Koka - Přečtené 1201


Nejlepší příběhy o koních
? - leden 2018
Nejlepší příběhy o koních 1998, M. Twain

Černý kotel
? - leden 2018
Černý kotel 1980, W. Heinesen

Život v nesnadných podmínkách, jaké si nedovedeme ani představit - ostrovní izolovanost znásobená izolovaností kvůli zaminovanému oceánu, těžké, dramatické osudy, moře jako zdroj bohatství i nástroj smrti, náboženský fanatizmus i pragmatické až zištné počínání. Panoptikum postav, které nám ani nemohou být blízké, neboť jejich život je tak jiný, evropskému - pevninskému nepodobný, že i jejich konání a názory jsou, musejí být "jiné". Nesmírně čtivá, obohacující kniha, která mi přiblížila lokalitu "na konci světa". Po sbírce povídek Gamalielova posedlost další Heinesenova kniha, kterou chci mít pořád po ruce.


Svedka treba odstrániť / Džob nevhodný pre ženu
? - leden 2018
Svedka treba odstrániť / Džob nevhodný pre ženu 1982, P. D. James

Prvý príbeh bol výborný (5*), druhý neuveriteľný, nepravdepodobný, ale napísaný zručne, pútavo (2*). V detektívke Svedka treba odstrániť autorka predviedla snáď všetky vtedajšie dobové poznatky forenznej kriminalistickej vedy. Tým, že príbeh zasadila práve do prostredia kriminalistického laboratória, tak schopnosť vedeckých metód podielať sa na vypátraní páchateľa akosi ešte znásobila a doslova pred čitateľmi spropagovala. Sú tam celé odstavce, o ktorých som presvedčená, že ich napísal, alebo prinajmenšom jej ich "nakukal" nejaký jej vtedajší odborný konzultant z radov laboratórnych pracovníkov Scotland Yardu. V druhom príbehu je prítomnosť slávneho komisára Adama Dalgliesha tak neprirodzene "našroubovaná" na nepravdepodobný príbeh, až to bolo smiešne.


Zahalte jí tvář
? - prosinec 2017
Zahalte jí tvář 2017, P. D. James


Mise Libye - Českoslovenští piloti v Africe
? - prosinec 2017
Mise Libye - Českoslovenští piloti v Africe 2017, P. Priečinský

Pozoruhodné! U knihy budou zřejmě mlaskat zejména piloti bitevníků, ale mě zaujala něčím docela jiným: odhalením toho, jaký podíl měly mohé státy světa na vyzbrojování arabských despotů a autokratů a jak se tehdejší Československá armáda snadno dovedla vzdát doktríny budování míru, když šlo o valuty vyždímané z libyjské ropy. Pobavila mě postava "Mojmíra" a autorovy postřehy týkající se pokrytecké "personalistiky" našeho tehdejšího národního leteckého dopravce. Arabské jaro už smetlo "Mojmíra" a jemu podobné, špinavé čachry s přesuny a vyhazovy vysoce kvalifikovaných pilotů - ty v ČSA zůstaly, a koho dnes ve světě školí naši současní vojenští odborníci - to se hned tak nedozvíme. Knihu specializovanému publiku (zájemcům o arabský svět, o létání, o vojenský výcvik nebo o politický obraz socialistického Československa 80. let) vřele doporučuji, a to i přes poněkud místy toporný český překlad ze slovenského rukopisu.


Nedeľné šachy s Tisom
? - prosinec 2017
Nedeľné šachy s Tisom 2016, S. Lavrík

Konečne, po desaťročiach rozpačitého mlčania či glorifikácie začína slovenská literatúra reflektovať aj smutné, diskutabilné i doslova hanebné stránky slovenských dejín, a "slovenský štát" už nie je len témou pre protichodné výklady historikov, ale i regulérnou kulisou beletristických diel. Vďaka dôkladnému naštudovaniu dobových prameňov sa autorovi podarilo vierohodne priblížiť atmosféru malého slovenského mesta a autentických názorov "pána farára" s jeho pokrytectvom, fanatizmom, iniciovaním zla, ktoré stálo tisíce ľudí životy a navždy poznamenalo mentalitu Slovákov a v mnohých prípadoch i materiálne vybavenie ich domácností :=( (ukradnutý majetok ich odvlečených susedov je ešte stále v mnohých slovenských domácnostiach rodinným striebrom a predmetom dedičstva). Čo mi na knihe veľmi, ale naozaj veľmi vadilo, je osoba rozprávačky, ktorá pôsobí veľmi nevierohodne. Jednak už mám tých rôzne mentálne a psychicky postihnutých rozprávačov v literatúre dosť - je ich už akosi priveľa. A druhak - vykresliť psychicky chorú osobu tým, že ona o svojom postihnutí síce pomaly na každej druhej strane hovorí, ale inak sa v jej názoroch, spôsobe podania myšlienok, optike pohľadu na okolie nijak neprejavuje, to práve nevzbudzuje dôveru. Rozhodne však knihu odporúčam, je dôležitá, v mnohom prelomová a číta sa s napätím.


Paměti starého práškaře 2
? - prosinec 2017
Paměti starého práškaře 2 2016, J. Juračka

Takovýmto lidem má patřit úcta a obdiv! Měla jsem štěstí, že všechny lety, které jsem v životě obsolvovala, řídili spolehliví profíci, ale na knižní vyprávění pilotů jsem - kromě stylizovaných příběhů Saint-Exupéryho a Richarda Bacha - až dosud nenarazila. Jistě, nejsou to paměti propuštěného vraha ani anorektické fotomodelky, a tak to asi nebude čtenáři tolik vyhledávané - což by ovšem být mělo. Totiž pokud chcete číst příběh o vysoké profesionalitě, ke které se lze dobrat jenom poctivou a soustředěnou prací a učením, o odpovědnosti, veselých i dramatických zážitcích, nadšení i zklamání, lidské malichernosti i gentlemenské velkorysosti, tak vřele - a oba díly! - jednoznačně doporučuji.


Paměti starého práškaře
? - prosinec 2017
Paměti starého práškaře 2015, J. Juračka

Takovýmto lidem má patřit úcta a obdiv! Měla jsem štěstí, že všechny lety, které jsem v životě obsolvovala, řídili spolehliví profíci, ale na knižní vyprávění pilotů jsem - kromě stylizovaných příběhů Saint-Exupéryho a Richarda Bacha - až dosud nenarazila. Jistě, nejsou to paměti propuštěného vraha ani anorektické fotomodelky, a tak to asi nebude čtenáři tolik vyhledávané - což by ovšem být mělo. Totiž pokud chcete číst příběh o vysoké profesionalitě, ke které se lze dobrat jenom poctivou a soustředěnou prací a učením, o odpovědnosti, veselých i dramatických zážitcích, nadšení i zklamání, lidské malichernosti i gentlemenské velkorysosti, tak vřele - a oba díly! - jednoznačně doporučuji.


Včely
říjen - prosinec 2017
Včely 2017, P. Socha

Med považuji za nejdokonalejší přírodní produkt všech dob a všech světů, a proto jsem do rodiny pořídila tuto knihu. Je překrásná, užitečná, zajímavá, naučná i zábavná. Pro dítě, které jenom poznává kytičky a včeličky, až po starého včelaře. Její dokonalost narušuje jen totálně necitlivé grafické řešení, které nejkrajnější písmena u hřbetu knihy umístilo opravdu u samého okraje stránky, až se téměř ztrácejí ve vazbě a číst jdou jen za cenu narušení tvrdé vazby. Opravdu nešlo orámovat text alespoň centimetrovým volným polem? Jaká škoda!


Řekni mi kdy to bylo?
? - prosinec 2017
Řekni mi kdy to bylo? 2017, G. Maincent

Šokující zklamání. Zvídavé dítě sice máme, ale žeby jen tak zčista jasna, bez předchozích širokých znalostí a kontextů chtěla (a měla) 7-letá prvňačka vědět, kdy zemřel Hitler, kdy žila Kleopatra, kdy probíhal holokaust, kdy poletíme na Mars, ... a že by pak - bez jakéhokoliv osvětlení pojmů holokaust, doba železná, Hitler atd. - celou "odpověď" pokryla jedna jediná věta ?! Většinu osob a událostí, o nichž zveřejněná data pojednávají, dítě minimálně až do střední školy nemůže znát. A pokud už by to byl deváťák či středoškolák, tak by zas jistě nevyhledal takto graficky řešenou knížku, svádějící k domněnce, že je určena pro předškolní a mladší školní věk. S velikou lítostí varuji další, kteří by chtěli vyhodit za tuto hezkou ale obsahově nepoužitelnou knížku téměř čtyři stovky, aby v prodejně trvali na tom, že si v celofánu nedobytně zabalenou knížku nejdřív prohlédnou, počtou v ní, a až pak uváží její koupi, a tedy nezopakují můj omyl.


Nejostřejší pokrmy tatarské kuchyně
listopad 2017 (20.-24.)
Nejostřejší pokrmy tatarské kuchyně 2011, A. Bronsky

Již dlouho jsem si tak nepochutnala! Vtipné podání, dramatický až tragický obsah, sarkastické postřehy, groteskní nadsázka. Suché, lapidární posudky a zejména odsudky, z nichž jsem se válela smíchy a žasla na autorčinou schopností v jasné zkratce podat živou charakteristiku osob i zvířat. Ženské postavy, že by je jeden zabil! O mužských ani nemluvě. Sovětsko-tatarská "Forestka Gampová" táhne životem od posledních let tvrdého sovětského režimu přes svobodu slova vykoupenou potravinovými lístky až po rozpad "sajuzu" a po drásavých střetech se všemi lidmi, s nimiž jen přijde do kontaktu, a zejména s těmi nejbližšími - dcerou a mužem, následuje střet nejdrsnější: nezdolná sovětská žena tváří v tvář rozvinutému kapitalizmu v zemi, kterou prý její země kdysi porazila. Zřejmě se jaksi očekává, že knihu budou číst hlavně ženy, když jí žena napsala, žena příběh vypráví a jiné ženy do něj v každé větě nebo jen epizodně vstupují. Pokud jste čtenářka, která se potřebuje s postavami ztotožnit, oblíbit si je, mít je ráda, schvalovat celé jejich konání či soucitit s nimi - tak to ani nečtěte. Zbytečně - viz komentář níže - byste této skvělé, nevídané knize snižovaly hodnocení. Ale pokud dovedete pochopit a ocenit autorčinu schopnost vytvořit postavu tvrdou, nesympatickou, sebestřednou, ve všech parametrech přehnanou a přehánějící, ale sršící vitalitou, sex appelem, nezdolností, umíněností - tak si tuto chuťovku mnoha barev, vůní a přísad rozhodně nenechte ujít! Možná té Růženě pak - jako já - budete od předposlední stránky knihy až po tu následující, žel - poslední, fandit a držet všechny pěsti, jen aby se ten nápad ... ten, s tou provozovnou ..., mňam, mňam ... povedl!


Zapomenuté jablko
? - listopad 2017
Zapomenuté jablko 1977, J. Anglade

Kniha z let, kdy zabývat se sociálněkritickými tématy nebylo chápáno jako nevhodné, čtenářsky neatraktivní. Naopak - z komorního dramatu regionálního vyznění Anglade dovedl stvořit dílo, které přetrvá. Krásný, hluboký, nemoderní příběh jednoho 'obyčejného' těžkého, zdánlivě jednotvárného života, který byl bohatší a užitečnější, než deset monografií supermodelek. Střet starého s novým, vesnice vs. město, pokrok x tradice, spása duše i lakota, dozvuky válek i moderní doba. Vysloveně mě pobavily epizody o návštěvě kozla, faráře i soukromého detektiva - tři variace, jimiž autor ilustroval ve Francii zažitou charakteristiku obyvatel jeho rodného kraje Auvergne jako největších skrblíků a chamtivců. Příběh ženy, jejíž síla, morálka a odhodlání procházely zkouškama, jaké dnes už neznáme, a pořád zůstala ženou, matkou. "Matylda si řekla, že mužský v domě, to není jenom chrápání, které vám v noci haraší u ucha a budí vás ze spaní; je to taky síla vedle vaší slabosti, bezpečí vedle vaší nejistoty, hlas, který odpovídá, smích, který vyvolá váš smích, a chuť k jídlu, která i vašemu chlebu dodá chuti."


Kůň na měsíci a jiné povídky
září - listopad 2017
Kůň na měsíci a jiné povídky 1997, L. Pirandello

Pozoruhodné, nezaměnitelné.


Instinkt dravce
? - listopad 2017
Instinkt dravce 2014, T. Enger

Přečteno za deštivý den. Z celého příběhu mám pouze dva poznatky: že v Norsku nelze jít na potrat, a že mistrovství světa v lyžování v Liberci, které se tak nechvalně zapsalo do dějin českého zkorumpovaného sportu, se díky této knize octlo i ve "světové literatuře". Hm.


Skočný příliv
? - říjen 2017
Skočný příliv 2013, R. Börjlind

Způsob vyprávění, scéna příběhu a četné sociálněkritické postřehy v textu Skočného přílivu mi připomněly knihy jiné, dávnější švédské dvojice tvůrců detektivek: Maj Sjöwall a Per Wahlöö; inspiraci jejich dílem vidím v této knize velmi zřetelně. Za jisté nóvum však považuji překročení jistých tabu, které dosud ve švédské literatuře, myslím, platilo, a sice - nepsat v kriminálních příbězích o královské rodině a nevytahovat tu černou můru švédské kriminalistiky: nevyjasněnost vraždy premiéra Palmeho. V příběhu je několik málo uvěřitelných epizod, toporných dialogů, naivity hlavní hrdinky a vrcholem je trapné završení celé causy odhalením jak vystřiženým z antické tragédie (nebo šestákového románku?). Ale nejvíce mi vadily časté a velmi ostré filmové střihy - neustálé přeskakování od sledování příběhu jedné postavy k jiné a další a další ... Ale ustála jsem to a hodně rychle dočetla.


Kus života
? - říjen 2017
Kus života 1974, G. Greene

Literárně zpracované vzpomínky většiny světových spisovatelů na jejich dětství či mládí bývají obyčejně jaksi hezčí, přívětivější, prosluněnější, než jsou tyto. Stačí si vzít Pagnolovu knihu Jak voní tymián, nebo Saroyanovo Léto na krásném bílém koni a hned se pozná, že Greenovo dětství, mládí, vstup do světa literatury nebyly žádným růžovým sadem, a to po žádné stránce. Rodinné vztahy, zdravotní potíže, jakási "nekompatibilita" s okolím se podepsaly na jeho názorech i literární tvorbě. Docela mě zaujal ten výběr jeho četby v dětství - jistě jej hodně ovlivnila. Green píše "Vliv rané četby bývá hluboký. Mnoho z budoucnosti leží skryto na poličkách knihovny. Četba v mládí ovlivňuje chování víc než náboženská výchova .." Čtenářům jeho díla doporučuji - mnohé jim to může objasnit.


Bomba v opere / Zámok v plameňoch / Hra bez troch
říjen 2017 (14.-23.)
Bomba v opere / Zámok v plameňoch / Hra bez troch 1982, H. Martin

Výborné! Uveriteľné, vtipné a dobre, šťavnato preložené. Zaujímavé dobové narážky na vtedajšiu západonemeckú politickú scénu a spoločenské problémy. Kvalita jednotlivých príbehov je odstupňovaná, náhodou s rovnakým číslom, aké je ich poradové. V Bombe v opere autor prejavil nevšednú znalosť skutočného hysterického divadelného zákulisia; v Zámku v plameňoch je na môj vkus príliš mnoho šťastných i nešťastných náhod, ale tento príbeh chápem skôr ako istú paródiu na rôzne britské "vraždy na zámku"; a Hru bez troch si iste najviac vychutnajú znalci kartových hier, pretože ja som mnohé časti textu kvôli svojej totálnej neznalosti hráčskej terminológie vôbec nepochopila . Ako celok však rozhodne odporúčam.


Čtyři klíče: Velká vlaková loupež
? - říjen 2017
Čtyři klíče: Velká vlaková loupež 1992, M. Crichton

Doporučuji všem zájemcům o viktoriánskou Anglii. I koho nezajímá vlaková loupež, najde v této knize skvělé a velmi zajímavé reálie o způsobu života té doby, zvycích, regulích, morálce, hodnotách, organizaci života společnosti i jednotlivců ... a to vše z citací dobových pramenů, tedy nepřikrášleno či nezveličeno spisovatelskou licencí. Pro mě šokující byly informace např. o celospolečenské oblíbenosti zvířecích zápasů a šílené krutosti těch psích, ale třeba i o způsobu londýnské dopravy a péče o veřejný prostor: " ... ráno metaři ve vzduchu páchoucím po čpavku sbírali první koňské koblížky. A měli se co ohánět: obyčejný londýnský kůň nechával na ulici šest tun trusu ročně a ve městě bylo koní nejmín milion."


Každý večer s pohádkou
? - říjen 2017
Každý večer s pohádkou 1993, V. Šťovíček

Černobílý svět
září - říjen 2017
Černobílý svět 2011, K. Stockett

Zdejší nadšené komentáře mě na knihu lákaly, odpudivá, nevkusná, kýčovitá obálka mi zas radila se jí vyhnout. Nakonec jsem neodolala a konstatuji: Postava hodné, laskavé a obyčejně i tlusté, dobrosrdečné černošské hospodyně se táhne americkou literaturou jak hospodský výčepní tou českou - stačí si jen vzpomenout třeba na Mummy v Jihu proti Severu, nebo na Calpurnii v Jako zabít ptáčka. V jisté době a v jistých částech USA byla černošská hospodyně běžnou součástí "domácího vybavení" a nikdo se moc nestaral, zda tato početná skupina nepochybně schopných žen něco cítí, vnímá, uvědomuje si své postavení a reflektuje jeho dobré i špatné stránky. Po dobu minimálně prvních tří čtvrtin 20. století byla většina bohatých i středostavovských domácností v minimálně polovině států z těch "spojených" obsluhována ženou tmavé pleti, kterou většina bílých domácích pánů vůbec nevnímala a „bílé paničky“ (jak své zaměstnavatelky označují v této knize) se v různé míře staraly o jejich nesnáze. Nejpodivnější je (a tato kniha to taktéž dokazuje), že bílé rodiny černošskými hospodyněmi pohrdaly, vytěsňovaly je (v souladu s tehdy platnými zákony!) do podřadného, nedůstojného, segregovaného a vykořisťovaného postavení a přesto (!) jim celodenně svěřovaly své děti a v mnoha případech právě na ně ponechávaly celou jejich ranou výchovu. Autorka této knihy dobře vystihla ten zmatek v myšlení těch několika málo osob, které – jako zde paní Skeeter – nějak nejasně cítily, že rasizmus je něco zvráceného, lidsky nepřirozeného, špatného a nebezpečného, a tu absurditu vykreslila na té nejpřirozenější lidské potřebě – používání záchoda. Kniha mě opravdu zaujala, i když se tam našlo několik vysloveně slabých míst a úrovni moc nepomohl ani český překlad a jeho odbyté korektury. Ale rovněž mě zaujala informace z doslovu, že než tento příběh vyšel, nejdřív jej údajně 50 jiných vydavatelů odmítlo. Nemohu uvěřit, že by tolik amerických vydavatelství nerozpoznalo jeho literární kvality, a proto si to vysvětluji jediným možným způsobem: že téma rasové a sociální nerovnosti je v USA nadále natolik živé, bolavé, výbušné, že mnozí vydavatelé si nechtěli „pálit prsty“ - ještě tam jistě pořád působí hodně "paní Hilly". Jen pravděpodobně v současnosti místo černošek drhnou ty podlahy amerických domácností Portorikánky a Mexičanky a americkým dětem vyměňují pokakané plíny „aupérky“ z východní Evropy. Třeba o tom jednou napíšou také … Nelze také vyloučit, že původní rukopis vypadal dost jinak a až stovky redaktorských zásahů a rad udělaly z paní Stockett jednu z nejúspěšnějších literárních debutantek současné americké literatury.


Kufrové tango
? - září 2017
Kufrové tango 2011, M. Connelly

Príliš veľa dejových zvratov a príliš málo spánku všetkých zúčastnených - vyšetrovateľov i podozrivých. Po takých "nakladačkách" , aké autor tak sugestívne opisuje, by musel detektív (ak by bol z mäsa a kostí) skončiť v márnici alebo v nemocnici, a nie na ďalšej rannej porade svojho tímu. Autor však svojho hrdinu "uplácal" tak, že ten vydrží všetko, a očakáva, že rovnako odolní budú aj čitatelia. Vydržala som, ale tie prelety L.A. - L.V. ma už dosť unavovali.


Balada o smutnej kaviarni
září 2017 (11.-13.)
Balada o smutnej kaviarni 1967, C. McCullers

Neviem, kde vzal autor anotácie názor, že tam išlo o ľúbostný trojuholník. Určite to tak nie je, ale ako to vlastne je, to veru neviem. Je to také neukončené, nevysvetlené, nejasné, že to čitateľa núti vymýšľať si motiváciu konania postáv, ich dôvody, zákulisie, a aj tak nikdy netrafí. Čítala som to s veľkým očakávaním, predpokladala som nejakú veľmi vtipnú alebo tajomnú pointu - a nedostavilo sa nič. Rozchod, odchod.


Rozšíření bitevního pole
září 2017 (10.-11.)
Rozšíření bitevního pole 2006, M. Houellebecq

Začít číst tu knihu v den, kdy média byla plna senzační zprávy, že v ČR je nejvyšší míra sebevražednosti v Evrope - to byla nechtěná náhoda, ale hodně mé vnímání příběhu ovlivnila. Četnost depresí je v evropské materiálně saturované společnosti natolik nesouměrná k té nasycenosti, která zde panuje, že čím dál více spisovatelů z tohoto neradostného pocitu těží své náměty. Autor to vystihl slovy : " ... jsem v depresi. Ne že bych se cítil nějak zvlášť na dně, to spíše okolní svět mi připadá vysoko." Vypravěč mi tak trochu připomínal Dopplera, ale zatímco severský (!) Doppler je i ve svém sarkazmu a výsměchu vůči společnosti vtipný a nadějeplný, tak Houellebecqův hrdina, právě vcházející "do Kristových let", vůbec neprojevuje žádnou hravost a lehkost , kterou bych od středomořské literatury spíše očekávala. Ten zničující tlak údajně svobodné společnosti na jedince autor úžasně vystihl v epizodě o nákupu postele. Takových skvělých, bravurně napsaných obrazů je v knize několik, ale celek mě tak úplně nepřesvědčil. Dávám "za tři".


Viníci mají strach
? - září 2017
Viníci mají strach 1990, J. H. Chase (pseudonym)

Schéma celého příběhu využívá již mnohokrát použitý dějový prefabrikát: odhodlaný a neústupný vyšetřovatel - psanec si v moři číhajících nepřátel najde jedinou spřízněnou duši, aby se nakonec ukázalo, že .... Nečekaný a překvapující závěr (viz předchozí komentář) může zaskočit pouze čtenáře, který stejný zvrat nezažil již v mnoha, mnoha podobných knihách. Ale hlášky tam místy byly skvělé a český překlad pochází z dob, kdy i takové komerční zboží, jako jsou brožované detektivky, ještě bývalo seriózně redakčně opečované, tak se to rozhodně dalo číst.


Slovensko-rakúske Pomoravie
? - září 2017
Slovensko-rakúske Pomoravie 1996, D. Kollár

Najobsažnejšia publikácia svojho druhu. Všetko, čo obe krajiny spája, i čo rozdeľuje.


Děti umělce
? - srpen 2017
Děti umělce 1942, L. Havlínová-Dědinová

Malý nepovšimnutý klenot, o který jsem náhodně "zakopla". Není to žádná velká literatura a příběh nemá ani dramatický spád, ale přesto mě ta knížka velmi potěšila, neboť je mimořádně zajímavým a autentickým obrazem let cca 1905-15 (?). Není vůbec jasné, kdy a proč Ludmila - jedna z dcer ve své době slavného a módního (a teď znovuobjevovaného) českého malíře usoudila, že sepíše vzpomínky na své dětství. Byly jí tři roky, když spolu se sestrou byla z rodné Francie předána do péče tatínkovy české rodiny, později se dočkala příjezdu rodičů a narození mnoha nových sourozenců. Vyprávění končí krátce před jejími šestnáctinami. Jde vlastně o sled epizod úžasně plasticky dokumentujících styl života a myšlení rozvětvené, soudržné a milující rodiny na čele s tatínkem, který je vyhledávaným malířem předních českých a vídeňských rodin. Běží idylická léta před I. světovou válkou a první roky války, která se však v očích pražského dítěte z dobře situované rodiny projevuje spíše jako kuriozní událost. Drobné dětské hříchy, tvrdý střet láskyplně vychované dívky s netečnou a zákeřnou "slečnou učitelkou", vjemy děvčátka, které ve věku cca 10 let muselo vyměnit idylu českého provinčního města za ruch Prahy - události přinášející zajímavé postřehy z denního života, vztahů a vyznávaných hodnot té doby. Hezké, moc hezké.


Byl jsem při tom
? - srpen 2017
Byl jsem při tom 1995, J. Kosinski

Ve své době musela kniha vzbudit ohlas, zájem a možná i pohoršení. Ale dnes? Takových bílých koní ve správních orgánech významných korporací, negramotů na pozicích poradců "nejvyšších sfér", netečných a hodných omezenců médii sformovaných do pozice "selebrit" známe všichni už tolik, že žádný nový případ už nepřekvapí. Tato kniha může dnes sloužit leda jak povídání ze starých dobrých časů, kdy velkým manipulátorem světa byla jen a pouze televize. Od těch dob jí už vyrostlo tolik dalších pomocníků v té pečovatelské práci "na zahrádce" našich mozků, že pan Příhoda by se nestačil ani divit.


Plavý kůň
srpen 2017 (18.-19.)
Plavý kůň 1984, A. Christie

Ten příběh mě hrozně nudil a zdál se mi přespříliš vykonstruovaný - jakoby to ani nebylo z pera "áchá". Pak mi - naprosto paradoxně - pomohly zdejší spoilery. Podívala jsem se do těchto komentářů a z narážek jsem se dozvěděla, kdo byl pachatelem. A najednou mě začalo vysloveně zajímat, jak se na něj přijde, jak to autorka "uhraje". Takže jsem to právě díky spoilerům neodložila, ale naopak - dočetla. Výrazně k tomu pomohl i velmi kvalitní český překlad (vyd. Práce, 1984), u něhož jsem ani na chvíli nezapochybovala.


Můj život
červenec - srpen 2017
Můj život 1932, I. Duncan

Z této knihy jsem velmi překvapená a zaskočená. Předně: dle všech možných dnešních měřítek je to tak dramatický, dějem a emocemi nabitý příběh z prostředí "show-byznysu", až je neuvěřitelné, že roce 1932, kdy vyšel v češtině poprvé, bylo to i dosud naposled. Jsem přesvědčena, že kniha by i dnes našla hodně svých čtenářů a pokud by dostala kvalitnější překlad, než byl ten z dvacátých let minulého století, tak by to musel být "trhák" (tímto nezištně dávám tip osvíceným vydavatelům ...). Slavnou Isadoru Duncan jsem vždy vnímala jenom skrze její krátké a divné manželství s ruským básníkem Sergejem Jeseninem a neměla jsem ani tušení, jak neuvěřitelně bouřlivý, tragický, exaltovaný byl její život. Dnes, kdy moderní scénický tanec je přirozenou součástí naší kulturní nabídky (Tanec Praha, 4 + 4 dny v pohybu, ...) , si sotva dovedeme představit, jakou revoluci, skandál, obdiv, údiv i pohrdání musela Duncanová vyvolávat svým pojetím pohybu, výrazu, harmonie hudby a těla. Musela čelit neporozumění, odmítání, výsměchu, později bezduchému napodobování ... Dobře tedy zkusila nepřízeň publika i kritiků. O to více mě zarážely její neuvěřitelné urážlivé výroky na adresu klasického baletu, kterými se kniha doslova hemží - pohrdání až výsměch toho "tance na špičkách", té "tupé gymnastiky" autorka vložila do všech epizod, kde to jen trochu bylo tematicky možné. Druhým překvapivým prvkem byl její zavilý rasizmus, lamentování nad "hnusnou negerskou jazzovou hudbou" ! Jak předběhla svou dobu v tanci a ve volnomyšlenkárském soukromí a mileneckých vztazích, tak v pohledu na rasy, národ, politiku byla tím nejkonzervativnějším a nejtupějším produktem své doby a "svých" dvou nejreakčnějších zemí: rodné Ameriky a obdivovaného Německa. Její vztahy s muži - to byla jedna katastrofa za druhou, a ona byla nepoučitelná. Její pokusy o vedení vlastní "školy" - originální výuky spojené s jakousi zvláštní výchovou v duchu řeckých ideálů - to byl jeden neúspěch za druhým, a ona byla ve své manažerské neschopnosti nepoučitelná. Její hrátky s ideologiemi, které dnes vnímáme jako škodlivé - to byly její "postelní přelety" od milionářů, kterými se nechala vydržovat, k rudým sovětským revolucionářům - a ona byla pořád nepoučitelná. Osud jí nadělil všeho vrchovatě a ona vždy šla problémům naproti. To, že o tom dokázala napsat tuto knihu, svědčí však o její síle, odvaze, schopnosti jisté - i když pozdní - reflexe. Žel, pokud i při psaní svých zážitků do této knihy nutně některé věci a vztahy prokoukla, už neměla kdy se změnit; tragicky zahynula dřív, než mohla z těch četných dramat svého života vytěžit alespoň smířlivé zklidnění.


Klasikové ruské literatury
? - červenec 2017
Klasikové ruské literatury 1930, J. A. Ljackij

Dneska už se tomu směju
červenec 2017 (09.-17.)
Dneska už se tomu směju 1977, A. Mandlová

Kvůli averzi vůči těm všem neupřimným, přeslazeným a najatými sepisovately zpracovaným autobiografiím hvězd a hvězdiček jsem se hloupě léta ochuzovala o zážitek z této báječné knihy! Četlo se to jedna báseň! Počet Mandlové filmových rolí, nemocí, milenců, zařizování nových bytů a renovací starých domů, průšvihů a obdivu, vzestupů a pádů, ...byl neuvěřitelný. Ta žena zakusila tolik, že by to vystačilo na sedm životů. Byla jsem udivena a ještě pořád žasnu nad tím, jak tato mondéna byla chytrá, vtipná, vzdělaná a jak lehkým perem a pestrým, bohatým jazykem dovedla psát. Umět takto napsat knihu o svém ne zrovna vzorném a vítězném životě, dokázat pojmenovat svinstva vlastní i jiných, nebát se přiznat selhání a vypočítavost ve vztazích, podívat se životu do tváře a neuhnout .... to se ani u smyšlených literárních hrdinek jen tak nevidí. Kromě čtenářského zážitku knihu velmi velmi doporučuji i jako pramen poznání toho, jak se v jedné přelomové etapě českých dějin lámaly charaktery a jak u některých i slavných a až podnes známých lidí ani - pro jejich bezcharakternost - nebylo co lámat. Jako doplňková četba k českým dějinám od I. republiky až po padesátá léta XX. století - ideální!


Matoucí encyklopedie
15. červenec 2017
Matoucí encyklopedie 2016, S. Gr.

Gejzír jazykových hříček, vtipné a vynalézavé využití floskulí a ustálených rčení použitých v novém, nečekaném kontextu. Bavila jsem se. Za jistou slabinu knihy však považuji poněkud úzký a nesystémový výběr hesel (jako by si autor řekl: na které slovo se mi povede něco vhodného vymyslet, to zařadím) a také ten ideologický, antikomunistický nános a narážky na realitu reálného socialismu, které - při vší své oprávněnosti - budou asi pro mladší čtenáře nesrozumitelné (a s knihou to pak dopadne jak s geniálními hrami Divadla JdC, v nichž také čím dál méně publika rozumí narážkám a "odkazům"). Za vynikající považuji ilustrace - jejich autor má nezměnitelný styl, což se už dnes moc nevidí. Doporučuji.


Julinka a Rek - Vyprávění o velkém psím přátelství s hravými úkoly pro předškoláky
? - červenec 2017
Julinka a Rek - Vyprávění o velkém psím přátelství s hravými úkoly pro předškoláky 2016, J. Ludvíková

Jednoduché, realistické a jednoznačné ilustrace textu hodně pomohly. Příběhy jsou přiměřené vnímání 5-letých a mnohé mají - což se mě zejména líbilo - značný výchovný aspekt, třeba ekologický (uklidit po sobě při táboření v lese), sociální (vzájemně si pomáhat) atd. Dnešní nutnost připravovat čerstvého absolventa školky na školu tím, že už před vstupem do 1. třídy musí projevit znalost počtů, vědět, co je to rychlost km/hod. a podobně, je možná jedním z důvodů, proč tolik již 6-letých dětí má odklad a nadále zůstávají zatěžovat kapacitu již tak přeplněných školek.


Čísla pro předškoláky
06. červenec 2017
Čísla pro předškoláky 2009, . Neznámý

Tato knížečka (a stovky podobných titulů) se veze na trendu dnešní doby, že rodiče mají předškoláky, které ještě jen čeká 1. třída ZŠ, předem naučit to, co nás, mojí generaci, opravdu učila až ta první třída ZŠ.


Krokem bláznivým
červen - červenec 2017
Krokem bláznivým 2012, C. Bobin

Už dávno, před léty jsem dospěla k poznání, že rozdíl mezi vysoce kvalitním, kreativním, originálním, citlivým a myslícím autorem a jeho opakem není, nikdy není v tématu, ale jen a pouze v jeho zpracování. Pan Bobin mi ten názor tímto komorním dílem potvdil: příběh téměř o ničem, tak trochu banální, z naprosté všednosti vybočující snad jenom tím prostředím cirkusu, artistů, klaunů, ale to podání! Krása, harmonie, soulad, cit, zostřený vjem a hlavně (hlavně!) to převtělení mužského autora do ženského vnímání, myšlení, hodnot, raplů ..... Hezké, příjmené, překvapující. Doporučuji.


Vzácný jed
květen - červen 2017
Vzácný jed 1975, M. G. M. Webb

Z toho regionu (Anglie) a z té doby (začátek 19. století, období napoleonských válek) čtenáři obyčejně čekají a vyhledávají příběhy šlechticů, vojevůdců či nějak významných postav ; a tu najednou natrefím na knihu, která je téměř výhradně jen o venkovanech - chudých, nevzdělaných, zaostalých, omezených, zatvrzelých a přitom je krásná, zajímavá, poutavá. Našla jsem zde snad nejodpudivější mužskou postavu, s jakou jsem se kdy v literatuře potkala, našla jsem zde opisy přírody, počasí, polí, květů, jaké se jen tak v literatuře nevidí, poznala jsem několik mimořádně zajímavých reálií z anglického venkovského života té doby. Doporučuji.


A taková to byla láska...
? - červen 2017
A taková to byla láska... 2004, A. Gavalda

Mnohé myšlenky, postřehy, charakteristiky mi přišly vtipné nebo chytré, ale "v globálu" si nedovedu představit, že by takhle a na takováto témata probíhal dialog tchána se snachou, nadto se snachou, kterou právě před pár dny opustil jeho syn. Autorka nazvládla "ich-formu" : ve chvíli, kdy tchán vypravěčky jí kompletně ne převyprávěl, ale doslova odcitoval dopis doručený před pár lety, jsem ztratila jakékoliv porozumění pro paní Gavaldu a její postavy. Česká překladatelka mě pobavila, když do ryze francouzského příběhu zakomponovala Magdalenu Dobromilu Rettigovou, Rychlé šípy, citaci z Karla Hynka M. - to byla poslední tečka, která rozhodla, že jsem knihu nechala dnes v tramvaji na sedadle.


Komu svěrací kazajku
? - červen 2017
Komu svěrací kazajku 1975, V. Klevis

Překvapily a pobavily mě vtipné a neotřelé "hlášky", ale už asi tak po třetině počtu stran začalo být najednou únavné, že vypravěč tj. hlavní postava příběhu mluví jenom ve vtipných sentencích, přičemž na nějaké pátrání po pachateli to opravdu nevypadalo. Autor zde na čtenáře vyzrál - zahltil jej "přepisem" všech dialogů, které s kým vedl vyšetřovatel, včetně reprodukce těch nejbanálnějších slov a myšlenek, aby najednou ke konci - naprosto unfair - předložil řešení díky kratičké epizodě z rozhovoru, která nám byla zatajena. Nejzajímavější byly kriminalistovy úvahy o jeho inkognitu pomocí včlenění mezi pacienty psychiatrické léčebny, tedy o tom, kde je ta hranice .... a zda jí bezpečně jde rozeznat.


Stromy – Od semienka po hustý les
? - červen 2017
Stromy – Od semienka po hustý les 2011, D. Burnie

Mimořádně krásná, obrazově i textově propracovaná kniha. Pokud chcete ve svém dítěti vzbudit zájem o přírodu, tak tohle by mohl být ideální pomocník. Jen pozor při otevírání.


Na ostrově krevní msty
? - květen 2017
Na ostrově krevní msty 1969, A. Černík

1 2 3 4 5 6 >