kapr
přečtené 298
Kluci žabáci
1948,
Vítězslav Šmejc
Knížka mého oblíbeného spisovatele dětských knih je vlastně autobiografií. Popisuje autorovy zážitky na prázdninách které trávil v rodině svého strýce v Pertolticích (v knížce přezývaných podle jména blízké obce Machovice.) Knížka začíná už líčením cesty z Čáslavi do Pertoltic, a zmiňuje i jména obcí, kterými projížděli. Hlavním hrdinou je zde ve skutečnosti autor sám, vystupuje zde pod jménem Milan Stránský. Strýc jej veze povozem s dvojspřežím, a o rychlosti takového cestování vypovídá již na druhé stránce strýcova věta:„Nezapomeňte, že máme před sebou ještě dobrých pět hodin jízdy a koně jsou unaveni.“ A o pár řádek dál: „Co platno, když k vám tak nekřesťansky daleko,“ postěžoval si strýc, „člověk za šera vyjede a je rád, když se za šera vrátí - “ Jde o cestu dlouhou 30, slovy třicet kilometrů! Pro zajímavost zde uvádím citaci z historie spolků dobrovolných hasičů, zmiňující jak spolek v Pertolticích, tak i autora samého. Její část, která by mohla být spoilerem jsem potlačil. Citace z sdh-ndvory.com/historiesdh/sdhpetroltice62.doc V roce 1943 (Poznámka: nkp.cz uvádí 1942) vyšla knížka pro mládež nazvaná „Mladí žabáci“, která popisuje život v obci Pertoltice (v knize pojmenované Machovice), jmenovitě pokud se hasičů týče, jak krejčí Štícha se připravil na hasičské župní sekerkové cvičení, zkoušky a provedení divadelní hry „Sedlák křivopřísežník“, kterou hasiči hráli a režíroval ji starosta SDH pan Richter, místní obchodník. Spisovatel Vítězslav Šmejc, učitel z Čáslavi, jako školák trávil školní prázdniny u příbuzných v Pertolticích a v knize popsané události zažil. Přesnou citaci obsahující spoilery naleznete na výše uvedené adrese. Autor se narodil v roce 1905. Podle textu knihy lze usuzovat, kolik mu tehdy bylo let. Schválně si knížku přečtu ještě jednou tak, abych mohl tento údaj upřesnit. (Začínal jsem velice nízko, a postupně jsem mu nějaký ten rok přidával, poslední odhad jsem prozatím raději smazal. V každém případě knížka zachycuje život v obci na sklonku první světové války a konci Rakouska-Uherska, nebo v prvních letech Československé republiky. (Tuto větu podle odhadu dodatečně upřesním.) Kniha vyšla v roce 1942, v autorových 37 letech. Kdy ji dopsal nevíme. Jedná se tedy o vzpomínky na mládí, zachycené přibližně po uplynutí čtvrtstoletí. I přes to, že jde o zachycení autorových osobních zážitků, tak, protože tak nejsou přímo deklarovány, může popisovaný děj na některých místech zaměňovat činy jednotlivých skutečných postav mezi sebou, a může do celkového líčení vnášet i příhody které se nestaly, nebo se nestaly přesně tak jak jsou v knize podány. Nesmíme zapomínat, že autorem je učitel, a prakticky v každé z jeho knih nacházím vždy i určitý jemný výchovný podtext, který je ale vždy podán naprosto nenásilnou formou. Knížka popisuje na pozadí příběhů prakticky skutečný život na malé obci ve středních Čechách takřka přesně před sto lety. Jde o knížku zábavnou, nad mnohými příhodami se dobře zasmějete. V mnohém příběh připomíná autorovy vyhlášené humorné Tygří historie, inspirované příhodami ze života a z cest majitele čáslavských strojíren Bedřicha Grunda s jeho novým starým automobilem. Při hledání podobných knih mne napadá, že by knížku bylo možné zařadit přibližně na půl cesty mezi Káju Maříka, který je věnován mladšímu ročníku, a knížky Foglarovy, které jsou zase věnovány ročníkům starším. Nelze srovnávat nesrovnatelné, každá z oněch knih je úplně jiná, spíše si myslím, že jejich fanoušci by si možná rádi přečetli i tuto knihu.... celý text
Jak nebýt v New Yorku
2010,
Olga Walló
Zajímavá knížka. Tenká knížka. 156 stran. Četl jsem ji ale asi po deset večerů, vždy těsně před spaním. Moc mi to neubývalo. Knížka mne totiž příliš nezaujala, čekal jsem přeci jen něco trochu jiného, podobně, jako zřejmě všichni ti, kteří ji hodnotili přede mnou. Ve zpětném pohledu jde mimo jiné i o zajímavou studii situace, kdy jste pozváni do pro vás neznámého města, navíc do města, které je samo o sobě pojmem. Chcete se s ním při té příležitosti seznámit spíše poněkud hlouběji, nežli tomu bývá obvykle možné. K těm kteří vás pozvali máte ale určité vazby, snažíte se jim při tom všem i vyhovět, nezavazet, a pokud možno příliš neobtěžovat, Dostáváte se tak občas na místa, která vás příliš nezajímají, a naopak na ta na které jste se těšili, a která by vás pravděpodobně zaujala, se buď nedostáváte vůbec, nebo je nakonec můžete sledovat jen zpovzdálí, a ještě jen krátkou chvilku.Teprve když se vzbouříte, a vyrazíte si sami na vlastní pěst, kdy si sami začnete rozhodovat o tom kam půjdete, kolik času kterému místu, nebo jevu věnujete, začíná se pozvolna dostavovat určité vnitřní uspokojení a s ním přichází i pocit, že jste necestovali zbytečně. Ano, o tom všem tato kniha vlastně je, ale samozřejmě ještě i o mnohém dalším. Čím je ono místo které tímto způsobem navštívíte větší a čím dál je od vašeho domova, tím spíše vám hrozí, že se dostanete do vleku osob, které vás pozvaly. Navštívíte, spatříte a prožijete přinejmenším zčásti i to o co jste příliš nestáli, a teprve v okamžiku, kdy si vyrazíte na vlastní pěst, tak máte skutečnou možnost poznat to co vás opravdu zajímá, a poznat to v souladu s vašimi představami. Knihu podle všeho poznamenala původní profese paní režisérky. Původně totiž působila jako psychoterapeutka.... celý text
Kdepak se dnes večer toulá můj kluk?
1974,
David Wagoner
Kniha začíná dobře, a dále se hezky rozvíjí. Po první třetině jde děj dolů, a druhá polovina mne zcela zklamala. Kniha vyřazena z knihotéky a předána cca 6.6.2018 knihotoč na točně konečné tramvaje Petřiny, sídliště... celý text
Chodící pohroma
2015,
Caleb Krisp
Hodně praštěná knížka, o hodně praštěné dívce. Kniha je krásně vybavena, je vidět, že si s ní opravdu někdo pohrál po všech stránkách. Naopak knížka sama byla pro mne velkým zklamáním, a hlavní hrdinka dvojnásob. Nechci konkretizovat, skončil bych ve spoilerech, ale takovou hrdinku aby pohledal. Ještě jsem si přečetl předchozí, krásně rozporuplné komentáře. Ano knížka je nádherně, sympaticky, i líbivě vypravena. Příběh bohužel už trošku kulhá. Osobnost hlavní hrdinky odpovídá spíše mateřské školce, než dvanáctileté dívce. Za tu nádhernou výpravu nakonec dávám knížce jednu zaslouženou hvězdu. Jinak text, ten je podprůměrný, a podání míry inteligence průměrné dvanáctileté dívky by si bylo zasloužilo ten odpad!... celý text
Svědectví Langweilova modelu Prahy
1996,
Kateřina Bečková
Úchvatné, těžké do ruky. Opakovaně přečíst.
Vesmírne dobrodružstvá
1978,
Jerzy Broszkiewicz
Krásné pohádky, ještě z doby, kdy po vstupu na Měsíc, bylo možné předpokládat další rychlý rozvoj cest v rámci sluneční soustavy. Kniha se dělí do dvou částí. Ta první se mi líbila, i přes její pohádkovost. Druhou část jsem přečetl nesoustavně, po krátkých úsecích, asi po třech stránkách za den. Pravděpodobně i proto jsem se v ní ztrácel, chci se k ní vrátit, a nechci ji proto zatím hodnotit. Za první část dávám čtyři, za druhou zatím maximálně dvě, proto v tomto okamžiku celkově za tři.... celý text
Vzpoura goliardů
2017,
Vlastimil Vondruška
Mnohokrát jsem v průběhu čtení zvažoval jak knihu ohodnotit. Faktem je, že častěji to byla 5, 3 snad jen v některých momentech. Kniha líčí zákulisí boje mezi podporovateli dvou císařů, a strázně českých šlechticů, a zejména naší známé trojky při cestě do Cách, kde má proběhnout důležité jednání. Nakonec jsem se rozhodl ohodnotit přísněji, a dávám 4,4999, tedy 4 hvězdy. Knížka vás v každém případě potěší. Od pana Vondrušky bych ale nepochybně byl čekal o něco více. Sérii v tomto příběhu určitě prospěl fakt, že oba pomocníci tentokrát řeší problém samostatně, bez pana Oldřicha, byť tento, ač do značné míry zablokován, vyřeší otázky nakonec bez dalšího šetření také. S jeho genialitou by to ale autor neměl příliš přehánět. Jeho postava by tak byla čtenáři bližší a sympatičtější. Sérii by určitě prospělo rozšíření okruhu pomocníků, přičemž by se v každém dalším příběhu objevovali jen někteří z nich, a tak by docházelo do určité míry k vzájemnému odlišení jednotlivých příběhů. Byla by to cesta z určité nevyhnutelné šablonovitosti, do které autor v některých pasážích napříč jeho pracemi na poli detektivního románu občas upadá. I rozvíjení ženského elementu, doposud jen vzácně využívaného, by dalším příběhům pomohlo.... celý text
Antropoložka na Marsu
1997,
Oliver Sacks
Asi dva měsíce před tím, nežli jsem poprvé otevřel tuto knihu, jsem četl https://www.databazeknih.cz/knihy/zajimavi-pacienti-62696 Jde o knihu s podobnou tématikou, jenže čtivější. Autorem v tom případě byl novinář. V tomto případě je autorem lékař, a příběhy jsou zpracovány daleko podrobněji. Podle mne si tato zaslouží o jednu * více. Nepletu-li se mají obě knihy společný jeden příběh. Jde o velmi úspěšného malíře, který se po autonehodě ze dne na den stal barvoslepým. Protože se o toto téma, o poruchy barvocitu, a vůbec o rozdílné vnímání barev různými osobami, ale i zvířaty, nebo třeba hmyzem velice zajímám, byla tato kniha pro mne jednoznačně přínosem. Další kapitolou je příběh pacienta, profesí chirurga, s Tourettovým syndromem. O tom jsem toho dosud moc nevěděl. Pamatuji se, že jsem se setkal v blízké nemocnici se sanitářem, který jím jednoznačně trpěl. Zřejmě se svými problémy hledal zaměstnání někde, kde najde potřebné pochopení. Výrazným projevem, který nemůžete přeslechnout je obvykle určitý zvukový projev pacienta, který zpravidla bývá mírně pobuřujícího charakteru. Ten pán co jsem se s ním setkal osobně vykřikoval v té době: "Pomoc, pomoc!", což je ještě poměrně mírná záležitost. Některé projevy bývají údajně daleko pregnantnější. Třetím v řadě je pak slepec, který po operaci (prvního z obou očí,) poprvé v životě prohlédne, a dokonce uvidí i barvy. Zrak má ale do značné míry poškozený. Ani v jeho případě nejde o happy end. V příběhu je rozebíráno, jak si všichni v dětství postupně vytváříme vazby mezi tím co vidíme a jak to vyhodnocujeme na základě nabývaných zkušeností. Právě to se právě u pacienta, o kterém příběh pojednává, ukáže jako velmi problematická záležitost. Autor uvádí u každého příběhu i historické záznamy, například kdy byl poprvé podobný jev popsán a vrací se tak například až do 17.století. V žádném případě tato kniha není beletrií, občas moje čtení trochu drhlo, přesto jsem byl knihou nadšen. Ve všech těchto případech šlo pro mne o velmi zajímavé informace, a knihu mohu každému, kdo má o tuto problematiku zájem jedině doporučit. Tyto své dojmy uvádím podle třetího vydání knihy z roku 2015.... celý text
