katerina.l.
přečtené 175
Losos v kaluži
2017,
Markéta Lukášková
Autorka píše čtivě, je jen málo knih, do kterých jsem se bez potíží začetla na první stránce. Baví mě, jak občas prohodí nějaké to téma k zamyšlení.. jako třeba to ze strany 49, jak často v běžný konverzaci operujeme se smrtí. Jestli maj zavřeno, tak mě trefí. Málem jsem umřela smíchy. Jdu se zabít. A pak když to opravdu přijde, bojíme se na to jen pomyslet. V každé knize je originální námět, ať už pohled člověka z budoucnosti, nebe… Je to neotřelé a z mého pohledu zajímavé. Ale i tak.. Děj mi přijde nedotažený, některým - dle mého - zbytečným situacím se autorka věnuje několik stran a ty zásadní v knize třeba nejsou rozvedené vůbec. To mi chybí.. Jako třeba, proč je matka Milady v pekle? Ve který chvíli se pokazil jejich vztah? Stejnou otázku položím i v komentáři Pandy – jelikož zrovna tohle by si prostor pro vysvětlení zasloužilo. A také mám pocit, že čím obsáhlejší je začátek, tím uspěchanější a nedotaženější je děj, když se kniha začne blížit ke konci. Tak něco, jako když já peču vanilkový rohlíčky.. Ty první jsou nádherně maličký, souměrný, ale s každým dalším to flákám víc a víc a ke konci většinou vytáhnu formičku, ať to mám z krku co nejrychleji. A také mi v této knize přišly postavy těžko uvěřitelné. Cynická a hodně impulzivní Bára, která dřív mluví, než myslí, se na konci knihy jako mávnutím proutku promění v chladnou kalkulátorku, která to Václavovi nandá. Václav mi přijde jako sebestředný primitivní pako, nakonec dokáže vymyslet na Báru takovou botu? Mimochodem, bylo to pro mě nečekaný a jako moment překvapení to zafungovalo skvěle – jen ne od toho Václava… Milada, která na mě působila jako inteligentní, racionální a celkem vtipná ženská, se v nebi (kde mimochodem prý nejsou žádné starosti ani špatná nálada) promění v tak trochu vzteklou a hysterickou ženskou. Nevím, no. A přiznám se, že mě dost ruší chyby v počtech a další nepřesnosti – na to by se měla autorka zaměřit, jelikož je to tak v každé knize, co jsem zatím četla. A podle komentářů si toho všímá většina čtenářů..... celý text
Panda v nesnázích
2018,
Markéta Lukášková
Kniha se moc pěkně čte, je zde napětí, humor, laskavost, smutek. Jen je opět konec takový uspěchaný – spousta věcí zůstala nedořešená. Jako třeba, jak to bylo opravdu s Marií – je to zmíněné ve dvou větách. Když už měla Tereza k dispozici deníky od Báry, proč není věnovaný větší prostor pro vysvětlení toho, jak to bylo skutečně? Myslím, že by si to Marie zasloužila. Kde byla po tu dobu Milada, a v jaké fázi se pokazil jejich vztah s Marií? Jo, a za co se dostala Marie do pekla?? Marie mi byla sympatická, jen si neumím představit, že by po tom, jak přišla o všechny blízké, riskovala osud své jediné dcery tím, že se nechá zatknout. Tereza mi naopak už po pár stránkách lezla neskutečně krkem. Její porucha byla krásně popsaná, to zase jo, jen bylo toho věčného analyzování na mě moc. Ale vlastně je dobře, když postava budí ve čtenáři nějaké emoce, stává se tak uvěřitelnější.... celý text
Rok (na) draka
2022,
Lucie Pilátová
odpad!
Snažím se najít něco, co bych vyzvedla. Zatím marně.. Vlastně jo, pěkná obálka. Ale asi nejsem cílovka autorky. V celé knize vlastně nejde o nic jiného, než že hrdinové jezdí autem z jedné poděděné nemovitosti do druhé, pro někoho jezdí autem, za někým jezdí autem, a nebo se vožerou do němoty. Nevím, co mi vadilo víc. Děj překombinovaný, rozvleklý, ale přitom úplně prázdný... Spousta dialogů o ničem. Postavy nedotažené a proto těžko uvěřitelné, vztahy mezi nimi taktéž. Tom mi přijde jako takový hodně nepovedený Christian Grey. Jeho vztah k Julii na mě působí vysloveně toxicky - brrrr. Přitom jsou všichni géniové ovládající plynule cizí jazyky a se znalostí businessu, jakou by jim mohl kdejaký manažer závidět, včetně Julie, která to v sobě objevila, ani vlastně nevím, v jakou chvíli. Abych to shrnula, po stránce 200 jsem to vzdala a na prasáka přeskočila na konec, abych zjistila, že jsem vlastně o nic nepřišla.... celý text
Sestra Luny
2020,
Lucinda Riley
Já nevím, ale ten závěr...? Mi to přišlo až moc. Jakoby autorka nevěděla, jak ty postavy přesvědčit, aby se ke kýženému konci, který si přála, dovedla. Do té doby to bylo celkem pěkné čtení, ačkoli mi upřímně prostředí španělských cikánů nesedělo - resp. spíš oni jakožto hrdinové a La Candela zejména. Taky mě mrzí nedotažená zápletka se zbraní, naprosto jsem nepochopila roli této scény v celém příběhu? A nakonec bych ráda věděla trochu víc o osudu Chillyho za války, přijde mi, že by si to zasloužil - alespoň, jak se dostal na Kinnaird a kde celou dobu byl? A samozřejmě - nechyběla neustálá únava hlavní hrdinky.. Také ji pořád posílali odpočívat a spát (zejména na konci).. Toto byl pro mě nejslabší díl.. Nebo jsem už možná jen přehlcená..... celý text
Sestra s perlou
2019,
Lucinda Riley
Přiznám se, že na tento díl jsem se vůbec netěšila a vůbec se mi do něj nechtělo. Z předchozích dílů mi byla CeCe strašně nesympatická, taková zapšklá despotická domina. A máme společnou fobii, takže mě Austrálie opravdu nelákala :). Děkuji autorce, že mé děsy v knize moc nerozmazávala, pořád jsem čekala, kdy se nějaký objeví a já ho uvidím i na zdi, když zvednu oči od knihy :). Byla jsem ale opravdu mile překvapená, CeCe se ukázala jako fajn holka, takže mé obavy se nenaplnily ani v tomto ohledu. Celou knihu jsem si užila a svým způsobem se mi asi líbila nejvíc - přesto, že stejně jako předchozí sestry, i CeCe byla neustále unavená a všichni jí posílali odpočívat a spát, což mě prostě ruší napříč celou sérií. Už se těším, až se seznámím s příběhem další ze sester, Tiggy.... celý text
Sestra ve stínu
2019,
Lucinda Riley
Mám pocit, že díky Lucindě procestuji během série celý svět z pohodlí domova :). Krásně a barvitě vylíčené každé místo, kam mě její hrdinové s sebou vezmou. Tento díl mě moc zajímal, byla jsem zvědavá, proč je Star taková, jaká je. A stejně jako u Sestry bouře, byla historická linka tak zamotaná, ale přitom se v ní čtenář neztratil. Moc povedené, ale opět - vytýkám neustálou a rušivou únavu hrdinek, které pořád posílá někdo odpočívat :)..... celý text
Psí slib
2020,
W. Bruce Cameron
Když jsem nedávno procházela novinky na eshopu nejmenovaného knihkupectví a přemýšlela, jak využít benefit body, zaplesalo mi srdíčko při zjištění, že vyšla nová kniha W.B. Camerona. Bylo jasno, ihned jsem ji přidala do své sbírky. Když jsem ji poprvé otevřela, voněla novotou a mě svrběly prsty :). No, ze začátku jsem byla zklamaná, trvalo mi vcelku dlouho se začíst.. Pořád jsem nějak nevěřila vztahu Burkeho a Coopera, pořád mi všechny postavy přišly ploché.. Chybělo tomu TO ono.. Je to hezký příběh, ale prostě se mě nedotkl tak hluboce jako Psí poslání a Psí cesta.. Nicméně musím uznat, že si autor krásně rozehrál konec pro další začátek :)...... celý text
Polda a jeho soudce
1996,
Zdena Frýbová
Asi jsem hrdinům fandila díky tomu, že jsem je "znala" z prvního dílu a už k nim měla vytvořený nějaký "vztah" . I když vlastně nevím - je to z morálního hlediska správné? Fandit vrahům? Na rozdíl od prvního dílu v tomto místy vyplul na povrch typický humor Z. Frýbové, což mě potěšilo. Druhým dechem ale musím říct, že mě opět velmi zklamal doslov (které od této autorky miluju). Kniha pojednávající o převzetí spravedlnosti obyčejným poldou nad polistopadovým podsvětím.. A v doslovu se autorka rozplývá nad roztomilým Mrázkem a Provodem. To mě fakt dostalo.... celý text
Polda
2003,
Zdena Frýbová
Není to špatná kniha, ale přečtu druhý díl, ať vím, jak to dopadne, a dál asi zůstanu věrná spíš Robinovi a dalším humoristickým románům... Nějak mi tam chyběl autorky typický humor.. Na druhou stranu opět hezky vykreslila, že nikdo a nic není jen černé nebo bílé. A asi je to i hezká sonda do let minulých, ale to já nemůžu posoudit - z té doby si pamatuju jen příšerný punčocháče a Magion :D... Mám ráda doslovy paní Frýbové, ale tentokrát mě trochu zklamal i ten.... celý text