Koka - Přečtené 1216


Devět měst
duben - květen 2018
Devět měst 1976, T. Wilder

Zřejmě první případ literárně zpracované mediace a životních příběhů mediátora v historii :=) Ale vážně: ta kniha je tak neuvěřitelná, až je zajímavá. Mladý génius se spoustou znalostí (Yale), vědomostí (5 či 8 jazyků), s nesmírnou obětavostí (vyspí se s každou ženou, která jeho služby právě potřebuje) přijde v 20. letech 20. století do amer. městečka a okamžitě se stane důvěrníkem všech, kteří důvěrníky potřebují, zachráncem i ochráncem těch, kteří potřebují zachránit případně ochránit, dohazovačem sňatků i milenců, kamarádem dětí a současně jediným člověkem, který je tak intelektuálně na výši, že hned při druhém třetím setkání jej bohatý patriarcha pověří založením Akademie filozofů, obrací se na něj místní smetánka i její služebnictvo, rozumí si s majitelem autoopravny i s evropských šlechticem v diplomatických službách atd. atd. A hlavně (!) - je skromný, nezištný, taktní, lže jen když je to zapotřebí (což v té pokrytecké společnosti je denně), bonmoty a hluboké sentence trousí obstránku, a když zahladí všechny konflikty a vyřeší problémy místních milionářů i jejich lokajů, tak tiše odchází ze scény .... To ani nelze nazvat romancí, ale spíše je to jakási vysokoúrovňová červená knihovna, ovšem s mužem v hlavní roli, tak místo červené bych řekla modrá.


Plavovlasý cyklón
duben - květen 2018
Plavovlasý cyklón 1988, J. Rejtő

Takovu knihu jsem už potřebovala jako sůl - a dostala se mi celá solní hora vybroušená jako diamant! Smála jsem se, až jsem brečela. Velebím českou překladatelku, že dovedla najít ta nejsprávnější slova na vyslovení mnoha lapidárních konstatování, z nichž jsem řičela smíchy. Tento příběh je nejen parodie na to, jak by vypadala anglická verze 12 židlí, ale je také úžasnou směsí témat z dobrodružných "rodokapsů", ze špionských afér, ze života vyšších, nižších i docela deklasovaných tříd. Báječné!


2x vražda vo fjorde
duben 2018 (29.-30.)
2x vražda vo fjorde 1991, G. Staalesen


Nachové plachty
duben 2018 (26.-28.)
Nachové plachty 1980, A. S. Griněvskij

Nedoceněný drobounký, precizně vybroušený diamant.


Dom na streche
? - duben 2018
Dom na streche 1971, M. G. Eberhart

Všetky naivnosti hlavnej hrdinky autorke odpúšťam, lebo vytvorila taký napínavý a prepracovaný príbeh a zaujímavú motiváciu konania postáv, že som chvíľami nedýchala - a to sa mi ozaj roky nestalo! (Nechápem, ako je možné, že jej knihy sú tu všetky v modrých číslach, zrejme je to už "generačné nepochopenie" atmosféry tých čias.)


Tristan v Egypte
? - duben 2018
Tristan v Egypte 2001, C. Romeu


Rodná blata, loď národa a měsíc
duben 2018 (01.-02.)
Rodná blata, loď národa a měsíc 1981, Ó. J. Sigurðsson

První povídka o tom, jak se z mládětě "klube" mladý muž, je skvostná - poetická, citlivá, pedagogicky přesná, literárně krásná. Druhá - Rodná blata, loď národa ... - to je spíše politická satira, ukázka jalovosti planých jednání parlamentu, téma nám až nečekaně blízké, zpracované tak, že je nadále aktuální. Také tam je zachycen přerod kluka v mladíka, ale tato vrstva příběhu je hodně nepřesvědčivá. Nejsilnější je Dopis pastora Bödvara, příběh zachycující jediné odpoledne v životě stárnoucího duchovního, jehož manželka je taková neuvěřitelná hlupačka a bestie, že každý jiný manžel by jí již dávno chytil pod krkem. On - jako duchovní - hledá únik před jejími ataky v modlitbách, a když ani ty nepomáhají, pomůže mu osvobodit se až příroda.


Nezvestný / Skladačka / Smrť a okolnosti
? - duben 2018
Nezvestný / Skladačka / Smrť a okolnosti 1979, H. Waugh

Napísať o zločinných príbehoch, že sú príjemné - to sa asi nepatrí, však? Ale tieto sa naozaj čítali veľmi pohodovo, hladko. Miestami bol text vtipný (na tom má zásluhu aj kvalitný preklad), miestami bol informačne - obohacujúci (to vo chvíľach, kedy reflektoval dobovú - dnes nám už úplne nepochopiteľnú - americkú morálku). Za veľmi originálne považujem autorovo spracovanie každého príbehu tak, že naozaj až v úplne poslednej vete (!) každej novely prichádza k rozuzleniu. Dopovedať už nebolo treba nič. Tomu vravím talent! Pobavilo ma, keď som si až dlho po prečítaní prvného príbehu uvedomila, že celú "tajničku" autor uschoval do číslovky 10. Alebo som si to iba vsugerovala a on to ani tak nemyslel?


3x v pasci
? - březen 2018
3x v pasci 1981, J. H. Chase (pseudonym)

Vďaka tunajším komentárom som si prečítala aspoň ten tretí príbeh a súhlasím či ešte viac zdôrazňujem názor predchádzajúcich komentátorov: Prosím ťa, skap! je vynikajúca, úžasná štúdia ľudskej psychiky, hry okolností, príbeh tušených no nečakaných zvratov a s vynikajúcim vyústením. Svojou kvalitou sa vysoko vyníma i nad ostatné skvelé diela tohto autora. Neviete - bolo to sfilmované? Ten príbeh si to priam žiada!


Noční autobus
březen 2018 (20.-21.)
Noční autobus 1974, P. Wahlöö


Dva metre pod zemou / Bábka pre mŕtveho
březen 2018 (16.-18.)
Dva metre pod zemou / Bábka pre mŕtveho 1989, D. Simpson


Vrah policistů
? - březen 2018
Vrah policistů 1989, P. Wahlöö


Vzpomínky
únor - březen 2018
Vzpomínky 1995, F. Kožík

Překvapující! A velmi! Pan Kožík byl úplně jiným člověkem, než jakého jsem si jej - podle jeho knih - představovala. Díky tomu, že jeho život obsáhl téměř celé 20. století, stala se kniha jeho vzpomínek velmi bohatým katalogem událostí a dějiných zvratů celé české společnosti. Autorův činorodý život a kontakty s mnoha známými osobnostmi udělaly z knihy jeho vzpomínek fascinující čtení o mladících, jejichž jména se až o mnoho let později dostala do čítanek a na fasády knihoven či divadelních síní, o mnoha mnoha ženách, které prošly jeho životem (a natrvalo v něm zakotvila více, než jedna!) o historických událostech, jichž byl přímým aktérem a díky svému spisovatelskému nadání je dovedl vylíčit velmi barvitě, autenticky (mobilizace, demobilizace, boje o rozhlas v květnu '45, únor '48 a bezprostřední roky po něm, srpen '68 a co to udělalo s českou inteligencí atd. atd.). Všem zájemcům o kulturní život jižní Moravy a Brna zvláště, všem, které zajímají autentické a subjektivní pohledy na události 20. století v Čechách, všem, kteří četli historické romány pana Kožíka a zajímá je jejich tvůrce - doporučuji.


Rodinná záležitost
únor 2018 (20.-22.)
Rodinná záležitost 2001, R. Stout

Černý Vlk z Černé Hory se v tomto příběhu potřeboval vypořádat s hnusným, špinavým zneužitím ušlechtilého technického vynálezu: nahrávací techniky - magnetofonu, které sehrálo značnou roli v aféře Watergate. Autor umřel naštěstí dřív, než by měl možnost zažít, jak nahrávací, vysílací, sdělovací technika dovede dnes zamíchat, zničit, rozvrátit životy jednotlivců i celých národů. Vyústění knihy jsem zcela neporozumněla, ale to poselství, které autor do příběhu vložil, je i dnes zřetelné, jasné a oprávněné. Na detektivku to nebylo nic moc, ale na sociálně-kritickou novelu to je ucházející.


Země smíchu
? - únor 2018
Země smíchu 1993, J. Carroll

Rozjezd byl natolik slibný, že i když po příjezdu těch dvou do Galenu všechno v příběhu upadalo, zamotávalo se a stávalo se nepřehledné a čím dál nepochopitelnější (čemuž zdatně napomáhal místy až směšný překlad), pořád jsem doufala, že se to "vystříbří". Doufala jsem marně. Připadalo mi to místy jako nepovedená amatérská variace na Stepfordské paničky. Píšu tento komentář vlastně hlavně proto, abych upozornila, že v zdejší anotaci uvedené údaje, a sice že jde o literaturu "dobrodružnou" a "pro děti a mládež", jsou naprosto, ale dočista mylné. Možná že ten, kdo tomu přisoudil nálepku "pro děti a mládež" se nechal oklamat tím divným obrázkem na obálce, který je vůči příběhu stejně tak "vedle", jako je vedle příběh vůči označení "dobrodružné".


Zulejka otevírá oči
listopad 2017 - leden 2018
Zulejka otevírá oči 2017, G. Jachina

Přečetla jsem už příliš mnoho knih na podobné téma, než aby tato mnou nějak "zacloumala". Autorce nelze upřít literární talent a schopnost výstavby příběhu, v její mysli již zřejmě předurčeného ke zfilmování - nejlépe 12-dílného seriálu. Přesto však mě místy překvapila malá originalita zpracování: v knize jsem našla statě jak vystřižené z Platonovova Čevenguru, postava Volfa Karloviče mi připadala jako pokračování osudů proslulého lékaře z Bulgakovova Psího srdce; život v osadě vyhnanců je inspirován Solženicynovými díly, mocenský boj mezi rudými násilníky soupeřícími o míru násilí vůči "rozkulačeným" rolníkům a odhalování vnějších i vnitřních nepřátel je námětem - a mnohem hlouběji zpracovaným - tolika ruských knih, že to ani nespočítám. O jistých slabinách knihy svědčí některé zdejší komentáře, předcházející ten můj, které zřetelně svědčí o tom, že mnohé čtenářky ten příběh ani nepochopily. (Ale to už by bylo spíše téma do rubriky Diskuze.) Tentokrát to kromě zřejmé absence znalostí historického pozadí na straně komentujících opravdu přičítám na vrub autorky, která zvládla mnohé nástrahy příběhu, ale jen velmi málo zvládla Zubejčin přerod, to čtenáři očekávané "otevírání očí". Na mě totiž Zubejka dělala dojem, jen jakoby po dobu cesty vlakem - a pod vlivem těhotenství - vyměnila jařmo muslimské ženy za jařmo vyhnance, politického vězně, nepřátele vlasti, aniž by vůbec přemýšlela o těch pojmech, aniž by se jí "rozsvítilo". Ten téměř happy end mi připadal velice převelice hollywoodský, v dané době a situaci naprosto nepravděpodobný, sladký, podbízivý, jakoby se nechal inspirovat vlnou současných knižních prefabrikovaných nešťastných příběhů s nadějným završením. Ale autorka přece musí vědět, že to, co po čtyřicátém šestém následovalo, bylo jen pokračováním lágerního života, jeho rozšiřování i do dalších zón. Cením si, že Jachina napsala příbeh, který "poberou" i mladší generace, no současně právě její snaha o podání toho strašlivého tématu sovětských gulagů v "populárním tónu", přístupnějším pro neznalé, mě jaksi irituje.


Nejlepší příběhy o koních
? - leden 2018
Nejlepší příběhy o koních 1998, M. Twain

Černý kotel
? - leden 2018
Černý kotel 1980, W. Heinesen

Život v nesnadných podmínkách, jaké si nedovedeme ani představit - ostrovní izolovanost znásobená izolovaností kvůli zaminovanému oceánu, těžké, dramatické osudy, moře jako zdroj bohatství i nástroj smrti, náboženský fanatizmus i pragmatické až zištné počínání. Panoptikum postav, které nám ani nemohou být blízké, neboť jejich život je tak jiný, evropskému - pevninskému nepodobný, že i jejich konání a názory jsou, musejí být "jiné". Nesmírně čtivá, obohacující kniha, která mi přiblížila lokalitu "na konci světa". Po sbírce povídek Gamalielova posedlost další Heinesenova kniha, kterou chci mít pořád po ruce.


Svedka treba odstrániť / Džob nevhodný pre ženu
? - leden 2018
Svedka treba odstrániť / Džob nevhodný pre ženu 1982, P. D. James

Prvý príbeh bol výborný (5*), druhý neuveriteľný, nepravdepodobný, ale napísaný zručne, pútavo (2*). V detektívke Svedka treba odstrániť autorka predviedla snáď všetky vtedajšie dobové poznatky forenznej kriminalistickej vedy. Tým, že príbeh zasadila práve do prostredia kriminalistického laboratória, tak schopnosť vedeckých metód podielať sa na vypátraní páchateľa akosi ešte znásobila a doslova pred čitateľmi spropagovala. Sú tam celé odstavce, o ktorých som presvedčená, že ich napísal, alebo prinajmenšom jej ich "nakukal" nejaký jej vtedajší odborný konzultant z radov laboratórnych pracovníkov Scotland Yardu. V druhom príbehu je prítomnosť slávneho komisára Adama Dalgliesha tak neprirodzene "našroubovaná" na nepravdepodobný príbeh, až to bolo smiešne.


Zahalte jí tvář
? - prosinec 2017
Zahalte jí tvář 2017, P. D. James


Mise Libye - Českoslovenští piloti v Africe
? - prosinec 2017
Mise Libye - Českoslovenští piloti v Africe 2017, P. Priečinský

Pozoruhodné! U knihy budou zřejmě mlaskat zejména piloti bitevníků, ale mě zaujala něčím docela jiným: odhalením toho, jaký podíl měly mohé státy světa na vyzbrojování arabských despotů a autokratů a jak se tehdejší Československá armáda snadno dovedla vzdát doktríny budování míru, když šlo o valuty vyždímané z libyjské ropy. Pobavila mě postava "Mojmíra" a autorovy postřehy týkající se pokrytecké "personalistiky" našeho tehdejšího národního leteckého dopravce. Arabské jaro už smetlo "Mojmíra" a jemu podobné, špinavé čachry s přesuny a vyhazovy vysoce kvalifikovaných pilotů - ty v ČSA zůstaly, a koho dnes ve světě školí naši současní vojenští odborníci - to se hned tak nedozvíme. Knihu specializovanému publiku (zájemcům o arabský svět, o létání, o vojenský výcvik nebo o politický obraz socialistického Československa 80. let) vřele doporučuji, a to i přes poněkud místy toporný český překlad ze slovenského rukopisu.


Nedeľné šachy s Tisom
? - prosinec 2017
Nedeľné šachy s Tisom 2016, S. Lavrík

Konečne, po desaťročiach rozpačitého mlčania či glorifikácie začína slovenská literatúra reflektovať aj smutné, diskutabilné i doslova hanebné stránky slovenských dejín, a "slovenský štát" už nie je len témou pre protichodné výklady historikov, ale i regulérnou kulisou beletristických diel. Vďaka dôkladnému naštudovaniu dobových prameňov sa autorovi podarilo vierohodne priblížiť atmosféru malého slovenského mesta a autentických názorov "pána farára" s jeho pokrytectvom, fanatizmom, iniciovaním zla, ktoré stálo tisíce ľudí životy a navždy poznamenalo mentalitu Slovákov a v mnohých prípadoch i materiálne vybavenie ich domácností :=( (ukradnutý majetok ich odvlečených susedov je ešte stále v mnohých slovenských domácnostiach rodinným striebrom a predmetom dedičstva). Čo mi na knihe veľmi, ale naozaj veľmi vadilo, je osoba rozprávačky, ktorá pôsobí veľmi nevierohodne. Jednak už mám tých rôzne mentálne a psychicky postihnutých rozprávačov v literatúre dosť - je ich už akosi priveľa. A druhak - vykresliť psychicky chorú osobu tým, že ona o svojom postihnutí síce pomaly na každej druhej strane hovorí, ale inak sa v jej názoroch, spôsobe podania myšlienok, optike pohľadu na okolie nijak neprejavuje, to práve nevzbudzuje dôveru. Rozhodne však knihu odporúčam, je dôležitá, v mnohom prelomová a číta sa s napätím.


Paměti starého práškaře 2
? - prosinec 2017
Paměti starého práškaře 2 2016, J. Juračka

Takovýmto lidem má patřit úcta a obdiv! Měla jsem štěstí, že všechny lety, které jsem v životě obsolvovala, řídili spolehliví profíci, ale na knižní vyprávění pilotů jsem - kromě stylizovaných příběhů Saint-Exupéryho a Richarda Bacha - až dosud nenarazila. Jistě, nejsou to paměti propuštěného vraha ani anorektické fotomodelky, a tak to asi nebude čtenáři tolik vyhledávané - což by ovšem být mělo. Totiž pokud chcete číst příběh o vysoké profesionalitě, ke které se lze dobrat jenom poctivou a soustředěnou prací a učením, o odpovědnosti, veselých i dramatických zážitcích, nadšení i zklamání, lidské malichernosti i gentlemenské velkorysosti, tak vřele - a oba díly! - jednoznačně doporučuji.


Paměti starého práškaře
? - prosinec 2017
Paměti starého práškaře 2015, J. Juračka

Takovýmto lidem má patřit úcta a obdiv! Měla jsem štěstí, že všechny lety, které jsem v životě obsolvovala, řídili spolehliví profíci, ale na knižní vyprávění pilotů jsem - kromě stylizovaných příběhů Saint-Exupéryho a Richarda Bacha - až dosud nenarazila. Jistě, nejsou to paměti propuštěného vraha ani anorektické fotomodelky, a tak to asi nebude čtenáři tolik vyhledávané - což by ovšem být mělo. Totiž pokud chcete číst příběh o vysoké profesionalitě, ke které se lze dobrat jenom poctivou a soustředěnou prací a učením, o odpovědnosti, veselých i dramatických zážitcích, nadšení i zklamání, lidské malichernosti i gentlemenské velkorysosti, tak vřele - a oba díly! - jednoznačně doporučuji.


Včely
říjen - prosinec 2017
Včely 2017, P. Socha

Med považuji za nejdokonalejší přírodní produkt všech dob a všech světů, a proto jsem do rodiny pořídila tuto knihu. Je překrásná, užitečná, zajímavá, naučná i zábavná. Pro dítě, které jenom poznává kytičky a včeličky, až po starého včelaře. Její dokonalost narušuje jen totálně necitlivé grafické řešení, které nejkrajnější písmena u hřbetu knihy umístilo opravdu u samého okraje stránky, až se téměř ztrácejí ve vazbě a číst jdou jen za cenu narušení tvrdé vazby. Opravdu nešlo orámovat text alespoň centimetrovým volným polem? Jaká škoda!


Řekni mi KDY TO BYLO?
? - prosinec 2017
Řekni mi KDY TO BYLO? 2017, G. Maincent

Šokující zklamání. Zvídavé dítě sice máme, ale žeby jen tak zčista jasna, bez předchozích širokých znalostí a kontextů chtěla (a měla) 7-letá prvňačka vědět, kdy zemřel Hitler, kdy žila Kleopatra, kdy probíhal holokaust, kdy poletíme na Mars, ... a že by pak - bez jakéhokoliv osvětlení pojmů holokaust, doba železná, Hitler atd. - celou "odpověď" pokryla jedna jediná věta ?! Většinu osob a událostí, o nichž zveřejněná data pojednávají, dítě minimálně až do střední školy nemůže znát. A pokud už by to byl deváťák či středoškolák, tak by zas jistě nevyhledal takto graficky řešenou knížku, svádějící k domněnce, že je určena pro předškolní a mladší školní věk. S velikou lítostí varuji další, kteří by chtěli vyhodit za tuto hezkou ale obsahově nepoužitelnou knížku téměř čtyři stovky, aby v prodejně trvali na tom, že si v celofánu nedobytně zabalenou knížku nejdřív prohlédnou, počtou v ní, a až pak uváží její koupi, a tedy nezopakují můj omyl.


Nejostřejší pokrmy tatarské kuchyně
listopad 2017 (20.-24.)
Nejostřejší pokrmy tatarské kuchyně 2011, A. Bronsky

Již dlouho jsem si tak nepochutnala! Vtipné podání, dramatický až tragický obsah, sarkastické postřehy, groteskní nadsázka. Suché, lapidární posudky a zejména odsudky, z nichž jsem se válela smíchy a žasla na autorčinou schopností v jasné zkratce podat živou charakteristiku osob i zvířat. Ženské postavy, že by je jeden zabil! O mužských ani nemluvě. Sovětsko-tatarská "Forestka Gampová" táhne životem od posledních let tvrdého sovětského režimu přes svobodu slova vykoupenou potravinovými lístky až po rozpad "sajuzu" a po drásavých střetech se všemi lidmi, s nimiž jen přijde do kontaktu, a zejména s těmi nejbližšími - dcerou a mužem, následuje střet nejdrsnější: nezdolná sovětská žena tváří v tvář rozvinutému kapitalizmu v zemi, kterou prý její země kdysi porazila. Zřejmě se jaksi očekává, že knihu budou číst hlavně ženy, když jí žena napsala, žena příběh vypráví a jiné ženy do něj v každé větě nebo jen epizodně vstupují. Pokud jste čtenářka, která se potřebuje s postavami ztotožnit, oblíbit si je, mít je ráda, schvalovat celé jejich konání či soucitit s nimi - tak to ani nečtěte. Zbytečně - viz komentář níže - byste této skvělé, nevídané knize snižovaly hodnocení. Ale pokud dovedete pochopit a ocenit autorčinu schopnost vytvořit postavu tvrdou, nesympatickou, sebestřednou, ve všech parametrech přehnanou a přehánějící, ale sršící vitalitou, sex appelem, nezdolností, umíněností - tak si tuto chuťovku mnoha barev, vůní a přísad rozhodně nenechte ujít! Možná té Růženě pak - jako já - budete od předposlední stránky knihy až po tu následující, žel - poslední, fandit a držet všechny pěsti, jen aby se ten nápad ... ten, s tou provozovnou ..., mňam, mňam ... povedl!


Zapomenuté jablko
? - listopad 2017
Zapomenuté jablko 1977, J. Anglade

Kniha z let, kdy zabývat se sociálněkritickými tématy nebylo chápáno jako nevhodné, čtenářsky neatraktivní. Naopak - z komorního dramatu regionálního vyznění Anglade dovedl stvořit dílo, které přetrvá. Krásný, hluboký, nemoderní příběh jednoho 'obyčejného' těžkého, zdánlivě jednotvárného života, který byl bohatší a užitečnější, než deset monografií supermodelek. Střet starého s novým, vesnice vs. město, pokrok x tradice, spása duše i lakota, dozvuky válek i moderní doba. Vysloveně mě pobavily epizody o návštěvě kozla, faráře i soukromého detektiva - tři variace, jimiž autor ilustroval ve Francii zažitou charakteristiku obyvatel jeho rodného kraje Auvergne jako největších skrblíků a chamtivců. Příběh ženy, jejíž síla, morálka a odhodlání procházely zkouškama, jaké dnes už neznáme, a pořád zůstala ženou, matkou. "Matylda si řekla, že mužský v domě, to není jenom chrápání, které vám v noci haraší u ucha a budí vás ze spaní; je to taky síla vedle vaší slabosti, bezpečí vedle vaší nejistoty, hlas, který odpovídá, smích, který vyvolá váš smích, a chuť k jídlu, která i vašemu chlebu dodá chuti."


Kůň na měsíci a jiné povídky
září - listopad 2017
Kůň na měsíci a jiné povídky 1997, L. Pirandello

Pozoruhodné, nezaměnitelné.


Instinkt dravce
? - listopad 2017
Instinkt dravce 2014, T. Enger

Přečteno za deštivý den. Z celého příběhu mám pouze dva poznatky: že v Norsku nelze jít na potrat, a že mistrovství světa v lyžování v Liberci, které se tak nechvalně zapsalo do dějin českého zkorumpovaného sportu, se díky této knize octlo i ve "světové literatuře". Hm.


Skočný příliv
? - říjen 2017
Skočný příliv 2013, R. Börjlind

Způsob vyprávění, scéna příběhu a četné sociálněkritické postřehy v textu Skočného přílivu mi připomněly knihy jiné, dávnější švédské dvojice tvůrců detektivek: Maj Sjöwall a Per Wahlöö; inspiraci jejich dílem vidím v této knize velmi zřetelně. Za jisté nóvum však považuji překročení jistých tabu, které dosud ve švédské literatuře, myslím, platilo, a sice - nepsat v kriminálních příbězích o královské rodině a nevytahovat tu černou můru švédské kriminalistiky: nevyjasněnost vraždy premiéra Palmeho. V příběhu je několik málo uvěřitelných epizod, toporných dialogů, naivity hlavní hrdinky a vrcholem je trapné završení celé causy odhalením jak vystřiženým z antické tragédie (nebo šestákového románku?). Ale nejvíce mi vadily časté a velmi ostré filmové střihy - neustálé přeskakování od sledování příběhu jedné postavy k jiné a další a další ... Ale ustála jsem to a hodně rychle dočetla.


Kus života
? - říjen 2017
Kus života 1974, G. Greene

Literárně zpracované vzpomínky většiny světových spisovatelů na jejich dětství či mládí bývají obyčejně jaksi hezčí, přívětivější, prosluněnější, než jsou tyto. Stačí si vzít Pagnolovu knihu Jak voní tymián, nebo Saroyanovo Léto na krásném bílém koni a hned se pozná, že Greenovo dětství, mládí, vstup do světa literatury nebyly žádným růžovým sadem, a to po žádné stránce. Rodinné vztahy, zdravotní potíže, jakási "nekompatibilita" s okolím se podepsaly na jeho názorech i literární tvorbě. Docela mě zaujal ten výběr jeho četby v dětství - jistě jej hodně ovlivnila. Green píše "Vliv rané četby bývá hluboký. Mnoho z budoucnosti leží skryto na poličkách knihovny. Četba v mládí ovlivňuje chování víc než náboženská výchova .." Čtenářům jeho díla doporučuji - mnohé jim to může objasnit.


Bomba v opere / Zámok v plameňoch / Hra bez troch
říjen 2017 (14.-23.)
Bomba v opere / Zámok v plameňoch / Hra bez troch 1982, H. Martin

Výborné! Uveriteľné, vtipné a dobre, šťavnato preložené. Zaujímavé dobové narážky na vtedajšiu západonemeckú politickú scénu a spoločenské problémy. Kvalita jednotlivých príbehov je odstupňovaná, náhodou s rovnakým číslom, aké je ich poradové. V Bombe v opere autor prejavil nevšednú znalosť skutočného hysterického divadelného zákulisia; v Zámku v plameňoch je na môj vkus príliš mnoho šťastných i nešťastných náhod, ale tento príbeh chápem skôr ako istú paródiu na rôzne britské "vraždy na zámku"; a Hru bez troch si iste najviac vychutnajú znalci kartových hier, pretože ja som mnohé časti textu kvôli svojej totálnej neznalosti hráčskej terminológie vôbec nepochopila . Ako celok však rozhodne odporúčam.


Čtyři klíče: Velká vlaková loupež
? - říjen 2017
Čtyři klíče: Velká vlaková loupež 1992, M. Crichton

Doporučuji všem zájemcům o viktoriánskou Anglii. I koho nezajímá vlaková loupež, najde v této knize skvělé a velmi zajímavé reálie o způsobu života té doby, zvycích, regulích, morálce, hodnotách, organizaci života společnosti i jednotlivců ... a to vše z citací dobových pramenů, tedy nepřikrášleno či nezveličeno spisovatelskou licencí. Pro mě šokující byly informace např. o celospolečenské oblíbenosti zvířecích zápasů a šílené krutosti těch psích, ale třeba i o způsobu londýnské dopravy a péče o veřejný prostor: " ... ráno metaři ve vzduchu páchoucím po čpavku sbírali první koňské koblížky. A měli se co ohánět: obyčejný londýnský kůň nechával na ulici šest tun trusu ročně a ve městě bylo koní nejmín milion."


Každý večer s pohádkou
? - říjen 2017
Každý večer s pohádkou 1993, V. Šťovíček

Černobílý svět
září - říjen 2017
Černobílý svět 2011, K. Stockett

Zdejší nadšené komentáře mě na knihu lákaly, odpudivá, nevkusná, kýčovitá obálka mi zas radila se jí vyhnout. Nakonec jsem neodolala a konstatuji: Postava hodné, laskavé a obyčejně i tlusté, dobrosrdečné černošské hospodyně se táhne americkou literaturou jak hospodský výčepní tou českou - stačí si jen vzpomenout třeba na Mummy v Jihu proti Severu, nebo na Calpurnii v Jako zabít ptáčka. V jisté době a v jistých částech USA byla černošská hospodyně běžnou součástí "domácího vybavení" a nikdo se moc nestaral, zda tato početná skupina nepochybně schopných žen něco cítí, vnímá, uvědomuje si své postavení a reflektuje jeho dobré i špatné stránky. Po dobu minimálně prvních tří čtvrtin 20. století byla většina bohatých i středostavovských domácností v minimálně polovině států z těch "spojených" obsluhována ženou tmavé pleti, kterou většina bílých domácích pánů vůbec nevnímala a „bílé paničky“ (jak své zaměstnavatelky označují v této knize) se v různé míře staraly o jejich nesnáze. Nejpodivnější je (a tato kniha to taktéž dokazuje), že bílé rodiny černošskými hospodyněmi pohrdaly, vytěsňovaly je (v souladu s tehdy platnými zákony!) do podřadného, nedůstojného, segregovaného a vykořisťovaného postavení a přesto (!) jim celodenně svěřovaly své děti a v mnoha případech právě na ně ponechávaly celou jejich ranou výchovu. Autorka této knihy dobře vystihla ten zmatek v myšlení těch několika málo osob, které – jako zde paní Skeeter – nějak nejasně cítily, že rasizmus je něco zvráceného, lidsky nepřirozeného, špatného a nebezpečného, a tu absurditu vykreslila na té nejpřirozenější lidské potřebě – používání záchoda. Kniha mě opravdu zaujala, i když se tam našlo několik vysloveně slabých míst a úrovni moc nepomohl ani český překlad a jeho odbyté korektury. Ale rovněž mě zaujala informace z doslovu, že než tento příběh vyšel, nejdřív jej údajně 50 jiných vydavatelů odmítlo. Nemohu uvěřit, že by tolik amerických vydavatelství nerozpoznalo jeho literární kvality, a proto si to vysvětluji jediným možným způsobem: že téma rasové a sociální nerovnosti je v USA nadále natolik živé, bolavé, výbušné, že mnozí vydavatelé si nechtěli „pálit prsty“ - ještě tam jistě pořád působí hodně "paní Hilly". Jen pravděpodobně v současnosti místo černošek drhnou ty podlahy amerických domácností Portorikánky a Mexičanky a americkým dětem vyměňují pokakané plíny „aupérky“ z východní Evropy. Třeba o tom jednou napíšou také … Nelze také vyloučit, že původní rukopis vypadal dost jinak a až stovky redaktorských zásahů a rad udělaly z paní Stockett jednu z nejúspěšnějších literárních debutantek současné americké literatury.


Kufrové tango
? - září 2017
Kufrové tango 2011, M. Connelly

Príliš veľa dejových zvratov a príliš málo spánku všetkých zúčastnených - vyšetrovateľov i podozrivých. Po takých "nakladačkách" , aké autor tak sugestívne opisuje, by musel detektív (ak by bol z mäsa a kostí) skončiť v márnici alebo v nemocnici, a nie na ďalšej rannej porade svojho tímu. Autor však svojho hrdinu "uplácal" tak, že ten vydrží všetko, a očakáva, že rovnako odolní budú aj čitatelia. Vydržala som, ale tie prelety L.A. - L.V. ma už dosť unavovali.


Balada o smutnej kaviarni
září 2017 (11.-13.)
Balada o smutnej kaviarni 1967, C. McCullers

Neviem, kde vzal autor anotácie názor, že tam išlo o ľúbostný trojuholník. Určite to tak nie je, ale ako to vlastne je, to veru neviem. Je to také neukončené, nevysvetlené, nejasné, že to čitateľa núti vymýšľať si motiváciu konania postáv, ich dôvody, zákulisie, a aj tak nikdy netrafí. Čítala som to s veľkým očakávaním, predpokladala som nejakú veľmi vtipnú alebo tajomnú pointu - a nedostavilo sa nič. Rozchod, odchod.


Rozšíření bitevního pole
září 2017 (10.-11.)
Rozšíření bitevního pole 2006, M. Houellebecq

Začít číst tu knihu v den, kdy média byla plna senzační zprávy, že v ČR je nejvyšší míra sebevražednosti v Evrope - to byla nechtěná náhoda, ale hodně mé vnímání příběhu ovlivnila. Četnost depresí je v evropské materiálně saturované společnosti natolik nesouměrná k té nasycenosti, která zde panuje, že čím dál více spisovatelů z tohoto neradostného pocitu těží své náměty. Autor to vystihl slovy : " ... jsem v depresi. Ne že bych se cítil nějak zvlášť na dně, to spíše okolní svět mi připadá vysoko." Vypravěč mi tak trochu připomínal Dopplera, ale zatímco severský (!) Doppler je i ve svém sarkazmu a výsměchu vůči společnosti vtipný a nadějeplný, tak Houellebecqův hrdina, právě vcházející "do Kristových let", vůbec neprojevuje žádnou hravost a lehkost , kterou bych od středomořské literatury spíše očekávala. Ten zničující tlak údajně svobodné společnosti na jedince autor úžasně vystihl v epizodě o nákupu postele. Takových skvělých, bravurně napsaných obrazů je v knize několik, ale celek mě tak úplně nepřesvědčil. Dávám "za tři".


Viníci mají strach
? - září 2017
Viníci mají strach 1990, J. H. Chase (pseudonym)

Schéma celého příběhu využívá již mnohokrát použitý dějový prefabrikát: odhodlaný a neústupný vyšetřovatel - psanec si v moři číhajících nepřátel najde jedinou spřízněnou duši, aby se nakonec ukázalo, že .... Nečekaný a překvapující závěr (viz předchozí komentář) může zaskočit pouze čtenáře, který stejný zvrat nezažil již v mnoha, mnoha podobných knihách. Ale hlášky tam místy byly skvělé a český překlad pochází z dob, kdy i takové komerční zboží, jako jsou brožované detektivky, ještě bývalo seriózně redakčně opečované, tak se to rozhodně dalo číst.


1 2 3 4 5 6 >