Lenka.Vílka přečtené 2309

Na jih od hranic, na západ od slunce 2004, Haruki Murakami

No, tak tohle bylo neskutečně krásné! V téhle knížce Murakami využívá všechno, co umí nejlépe. Vyprávěč, který sedne každému, protože je jako my všichni. Nejistý, nad vším pochybuje, než se pořádně rozhoupe, houpačka jeho života se sama zastaví, dost věcí zkazí, svým způsobem se v našich očích snaží působit lépe (myšlenka: "A to mi říkáš až teď?!", mě napadla hned několikrát), stejně jako v očích ostatních, protože to zase opět voře kvůli svým nejistotám. A kvůli neustálému vrácení se k minulosti, ke své kamarádce z dětství, která je v dospělosti vlastně něco jako přelud. Ale co když se z iluze, vzpomínky, zvláštní střelky na životním kompasu a dětské naivity po letech stane skutečnost a reálná žena, stále tak stejná, ale zároveň neskutečně jiná, najednou stojí v jeho baru? A ta poslední věta! Začínám být na jeho posledních větách závislá! Navíc, ten význam názvu knihy je vážně pravdivý. Na jih od hranic, na západ od slunce je kniha obsahující skvělý příběh a jsem moc ráda, že jsem autora začala číst. A klidně ten dovětek budu psát ke každé jeho další knize, protože to štěstí se neustále prohlubuje. Jo, udělala jsem to znovu  :)... celý text

Afterdark 2014, Haruki Murakami

Kdybych měla Afterdark shrnout jednou větou, bylo by to: "Krása střídá nádheru." Protože Afterdark je jako vesmír. Tenhle popis by asi dával smysl jenom tomu, kdo Murakamiho čte rád a nemyslí si, že je přeceňovaný autor. A jak to tedy myslím? Jde o to, že příběh téhle knihy je na jednu stranu strašně triviální, ale na tu druhou je strašně osudový. Protože všechny ty příběhy, které se dějí, jsou jako zrnko písku na poušti. Jedno ovlivňuje druhé, samy potom tvoří celek, ale zároveň jsou jednotlivě speciální. Všechny tyhle mikrokosmosy totiž tvoří jeden velký kosmos, který je všechen kolem nás. Ale jaký má každý z těch mikrokosmosů vliv na další mikrokosmos? Co se stane, když jeden z těch mikrokosmosů zanikne? Zanikne kvůli celý kosmos nebo vznikne další mikrokosmos, aby ho nahradil? Protože na těhle detailech vůbec nezáleží, kdyz za chvíli bude další noc a další příběh může začít? Afterdark je velice krásná kniha napsaná vtahujících stylem a jsem moc ráda, že jsem autora začala číst. A klidně ten dovětek budu psát ke každé jeho další knize, protože to štěstí se neustále prohlubuje :)... celý text

Vypravěč 2022, Anna Bolavá (p)

No, tak tohle bylo něco! Autorku mám ráda a baví mě její styl psaní. To je podle mě ta nejdůležitější věc, se kterou musí každý čtenář vzít Vypravěče do ruky. Protože pokud to tak necítíte, nedáte šanci příběhu, který je psaný tak, aby ve vás rostl. A budete si říkat: "Tak to je fajn, jak aurorka chodí furt kolem horký kaše, zvláštně, sic krásně, u toho blekotá, ale dostane se někdy k pointě? Jako co to je jako?!". A to by byla škoda. Protože to, jak autorka celou dobu jemně naznačuje. Jak vás nutí vymýšlet si v hlavě své scénáře, o co přesně jde, protože se bráníte představě, že prostě jenom vykrádá "knihu knih" (o kterou jde, vás napadne hned po přečtení anotace). Což působí jako skvělý zastírací manévr. A je mi jasný, že kdo od Anny Bolavé ještě nic nečetl a vadí mu styl psaní, knihu kvůli tomuhle možná odloží. A to je pro něj dobře. Nebude vědět, že to byla největší chyba jeho života. Ale my ostatní, my to budeme vědět. My budeme vědět svoje. A to je pro nás dobré... Moc doporučuju  :)... celý text

Nimona 2020, Noelle Stevenson

Naprosto perfektní kniha! Celý to začne strašně nenápadně. Pojďme dělat padoušský věci a buďme zlobivý! Jenže jak se postupně odhalují věci a já dozvídala víc o postavách, úplně mě ten příběh pohltil. Nejenom kvůli samotné Nimoně, která byla úžasná, vtipná, dojemná. Ale taky kvůli ostatním postavám. Ano, hlavní trojka je prostě perfektní. A jejich cesta za poznáním sebe i ostatních byla dokonalá. Možná občas trochu brutální, nejistá, ale nakonec to všechno každému z nich začalo dávat smysl. Takže super :) Kresba mi sedla a neměla jsem vůbec žádný problém. Je to takové, jaké to být na má. Na první pohled možná nezaujme každého, na ten druhý, třetí (atd) je v tom snadné najít krásu a křehkost. Úplně stejně jako v postavách :)... celý text

Melmoth 2020, Sarah Perry

Začnu netradičně: Po mně potopa, Melmoth, Nestvůra z Essexu. Ale smysl to dává. Proč? Aby bylo jasné, proč se mi kniha Melmoth líbila. Protože jsem se hned po pár stránkách začetla do krásných slov autorky, jak skládá věty, jak stupňuje vyprávění, jak se "stará" o své postavy. Přesně jako v její prvotině, která pro mě bude asi už napořád pomyslný top její tvorby. Ale fajn by bylo, kdyby napsala něco nového :) Tak jaká je tedy kniha Melmoth? Šlo by to napsat jednoduše: skvělá kniha, kterou by si měl přečíst každý. Problém je v tom, že tímhle tvrzením se částečně sama stávám aktérem a přivádím na scestí, kde už čeká Melmoth, aby podala ruku. Ano, největší sílou téhle knihy není příběh samotný. Ten je možná prostředek, kterým se jede, ale není řídič. Jde především o to, co si ze samotného příběhu odnese čtenář a jak se v něm vyprávění usídlí. Proto ty různé příběhy z různých dob a míst. Proto ty změny stylu vyprávění, někdy oddsobnělé, až to mrazí, někdy skoro až apelující na čtenáře, že tohle je skutečnost, které je součástí. Protože se vypráví o našem skutečném světě... Melmoth (ať už kniha nebo Poutnice samotná) si hraje se čtenářem od začátku až do konce. A já si užívala právě to, jak je kniha zpracovaná a jak je napsaná. Jak mě nutí, abych jenom nečetla, ale celá se do příběhu ponořila. A přestože je celá kniha perfektní, jako vždy dá Sarah Perry na poslední stránce finální úder, který mě čtenářsky rozdrtí. Takže opět děkuji, že tahle kniha byla napsaná a vydaná. Ať už autorkou nebo Melmoth. Přeci jen, na tom nezáleží. Záleží na něčem jiném. Zda máte připravenou prázdnou židli...... celý text

Santarožská bariéra 2009, Frank Herbert

Zaujala mě anotace. Proto jsem doufala, že dostanu přesně to, co jsem čekala. A stalo se :) Základní zápletka je strašně fajn. O místě, kde jsou lidé soběstační, oříznutí od ostatních, přesto prosperující a nic jim nechybí. A do téhle komunity přijede Dasein. Není první zvenčí, ale ti předním...nedopadli dobře. Vlastně i Dasein má první noc zvláštní "nehodu" a stále se dějí zvláštní věci. Pomůže to, že jeho milá je místní? Přestože tam jede i z důvodu pozorování. Jak se z téhle šlamastiky dostanou všichni zúčastnění? Tohle mě vážně dost zajímalo! Takže...detektivka se silnou milostnou linkou se sci-fi nádechem. Perte to do mě!!! Ano, kniha se moc povedla. Začátek je takový pomalý, kdy se pouze odkrývají věci a přichází se té santarožské partě na kloub. Jenže potom, potom začnou věci dávat smysl a přijde přesně to, co každý od Herberta očekává. Filosofický rozebírání neskutečných rozměrů. Protože druhá polovina byla jízda. Nechci nic prozradit, ale popis toho, jak to v komunitě funguje...po vnitřní stránce. To bylo napsaný strašně dobře. Vtáhlo mě to. A přestože se vlastně tahle cesta nabízí hned od začátku jako jediná schůdná, jde především o ten skvělý popis. A tady to prostě fungovalo geniálně. Skvělá kniha :)... celý text

Pustá země 2023, Kieron Gillen

A je tady konec. Konec velkého dobrodružství plného legend, příběhů...no, a taky krve, násilí, pomsty, ztráta...ale především naději, lásky, rodiny. Poslední díl je vlastně jeden velký boj a hrdinové nedostanou ano chvilku odpočinku. Ale tak to má být. Ve velké finále. A jak už zbývalo jenom pat stránek, zachránilo mi hned být smutno po těhle postavách... Závěr se moc povedl a byl příjemná tečka za už tak moc skvělou sérií. Vážně se těším, až budu číst znovu :)... celý text

Plukovník Bizár: Parazmatek 2023, Jeff Lemire

Málokdy po dočtení knihy u mě nastane moment, že nevím, jak zformulovat myšlenky. Tahle kniha je totiž kousek, který je strašně těžké uchopit a popsat slovy. A uvědomuji si, že ne každý z ní bude nadšený. Ale kdo z ní bude nadšený? Ten kdo má doma oltáříček s podobiznou Jeffa Lemira a nosí mu obětiny? Takže pro mě. Děkuji :) jako pokaždé :)... celý text

Ztracené květiny Alice Hartové 2019, Holly Ringland

Už dlouho jsem v knize nečetla tak silný začátek příběhu jako právě tady! Nechci o knize nějak zbytečně psát, protože mám pocit, že cokoli napíšu, bude prozrazení něčeho, co si každý musí v knize prožít sám. Něco, s čím se musí sžít. A možná proto je právě ten úvod tak silný. Úvod, který rozhodne, zda Alici pochopíte a sžijete se s ní. Protože to je hlavní podmínka, aby se vám kniha líbila. Musíte jí pochopit. Musíte pochopit Alici, June, květiny a všechny Květiny. Jinak je pro vás tahle kniha ztráta času. Protože to neprožijete. ("Věř svému příběhu. Jen ho musíš vyprávět pravdivě.") Protože tahle kniha je na jednu stranu buď obyčejná nebo neskutečně silná. Asi záleží především na tom, jak se na ní napojíte. Příběh Alice Hartové je totiž tak křehký, až skoro hrozí, že ho myšlenkou rozdrtíte, když ho budete moc analyzovat. Protože k užití si téhle knihy je třeba srdce a duše, ne žádný chladný a mozkový přístup. Protože historie je tady, aby se opakovala pouze v jediném případě. Když uvěříte, že nejste dost silný. A to se potom tak moc bojíte, že skončíte jako váš otec, až se z vás stane vaše matka. Jenže ne vždy to musí být pravda. Máte přece rodinu, vaše Květiny a květiny. Co je víc? Na závěr bych ráda zmínila celé zpracováno knihy. To prostě musíte vidět, jinak tomu možná neuvěříte...... celý text

Batman: Prokletí bílého rytíře 2022, Sean Gordon Murphy

Ano, Prokletí bílého rytíři není hubený komiks. Má poměrně dost stran, ale každá stránka za to stojí. Přestože je příběh v základu dobrý, v dost momentech jsem cítila, že je toho moc. Hrnulo se to na mě a já si dějem připadala zavalená. Nemohla jsem dýchat z jiného důvodu, než který v knihách oceňuji. Prokletí bílého rytíře je dobře napsaná kniha, ale měla jsem problém s určením si v sobě, jestli to už není moc. Jestli tahle kniha přináší něco nového každému čtenáři. A já se vlastně první dvě třetiny knihy dívala na klasický příběh, který byl pokroucený přesně tak, jak mu to Black Label dovoluje. Bohužel to bylo na všem vlastně nejlepší. Závěrečná třetina je vrcholem knihy. Ale otázkou pro mě zůstává, zda to je skutečně vrchol nebo jenom předem daná pravda akčního finále... Jestli se něco vážně moc povedlo, je to kresba. Sean Murphy si dává hodně záležet na detailech a vždy mě zaskočilo, že i po tolika přečtených stranách mě zvládnul překvapit jak třeba rozvržením panelů nebo různými maličkosti, které jsem musela vstřebat. Ale bohužel ve výsledku to ve mě vyvolalo úplně stejné pocity jako děj samotný. Dohromady to vlastně funguje. Ale fungovala by každá složka zvlášť? Nemyslím si. Na to děj není tak pohlcující. Vyhrála kvantita nad kvalitou? Rozhodně. Sean Murphy naservíroval veveři, která je dobrá, ale mě svým pojetím a vším tím mým přehnaným zahlcením během čtením, úplně nesedla. Přesto si myslím, že se jedná vlastně o kvalitní knihu. Možná by stačilo truchu všeho ubrat a dopadla by kniha u mě lépe. Tak snad někdy příště.... celý text

My proti vám 2018, Fredrik Backman

No, tak tohle bylo hodně. Ve všech směrech a ve všech ohledech. My proti vám. Příběh o tom, co bylo potom. Příběh o tom, co je nenávist. A už jenom zbývá zjistit, kdo je ten skutečný "my" a "oni" tohohle příběhu. Asi takhle...do My proti vám mi trvalo o dost déle začíst se, ale potom to bylo už v pohodě. (Lokální krizovka.) Byť uznávám, že se mi líbilo právě to, co dost lidem nejspíš ne. Tady se mnohem déle buduje ten konflikt, který staví na následcích, emocích a touhách lidí v návaznosti na minulé události. Je to jako ta (ne)příjemná půl hodina před bouřkou, kdy si stále říkáte "Jako teď už?". A je pravdou, že to může být možná pro někoho náročné. I na mě text padal trochu jinak, než jsem zvyklá. Jenže potom se to zlomí a všechny ty momenty (kterým věříte, že jsou skutečné) a všechny ty postavy (kterým věříte, že skutečně dýchají) prostě uhodí jako vlna. Prostě čistá esence příběhů Backmana. Další skvělá kniha. První díl byl fajn, přesto bych řekla, že My proti vám Medvědín předběhlo o prsa čínské plavkyně. Za mě spokojenost.... celý text

A přece nezemřeš 2013, Lee Child

Já to prostě miluju! Hned to úvodní počítání  času podle věku! Ale je tam proměnná. První čtyři roky života si nepamatuju!  :D (Ale teď se pokusím být trochu vážnější. Trochu. Možná. Nemám na to náladu...) Jo, a možná je tam spoiler... Takže...moje druhé dostaveníčko s Jackem Reacherem je tady. A jak dopadlo? No, dopadlo dobře. Narozdíl od těch blbců, který si řekli, že je dobrý nápad Reachera unést. Ale omlouvá je to, že nevěděli, kdo je a Reacher byl náhodou na stejném místě jako ten, koho unést chtěli. Tedy, ta, kterou chtěli unést. Agentku FBI, která je dcera náčelníka generálního štábu americké armády a neteř prezidenta USA. A na druhé straně někdo staví místnost, ze které by se neměl nikdo dostat. Hmm, kdo uhodne souvislost, dostane od mě tři Reacherovi Bludišťáky... Vzhledem k tomu, kolik mám rozečteno sérií, jsem si slíbila, že alespoň jednu knihu ročně dám. Hele, nepovedlo se, od "Jatek" je to už nějaká doba a asi si je přečtu někdy znovu. Protože tady jsem byla ve svém živlu od úvodních stránek. Jak to že ode mě tedy "Jatka" dostala jenom čtyři hvězdy?! A ten komentář k nim je taky dost trapnej, mmch Leni. A asi to nebude tím, že "A přece nezemřeš" čtu v paperbacku. Nebo kdo ví, třeba mám hříšný myšlenky kvůli (jak jsem zmiňovala u "Jatek") kvůli tomu upgrade adaptace, kde už Reacher rozhodně nevypadá jako Tom Cruise. Ale popojedeme, ještě není deset večer... Úvod je fajn. Má spoustu vtipných momentů a je to napsaný fakt dobře. Taková pohodička dvou lidí, který někdo unesl. Až na to, že já jako čtenář jsem jenom zvědavá, co ta hlavička Reacher vymyslí. Prostřední část je naprosto bombastická kvůli tomu, kam ty naše dva uneseňáky odvezou. (Jako jo, ta představa je naivní, ale tohle je Amerika. A hororový filmy nám ukazují, že tam je možný všechno.) A o co celkově jde. Fakt napínavá a zábavná část na čtení. Navíc. Máme tady FBI, která dělá svou práci překvapivě dobře. To se děje málokdy. Ale zároveň to trochu smrdí, ne? O to víc to potom bylo vtipný. Protože oni rozluští všechno, co čtenář ví, i to, co neví, a přibližují se svému cíli. Ví všechno! Tedy krom toho, že Reacher k bandě únosců nepatří. To je náhoda, co? A záporáci? No, na to, jak to mají teda všechno geniálně připravený...tak udělají přesně to stejné, co udělá každý podobný: skoro všechno to vykecají. Oni to prostě Reacherovi řeknou!!! Měla bych se jako čtenáře cítit hloupě, že je to plný dvou nejhorších klišé? No...vlastně ani ne. Přeci jenom, stejně to tak máme nejraději. Záporáci musí být trubky!  :D Aby si to o to víc zasloužili. A já si ten moment poražení užila o trochu víc. Prostě tak zhruba polovina je "walking simulator" a funguje to :) No, a závěr je prostě pecka, která je skvělá akční jízda. A v rámci předchozího děje zasloužená. "A přece nezemřeš" je fajn kniha, která je žánrově trochu rozmáchlejší. Není to tolik detektivka jako předchozí díl. Akce je v ní o trochu míň, ale zato je tam jedna sekvence, která je fakt ble. A ta paradoxně nemá společného nic s litrama krve. Jo, jo, moje dva největší stachy. A je to silně konspirační. Ano, je to kniha z roku 1998, ale v mnoha ohledech strašně aktuální. Protože pracuje s prvkem fanaticky přesvědčovaných lidí o něčem. A potom stačí přijít na to, jak podobný lidi fungují a vy sami je přesvědčíte o čemkoliv, byť jste jejich vězeň. Třeba že vás satelit probudí na dálku přesně v deset hodin. Já jsem sice u toho pobavila, ale hned na to mi došlo, že je rok 2023 a stále je dost lidí, kteří by tomu bez problémů uvěřili taky... Takže jo, na "Varovný signál" se těším. Snad dřív než za takovou dobu zase a dodržím ten rok. A v prosinci se uvidíme u druhé série seriálu :)... celý text

Na seznamu smrti 2020, Jack Carr

Na zadní straně knihy jsou dvě doporučení, která ví, o čem mluví: Lee Child a Mark Gearney. Každý, kdo čte tuhle knihu, by měl vědět, kdo tihle dva pánové jsou. Jenže je tam ještě jedno doporučení. A toho by se měl bát i samotný Jack Carr! Chuck Norris. Ten má citačku i na přední stránce. Nejvíc mě ale zaujalo, co napsal Lee Child. Ale z Chucka mám bobky, kdyby se ptal  ;) jo, jo, velký! (Ale je taky pravda, že o knize jsem se dozvěděla až díky teaseru na adaptaci, takže mě překecal Chris Pratt, ale ani slovo Chuckovi!) Zpátky k Childovi ale. Co tam píše se, je docela vtipný vzhledem k tomu, co sám autor napsal do předmluvy. Ale zpátky ke knize. Ano, nakonec jsem se ke čtení dostala až po perfektní seriálové adaptaci (opět, ani slovo Chuckovi! Prostě to nevyšlo, ok? Ok?!?!) a jo, fakt se to četlo moc dobře... Ten příběh je dobře vystavěný, má hlavu a patu. A vůbec mě nerušilo, že vím, co se bude dít dál. Prostě jsem byla absolutně vtažená do vyprávění. Nechci se moc rejpat v ději. Protože tohle je kniha, kterou si přečte pouze fanda žánru, a ten jí má už nejspíš dávno přečtenou. Nebo ten, kdo viděl seriál a ten tudíž ví, o čem to je, a chce si dodatečně přečíst knihu. Dělá to tedy můj komentář nějak přínosný? No, asi ne, ale dějí se ve světě i horší věci... Proto bych ráda zmínila dvě věci: čtivost a technickou popisnost. Kniha je totiž narozdíl od své adaptace je naprosto odproštěná od emocí. A to plně respektuju. Protože je něco jiného, když čtěte čtyřista stran a díváte se na osm hodin materiálu v televizi. Je znát, že Jack Carr není spisovatel. Ale i tak je to dobře napsaný. Sem tam jsem mu něco tedy odpustila, ale těch momentů bylo málo. Proč? Právě kvůli autentičnosti. Píše to i v úvodu. Je to kniha o tom "co by kdyby" a je tedy důležité napsat to pořádně, když tu možnost a informace máte. No, i kdyby to znamenalo svému hrdinovi kompletně vypnout emoce. Ano, někdy emoce dávají sílu a někdy jsou nepřítelem číslo jedna. Tohle knize vytknout nelze. Chlap, který už nic nemá, nemá co ztratit a ví, že na konci tak jako tak umře, stačí mu, že se ve své odplatě dostane do nejdál. "Tato kniha vypráví příběh o odplatě." To je první věta předmluvy. A autor se toho držel. Co může být pro někoho problém (ale musí to očekávat vzhledem k tomu, kdo je autor), že bude tak popisný ohledně taktiky, zbraní a akce. Já to strašně moc ocenila. Bavilo mě to číst a užívala jsem si každou stránku. Přeci jen, dotváří to komplexnost příběhu. Takže jo, Na seznamu smrti doporučuji, těším se na druhý díl a těším se na pokračování seriálu :)... celý text

Co ti svírá hrdlo 2023, Chimamanda Ngozi Adichie

Původně jsem myslela, že každá povídka bude perla. Bohužel nebyla... Autorka popisuje pohledy na rodinu a obecně vztahy jak pohledem Nigerijců, tak náplavových Nigerijců do Ameriky. A někde tam jsem měla problém. Protože když se čte dílo jenom z jednoho pohledu, působí to víc soumerně. A protože se jedná o sbírku věcí z různé doby, ne psanou a vydanou takhle, celou dobu mi tam chybělo...jakési sdělovací nosné téma. Jenže potom přišla povídka Umanutá historička a já věděla, že teď mohu být konečně spokojená. To nejlepší na závěr! Napsala jsem i něco k povídám. Kdyby to (nedej!) někoho zajímalo, je to tam, kde pokaždé...... celý text

Kamelot 2023, Bill Willingham

No, tak tohle bylo...svým způsobem stejný, ale zároveň trochu jiný Mýty. Asi bylo jasné, že se budou řešit následky a zároveň to bude příprava na finále. Přičemž se díl soustředí především na v to, co se postaví mezi Sněhu a Růžu. Sněhu truchlí a už jenom to rozhodnutí Růži je nebezpečné. A taky vytvořit Kamelot, což je dobrý nápad. Tedy, na první pohled. Než se ukáže, co to způsobí dál. A potom je tady Wolfi. Ten má spoustu důvodů, proč se vrátit. Ale taky spoustu důvodů, proč ne. Přičemž do jeho příběhu zasahují síly jiné, síly nebezpečné. Ale kdo ví, zda se nechystá něco mnohem horší. Přeci jen...když se dva perou, třetí se směje. A kuje pikle. Mýty jsou ve svém dvacátém díle stále dobrou sérií s kvalitním příběhu a Kamelot mě moc bavil. Přesto se už na finále moc těším. Nějak chci pro ty postavy, které jsem si oblíbila už trochu oddechu, klidu. A pokud to půjde, alespoň trochu toho obyčejného štěstí  :)... celý text

Nokturna 2021, Kazuo Ishiguro

Sednul mi každý z příběhu. A sednula mi myšlenka, že se nejedná o uzavření kompletní. Jako kdyby se uzavřela jenom nějaká z podzápletek, protože jednotlivé příběhy jsou vlastně jenom výseče. Výseče života...proto povídky na první pohled působí neuzavřeně. A mě se to moc líbilo. Takhle napsané. Tohle se moc povedlo. Kdo to nemá rád, tady bude trpět jako zvíře! A povídky? Trochu jsem se rozepsala tam, kde je k tomu místo určené  :) 4,5/5... celý text

Ohně: Láska a jiné katastrofy 2022, Sigríður Hagalín Björnsdóttir

Tak jo, jak se povedla další kniha od Sigríður Hagalín Björnsdóttir? Ostrov se mi líbil, přesto tam pro mě něco dřelo, a já si knihu nemohla užít naplno, přestože téma bylo skvělé. A fakt by mě hodně zajímalo, o čem je druhá kniha autorky! Snad u nás vyjde  :)  Takže, asi bych se moc nepatlala v tom, o čem je tahle kniha. Ale spíš, jak jsem knihu Ohně. Láska a jiné katastrofy pochopila... Žena je jako sopka. Možná si myslíte, že je v klidu. Možná si myslíte, že to zabírá. Že si ji můžete zotročit a dělat si věci podle svého, mimo jejího přesvědčení. Ale ona sčítá. A potom když vybuchne, ničí všechno kolem sebe, to jo, ale zároveň se tím vytvoří něco nového a krásného, na čem lze stavět nová a krásná budoucnost. Pokud ženu respektujete a naučíte se s ní žít s takovou, pochopit jaká je, bez potřeby zkrotit jí a zotročit si jí, možná nevychouchne až tak moc. Jenom bude chvíli bublat (klidně i třicet let) hezky pravidelně v cyklech, ale neublíží vám. Co by z toho měla? Takže jo, ta kniha je napsaná moc dobře a poutavě. Nemá žádné "nudné vědecké pasáže", ale poměrně poutavě zakomponované vědecké pasáže, kolem kterých autorka obalila příběh, který se odráží právě v tom, jak fungují sopky. Právě proto tenhle příměr funguje s Islandem (a proto fungovala i pointa autorky první knihy Ostrov), protože i v případě, pokud nevíte, jak vzniknul Island, autorka vám to (společně s těmi všemi dalšími věcmi) vysvětlí. Takže pokud vám v současnosti vadí sopky, proč žít na Islandu? Přeci jen, právě sopky dopomohly vytvořit tohle krásné místo a nebýt jich, teď tady nejste ani vy. A pokud nemáte rádi to, z čeho pocházíte, proč zůstávate a snažíte se věci měnit. Můžete jít, dveře (letiště) jsou (je) otevřené (připravené). Ta bláhová představa, že vás příroda potřebuje je sladce naivní. Ne, vy potřebujete přírodu. Ale když jí začnete ničit, omezovat a chovat se nadřazeně, nebude se jí to rozhodně líbit. A tím se vracím do předchozího odstavce a hezky se ten příspěvek uzavírá... Ale zároveň je tam ten svíravý pocit, že ztrácíme kontrolu nad tím, co se děje kolem nás. Jenže katastrofy jsou tady z důvodu, že se příroda brání. Chce věcem nastavit opět řád. A přestože je konec smutný, dává to smysl a zapadá do sebe. A i přes všechno to špatné, dává naději do budoucna, že se věci později...napraví. Protože příroda nezná jinou cestu. A stejně tak to je u lidí. Žijeme si své životy a občas jsou stále stejné. A to nám vyhovuje. A potom přijde něco, co odstartuje sérii dalších věcí, které potom jako domino ovlivňují další věci. A občas to skončí špatně. No, je jenom na nás, zda se tím necháme semlít nebo se z toho poučíme a možná příště to bude lepší nebo prostě jiný začátek. Protože ve světě blahobytu (jako notak, sice furt remcáme, ale co nám chybí?!) je těžké neztratit sebe sama. Celý život žijeme na sudu s prachem a svět drží zapalovač a z dálky se na to kouká. Přibližuje se, vzdálí se, občas tu šňůru i zapálí, ale potom jí zase uhasí a dá tam novou. Ale lidi stárnou a tak rádi zapomínají na to, že to bylo poměrně nedávno, kdy k té výměně došlo. Necháme se kolíbat falešnou představou světa ("nemusíme to předělávat jenom proto, abychom předělávali") a on nás za to sežere, spolkne, zasype. A to samé se děje s našimi životy. Nebo snad neděje? Jo... Nebo to prostě berte jako příběh ženy, která ztratila sama sebe a musela udělat něco, čím se zase najde. Ale na druhou stranu (s přihlédnutím k té vědecké stránce příběhu) nebylo by to až moc jednoduché, pokud by příběhové paralely byly pouhá...náhoda? Jo, to by bylo... Navíc bylo dost fajn, jak jsou psaný dialogy v rámci textu (a celkově jeho úspora).Kdy v dost momentech nejde poznat, zda je to pokračování toho, co začalo říkat nebo jestli to je jenom takový dovětek. Podpořeno vyprávěním v první osobě (navíc tady není oddělením odražka nového odstavce, že teď už jsme jindy, když kniha neobsahuje žádný druh uvozovek). A já si to musela domyslet na dost jednoduchém pricipu: Vážně by něco takového řekla nebo si to už jenom myslela ve své hlavě jako vsuvku? Tak nějak celkově mi přišlo, že v téhle knize tím pádem nelze vůbec přeskakovat, protože v okamžik se ztratíte... Mě se kniha moc líbila a doporučuju. Buď jako jednoduchý příběh, když u toho nebudete přemýšlet. Nebo jako komplikované vyprávění, které je náročné na přemýšlení. Protože to je největší síla knihy. Dá se interpretovat více způsoby.... celý text

Osudný slib 2020, Angela Marsons

Osudný slib, další pokračování série o Kim... Za mě byl tenhle díl trochu slabší. Proč? Kniha se věnuje dvěma případům. Vraždě Gordona Cordella. Což je fajn. To není poprvé, co se autorka tímhle způsobem vrací. A protože tenhle chlápek nebyl žádný zlatíčko, tak mi nedělalo problém tohle číst. Ale prostě jsem z toho vyšetřování byla unavená. Především v té rovině, že Kim většinu času tráví s Bryanten a bylo na tom poznat, že si neuvědomuje, že všichni ostatní taky truchlí, ale neovlivňuje to jejich práci. Čím se dostáváme k druhému případu a ke Stacey... Stacey mě tady bavila asi zatím nejvíc. Včetně jejího případu. A důvod, proč se tomu věnuje, byť by vlastně ani nemusela...prostě protože svou praci bere vážně. A i přestože byla na nového člena týmu vážně hnusná, jako kdyby on snad mohl za to, co se stalo, neovlivňovalo to její pracovní výkonnost. Právě naopak. Měla jsem tak trochu problém uvěřit Kim, že je z toho tak špatná, nebo zda si připouští skutečný důvod, přeci jen, četla jsem už dost knih, kde byla vážně zlá a hnusná i na Dawsona, a víme ty důvody. Problém je v tom, že asi chápu, že autorka asi plánuje něco v tom smyslu, že se z toho Kim poučí a začne lidem důvěřovat dřív, než o ně přijde. Ale tady to už bylo vážně otravný a hodněkrát neprofesionální. Čímž se dostáváme zpátky se Stacey. Ta byla taky hodně zlá a já úplně chápu, proč se nový člen týmu nesnažil vykecávat a věci vysvětlovat. Prostě dělal svojí práci a já během čtení doufala, že to bude právě Stacey, kdo na konci řekne, aby se Kim zastavila a promyslela si to, protože Penn svojí práci dělá dobře. Což už stejně každý z předchozího děje moc dobře ví. Stalo se tedy tak? V knize. Navíc případ Stacey byl vážně zajímavý. A na konci nastolil dost vážnou etickou otázku. Což byla přidaná hodnota výsledku vyšetřování. Takže jo, celkově to byla dobrá kniha. Ale...měla nějaká ta "ale", přes která jsem nemohla a musela jsem tu jednu hvězdu dolů nakonec i dát. Vlastně ve výsledku ke konci se to hezky příběhově propojilo, ale ten začátek byl náročný... A jak už je pravidlem u téhle série, opět napíšu...vazba knihy se hned na začátku rozlepila. Tentokrát už na straně 8. Ostře hned od začátku. Takovejch peněz a takhle to dopadá, co? PS: nějak si nemůžu pomoct, ale tenhle díl mi prostě přišel jako něco, co bylo primárně vedeno jako něco, co má nastartovat postavy a zase je postavit na správná místa, a vyšetřování je vlastně takové pozadí. Což mi jinde nevadí, takové detektivky čtu ráda. Má to ale jeden háček. A to je fakt, že ty jiné knihy mají podstatně víc stran a víc se rozebírají postavy, víc se to okecává, víc se řeší jejich psychologie, víc jejich soukromí život, na mnohem více stránkách...což tady chybí.... celý text

Místo činu 2022, Ed Brubaker

("Vždycky mě fascinovaly věci, které se lidi marně pokoušejí schovat.") Jack Harriman je docela dost sympatický soukromý detektiv. A jeho nová práce je ze začátku hodně jednoduchá. Ale co se posrat má, to se prostě posere. A začne odkrývání dost špatné věci. A musím říct, že tohle bylo poměrně fajn. Ano, je to autorova hodně stará práce, která u nás vyšla až teď, ale...talent se prostě nezapře. Byť ještě na začátku kariéry. A možná je o to lepší přečíst si to až teď. Je to klasický Brubaker, který se v tomhle žánru cítí jako ryba ve vodě. Protože...byť mě mělo být jasné, o čem to všechno bylo od začátku, tak i na poměrně málo postav v příběhu, mě to nenapadlo. Tohle je hodně povedlo  :) jenom si nejsem jistá, zda toho anotace neprozrazuje zbytečně moc. Ono je to docela krátký příběh, vlastně jenom sto stran... ("Ta tragédie nebyla vlastně nijak výjimečná, ale pořád to byla tragédie.") Na konci je ještě pár stránkový příběh, který vyšel těsně před Místem činu, Bůh a hříšníci. Je to krátké, možná o to víc s údernější pointou...... celý text

Krvavé prachy: Osedžské masové vraždy a zrod FBI 2019, David Grann

Moc mě bavil styl psaní autora. Skoro až románově rozepsal skutečné události, ale stále se u toho drží dokumentárního psaní, takže na mě to nepůsonilo úplně jako literatura faktu, a proto se mi to skvěle četlo. Ale zároveň je to tím pádem těžké na hodnocení. Přece jen, u beletrie a naučné literatury se hodnotí jiné věci. Krvavé prachy pojednávají o špatných, bolestivých  krutých událostech, které jsou pro spoustu lidí (i pro mě) novou informací. Ale je to napsané neskutečně moc poutavě, tak čtení uteče vážně hodně rychle. Jsem zvědavá na adaptaci, která dodá postavám víc charakteru. A jsem zvědavá, jak bude vedené vyprávění vzhledem k tomu, jak postupují informace tady. Protože ta třetí část dělá knihu ještě (reálněji) děsivější než to předtím. (Jsem jediná, koho mrzí název knihy? Hned na začátku je neskutečně krásně a poeticky vysvětlen název...tak alespoň slovenský překlad si ho nechal. Předpokládám, že autor ten název zvolil kvůli té básni. Jako poctu. Tak je to trochu škoda.)... celý text