Koka - Přečtené (1181)



Kufrové tango
? - září 2017
Kufrové tango 2011, M. Connelly

Príliš veľa dejových zvratov a príliš málo spánku všetkých zúčastnených - vyšetrovateľov i podozrivých. Po takých "nakladačkách" , aké autor tak sugestívne opisuje, by musel detektív (ak by bol z mäsa a kostí) skončiť v márnici alebo v nemocnici, a nie na ďalšej rannej porade svojho tímu. Autor však svojho hrdinu "uplácal" tak, že ten vydrží všetko, a očakáva, že rovnako odolní budú aj čitatelia. Vydržala som, ale tie prelety L.A. - L.V. ma už dosť unavovali.


Balada o smutnej kaviarni
září 2017 (11.-13.)
Balada o smutnej kaviarni 1967, C. McCullers

Neviem, kde vzal autor anotácie názor, že tam išlo o ľúbostný trojuholník. Určite to tak nie je, ale ako to vlastne je, to veru neviem. Je to také neukončené, nevysvetlené, nejasné, že to čitateľa núti vymýšľať si motiváciu konania postáv, ich dôvody, zákulisie, a aj tak nikdy netrafí. Čítala som to s veľkým očakávaním, predpokladala som nejakú veľmi vtipnú alebo tajomnú pointu - a nedostavilo sa nič. Rozchod, odchod.


Rozšíření bitevního pole
září 2017 (10.-11.)
Rozšíření bitevního pole 2006, M. Houellebecq

Začít číst tu knihu v den, kdy média byla plna senzační zprávy, že v ČR je nejvyšší míra sebevražednosti v Evrope - to byla nechtěná náhoda, ale hodně mé vnímání příběhu ovlivnila. Četnost depresí je v evropské materiálně saturované společnosti natolik nesouměrná k té nasycenosti, která zde panuje, že čím dál více spisovatelů z tohoto neradostného pocitu těží své náměty. Autor to vystihl slovy : " ... jsem v depresi. Ne že bych se cítil nějak zvlášť na dně, to spíše okolní svět mi připadá vysoko." Vypravěč mi tak trochu připomínal Dopplera, ale zatímco severský (!) Doppler je i ve svém sarkazmu a výsměchu vůči společnosti vtipný a nadějeplný, tak Houellebecqův hrdina, právě vcházející "do Kristových let", vůbec neprojevuje žádnou hravost a lehkost , kterou bych od středomořské literatury spíše očekávala. Ten zničující tlak údajně svobodné společnosti na jedince autor úžasně vystihl v epizodě o nákupu postele. Takových skvělých, bravurně napsaných obrazů je v knize několik, ale celek mě tak úplně nepřesvědčil. Dávám "za tři".


Viníci mají strach
? - září 2017
Viníci mají strach 1990, J. H. Chase (pseudonym)

Schéma celého příběhu využívá již mnohokrát použitý dějový prefabrikát: odhodlaný a neústupný vyšetřovatel - psanec si v moři číhajících nepřátel najde jedinou spřízněnou duši, aby se nakonec ukázalo, že .... Nečekaný a překvapující závěr (viz předchozí komentář) může zaskočit pouze čtenáře, který stejný zvrat nezažil již v mnoha, mnoha podobných knihách. Ale hlášky tam místy byly skvělé a český překlad pochází z dob, kdy i takové komerční zboží, jako jsou brožované detektivky, ještě bývalo seriózně redakčně opečované, tak se to rozhodně dalo číst.


Slovensko-rakúske Pomoravie
? - září 2017
Slovensko-rakúske Pomoravie 1996, D. Kollár

Najobsažnejšia publikácia svojho druhu. Všetko, čo obe krajiny spája, i čo rozdeľuje.


Děti umělce
? - srpen 2017
Děti umělce 1942, L. Havlínová-Dědinová

Malý nepovšimnutý klenot, o který jsem náhodně "zakopla". Není to žádná velká literatura a příběh nemá ani dramatický spád, ale přesto mě ta knížka velmi potěšila, neboť je mimořádně zajímavým a autentickým obrazem let cca 1905-15 (?). Není vůbec jasné, kdy a proč Ludmila - jedna z dcer ve své době slavného a módního (a teď znovuobjevovaného) českého malíře usoudila, že sepíše vzpomínky na své dětství. Byly jí tři roky, když spolu se sestrou byla z rodné Francie předána do péče tatínkovy české rodiny, později se dočkala příjezdu rodičů a narození mnoha nových sourozenců. Vyprávění končí krátce před jejími šestnáctinami. Jde vlastně o sled epizod úžasně plasticky dokumentujících styl života a myšlení rozvětvené, soudržné a milující rodiny na čele s tatínkem, který je vyhledávaným malířem předních českých a vídeňských rodin. Běží idylická léta před I. světovou válkou a první roky války, která se však v očích pražského dítěte z dobře situované rodiny projevuje spíše jako kuriozní událost. Drobné dětské hříchy, tvrdý střet láskyplně vychované dívky s netečnou a zákeřnou "slečnou učitelkou", vjemy děvčátka, které ve věku cca 10 let muselo vyměnit idylu českého provinčního města za ruch Prahy - události přinášející zajímavé postřehy z denního života, vztahů a vyznávaných hodnot té doby. Hezké, moc hezké.


Byl jsem při tom
? - srpen 2017
Byl jsem při tom 1995, J. Kosinski

Ve své době musela kniha vzbudit ohlas, zájem a možná i pohoršení. Ale dnes? Takových bílých koní ve správních orgánech významných korporací, negramotů na pozicích poradců "nejvyšších sfér", netečných a hodných omezenců médii sformovaných do pozice "selebrit" známe všichni už tolik, že žádný nový případ už nepřekvapí. Tato kniha může dnes sloužit leda jak povídání ze starých dobrých časů, kdy velkým manipulátorem světa byla jen a pouze televize. Od těch dob jí už vyrostlo tolik dalších pomocníků v té pečovatelské práci "na zahrádce" našich mozků, že pan Příhoda by se nestačil ani divit.


Plavý kůň
srpen 2017 (18.-19.)
Plavý kůň 1984, A. Christie

Ten příběh mě hrozně nudil a zdál se mi přespříliš vykonstruovaný - jakoby to ani nebylo z pera "áchá". Pak mi - naprosto paradoxně - pomohly zdejší spoilery. Podívala jsem se do těchto komentářů a z narážek jsem se dozvěděla, kdo byl pachatelem. A najednou mě začalo vysloveně zajímat, jak se na něj přijde, jak to autorka "uhraje". Takže jsem to právě díky spoilerům neodložila, ale naopak - dočetla. Výrazně k tomu pomohl i velmi kvalitní český překlad (vyd. Práce, 1984), u něhož jsem ani na chvíli nezapochybovala.


Můj život
červenec - srpen 2017
Můj život 1932, I. Duncan

Z této knihy jsem velmi překvapená a zaskočená. Předně: dle všech možných dnešních měřítek je to tak dramatický, dějem a emocemi nabitý příběh z prostředí "show-byznysu", až je neuvěřitelné, že roce 1932, kdy vyšel v češtině poprvé, bylo to i dosud naposled. Jsem přesvědčena, že kniha by i dnes našla hodně svých čtenářů a pokud by dostala kvalitnější překlad, než byl ten z dvacátých let minulého století, tak by to musel být "trhák" (tímto nezištně dávám tip osvíceným vydavatelům ...). Slavnou Isadoru Duncan jsem vždy vnímala jenom skrze její krátké a divné manželství s ruským básníkem Sergejem Jeseninem a neměla jsem ani tušení, jak neuvěřitelně bouřlivý, tragický, exaltovaný byl její život. Dnes, kdy moderní scénický tanec je přirozenou součástí naší kulturní nabídky (Tanec Praha, 4 + 4 dny v pohybu, ...) , si sotva dovedeme představit, jakou revoluci, skandál, obdiv, údiv i pohrdání musela Duncanová vyvolávat svým pojetím pohybu, výrazu, harmonie hudby a těla. Musela čelit neporozumění, odmítání, výsměchu, později bezduchému napodobování ... Dobře tedy zkusila nepřízeň publika i kritiků. O to více mě zarážely její neuvěřitelné urážlivé výroky na adresu klasického baletu, kterými se kniha doslova hemží - pohrdání až výsměch toho "tance na špičkách", té "tupé gymnastiky" autorka vložila do všech epizod, kde to jen trochu bylo tematicky možné. Druhým překvapivým prvkem byl její zavilý rasizmus, lamentování nad "hnusnou negerskou jazzovou hudbou" ! Jak předběhla svou dobu v tanci a ve volnomyšlenkárském soukromí a mileneckých vztazích, tak v pohledu na rasy, národ, politiku byla tím nejkonzervativnějším a nejtupějším produktem své doby a "svých" dvou nejreakčnějších zemí: rodné Ameriky a obdivovaného Německa. Její vztahy s muži - to byla jedna katastrofa za druhou, a ona byla nepoučitelná. Její pokusy o vedení vlastní "školy" - originální výuky spojené s jakousi zvláštní výchovou v duchu řeckých ideálů - to byl jeden neúspěch za druhým, a ona byla ve své manažerské neschopnosti nepoučitelná. Její hrátky s ideologiemi, které dnes vnímáme jako škodlivé - to byly její "postelní přelety" od milionářů, kterými se nechala vydržovat, k rudým sovětským revolucionářům - a ona byla pořád nepoučitelná. Osud jí nadělil všeho vrchovatě a ona vždy šla problémům naproti. To, že o tom dokázala napsat tuto knihu, svědčí však o její síle, odvaze, schopnosti jisté - i když pozdní - reflexe. Žel, pokud i při psaní svých zážitků do této knihy nutně některé věci a vztahy prokoukla, už neměla kdy se změnit; tragicky zahynula dřív, než mohla z těch četných dramat svého života vytěžit alespoň smířlivé zklidnění.


Klasikové ruské literatury
? - červenec 2017
Klasikové ruské literatury 1930, J. A. Ljackij

Dneska už se tomu směju
červenec 2017 (09.-17.)
Dneska už se tomu směju 1977, A. Mandlová

Kvůli averzi vůči těm všem neupřimným, přeslazeným a najatými sepisovately zpracovaným autobiografiím hvězd a hvězdiček jsem se hloupě léta ochuzovala o zážitek z této báječné knihy! Četlo se to jedna báseň! Počet Mandlové filmových rolí, nemocí, milenců, zařizování nových bytů a renovací starých domů, průšvihů a obdivu, vzestupů a pádů, ...byl neuvěřitelný. Ta žena zakusila tolik, že by to vystačilo na sedm životů. Byla jsem udivena a ještě pořád žasnu nad tím, jak tato mondéna byla chytrá, vtipná, vzdělaná a jak lehkým perem a pestrým, bohatým jazykem dovedla psát. Umět takto napsat knihu o svém ne zrovna vzorném a vítězném životě, dokázat pojmenovat svinstva vlastní i jiných, nebát se přiznat selhání a vypočítavost ve vztazích, podívat se životu do tváře a neuhnout .... to se ani u smyšlených literárních hrdinek jen tak nevidí. Kromě čtenářského zážitku knihu velmi velmi doporučuji i jako pramen poznání toho, jak se v jedné přelomové etapě českých dějin lámaly charaktery a jak u některých i slavných a až podnes známých lidí ani - pro jejich bezcharakternost - nebylo co lámat. Jako doplňková četba k českým dějinám od I. republiky až po padesátá léta XX. století - ideální!


Matoucí encyklopedie
15. červenec 2017
Matoucí encyklopedie 2016, S. Gr.

Gejzír jazykových hříček, vtipné a vynalézavé využití floskulí a ustálených rčení použitých v novém, nečekaném kontextu. Bavila jsem se. Za jistou slabinu knihy však považuji poněkud úzký a nesystémový výběr hesel (jako by si autor řekl: na které slovo se mi povede něco vhodného vymyslet, to zařadím) a také ten ideologický, antikomunistický nános a narážky na realitu reálného socialismu, které - při vší své oprávněnosti - budou asi pro mladší čtenáře nesrozumitelné (a s knihou to pak dopadne jak s geniálními hrami Divadla JdC, v nichž také čím dál méně publika rozumí narážkám a "odkazům"). Za vynikající považuji ilustrace - jejich autor má nezměnitelný styl, což se už dnes moc nevidí. Doporučuji.


Julinka a Rek - Vyprávění o velkém psím přátelství s hravými úkoly pro předškoláky
? - červenec 2017
Julinka a Rek - Vyprávění o velkém psím přátelství s hravými úkoly pro předškoláky 2016, J. Ludvíková

Jednoduché, realistické a jednoznačné ilustrace textu hodně pomohly. Příběhy jsou přiměřené vnímání 5-letých a mnohé mají - což se mě zejména líbilo - značný výchovný aspekt, třeba ekologický (uklidit po sobě při táboření v lese), sociální (vzájemně si pomáhat) atd. Dnešní nutnost připravovat čerstvého absolventa školky na školu tím, že už před vstupem do 1. třídy musí projevit znalost počtů, vědět, co je to rychlost km/hod. a podobně, je možná jedním z důvodů, proč tolik již 6-letých dětí má odklad a nadále zůstávají zatěžovat kapacitu již tak přeplněných školek.


Učíme se hrou Čísla pro předškoláky
06. červenec 2017
Učíme se hrou Čísla pro předškoláky 2009, . neznámý

Tato knížečka (a stovky podobných titulů) se veze na trendu dnešní doby, že rodiče mají předškoláky, které ještě jen čeká 1. třída ZŠ, předem naučit to, co nás, mojí generaci, opravdu učila až ta první třída ZŠ.


Krokem bláznivým
červen - červenec 2017
Krokem bláznivým 2012, C. Bobin

Už dávno, před léty jsem dospěla k poznání, že rozdíl mezi vysoce kvalitním, kreativním, originálním, citlivým a myslícím autorem a jeho opakem není, nikdy není v tématu, ale jen a pouze v jeho zpracování. Pan Bobin mi ten názor tímto komorním dílem potvdil: příběh téměř o ničem, tak trochu banální, z naprosté všednosti vybočující snad jenom tím prostředím cirkusu, artistů, klaunů, ale to podání! Krása, harmonie, soulad, cit, zostřený vjem a hlavně (hlavně!) to převtělení mužského autora do ženského vnímání, myšlení, hodnot, raplů ..... Hezké, příjmené, překvapující. Doporučuji.


Vzácný jed
květen - červen 2017
Vzácný jed 1975, M. G. M. Webb

Z toho regionu (Anglie) a z té doby (začátek 19. století, období napoleonských válek) čtenáři obyčejně čekají a vyhledávají příběhy šlechticů, vojevůdců či nějak významných postav ; a tu najednou natrefím na knihu, která je téměř výhradně jen o venkovanech - chudých, nevzdělaných, zaostalých, omezených, zatvrzelých a přitom je krásná, zajímavá, poutavá. Našla jsem zde snad nejodpudivější mužskou postavu, s jakou jsem se kdy v literatuře potkala, našla jsem zde opisy přírody, počasí, polí, květů, jaké se jen tak v literatuře nevidí, poznala jsem několik mimořádně zajímavých reálií z anglického venkovského života té doby. Doporučuji.


A taková to byla láska...
? - červen 2017
A taková to byla láska... 2004, A. Gavalda

Mnohé myšlenky, postřehy, charakteristiky mi přišly vtipné nebo chytré, ale "v globálu" si nedovedu představit, že by takhle a na takováto témata probíhal dialog tchána se snachou, nadto se snachou, kterou právě před pár dny opustil jeho syn. Autorka nazvládla "ich-formu" : ve chvíli, kdy tchán vypravěčky jí kompletně ne převyprávěl, ale doslova odcitoval dopis doručený před pár lety, jsem ztratila jakékoliv porozumění pro paní Gavaldu a její postavy. Česká překladatelka mě pobavila, když do ryze francouzského příběhu zakomponovala Magdalenu Dobromilu Rettigovou, Rychlé šípy, citaci z Karla Hynka M. - to byla poslední tečka, která rozhodla, že jsem knihu nechala dnes v tramvaji na sedadle.


Komu svěrací kazajku
? - červen 2017
Komu svěrací kazajku 1975, V. Klevis

Překvapily a pobavily mě vtipné a neotřelé "hlášky", ale už asi tak po třetině počtu stran začalo být najednou únavné, že vypravěč tj. hlavní postava příběhu mluví jenom ve vtipných sentencích, přičemž na nějaké pátrání po pachateli to opravdu nevypadalo. Autor zde na čtenáře vyzrál - zahltil jej "přepisem" všech dialogů, které s kým vedl vyšetřovatel, včetně reprodukce těch nejbanálnějších slov a myšlenek, aby najednou ke konci - naprosto unfair - předložil řešení díky kratičké epizodě z rozhovoru, která nám byla zatajena. Nejzajímavější byly kriminalistovy úvahy o jeho inkognitu pomocí včlenění mezi pacienty psychiatrické léčebny, tedy o tom, kde je ta hranice .... a zda jí bezpečně jde rozeznat.


Stromy – Od semienka po hustý les
? - červen 2017
Stromy – Od semienka po hustý les 2011, D. Burnie

Mimořádně krásná, obrazově i textově propracovaná kniha. Pokud chcete ve svém dítěti vzbudit zájem o přírodu, tak tohle by mohl být ideální pomocník. Jen pozor při otevírání.


Na ostrově krevní msty
? - květen 2017
Na ostrově krevní msty 1969, A. Černík

Maska smrti
? - květen 2017
Maska smrti 1968, E. Peters (pseudonym)

Na môj vkus tam bolo až príliš veľa nepravdpodobného psychologizovania a mladý hrdina i jeho tútor mi nepripadali hodnoverní. Myslím, že autorka sa nadmieru nechala uniesť svojím skutočne neodšriepiteľným literárnym talentom, čo v príbehu tohto razenia pôsobilo až umelo a nevhodne. Z čoho som ale bola uveličená, je doslov k tej knihe: dnes ani v knihách seriózneho, odborného zamerania taký erudovaný doslov, obsahujúci literárny a etický rozbor a modernú interprtetáciu slávneho antického príbehu nenájdeme.


Smrt a blažená paní
20. květen 2017
Smrt a blažená paní 1964, E. Pargeter

Stejný vražedný motiv byl již tolikrát použit v mnoha knihách a filmech, že jsem si nejdřív myslela, že čtu již jednou přečtené. Ale ne, bylo to pro mne nové, a nadšení se zrovna nedostavilo. Jsem ochotna připustit, že ze 16-letého puberťáka mohou vypadnout i nečekané formulace, ale až takové situační analýzy, jaké předváděl kluk v této knize - to se mi zdá nepravděpodobné. A komisař kriminální policie, který se synem u večeře a s manželkou u raního objetí probírá indicie, charakteristiku podezřelých a krvavé stopy?! To bylo silně přestřelené. Nejvíc mě však mrzí, že motiv odhalení a restaurování toho obrazu, jeho verifikace a další osud zůstaly jaksi neuzavřeny. Hodně však oceňuji vysoce literární styl a kultivovaný jazyk - tak odlišný od dnešních surovostí v soudobých detektivkách!


Květinová puška
květen 2017 (17.-19.)
Květinová puška 2008, A. Adamek

Ten příběh je natolik kouzelný, že to ani nedovedu slovy vystihnout. Tématem i poetikou mi do jisté míry připomíná dílo bulharského klasika Jordana Radičkova a slovenského Vaša Pankovčína, ale přitom je tato kniha příliš svá, nečekaná, nejednoznačná, než abych jí považovala za kompilát. Po pětapadesáti letech intenzivního čtení bych už nebyla věřila, že mě nějaký literární výtvor rozesměje k slzám. A že to bude právě líčení scény, jak dva zoufalí chudí staříci provedou loupežné přepadení poštovního úřadu - to jsem opravdu nečekala. Každému, kdo dovede "přečíst" tj. přijmout a vychutnat nejednoznačné příběhy, kdo má rád tak trochu "divnou" fantasy a nečeká žádné happyendy ani jasná vyústění, kdo snese citlivou a popisnou lyriku vysoce emotivního zabarvení - vřele doporučuji. A aby absurdita příběhu opravdu vynikla, tak dodávám, že český vydavatel tuto knihu, poprvé v zemi svého zrodu vydanou v roce 1975, vydal v roce 2008, a to v "příhodné" edici Současná světová próza. A to ještě nebožák autor přebalu si z úžasného, mnohoznačného příběhu, plného symbolů, poezie a interkulturních odkazů vybral právě zmínku o kombajnu a ten frcnul na obálku. Nenechte se tím odradit a sežeňte si Květinovou pušku - lepší zbraň na nudu a chmury nenajdete.


Největší ponorka na světě
květen 2017 (04.-07.)
Největší ponorka na světě 2012, A. Adamek

Báječná, báječná knížka! Zásadně se však rozcházím s anotací, neboť dle mého názoru tento příběh rozhodně není "thriller" ani "hrabalovské pábení" - jak se na zadní straně výtisku uvádí. Když by bylo nutné příběh a styl k něčemu přirovnat, tak já jsem zde viděla zejména krásnou, vtipnou a nesmírně citlivou obdobu Steinbeckovy Na Plechárně. Laskavé a vtipné podání propletených životních příběhů lidí, kteří se se životem rvou, jak kdo dovede. Poetické obrazy nejvyšší intenzity, jazyk plný barev, vůní, zvuků. Značné pochybnosti jsem místy měla z kvality a hodnověrnosti českého překladu, ale tomuto zádrhelu nedovolím, aby ponížil vysoké hodnocení, které u mě kniha získala. Její literární kvality by si však zasloužily důstojnější, trvanlivější formu, než vratké paperbackové vydání.


Čierne peniaze
? - duben 2017
Čierne peniaze 1981, R. Macdonald

Príbeh zo 60. rokov 20. storočia, kedy ešte slovenčina (a zrejme ani čeština) nepoznala dnes frekventovaný pojem "špinavé peniaze", a tak sa do prekladu názvu dostali peniaze čierne. A ešte niečo ma tam zarážalo - či už to tak aj v skutočnosti bolo, alebo si to iba autor tak predstavoval, ale celé pátranie je postavené na absolútnej absencii ochrany osobných dát a bankového tajomstva. Stačilo, že súkromný detektív vošiel do banky a hneď mu prvý úradník vybľabotal, kto má u nich koľko na účte, kedy bol účet založený, odkiaľ naň chodia aké platby .... No sranda! Veľa vtipných hlášok som tam veru nenašla, ale jedna stojí za pozornosť, lebo, myslím, veľmi dobre charakterizuje spoločenské postavenie mladých amerických dievčat v tých rokoch: "Ples debutantiek a sudánsky trh s otrokyňami k sebe nemajú veľmi ďaleko" (s. 135).


Vražda na sklonku dovolené
? - duben 2017
Vražda na sklonku dovolené 1969, A. Lanoux

Jak to tak chodí, i tento šetřený zločin má kořeny v minulosti a klubko vzájemných vztahů rozplétá dvojice mužů, kteří by v dnešních podmínkách normálně měli být soupeři, ne spolupracovníky - policejní komisař a "investigativní" novinář. Příběh plyne hladce, přímočaře, prostředí i mentalita lidí jsou vykresleny velmi přesvědčivě, působí autenticky jako beletrizovaný záznam skutečného příběhu. Kromě individuálních osudů je v knize zachycena i celospolečenská atmosféra doby, což vždy oceňuji.


Jidáš
únor - duben 2017
Jidáš 2017, A. Oz

Vysoce si cením a vážím tu neutuchající autorovu snahu přispet svým dílem k objasnění, vysvětlení, porozumění, vzájemnému pochopení konfliktů, rozporů, animozit, historicky dané i nově nabyté nenávisti, zášti - nejcitelnějších projevů, které jej od dětství v jeho zemi obklopují a s nimiž se další a další generace izraelských spisovatelů, myslitelů, politiků, studentů ... musejí opakovaně potýkat. Ale jako čtenář, který není ani žid ani křesťan, ani Žid ani Arab nemohu, nedovedu, nedaří se mi porozumět, proč ti lidé už dvě tisíciletí tak blbnou, když ta mnohá staletí jejich konfliktů jim i celému světu už jasně prokázaly, že jejich spor nemá a nikdy nebude mít ani řešení ani vítěze, ale má pořád nové a nové poražené, zabité, zoufalé . Případů, kdy spisovatel vytvoří beletristický příběh jen proto, aby vložil postavám do úst své politické, občanské či filozofické názory, pochyby, výkřiky, proklamace, rady, poselství - takových je hodně. Tuto knihu považuji z množiny podobných modelů za málo zdařilou - postavy a celá (hodně chudičká) dějová linka jejich kontaktů mi připadají umělé, nepravděpodobné, neživotní. Fyzická a názorová charakteristika všech postav mi neladí s jejich "výroky" - nikdo z nich normálně nemluví, jenom pronášejí vyhlášení, poselství, obžaloby, obhajoby ... A jedinou úlitbou pro posun ději v čase je opakované mazání sýra či marmelády na chléb. Jako eseje na téma "křesťanství versus judaismus", "Izrael a Palestina spolu či proti sobě", "moderní civilizace či setrvávání ve staletých mýtech" - to ano, to je zajímavé. Ale jako román - ne, ne, ne.


Gamalielova posedlost a jiné povídky
únor - březen 2017
Gamalielova posedlost a jiné povídky 1965, W. Heinesen

Krása. Ryzí krása. Jen pro fajnšmekry. Někdy si myslíme, že ostrovní izolace značí omezenost, ale tato knížečka dokazuje opak - ostrovní izolace zobrazená perem skutečného mistra může ukázat mnohem vyšší koncentrát bohatosti životů, vjemů, příběhů. Místy nečekaně vtipné.


Totálne zakázané
? - březen 2017
Totálne zakázané 1999, N. N. Sadur

Totálne švihnuté. Akoby sa Daniil Charms koncom toho storočia, na začiatku ktorého tak upútal, prerodil do ženskej kože sarkastickej nihilistky, pričom to svoje naivistické absurdno si ponechal. Sadur je dobrou, vnímavou žiačkou všetkých tých zhnusených, realitou vlastného života znechutených Rusov, ktorí si z národných rozprávok a mýtov tak často požičiavali kocúra ako symbol zla, zákernosti, lsti. Niektoré časti jej textu ma bavili, zaujali, ale išlo len o kúsočky z inak dosť nestráviteľného maglajzu.


Kouzelník z vily pod lipami / Lázně Luhačovice
leden - únor 2017
Kouzelník z vily pod lipami / Lázně Luhačovice 1976, F. Kožík

Velmi rozporuplná kniha, z které úplně čiší, že byla vytvořená na objednávku. Autorem první části je věhlasný spisovatel pan Kožík, který bravurně dovedl z dobových pramenů, včetně strohých zápisů z valných hromad akcionářů vytvořit čtivý příběh o okolnostech vybudování luhačovických lázní, o životech a snažení předních aktérů, především MUDr. Veselého. Pozoruhodné bylo sledovat ty strašlivé boje, sváry, žárlivost, odbornou nevyhraněnost a - dnešku tak podobné - podnikatelské zájmy netrpělivých a odborně nekompetentních akcionářů za I. republiky. Jako nevídaný prvek je v ději dokonce zakomponováno narození samotného autora textu! Druhá část je také naprosto tristní, ale jinak - je tak poplatná době svého vzniku, až to bylo hořce trapné. Její autor A. Jančář zde nadšeně sepsal okolnosti zestátnění lázní po únoru 1948 a provoz v nových poměrech. Paradoxně a určitě nechteně vlastně popsal jejich naprostý úpadek - totální změnu sociální skladby lázeňské klientely, situaci, kdy medicinské hledisko bylo nahrazeno ideologickým při udělování rekreačních poukazů na lázeňské pobyty dělnické třídy bez ohledu na diagnózu, naprostou absenci balneologie, která byla nahrazena "kolektivním vyžitím". Kdo má Luhačovice tak rád, jako já, měl by si knihu přečíst - už jen pro poučení a zamyšlení.


Hadí doupě
? - únor 2017
Hadí doupě 1988, A. Christie

V tomto případě nesdílím zdejší všeobecné nadšení. Ta role a "slepota" většiny zúčastněných postav je mi natolik neuvěřitelná, až mi kvůli ní celý příběh působí naprosto nepravděpodobně, hrozně vykonstruovaně, jaksi lacině. Paradoxně si myslím, že právě proto si autorka tuto knihu (údajně, jak se o tom píše v anotaci na zadním přebalu) tak vysoce cenila, že při její tvorbě musela zřejmě velmi dlouho a pracně fabulovat, vymýšlet, kombinovat; ostatně - je to snad jeden z jejích nejdelších příběhů. Na můj vkus to vykombinovala přespříliš.


Můj muž Daniil Charms
únor 2017 (23.-26.)
Můj muž Daniil Charms 2005, V. Glocer

Vyšinutá země, zdivočelí lidé, šílená doba. Ten příběh života vypravěčky je natolik neuvěřitelný, až jej - proti vší logice - považuji za do poslední tečky pravdivý. Škoda, že kniha není editorsky zpracovaná kvalitněji - třeba by mě hodně zajímalo, odkud se vzaly citace těch dopisů, když si ta paní - jak praví - odvezla z Ruska pouze jeden jediný písemný dokument, a sice protokol o domovní prohlídce "pánů" z NKVD. Je věčná a nenapravitelná škoda, že své vzpomínky nezachytila dřív, v letech, kdy jí pamět ještě neselhávala a osoby se nepletly. O Charmsovi kniha vypovídá opravdu velice málo - to, že byl obdivovaný společník a nenapravitelný sukničkář, je docela nezajímavé. Ale jako svědectví o letech 1920 - 1940 v Sovětském svazu je vynikajícím a výstižným dílkem, přesně zapadajícím do mozaiky celkového obrazu.


Dúhové rozprávky
? - únor 2017
Dúhové rozprávky 1963, V. Markovičová-Záturecká

Srdce africké krásky
? - únor 2017
Srdce africké krásky 2000, A. McCall Smith

Ani třetí díl nesklamal, i když - pokud knihy této série čtete bezprostředně za sebou - poněkud vadí to opakovaní některých fakt o postavách, které znáte už z předchozích dílů. Ovšem rozumím tomu, že každý díl série se tvoří jako více méně samostatné "sólo-dílo", aby jej bylo možné číst a chápat i bez nutné návaznosti na předchozí či následující díly. Kniha mi opět přiblížila ty totálně jiné "kulturní vzorce", než v jakých nažívá evropská civilizace. A také mě inspirovala podívat se přes internet na Botswanu blíže. Jaké bylo mé překvapení, když hned první série fotek přinesla i snímek úhledného modrého domečku - filmového sídla smyšlené První dámské detektivní kanceláře. To byl ten příjemnější objev. Horší bylo, když jsem se dočetla, že tato ekonomicky nejbohatší a politicky nejsamostatnější a nejkonsolidovanější země Afriky vymírá, neboť až 60 - 65 % jejích obyvatel má AIDS. V letech, kdy tyto knihy o kurážné paní Ramotswe vznikaly, ještě nebyla situace natolik alarmující, a zřejmě i proto se zmínka o novodobém moru do McCall Smithových knih nedostala.


Žirafí slzy
únor 2017 (02.-12.)
Žirafí slzy 2009, A. McCall Smith

To okouzlení, jaké mi přinesl první díl této série, se - pochopitelně - neopakovalo, ale ještě pořád to bylo čtení příjemné, místy vtipné, chvílemi i poučné, resp. naučné. V ději ubylo detektivního pátrání a naopak - přibyla soukromá témata a celospolečenské problémy. V rámci srovnání kvalit daného žánru a s ohledem na mé zaujetí tou zemí dávám s jistou nadsázkou 4*.


Búrlivý vietor
leden - únor 2017
Búrlivý vietor 1966, P. d. Kruif

Keď sa človek stane klientom intenzívnej zdravotníckej starostlivosti a ako denný doplnok stravy konzumuje množstvo liečiv, zrazu sa začne na celú medicínu a farmakológiu pozerať inými očami. Preto ma tak zaujala autobiografia kedysi slávneho, dnes pozabudnutého Paula de Kruifa. Okrem súkromia a svojich dosť komplikovaných vzťahov so šéfmi a ženami v nej totiž veľmi otvorene a zaujímavo píše o období vývoja liečiv a liečebných postupov, aké si dnes už nikto z nás nedokáže predstaviť. Mapuje roky, kedy ešte neboli vynájdené antibiotiká ani inzulín či heparín, resp. práve sa objavili a začínali sa testovať, systémom pokus – omyl sa skúšali účinky chemoterapie, robili sa prvé pokusy s farmaceutickými zásahmi u ťažkých psychických porúch apod. A on – síce neúspešný biológ no zanietený publicista a „špecializovaný“ spisovateľ - sa tejto oblasti náruživo venoval. Bolo to napínavé – veď okrem bohato dotovaných súkromných a úboho financovaných štátnych vedeckých pracovísk bolo v USA vecou najmä jednotlivých lekárov – dobrodruhov, hazardérov či priekopníkov, odvážlivcov, či začnú skúšať nové liečebné postupy, či budú riskovať svoje meno a kariéru pri nasadení odhadom dávkovaných nových liečiv, kombinovať lieky, bojovať o záchranu životov. Časti knihy, ktoré pojednávali o americkom (a do istej miery i európskom) vývoji medicínskej starostlivosti a organizácii zdravotníctva v 20.– 40. rokoch 20. storočia ma nesmierne zaujali, hoci niektoré kapitoly boli dosť neprehľadné, pretože kniha, vydaná v slovenčine roku 1966, nekvalitným prekladom dosť utrpela. S prekladateľom mám však súcit – čo mohol v tých rokoch, zavretý v hraniciach „tábora“, vedieť o reáliách svetového farmaceutického vývoja, systéme amerického zdravotníctva, vzťahoch záujmových skupín a lobistov? Ale že v USA sa územné celky nevolajú grófstva – to teda vedieť mal! Kdeby tam vzali grófstva, keď nemajú grófov?! Všetkým lekárom, sestričkám, biológom, bakteriológom, farmakológom, laborantom i pacientom – odporúčam.


Arthur & George
? - leden 2017
Arthur & George 2007, J. Barnes

Příběh považuji za jakýsi anglický pandán francouzské Dreyfusovy aféry a role, kterou v ní, při očištění jména obviněného, sehrál Emil Zola. Napsáno sugestivně, přitažlivě, s velikou znalostí dobových reálií a společenské atmosféry.


Nebožtík si nepřál květy
leden 2017 (20.-22.)
Nebožtík si nepřál květy 1982, G. Nyquist

Jak se píše v úvodu českého vydání (1982), napsal přední norský literární kritik na konto této autorky tato slova: "Během dlouhé řady let bylo v Norsku vydáno asi 700 detektivních románů. Z toho asi 100 stojí za přečtení, více než 50 lze označit jako dobré, 20 z nich je vynikajících a několik lze zařadit mezi nejlepší na světě". Po přečtení mnoha norských děl si myslím, že to první uvedené číslo se od těch dob už mnohokrát znásobilo, ale s těmi dalšími kvantitativními hodnotami to asi moc jiné ani nebude. Příběh Nebožtík si nepřál květy je vysloveně komorní, poklidný a dnes stěží pochopitelný. Jaký autor by dnes mohl přesvědčivě napsat takováto slova vypravěče příběhu, jímž je blízký přítel všech obětí i podezřelých: " K.J. mě svým odhalením, jak snadno moji přátelé dokáží lhát, šokoval více, než jsem si uvědomoval. ... Před týdnem bych klidně odpřisáhl, že nikdo z nich není schopen sebemenší lži." A jaký čtenář by dnes takovému postoji uvěřil? Je to drama vášně, záludnosti a pokrytectví - jevů, které v těch časech evidentně byly norské společnosti v podstatě cizí, a proto příběh vyznívá tak zajímavě.


Moje dlouhé mlčení
leden 2017 (07.-11.)
Moje dlouhé mlčení 2010, E. Bezdíčková


Traja priatelia
prosinec 2016 - leden 2017
Traja priatelia 2006, P. Weiss

Príťažlivý námet (ale asi iba pre mňa - sú to príbehy mojej generácie a môjho mesta), ale nezvládnuté, fádne spracovanie. Niektoré epizódy pôsobia autenticky, možno sú priamo z autorovho života a vyznievajú presvedčivejšie, než mnohé nedotiahnuté fabulácie. Neúčelné nadužívanie vulgarizmov, škrobené dialógy, takmer úplna absencia humoru, nadhľadu.


1 2 3 4 5 6 7 >