to měla být okrajová látka, případně do seminářů, anebo pro studenty češtiny na vysoké škole. Myslím si, že pro běžného čtenáře jakým jsem já, to byla složitá četba. Možná někdy v budoucnu bych se mohl k básni vrátit a možná přehodnotit svoje hodnocení, ale nemyslím si, že bych změnil názor. Možná po druhém přečtení budu báseň vnímat jinak a uvidím věci, které jsem třeba předtím neviděl, anebo nedocenil. Vzpomínám si, jak nám profesorka češtiny pustila LP desku s MÁJEM a my jsme poslouchali. Nevzpomínám si, jestli jsme LP doposlouchali až do úplného závěru, ale hodinu to nepochybně oživilo. Samozřejmě jsme se museli naučit některé verše, které si pamatuju dodnes, ač je to k neuvěření po tolika letech co jsem studoval na střední škole. Nechápu, jak si je můžu pamatovat do dnešního dne, ale je to pravda. Možná bych mohl vyzkoušet také audioknihu a zjistit, jak by na mne působila Máchova slova po letech, kdy jsem knihu četl naposledy. Uvažuju, že bych mohl v budoucnu vyzkoušet nějakou knihu z Máchovy prózy. Uvidíme, jestli dám Máchovi ještě jednu šanci. :) Na závěr bych chtěl říci, že výklad poezie není jednoduchý, pro mě je poezie obtížnější na celkové pochopení, nemluvě o nějakém rozboru. Proto bychom měli být ohleduplní ke čtenářům, kteří se pokoušejí něco říci o této básni, nebo obecně o jakékoliv básni a neměli bychom se určitě vysmívat a vyzdvihovat nedostatky, které nám čtenář sděluje, jak tomu bylo v případě toho mladíka, o kterém jsem už psal. Mladíka jsem znal z několika videí, působil na mne příjemně, a pak takové zklamání, škoda slov. Běžný čtenář této básně chce vyjádřit své pocity a myšlenky, které z této básně měl při čtení a nemusí se nutně vyznat ve všech pojmech, které k výkladu této básně patří. Báseň má hodnocení pouze 72 % a hodnotilo ji velké množství čtenářů, takže to také o něčem vypovídá. Určitě existují čtenáři, kterým se báseň líbí a kteří ji četli opakovaně a třeba všemu porozuměli. Já se bohužel řadím k druhé skupině čtenářů, které báseň neoslovila do takové míry, aby na ní pěli ódy. Knihu hodnotím na 60 %. Nevzpomínám si už, jaké vydání jsem četl. Mám pocit, že to byla kombinace MÁJ/KYTICE z Levných knih, ale už si přesně nevzpomínám.... celý text

Hrdina naší doby 1983, Michail Jurjevič Lermontov

Knihu jsem četl v minulosti. Jedná se o filozofický román, který zobrazuje život mladého ruského šlechtice a intelektuála PEČORINA ve 30. let 19. století. Román je zajímavý tím, že se nejedná o souvislý příběh, ale o sled novel. Citáty z knihy, které mne oslovily: Už dávno nežiji srdcem, ale hlavou. Promýšlím a rozbírám své vlastní vášně a city s přísnou zvědavostí, ale bez účasti. Ve mně jsou dva lidé; jeden v plném slova smyslu žije, druhý myslí a soudí jej. První se možná za hodinu navěky rozloučí s vámi a se světem a druhý... druhý...?... celý text

Zákoník práce 2013 2013, Ladislav Trylč

Vzpomínám si, že tento Zákoník práce jsem si koupil, když jsem začal navštěvovat kurz PERSONALISTA. Určitě Zákoník práce se hodí mít při ruce, pokud si potřebujeme vyhledat nějaké informace a chceme mít naprostou jistotu. Zákoníky práce se každým rokem aktualizují, takže je užitečné si čas od času pořídit aktualizované vydání.... celý text

Vzpomínky na budoucnost 1969, Erich von Däniken

Tuto knihu jsem si v milosti půjčil od dědy. Kniha se mi líbila. Je řada otázek na zamyšlení. Každopádně neplánuji číst další knihy od tohoto autora. Citát z knihy, který mne oslovil: V Andách nacházíme ledovcové hroby, na Sibiři ledové, v Číně, v oblasti Sumerů a v Egyptě skupinové hroby i hroby jednotlivců. S mumiemi se setkáváme vysoko na vzdáleném Severu i v Jižní Americe. Všichni tito mrtví byli pečlivě opatřeni a připraveni na své pozdější vzkříšení. Všichni byli vybaveni nezbytnostmi pro nový život a všechny hroby byly založeny a vybudovány tak, aby vzdorovaly tisíciletím. Je to náhoda? Jsou to jen rozmary – ovšem prazvláštní rozmary – našich předků? Nebo snad existoval nám neznámý starý slib tělesného vzkříšení? A kdo mohl tento slib dát? V Jerichu byly odkryty 10 000 let staré hroby a v nich nalezeny 8000 let staré hlavy, modelované ze sádry. To je samo o sobě podivné, protože obyvatelé prý tenkráte ještě neovládali hrnčířství.... celý text